Vlastní výzkum a pedagogická práce, taková je náplň doktorského studia

Doktor, zkratkou Ph.D. uváděný za jménem, je nejvyšší titul, který lze studiem získat. Od bakalářského nebo magisterského se doktorské studium liší tím, že primárně slouží k přípravě pro působení v akademickém prostředí a ve výzkumu. „Ten tvoří přibližně sedmdesát procent studia. Ve zbylých třiceti procentech si studenti osvojují pedagogické dovednosti. Učí se, jak učit,“ říká proděkan pro výzkum a doktorské studium na fakultě sociálních studí Martin Vaculík.

Doktorský student programu klinická psychologie Adam Klocek je přesvědčen, že chce-li se někdo zabývat výzkumem, bez univerzitní půdy se to dělá těžko. „Například sehnat souhlas etické komise pro konkrétní výzkumný projekt je na vlastní pěst bez univerzitního zázemí velice náročné,“ vysvětluje Klocek. Nyní je ve čtvrtém semestru a studium vnímá jako prostor pro seberealizaci v oblasti, která ho baví.

Doktorské studium podle něj navíc přináší svobodu v bádání, například zkoumání okrajových témat by podle Klocka bylo velmi obtížné, protože by nebylo nijak financované. „Doktorand získává peníze i na zkoumání něčeho, co třeba nikoho dalšího nezajímá nebo není aktuálně v kurzu, přestože ten konkrétní výzkum má smysl, jen je příliš inovativní,“ míní Klocek.

Na výzkumu si fakulta sociálních studií zakládá. Jeho vysokou kvalitu dokládá i to, že fakulta jako takzvaný výkonnostní bonus za vědu a výzkum získala letos největší množství peněz ze všech společenskovědních fakult Masarykovy univerzity – fakulty sociálních studií, ekonomicko-správní, filozofické, právnické, a pedagogické. „Je to část peněz z rozpočtu univerzity, která se přerozděluje fakultám na základě určitých kritérií týkajících se kvality vědy, například počtu různých publikací a počtu ohlasů a grantů,“ vysvětluje Vaculík.

Doktorské studium je velmi individuální

Ve chvíli, kdy se student rozhodne, že by rád nastoupil do doktorského studia, musí si nejdříve vybrat téma, kterému se bude po celou dobu studia věnovat, a také svého školitele. Oba tyto údaje jsou už součástí přihlášky. Pokud pak student úspěšně absolvuje výběrové řízení, musí si po konzultaci se školitelem sestavit individuální plán studia. Stejně jako v ostatních stupních studia je potřeba získat k úspěšnému dokončení doktorátu určitý počet kreditů, stejně tak je potřeba dodržet prerekvizity.

Studium je velmi individuální a u každého studenta nabývá různých podob. Takový způsob studia si pochvalují Netolická i Klocek, který k němu ale přece jen určité výhrady má. Myslí si, že by se měly sjednotit požadavky, které fakulta na studenty klade. Někteří mají totiž na starosti výuku několika předmětů, pravidelně opravují seminární práce a jiní pracují pouze na své disertaci. „Myslím, že zátěž by měla být rovnoměrně rozdělená mezi všechny doktorandy a posuzovaná podle celokatederních, objektivně nastavených kritérií,“ říká student. Uznává ale, že fakulta se snaží tento problém řešit, snahu o zlepšení pozoruje například na doktorandských seminářích, kde vzniká více prostoru pro komunikaci mezi doktorandy a katedrami, na kterých studují.

Také Vaculík ujišťuje, že vedení fakulty na této problematice už pracuje. „V posledních dvou letech zavádíme společné standardy platné pro všechny studijní programy, ty diskutujeme s jejich garanty. Ještě bychom rádi sjednotili dobu, kterou doktorští studenti věnují výuce na svých katedrách, ale taky typy pedagogických činností, kterým se budou doktorandi muset věnovat,“ uvádí proděkan. Prozatím jsou společné body doktorského studia tři. Nejpozději do třetího semestru musí každý doktorand absolvovat obhajobu disertačního projektu (návrh výzkumu, kterému se bude věnovat). Dále musí strávit jeden semestr na zahraniční univerzitě a aktivně se účastnit konferencí, z nichž minimálně jedna musí být zahraniční. Posledním požadavkem je, že budoucí doktoři musí publikovat články ve vědeckých časopisech. V současnosti, kdy se celý svět potýká s pandemií koronaviru, se snaží fakulta vycházet studentům vstříc a uznává jim i distanční formu studia na zahraničních univerzitách, do které se mohou doktorandi zapojovat z domova.

