Statistika patří všude tam, kde je věda, říká studentka a vyučující statistiky

Zálibu v matematice našla Andrea Stašková už na základní škole. Obloukem se k ní vrátila na fakultě sociálních studií při studiu statistiky na oboru Psychologie. Pro statistiku se nakonec nadchla natolik, že se letos na jaře začala podílet na její výuce. Jako odborná pracovnice Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny zároveň spolupracuje na výzkumech, například nyní se věnuje závislosti na hraní online počítačových her. V minulosti byla podle svých slov workoholik, dnes už se svou aktivitu snaží tlumit. „Poloviční úvazek ve výzkumu v kombinaci s výukou je to, co mi vyhovuje. Snažím se hlídat, abych nepracovala více než deset hodin denně. Volný čas, který mám o víkendech, je pro mě jako svátek,“ říká sedmadvacetiletá studentka, která mimo jiné hraje v rockové kapele na bicí.

20. 9. 2021 Kateřina Rakúsová


Andrea Stašková se věnuje magisterskému studiu psychologie, zároveň vede semináře v předmětu Statistická analýza dat a také pracuje na výzkumu závislosti lidí na hraní online počítačových her. Na koníčky jí zbývá čas hlavně o víkendu. Foto: archiv Andrey Staškové
Už na podzim 2020 jste vedla cvičení v Metodologii psychologického výzkumu a také v Základech psychologického výzkumu. Zároveň jste tento rok na jaře vedla seminář předmětu Statistická analýza dat. Jak se vám povedlo dostat se do role vyučující pár měsíců po absolvování bakalářského studia?

Mě statistika chytla hned ve druhém semestru na bakaláři. Občas to mám tak, že když je něco těžké a bojím se toho, zatnu se a začnu na tom o to víc pracovat. Byl to i případ statistiky. Jak jsem ji hodně studovala a trávila tím spoustu času, začala mě bavit. Ve třetím semestru už jsem cítila, že je to směr, kterým bych se mohla vydat. Na jeho konci jsem sepsala manuál na univerzální statistický softwarový nástroj IBM SPSS Statistic, který se stále šíří a studenti ho využívají dál. Můj zájem byl na katedře vidět.

Jak ale studentské aktivity přerostly v pracovní pozici na katedře?

Začala jsem se zajímat o statistický a metodologický tutoring. To je skupina bakalářských, magisterských a doktorských studentů, kteří pomáhají ostatním se statistikou. Zeptala jsem se garanta Jaroslava Gottfrieda, jestli se na jejich práci můžu přijít podívat, tak mě vzal do skupiny a začala jsem radit s nimi. Zástupce vedoucího katedry psychologie Stanislav Ježek mě pak oslovil s nabídkou vyučovat Metodologii psychologického výzkumu.

Co konkrétně vás na statistice a metodologii zajímá?

Přitahuje mě, že je to podhoubí, ze kterého nejenom psychologie, ale obecně věda čerpá. Statistika podle mě představuje základ, proto mi dává smysl se jí věnovat. Na základní škole mě matematika bavila a původně jsem ji chtěla dále studovat na vysoké škole. Teď jsem se k ní obloukem vrátila.

Proč má smysl na fakultě sociálních studií učit statistiku?

Jakýkoliv vědní obor má nějakou metodologii. Některé obory potřebují spíše kvantitativní design, tím pádem potřebují statistiku. Proto statistika patří všude tam, kde je věda.

Palačinkárna Panksy je pro ni srdeční záležitost. Majitelky a zaměstnance nazývá svou rozšířenou brněnskou rodinou, za kterou se vždycky ráda vrací. Foto: archiv Andrey Staškové
Jak náročné bylo dostat se do role cvičící, navíc ještě v online semestru?

Zatím jsem s vyučováním úplně na začátku. Sice už jsem měla zkušenosti s doučováním a s asistováním v předmětu Metodologie, letos na jaře jsem ale na Statistice dostala vlastní seminární skupinu. Záviselo na mě sedmadvacet studentů. Při každém semináři jsem měla tep asi dvě stě. Omezovalo mě, že jsem pořádně neviděla obličeje studentů a jejich mimiku. Bylo to trošku znejišťující, protože jsem od studentů neměla zpětnou vazbu. Taky jsem doma používala tři obrazovky a přepínání mezi nimi mě zdržovalo.

Snažíte se výuku statistiky pojímat nějak jinak, než jak jste to zažila jako bakalářská studentka?

Na statistický seminář jsem měla super doktoranda Vítka Gabrhela, který byl do látky zapálený a byl nám věkově blízko. Myslím si, že on i Stanislav Ježek jsou důvodem, proč mě statistika chytla. Hodiny vedu spíše podobně. V semináři nedělám žádnou revoluci, ani ji neplánuju.

Na katedře psychologie se statistice příliš žen nevěnuje. Jak se cítíte v mužském kolektivu?

