Z realitního trhu na akademickou půdu: neotřelá cesta profesorky sociologie

Zkusila návrhářství, realitní trh i advokátní kancelář

Bernadette Nadya Jaworsky je původem z Ukrajiny, narodila se a vyrůstala ale ve Spojených státech v malém průmyslovém městečku Willimantic. Její rodiče se sestrou se do Ameriky přestěhovali v padesátých letech minulého století jako takzvané vysídlené osoby prchající před komunismem.

„Do akademického prostředí jsem se dostala oklikou,” začíná vyučující své vyprávění s tím, že původně šla studovat na uměleckou univerzitu California Institute for the Arts, kterou založil Walt Disney. Studovala tam kostýmní návrhářství pro divadlo a potkala tam i svého nyní už bývalého manžela, malíře. S ním se dokonce po ukončení ročního studia přestěhovala do Itálie. „Jeli jsme hledat manželova otce, který žil na farmě v Toskánsku. Byli jsme ubytovaní v kamenném domě na farmě a starali jsme se o zvířata a plodiny,” vysvětluje Jaworsky. Na farmě také pracovali, například sbírali rajčata, aby si přivydělali. Zůstali tam půl roku.

Po návratu do Ameriky pracovala nynější profesorka v továrně. Nakonec se vdala a s manželem založili stavební firmu. Vydělané peníze využili na cestování po světě. Z evropských zemí Jaworsky nejvíce okouzlila Itálie a Řecko, líbilo se jí ale taky v Belgii, zejména ji uchvátily Antverpy. Mezi její oblíbená místa patří i Mexiko a Guatemala. Jaworsky taktéž sbírala při cestách lidové umění, převážně ručně vyráběné zboží. Díky jejímu koníčku s manželem rozjeli ještě dovozní společnost s maloobchodními prodejnami i velkoobchodem. Po rozvodu začala Jaworsky na počátku 90. let pracovat jako manažerka v advokátní kanceláři.

„Zoufale jsem se chtěla vrátit na univerzitu, ale nevěděla jsem, jaký obor si vybrat,” vzpomíná Jaworsky. Volba padla na pedagogický obor v Bostonu, který se zaměřoval na americká studia. „Díky sérii šťastných náhod jsem pak přešla na Wellesley College, kde jsem si zapsala kurz sociologie nerovnosti,” popisuje Jaworsky. Zároveň v té době přečetla etnografickou knihu Ain’t No Makin’ It o mladých mužích na střední škole v Americe, která změnila její pohled na sociální spravedlnost. Zapůsobil na ni hlavně pohled na takzvanou ideologii úspěchů. „Je to představa, že když tvrdě pracujete a dodržujete pravidla, stanete se úspěšnými. Není to ale pravda, zvlášť ne pro příslušníky menšin a lidi z nižších společenských vrstev,” objasňuje Jaworsky. Nakonec získala bakalářský titul právě ze sociologie a amerických studií.

Potom si podala přihlášku na Yale, kam ji přijali a ona tak mohla studovat u světově uznávaného kulturního sociologa Jeffreyho Alexandera. „Právě on navrhl, abych začala pracovat v Brně,” vysvětluje Jaworsky, kdo ji do jihomoravské metropole přivedl. V té době totiž navázala sociologická oddělení na Yale a na fakultě sociálních studií díky vyučujícímu z katedry sociologie Radimu Maradovi spolupráci. „Tak jsem si řekla, proč to nezkusit?” usmívá se.

Potřást si rukou s prezidentem

Díky návrhu kolegy se tak v roce 2010 dostala do Brna, jen s dvěma kufry a velkým snem stát se profesorkou. Na českou kulturu si zvykala snadno, s výjimkou jazykové bariéry. „Myslela jsem, že díky plynulé znalosti ukrajinštiny mi bude čeština připadat snadná. Zjistila jsem ale, že je mnohem těžší, než jsem předpokládala,” tvrdí Jaworsky.

Doktorát dokončila rok po svém přistěhování, přičemž zároveň vyučovala na fakultě sociálních studií čtyři kurzy. V roce 2015 podala žádost o habilitaci a s nově vydanou knihou o organizacích sociálních hnutí spojených s imigrací ji v roce 2017 jmenoval tehdejší rektor Mikuláš Bek docentkou.

Svůj největší sen si ale Jaworsky splnila až o šest let později, kdy se konečně stala profesorkou. „Považuju to za největší úspěch svého života. A to i proto, že jsem si mohla potřást rukou s prezidentem Petrem Pavlem,” dojímá se. Dokonce ani čeština jí už dnes nedělá takové problémy. Téměř všemu rozumí a dvakrát do týdne dochází na online lekce češtiny. „Pořád mám ale příšerný přízvuk,” přiznává.

Kulturní socioložka, která přibližuje problém migrace

Pro Bernadettu Nadyu Jaworsky je migrace otázkou kultury, identity a symbolických hranic. Jako kulturní socioložka se už více než deset let věnuje tomu, jak společnost vnímá migraci, jak ji rámují média a jak se o ní mluví v politických kruzích.

