Univerzita i FSS přejí umění: dílo z univerzitní sbírky zdobí kancelář předsedy Senátu

Obraz Vesnické stavení v Jihlávce visí ve Valdštejnském paláci 

Uprostřed zasedací místnosti Senátu se nachází stojan s obrazem české malířky Míly Doleželové, ovázaný slavnostní rudou stuhou. Ve Valdštejnském paláci se sešli všichni, kteří se na zápůjčce obrazu předsedovi Senátu podíleli: ředitel Univerzitního centra v Telči Jaroslav Makovec, prorektor Masarykovy univerzity pro akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš, provinciál České dominikánské provincie Lukáš Jan Fošum a starosta Telče Vladimír Brtník.  

Odteď, po předání předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, bude téměř sedmdesát let stará malba zachycující malebnou krajinu Vysočiny zdobit jeho pracovnu. Po pravé straně ode dveří se tak na zdi kanceláře druhého nejvyššího ústavního činitele nově vyjímá dílo z Telče, které si Vystrčil podle vlastních slov v Univerzitním centru vybral sám tak, že na něj při návštěvě sbírky ukázal prstem. 

Univerzitní centrum v Telči nabízí programy celoživotního vzdělávání a reaguje na vzdělávací potřeby regionu, například poskytováním vlastního prostoru vzdělávacím spolkům. Vyučující z Masarykovy univerzity tam pořádají semináře, konference i letní vzdělávací kurzy. Centrum, které se nachází ve městě zařazeném na seznamu kulturních a přírodních památek UNESCO, vystavuje v areálu bývalé jezuitské koleje také obrazy malířky Míly Doleželové a jejího manžela Jiřího Mareše. Masarykova univerzita převzala správu malířčiny pozůstalosti letos od České dominikánské provincie.  

Jedním z děl, které bylo vystavené ve stálé expozici v Telči od roku 2023, je i obraz Venkovské stavení v Jihlávce z roku 1956. Dílo věnovala umělkyně Míla Doleželová své matce k svátku jako projev vděčnosti za celoživotní péči. Předsedu Senátu obraz oslovil nejen námětem, ale i skrytým poselstvím. „Má pro mě silný osobní význam. Připomíná mi úctu k vlastní mamince, ale také venkov na Vysočině, odkud pocházím,“ říká s úsměvem, zatímco se kochá nově vystaveným dílem. Po studiích matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně působil Miloš Vystčil jako učitel matematiky právě na telčském gymnáziu Otokara Březiny, později se stal jeho ředitelem. Do politiky vstoupil na komunální úrovni za stranu ODS a čtyři roky byl starostou Telče. K městu na Vysočině má tedy, i podle vlastních slov, po celý život velmi blízko.  

Umělecká sbírka v srdci Vysočiny 

S tvorbou Míly Doleželové se Vystrčil poprvé setkal v jihlavském hotelu Gustav Mahler, kde ho zaujaly malířčiny charakteristické monumentální obrazy zachycující postavy s velkýma tmavýma očima. „Poptal jsem se na ně a zjistil jsem, že jde o díla Míly Doleželové, která dlouhá léta působila v Telči. Od té doby mě její tvorba nepřestala fascinovat,“ říká Vystrčil, který teď bude moct dílo obdivovat denně, v pracovní době. Obraz má půjčený do konce svého mandátu, tedy prozatím do roku 2028. „Pokud se můj mandát neprodlouží, obraz se vrátí zpět do sbírky,” dodává předseda Senátu.

Centrum půjčilo obraz českému Senátu na osobní žádost Vystrčila, který si oblíbil zejména ranou tvorbu Míly Doleželové. „Když jsem obraz viděl, toužil jsem jej mít na místě, kde s ním budu moct občas pobývat,” přibližuje Vystrčil. Podle ředitele Univerzitního centra Makovce je vystavení obrazů na takových prestižních místech poctou malířčině odkazu, který chce Makovec i nadále rozšiřovat. Stálá expozice umění Míly Doleželové a jejího manžela Jiřího Mareše bude v univerzitním centru k vidění až do roku 2030. „Máme ambici pro sbírku vybudovat trvalou galerii a organizovat putovní výstavy v různých vzdělávacích a kulturních institucích,” sděluje Makovec. Univerzitní centrum v Telči zájemcům při komentované prohlídce představuje celoživotní dílo Doleželové, které čítá přes dvě stě obrazů. 

Umělkyně, která je známá pod přezdívkou česká Frida Kahlo, se ve své tvorbě věnovala zejména vyobrazování romské kultury. Příběh její sbírky popsal Makovec jako požehnání. Umístění obrazu Míly Doleželové v Senátu je výsledkem spolupráce několika institucí: Masarykovy univerzity, Muzea romské kultury, České dominikánské provincie, ministerstva kultury a města Telč. Díky podpoře norských fondů se podařilo vystavit dílo Míly Doleželové v Telči, jak si malířka přála. „Sbírka spala v klášterech dominikánského řádu, ale když jsme začali řešit projekt v Telči, děly se najednou neuvěřitelné věci a všechno se dařilo. Podle poslední vůle umělkyně jsme zřídili galerii na Vysočině,“ říká Makovec. Podle provinciála Fošuma byla škoda, že obrazy ukryté v klášterech nemohl nikdo obdivovat. „Uvědomovali jsme si, jak velký poklad máme, a také to, že je třeba ho dostat k lidem,” říká Fošum. 