Cítím se dobře. Je to dobrý kontrast, v běžném životě mám kolem sebe zase hodně žen. Občas si ze mě ostatní vyučující dělají legraci, já z nich taky a myslím, že je to osvěžení pro obě strany.

Na komiksovém festivalu Koma se Andrea Stašková podílela jako organizátorka, měla na starosti například koordinaci dobrovolníků. Foto: archiv Andrey Staškové

Výzkumů ohledně života LGBT+ lidí tady moc není

V roce 2020 jste se podílela na výzkumu Život a zdraví LGBT+ osob v Česku s podnázvem Menšinový stres a duševní zdraví ne-heterosexuálních lidí. Proč vám toto téma připadá důležité?

Nebyl to můj nápad, nýbrž vedoucího výzkumu Michala Pitoňáka. Já jsem byla do výzkumu přijatá jako zaměstnanec Národního ústavu duševního zdraví, moje pozice byla statistik/metodolog. Cílem projektu bylo pomocí různých proměnných zmapovat, jak žijí a jak se mají LGBT+ lidé v České republice. Téma LGBT+ osob celkově začíná v Česku více rezonovat, začíná se prosazovat manželství pro všechny. Je fajn, když se o tom mluví na veřejnosti, ale je potřeba, aby k tomu existovaly nejenom názory, ale taky data. Projekt stále pokračuje, já už na něm ale nepracuju.

Jsou známé nějaké průběžné výsledky?

Předběžné výsledky jsme s Michalem prezentovali na Prague Pride v srpnu loňského roku. Ukazovali jsme prvotní popisné statistiky. Ukázalo se například, že LGBT+ osoby nejvíce vnímají podporu od přátel. Průměrná hodnota podpory ze strany rodičů byla nižší než od přátel, patrně také nižší než u heterosexuálních lidí. Je to složité, protože coming out není jeden moment. Vy vlastně provádíte coming out pořád. Kdykoli přijdete do nové práce nebo se s někým seznámíte, musíte ho znovu absolvovat, a to není jednoduché, ani když všichni kolem vás jsou podporující. Člověk se asi vždycky bojí a na datech to jde potom poznat, nejenom na této proměnné.

Pracujete nyní na nějakém dalším výzkumu?

Ano, Lukas Blinka mě přijal do výzkumu, který se zabývá závislostí na hraní online počítačových her. Projekt je v začátcích, teprve vybíráme nástroje a sběr dat plánujeme na podzim.

V jejím osobním životě figuruje spíše ženský kolektiv. Foto: archiv Andrey Staškové

Musím se brzdit

Nepůsobíte jen ve výzkumech, ale také v kapele Jinany, kde hrajete na bicí. Jaký hudební žánr hraje vaše kapela?

Kdybych to dávala do nějaké škatulky, byl by to asi alternativní rock nebo indie rock. Máme elektrickou kytaru, baskytaru, bicí a ženský zpěv. Píšeme české i slovenské texty, protože jsme půl na půl. Já a zpěvačka jsme Češky, kytarista a basák jsou Slováci, takže to hezky kombinujeme. Vytváříme docela poetické texty. Je tam hodně přírody, bývá to dost osobní. Dříve jsme hráli tříminutové rádiovky, teď se snažíme posunout k alternativnějším, více poslechovým věcem.

Vidím, že toho máte hodně. Studium, výuka, výzkum, kapela. Stíháte vše, co byste chtěla?

No, nestíhám. Teď jste vyjmenovala čtyři činnosti, ale aktivit je na světě miliarda a já nemám pocit, že by mě něco nezajímalo. Ráda zkouším různé věci. Loni při koronavirové krizi jsem si zkusila vyrobit pracovní stůl. Bylo to hrozně práce, ale stojí. Dříve jsem měla činností ještě víc. Fotila jsem, dělala grafický design, lítala po festivalech jako koordinátor. Zbyla mi kapela a kamarádi, kteří jsou mi dost velikým koníčkem. Musela jsem se hodně učit odpočívat. Víkendy jsou pro mě novinka, snažím se jich držet jako svátku. Je to pro mě těžké, ale vím, že to moje tělo potřebuje. Musím se spíš brzdit.

Jste workoholik?

Ano, rozhodně jsem byla silně závislá na práci. Dnes už bych řekla, že jsem se z toho „vyléčila“ a uvědomuju si, že workoholismus má negativní dopad na moje blízké i na mě. Je dobré mít rád práci, ale také je dobré mít rád sebe. Když je člověk na práci opravdu závislý a úplně se do ní noří, aby třeba před něčím jiným utekl, není to dobré. Teď už si držím víkendy a hlídám si, že v týdnu nepracuju víc než osm nebo deset hodin denně. Zbytek času je pro mé nejbližší, koníčky a pejsky, které někdy hlídám kamarádům. Tak je to, myslím, zdravější.

Láká vás práce na fakultě i do budoucna, nebo máte jiné plány?

Určitě by mě to lákalo. Kombinace výzkumu a výuky mi vyhovuje. Za rok se chci hlásit na doktorát, kde ten koncept bude podobný. Než směřovat jinam, raději bych zachovala věci tak, jak jsou.

