Doktorský titul získal Bradley Thayer na University of Chicago. Jeho výzkum spojuje širokou škálu zaměření, jako jsou teorie mezinárodních vztahů a mezinárodní bezpečnosti, národní bezpečnostní politika USA, terorismus nebo například růst Číny.
Byl výzkumným pracovníkem v Belfer Center for Science and International Affairs při Kennedy School of Government na Harvard University a na St. Anthony’s College na University of Oxford. Dále také vyučoval na univerzitách v USA a v Evropě.
Profesor Bradley Thayer pracoval pro U.S. Department of Defense, Rand Corporation a také jako senior analytik pro National Institute for Public Policy, kde se věnoval strategickým cílům USA. Dále pracoval pro Defense Threat Reduction Agency a Missile Defense Agency. Byl také senior specialista pro a vyučoval v České republice a Švédsku. V současnosti působí na University of Oxford a Tallinn University.
Názory profesora Thayera na zahraniční politiku
Hlavním problémem, kterému musí současný mezinárodní systém podle profesora čelit, je vzestup Číny. „Bude vzestup Číny poklidný nebo přinese velké bezpečnostní problémy, které by mohly přerůst ve válku? To bude stěžejní otázka mezinárodní politiky pro dalších sto let,“ míní Thayer.
Čínský růst podle něj ovlivňuje všechny země světa včetně Spojených států, které se nyní musí strachovat o svou nadvládu v systému, nebo například také Ruska, Japonska či Indie. „Čína se stává stále bohatší a velkou část svého bohatství bere a investuje do vojenské síly a moci. A zároveň si dělá nároky na změnu statutu quo v Jihočínském a Východočínském moři,“ pokračuje profesor, podle něhož jsou důsledky, které přinese čínský růst, zásadní otázkou mezinárodních vztahů.
Za podstatné považuje i to, jak bude čínský růst ovlivňovat formování aliancí. „Rusko se může spojit s Čínou, totéž se může stát v případě Austrálie, Japonska nebo Indie. Takže alianční sítě vytvořené za studené války se mohou značně proměnit,“ vysvětluje profesor. Zásadní otázkou je podle něj také to, jestli vypukne válka mezi USA a Čínou. „Musí to řešit ti nejlepší akademici, aby vymysleli, jak se takovému konfliktu, pokud to bude možné, vyhnout,“ domnívá se.
Znepokojujícím faktorem je podle něj též chování Ruska, i když tuto hrozbu nestaví na stejnou úroveň jako čínskou. „Rusko dává najevo, že by rádo změnilo status quo v Evropě. Jak to má v plánu uskutečnit, už ukázalo na Krymu a na Ukrajině. Problémem je, že Rusko dává najevo, že by se nebálo případného užití jaderných zbraní,“ říká Thayer, podle kterého se Rusko může pokusit zaútočit na pobaltské republiky.
Rusko podle něj používá hybridní a na první pohled ne zcela zjevné útoky, kterými si nachází si cestu, jak například ovlivnit volby, a narušit tak vnitřní stabilitu v některých státech. Z toho podle Thayera plyne velké nebezpečí, že by se podobnými praktikami mohlo povést Rusku získat některé členské státy NATO na svou stranu, čímž by se podkopal základ aliance. „Není to sice pravděpodobné, ale můžeme si představit, že se Rusku podaří ovlivnit volby ve Francii a Německu a tím přimět tyto mocnosti, aby přijaly pro Rusko příznivější status quo, v němž budou pobaltské republiky součástí Ruska,“ uzavírá americký profesor.