Další z obrazů malířky Doleželové ze sbírky Masarykovy univerzity, který nese název Na cestě, je od roku 2023 vystavený na půdě soudního dvora v Lucemburku. Jde o jediné dílo z Česka vystavované evropským soudem. „Chceme umění Míly Doleželové popularizovat a připomenout, že jde o malířku světového formátu, o jejíž dílo měli zájem už za budovatelské éry i umělci v Latinské Americe. Naší povinností je pečovat o sbírku a dostat ji do významných galerií ve světě,” říká prorektor Jiří Hanuš.  

Masarykova univerzita uchovává krásu i historii poznání 

Univerzita pečuje také o další sbírky. Předměty z nich můžou vyučující využívat jako pomůcku při výuce medicínských, uměleckých a přírodovědných oborů. V Mendelově muzeu jsou ve čtyřech podsbírkách k vidění exponáty z oblasti vědy, umění i historie.  

Přes devadesát obrazů, plastik a grafik rozličných stylů od různých autorů obsahuje umělecká podsbírka. Jsou tam uložené například umělecké předměty z výstavy K poctě Leoše Janáčka z roku 2004, díla studujících a absolventstva katedry výtvarné výchovy pedagogické fakulty, obrazy brněnských malířů a portréty významných osobností spojených s Masarykovou univerzitou. 

Podsbírka Ústavu soudního lékařství vznikla krátce po založení Masarykovy univerzity a dnes je v ní více než šest set exemplářů. Asi nejvýznamnějším z nich je srdce spisovatele Rudolfa Těsnohlídka s patrným střelným poraněním: spisovatel se zastřelil v redakci Lidových novin v České ulici v Brně, kde pracoval. Dále jsou ve sbírce preparáty tkání, kosti a vražedné předměty jako nože, škrtidla nebo jedy, které ústav získal převážně z řešených případů, od policie nebo lékařských fakult. 

Více než pět tisíc historických předmětů čítá podsbírka paleontologická. Mezi nimi se nacházejí exempláře z Česka a dalších zemí Evropy, Asie i Ameriky. Ve sbírce jsou fosilní živočichové od těch nejprimitivnějších až po obratlovce a další exponáty ze světoznámých nalezišť, například z německého Solnhofenu a Holzmadenu. 

Čtvrtou a poslední podsbírkou je mineralogická, která čítá asi devět tisíc vzorků včetně minerálů z Moravy, Čech i zbytku světa. Obsahuje kolekci syntetických krystalů a tektitů, hornin vzniklých dopadem meteoritů.

Míla Doleželová: malířka, jejíž barvy žijí dál i díky univerzitě 

Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila, se narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Její dětství poznamenané chudobou a alkoholismem otce se otisklo do celé její tvorby. Po vyučení se vydala do Plzně, kde se začala vážně věnovat výtvarnému umění, a nakonec vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. 

Klíčovým tématem její tvorby se stal život Romů, s nimiž se poprvé setkala ve východním Slovensku. Cítila s nimi příbuznost v osudu vyděděnců a v jejich osudech nacházela příběhy, které vyprávěla malbou. Její díla zobrazují monumentální postavy s hlubokýma očima, neúměrně velkými dlaněmi a nohama. Podle vedoucí Centra pro moderní umění a teorii při Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Marty Filipové se právě křesťanskými motivy a výjevy ze života Romů zapsala Míla Doleželová do dějin umění jako malířka originálních témat. „Její dílo je pestré, zahrnuje drobné knižní ilustrace i monumentální nástěnné obrazy. Nebylo by fér přirovnávat Doleželovou k Paulu Gauguinovi nebo mexickým muralistům, kteří si také vybírali cizokrajné nebo sociálně silné náměty. Doleželová sice stylizovala, ale neexotizovala, “ říká Filipová. Dodává, že v malířčiných obrazech je patrná osobitá výpověď. Podle ní vytvořila Doleželová osobitý výtvarný jazyk, který přesahoval dobové ideologické i estetické hranice, a svými obrazy vybízela k zamyšlení nad stavem tehdejší společnosti. Díla jako Cikánská matka, Cikánské děti nebo Cikánský domov zaujala nejen české, ale i zahraniční publikum – Doleželová je už v 60. a 70. letech minulého století vystavovala v USA, Mexiku či Francii. Její dílo obdivoval i chilský básník Pablo Neruda, který ocenil „tolik krásy, barev a síly, jež mluví přímo k lidem“. 

Se svým manželem, malířem Jiřím Marešem, prožila Doleželová umělecky plodná léta na Vysočině, kde namalovala většinu obrazů. Po manželově smrti žila uzavřeně, dál však tvořila a přemítala o smyslu lidské existence. Zemřela v roce 1993. Její rozsáhlé dílo, které dnes spravuje Masarykova univerzita, se symbolicky vrátilo do Telče, kde vznikla stálá expozice připomínající malířku, jejíž barvy a příběhy dodnes oslovují návštěvníky svou upřímností a lidskostí.