Téměř pět tisíc kilometrů musela překonat Ezzat Batool Sonia při své cestě z rodného Pákistánu do Brna. Do Česka přiletěla na podzim, když počty nakažených koronavirem prudce stoupaly. Fakulta sociálních studií, na kterou přijela šestadvacetiletá Pákistánka studovat, zůstala zavřená. Prezenční výuku ještě nezažila. „Z celé fakulty jsem neviděla nic jiného než studijní oddělení,“ říká magisterská studentka anglického programu International Relations and European Politics. Přestože celé její dosavadní studium na Masarykově univerzitě bylo online, výuku si pochvaluje. A oblíbila si také Brno.
Když Ezzat Batool Sonia přistála loni v září na pražském letišti, byl to pro ni velký kulturní šok. Ocitla se úplně sama v cizí zemi, neznala její kulturu ani jazyk. Velkým problémem pro ni bylo najít v Brně někoho, s kým by si popovídala. „Češi jsou oproti Pákistáncům méně společenští. Myslela jsem si, že je to způsobené koronavirem. Později jsem ale od dalších zahraničních studentů zjistila, že měli z Čechů podobné pocity i před pandemií,“ popisuje Batool Sonia.
První dny pro ni byly náročné. Nejvíce ji překvapilo, kolik Čechů neumí anglicky. Připadala si jako mimozemšťan. Až osmý den po svém příjezdu do Brna konečně našla někoho, kdo byl ochotný popovídat si s ní. Když si šla zařídit českou sim kartu, narazila na muže, který mluvil plynně anglicky. „Byl pro mě jako sklenice vody ve vyprahlé poušti. Vyprávěla jsem mu o každém detailu mého prvního týdne v Brně. Pořád jsem jen mluvila a mluvila. Musel si myslet, že jsem totální magor,“ vzpomíná studentka.
Město si ale Batool Sonia nakonec oblíbila. „Brno je krásné, opravdu jsem si ho zamilovala,“ tvrdí studentka. Ráda chodí na Špilberk, do parku Anthropos nebo Wilsonova lesa. Často navštěvuje i Brněnskou přehradu.
Mezinárodní vztahy studovala i ve své rodné zemi, na nejznámější pákistánské univerzitě v Paňdžábu. Její předchozí studium se ale zaměřovalo spíše na Asii, Ameriku a Rusko. „O Evropě jsme vůbec nemluvili. Cítila jsem obrovský nedostatek znalostí ohledně tohoto regionu,“ popisuje Batool Sonia. I proto se rozhodla pro obor International Relations and European Politics nabízený Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity. Oproti jiným evropským univerzitám, které zvažovala, byla pro ni ta brněnská i cenově dostupná. Jeden akademický rok ji vyjde na tři tisíce euro.
Nyní má už Batool Sonia první dva semestry úspěšně za sebou a přemýšlí nad tématem své diplomové práce. Ráda by psala o některé z vojenských mírových operaci Evropské unie, zatím se ale nerozhodla pro žádnou konkrétní.
Rozdíly mezi pákistánskými a českými univerzitami jsou podle ní veliké. Tamní vysoké školy čelí často vnějším tlakům ze strany státu. Systém diskriminuje některé studenty, uplácení vyučujících ze strany státních úředníků nebo dokonce i studentů je podle ní běžnou praxí. Na pákistánské univerzitě neměla Batool Sonia také mnoho příležitostí, jak by mohla prohlubovat své znalosti prakticky. Výuka byla hodně teoretická. Kromě nedostatečné praxe jí vadil i přístup univerzity k výzkumné činnosti. „Věděla jsem, že doktorát chci vystudovat v Evropě. Pákistánský vzdělávací systém není nakloněný výzkumu,“ popisuje studentka.
S výběrem univerzity je velice spokojená. „Nemohla jsem si snad vybrat lépe. Fakulta sociálních studií plně podporuje své studenty. Lekce jsou skvěle organizované, vyučující nám nahrávají přednášky, poskytují prezentace i literaturu,“ pochvaluje si. Prezenční výuku zatím nezažila, podle svých slov se ale nemůže dočkat, až si bude moct fakultu pořádně prohlédnout.
Zahraniční studenti a mezinárodní prostředí k fakultě sociálních studií neodmyslitelně patří. A to i přesto, že se hloučky anglicky diskutujících studentů, jindy postávající před budovou fakulty, musely načas přesunout na Teamsy. V našem seriálu Zahraniční studenti na FSS představujeme čtyři studenty ze zahraničí, kteří se rozhodli ze své rodné země přesídlit do Brna a získat vysokoškolský titul na fakultě sociálních studií.
Úvodní díl seriálu se věnuje novinkám v anglicky vyučovaných programech, druhý článek popisuje příběh běloruské studentky Elizavety Matusevich.
Šestadvacetiletá studentka Ezzat Batool Sonia pochází z Pákistánu. Na univerzitě v Paňdžábu získala magisterský titul z mezinárodních vztahů. Loni v září přiletěla do Brna a nyní studuje magisterský program International Relations and European Politics na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve volném čase ráda zpívá, tancuje a prochází se Brnem. Často si také volá se svou rodinou, za kterou odletěla v polovině července, než jí začne další semestr na Masarykově univerzitě.
Univerzity v Pákistánu se podle Batool Sonii potýkají s nedostatkem akademické svobody. Studenti i akademici čelí velkému tlaku ze strany státu, například žalobám za politické a náboženské názory. K přihláškám na vysokou školu musí studenti přiložit prohlášení o tom, k jaké víře se hlásí. „Problém je i s rovností pohlaví. Ženy mají větší problém se na univerzity dostat. Vedení škol upřednostňuje muže, na výsledcích přijímacího řízení příliš nezáleží,” tvrdí Ezzat Batool Sonia. Pod státní kontrolou jsou podle ní i učebnice, vláda v nich prezentuje zkreslený obraz historických událostí ve prospěch islámské ideologie.
Letos v únoru Ezzat Batool Sonia reprezentovala Masarykovu univerzitu na simulovaném jednání Severoatlantické aliance. Na prestižní mezinárodní akci představovala členku Vojenského výboru NATO.
Jaký vliv mají v Evropské unii česká města a kraje? A jak silné pozice zastávají? Experti studentům v kurzu dokazují, že jejich slovo má v evropské politice váhu.
Studentka žurnalistiky vyrazila na letní semestr do Lisabonu. V reportáži shrnuje, co všechno tvoří její dosavadní dojem a jak se její letošní výjezd liší od těch předchozích. Představujeme další díl seriálu Zážitky z cest.