Spolupráce mezi studentem a školitelem je důležitá

Netolická i Klocek se shodují v tom, že pro studium je důležité vybrat si správného školitele. Právě školitel je pro studenty nejdůležitějším kontaktem s fakultou i s výzkumem, zdrojem inspirace i pracovních příležitostí. Sleduje studentův pokrok a poskytuje mu zpětnou vazbu. V případě, že by se spolupráce mezi studentem a školitelem nedařila, může student požádat o jeho výměnu. Celý tento proces by měl být v blízké době digitalizovaný a student by o změnu mohl požádat prostřednictvím informačního systému.

Kvalitní spolupráce mezi studentem a jeho školitelem je podle Vaculíka, kterého trápí vysoká studijní neúspěšnost, jedním z klíčů k jejímu snížení. Za posledních deset let totiž více než polovina doktorandů studium nedokončila. „Sám jsem školitelem dvou doktorských studentů. Vlastně to ani nejsou mí studenti, spíše kolegové, kteří mi pomáhají s výukou a uskutečňují vlastní výzkum. Věřím tomu, že ve chvíli, kdy spolupráce funguje, doktorandi studium úspěšně a v řádné době dokončí,“ komentuje Vaculík.

Doktorské studium musí být trochu srdcovka, říká Klocek

Doktorandi získávají za studium každý měsíc od státu stipendium v hodnotě 11 250 korun, jednotlivé katedry pak každému studentovi doplácí ještě 750 korun. Celková výše stipendia je tedy 12 tisíc korun, které studenti nedaní, jde o čistý příjem, a to i když je student starší 26 let. Výše stipendia je podle Vaculíka dalším důvodem, proč studenti často nedokončí studium. „Z takové částky se nedá vyžít, studenti si proto často hledají práci navíc mimo akademické prostředí, aby se uživili, a to odvádí jejich pozornost od studia,“ komentuje. Řešením by podle něj mohlo být zapojení studentů do výzkumných grantů svých školitelů. Školitelé je zaměstnají a studenti tak získají peníze navíc.

„V prvních semestrech jsem si se stipendiem vystačil dobře, vzhledem k tomu, že jsem bydlel s dalšími třemi lidmi na jednom pokoji a mé pravidelné výdaje nebyly příliš vysoké. Kupoval jsem si levné jídlo a nikam moc necestoval. I tak se mi ale nepodařilo prakticky nic ušetřit. A to, co jsem ušetřil, se rychle rozplynulo, když jsem byl například párkrát u zubaře,“ podotýká Klocek, podle kterého je doktorské studium podfinancované. Dodává ale, že s tím každý doktorand při nástupu počítá. „Musí to být trochu srdcovka. Neumím si představit, že by to dělal někdo bez vnitřní motivace,“ říká Klocek, pro kterého byli onou motivací hlavně vyučující, kteří na katedře psychologie působí. Ti podle něj ke svým studentům přistupují spíše jako k partnerům. To vede k tomu, že studenti chtějí s univerzitou spolupracovat i nadále.

Pro studentku bezpečnostních a strategických studií Netolickou bylo zase skloubení práce a studia prioritou. „Nechtěla jsem být ovlivněná jen expertním pohledem, stejně jako pouze akademickou perspektivou. Podle mě se práce k doktorskému studiu dá zvládnout,“ říká. Přiznává ale, že je k tomu potřeba pochopení a podpora ze strany nadřízených i školitele a schopnost dobře si zorganizovat čas.

Doktorské studium by Klocek doporučil těm, kteří mají životní hodnoty postavené na teoretickém poznání, jsou flexibilní a zvládají multitasking. Doktorští studenti by podle něj ale měli mít také vysokou frustrační toleranci, mít rádi čtení a psaní odborných textů. „Velkou výhodou doktorského studia je, že člověku nabízí jistotu příjmu ve chvíli, kdy není plně rozhodnutý, kam bude profesně dále směřovat. Zároveň se může dál vzdělávat, což je často nástupem do praxe ohroženo návalem povinností a řešením praktických problémů. Může to být také efektivní způsob, jak přispívat společnosti, ve které žijeme,“ zakončuje Klocek.