Migrace ji zajímala už od mládí. „Když jsem byla ještě dítě, fascinovalo mě, odkud mí vrstevníci pocházejí a jak se dívají na okolní svět. Moje vlastní identita byla totiž hodně ovlivněná ukrajinským původem a katolickou vírou,” prozrazuje Jaworsky. Její zájem o migraci pramení také ze silně zakořeněného smyslu pro spravedlnost. S mnoha migranty a uprchlíky se v zahraničí špatně zachází a profesorka se snaží přijít na to, proč tomu tak je.

Jaworsky se ve své disertační práci na Yale zaměřila na debaty o nelegální migraci v USA. Téma dále rozvinula v knize The Boundaries of Belonging z roku 2016, která se rychle stala jedním z klíčových textů v oboru. Socioložka se v ní zabývá tím, jak se v americké společnosti vytvářejí neviditelné hranice mezi „těmi, kdo tam patří“, a „těmi, kdo ne“, a jak se tyto hranice neustále posouvají kvůli změnám v politickém a mediálním diskurzu.

Právě vliv médií na vnímání migrace je dalším pilířem jejího výzkumu. Ve svých studiích publikovaných například ve vědecké knihovně Nations and Nationalism zkoumala, jak jsou příchozí zobrazovaní v amerických a kanadských médiích. Přišla mimo jiné na to, že jazyk, kterým se o migraci mluví, formuje veřejné mínění mnohem více, než si lidé často uvědomují.

Ačkoli většinu své kariéry strávila analýzou západních zemí, v posledních letech se stále více věnuje i střední Evropě. V roce 2018 analyzovala, jak se téma migrace odráželo v českých prezidentských volbách, a v roce 2020 získala příspěvek od Grantové agentury České republiky (GAČR) na výzkum postojů české veřejnosti k migraci.

Jaworsky v současnosti aktivně působí na akademické půdě jako editorka a spoluautorka řady publikací. Její studie o uprchlické krizi či pandemii COVID-19 patří mezi hojně citované. Aktuálně připravuje také sérii článků, mimo jiné o vnímání městského prostoru Brna očima migrantů. Zároveň vede další výzkum GAČR, tentokrát na téma zkušenosti migrantů v České republice.

Bernadette Nadya Jaworsky ve svém přístupu dlouhodobě propojuje kulturní sociologii a migrační studia. Její práce pomáhá lépe porozumět nejen migraci jako takové, ale i tomu, jak se o ní mluví, jak ji lidé vnímají a jak se jejím prostřednictvím utváří společnost.

Výuka formou simulace reálných situací

„Nedávno jsem získala grant na oživení mého předmětu Úvod do kulturní sociologie na simulovanou výuku, což se velmi osvědčilo,” pochvaluje si Jaworsky. Studující se v hodině ujímají rolí z „reálného světa“, které souvisejí s probíraným tématem a předepsanou četbou. Cílem je rozvíjet jejich kritické myšlení a schopnost řešit problémy. Především jsou však simulace formou interaktivního a zážitkového poznání.

„Můžeme třeba simulovat zasedání školské rady v nejmenovaném městě Spojených států, kde se diskutuje o zákazu výuky o kritické rasové teorii, systémovém rasismu nebo nadřazenosti bílé rasy,” upřesňuje Jaworsky. Studenti a studentky si pak můžou vybrat, jestli chtějí zastupovat členy školské rady, nebo třeba rodiče, a potom o problému diskutují.

Na otázku, jestli má radši výzkum nebo výuku, nedokáže profesorka odpovědět. „Těžko říct, ráda pozoruju, jak se studentstvo posouvá dopředu, hlavně v psaní výzkumných prací,” komentuje Jaworsky. Zároveň ji baví výzkum, protože je pro ni vzrušující objevovat nové perspektivy spojené s migrací v Česku.

Miluje Brno i fakultu

Do Brna i do fakulty sociálních studií se vyučující postupně zamilovala. Tvrdí, že všichni vedoucí kateder i děkani, pod kterými pracovala, ji významně podporovali. „Cením si také akademické svobody, která se v Americe pomalu vytrácí,” říká profesorka. Na Česku se jí líbí to, že tady může učit témata, která ji zajímají, a používat metody, které považuje za vhodné. Oceňuje i estetiku a interiér budovy fakulty. „Mám krásnou kancelář,” zdůrazňuje.

Dříve ji chyběly hlavně klasické americké hamburgery nebo mexické jídlo, teď už je prý ale všechno dostupné i v Česku. „Necítím potřebu se do USA vracet, ale chybí mi rodina,” zmiňuje Jaworsky. Za rodinou do Ameriky létá alespoň jednou ročně, přesto jí chybí hlavně sestra s neteří, syn, který pracuje jako pilot, snacha a dvouletý vnuk.

Příběh profesorky je důkazem, že profesní kariéra nemusí mít vždy předem určenou cestu. Práce obchodnice ani prostředí advokátní kanceláře jí ale nechybí. Přiznává zato, že tyto zkušenosti přispěly k jejím ekonomickým znalostem, které se jí hodí i v akademické sféře, například při řízení různých projektů. Jejím cílem do budoucna je pokračovat ve výzkumu migrace v českém prostředí.