V rockové kapele Jinany hraje Andrea Stašková na bicí. Kromě toho jsou jejími koníčky setkávání se s přáteli, posedávání v kavárnách, procházky s přítelkyní a půjčeným psem Banánem či sledování seriálů na Netflixu. Foto: archiv Andrey Staškové
Andrea Stašková

Andree Staškové je sedmadvacet let a pochází z Plzně. Ve svém rodném městě absolvovala základní školu a gymnázium, mimo to chodila i na základní uměleckou školu, kde se učila na piano a bicí. Potom odjela do Brna studovat obor Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, který úspěšně dokončila v roce 2017. Poté vystudovala bakalářský program Psychologie a nyní pokračuje na navazujícím magisterském stupni. Minulý rok získala pozici odborné pracovnice v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na fakultě sociálních studií. Od září minulého roku také figuruje jako cvičící v předmětech Metodologie psychologického výzkumu a Základy psychologického výzkumu. Letos na jaře začala učit ještě předmět Statistická analýza dat. Nyní se Stašková v týmu Lukase Blinky věnuje výzkumu závislostí na hraní online počítačových her. Po dokončení magisterského studia plánuje pokračovat ve studiu na doktorském stupni, kde se chce opět věnovat statistice a metodologii. Ráda by získala grant na výzkum, který by se věnoval statistickému uvažování, o kterém pojednávala i ve své bakalářské práci.

Kromě vědy ji zajímá také umění, byla jedním z organizátorů komiksového festivalu Koma. Ráda odpočívá v palačinkárně Panksy, kde se potkává se svými přáteli. „Chodím tam skoro každý den, téměř tam bydlím. Dělám si z toho podniku kancelář, napsala jsem tam i bakalářku. Majitelky jsou zároveň organizátorky festivalu Koma. Je to všechno propojené,“ říká studentka.

Ve volném čase chodí s partnerkou na procházky a dívá se na seriály na Netflixu. Foto: archiv Andrey Staškové

Mezi její oblíbené seriály patří první série True Detective. Nyní se dívá na reality soutěž Drag queens. Zdrojem odreagování a odpočinku je pro ni také kapela Jinany, kde hraje na bicí. Do sluchátek si ráda pustí post-rock či indie rock. Její srdeční kapela je Radiohead.

Řekli o ní

„Andy se říká Fenek. O fencích obecně sice nic moc nevím, ale tenhle je můj oblíbený. Poznaly jsme se ve škole, ale naše přátelství se zrodilo spíš až přes práci v Panksy. Je to jeden z těch lidí, který člověka podrží, kdykoli to potřebuje, s kým se dá zasmát i propovídat o vážných věcech anebo se učit na zkoušku. Překvapuje mě její široký záběr: od vědy přes kapelu, psaní básní o polévkách až po zálibu ve vodáctví. Někdy vás zasype chat gify se štěňátky, jindy pošle odkaz na zajímavou studii nebo vás vytáhne okukovat lamy do Lamacentra. Ve škole debatuje s vyučujícími, ale zároveň je schopná těsně před seminářem poslat po učebně papír s nápisem „nakresli husu“. Je to skvělá kamarádka, ztřeštěná funky bytost a zároveň jeden z nejchytřejších lidí, které znám. S obrovským rozhledem a smyslem pro etiku.“

Agáta Přikrylová, spolužačka, kamarádka a bývalá kolegyně z kavárny

„Andreina cesta vede přes poznání a porozumění. Nemyslím ale, že by hledala pravdu. Myslím, že jejím cílem je spravedlnost – pro ni i pro druhé. S takovou si mohla zvolit taky práva nebo sociologii. Ovšem i uvnitř psychologie jsou různé cesty ke spravedlnosti. Jsem moc rád, že si vybrala cestu kultivace toho, jak vytváříme své poznatky o lidech.“

Stanislav Ježek, vedoucí bakalářské práce

„Andy jsem poprvé osobně potkal vlastně docela nedávno, asi před dvěma lety. Rychle mě ale zaujal její dost nekompromisní přístup ke studiu a vědě – ve zkratce: 'pokud budu něco dělat, budu to dělat pořádně', spojený s otevřeností a ochotou aktivně spolupracovat. Tenhle aktivní a současně kritický přístup k akademickým věcem považuju za naprosto skvělý. Když v době online výuky přišla spolu s ostatními s jednoduchou otázkou 's čím můžeme pomoci?', okamžitě jsem věděl, že opravdu může. Zapojila se do vedení seminárních skupin v metodologii a statistice, a myslím, že to dělá parádně – s citem pro studenty, má k nim ostatně generačně blíže, i pro nároky oboru. Jsem velmi zvědav, co bude dál.“

Jan Širůček, vyučující, kamarád a kolega
Oproti dřívějšku má víkendy vyhrazené pro odpočinek a hlídá si, aby nepracovala více než deset hodin denně. Foto: archiv Andrey Staškové

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.