Jeřáb, pitevna, tělocvična místo auly nebo parkoviště v atriu. FSS slaví 25 let

Fakulta sociálních studií sídlí v brněnské Joštově ulici od roku 2005. Budova prošla v letech 2003 až 2005 výraznou rekonstrukcí, aby začala vyhovovat účelům stále ještě relativně nové fakulty sociálních studií, která se do nově zrekonstruovaných prostor stěhovala. Do té doby totiž v historické budově od roku 1945 sídlili budoucí lékaři.

Historie budovy sahá až do roku 1910, kdy si ji nechala postavit Německá vysoká škola technická. Dokládá to i výzdoba ve vstupní hale. Naproti vstupním dveřím na levé straně se blíže ke vchodu nachází reliéf symbolizující obor chemie, vedle něj architektury. Na pravé straně blíž vchodu je tematika oboru strojírenství a vedle něj stavebního a pozemního inženýrství.

Zajímavé je jistě i to, že dva sloupy v podobě ženských postav, které podpírají kazetový strop, mají jména. Ten vlevo je Solertia, symbol teorie a důvtipné znalosti, zatímco ten vpravo se jmenuje Prastica a symbolizuje praxi a řemeslo. Architekt budovy Ferdinand Hrach pak vyprojektoval vedle vestibulu z obou stran malé byty pro správce. V tom levém je dnes vrátnice a kanceláře, v části bytu na pravé straně vznikl malý komerční prostor a zbytek připadl knihovně.

Jeřáb v dnešní knihovně nebo hodiny tělocviku v aule

V budově před sto lety sídlili budoucí technici. Vnitřní architektura tenkrát odpovídala záměrům technické školy. V místě dnešní knihovny byly původně učebny pro nově zřízené obory elektroinženýrství. Pozůstatkem laboratoře pro těžké strojírenství je mostový jeřáb s hákem umístěný nad jednou ze seminárních místností. A proč tam vlastně stojí dodnes? Jednoduše se stal chráněnou technickou památkou. Ale i to možná přidává knihovně s 85 tisíci svazky knih na jedinečnosti.

Fakulta sociálních studií má už na první pohled neobvyklý tvar. Kunsthistorik profesor Jiří Kroupa vysvětlil proč. „Lichoběžníkový tvar budovy působí dojmem architektonického záměru, ale ve skutečnosti ho určují dvě starodávné cesty vedoucí k někdejší Veselé bráně, dnes v České ulici,“ popsal profesor Kroupa na své tehdejší přednášce o historii budovy v roce 2008.

V celém přízemí jsou velká polokruhová okna, zatímco ve zbytku budovy jsou okna pravoúhlá. Výjimkou je ještě aula ve třetím patře. Architekt budovy Ferdinand Hrach umístil velká okna do přízemí právě z toho důvodu, že se tam nacházely zmiňované laboratoře těžkého strojírenství, a bylo potřeba, aby tam proudil dostatek světla. V aule jsou polokruhová okna, protože místnosti dodávají slavnostnější ráz. V celé budově je v součtu pět set oken.

Další zajímavostí je i fakt, že ve sklepních laboratořích budovy kdysi pracoval vynálezce vodní turbíny Viktor Kaplan. Dnešní aula ve třetím patře, ve které se konají inaugurace či promoce, zase sloužila v dobách lékařské fakulty jako tělocvična. I když ji původně architekt Hrach inicioval jako velkou posluchárnu a místo pro slavnostní ceremonie už při vzniku stavby. Původně se do takzvaného slavnostního sálu vstupovalo z opačné strany než dnes. Sousedilo s ním menší předsálí, které někdy sloužilo jako zasedací místnost. Dnes jsou z něj dvě učebny. Po druhé světové válce změnila lékařská fakulta účel místnosti. Zedníci zaslepili galerii, pod ni pak dělníci připevnili basketbalový koš, před okny instalovali žebřiny a studenti tam začali cvičit. Po dlouhých šedesáti letech a rekonstrukci se prostor vrátil k původnímu záměru a z auly je opět slavnostní sál.

Atrium jako dvůr a parkoviště

K fakultě neodmyslitelně patří prostorné atrium, kam se studenti chodí učit či odpočívat mezi přednáškami. Atrium Iva Možného je srdcem budovy. Pár desítek let zpátky ovšem ještě neexistovalo. „Když jsem tam přišel poprvé, připadal jsem si jako na dně Macochy. Poměrně malý půdorys a dokola vysoké stěny,“ vzpomíná na svou první návštěvu kdysi neexistujícího atria bývalý tajemník fakulty Vojtěch Moštěk.

Atrium původně sloužilo jako parkoviště a dvůr. Profesor Ivo Možný, jeden ze zakladatelů fakulty sociálních studií, dostal při rekonstrukci budovy nápad na zastřešení tohoto vnitřního dvora. Žádné překvapení, že atrium pojmenovalo vedení fakulty při příležitosti dvacátých oslav instituce po autorovi této myšlenky Ivu Možném. V roce 2018 při oslavách 20. výročí fakulty pak vedení fakulty odhalilo v atriu na počest Iva Možného malou plastiku. Autorem sošky je Jiří Sobotka a na její vznik dohlížela manželka profesora Možného Lenka.

Díky stavbě atria na jeho střeše mohla vzniknout terasa, kam se chodí studenti i zaměstnanci nadýchat čerstvého vzduchu. Od podzimu roku 2006 ji zdobí plastika Promethea od Jaromíra Garguláka. Je vyrobená převážně ze žlutého a červeného bronzu a symbolizuje bájného Promethea symbolizující tohoto stvořitele člověka, který jej vymanil z přírodního stavu a vychoval v rozumnou bytost. Plastika váží 170 kilogramů a vznikla odlitím na voskový model. Instalací této plastiky pomyslně skončila velká rekonstrukce celé budovy konané v letech 2003 až 2005.

Dvě největší posluchárny na FSS – po kom nesou svá jména?

Posluchárna A. I. Bláhy ve třetím patře se jmenuje po významném představiteli české sociologie. Profesor Inocenc Arnošt Bláha se podílel na založení brněnské sociologické školy. Zároveň byl ředitelem Sociologického semináře filozofické fakulty, a dokonce prvním rektorem Vysoké školy sociální v Brně. Své široké vědomosti získal profesor Bláha také díky studiím ve Francii, kde ho učil sám Émile Durkheim, jedna z největších vědeckých autorit v sociologii dvacátého století. Na jeho počest uděluje odborná porota na fakultě sociálních studií Ceny Inocence Arnošta Bláhy za nejlepší bakalářské práce, které nominují vedoucí kateder za jednotlivé studijní programy.

Posluchárna V. Čermáka o dvě patra výše nese jméno po důležitém politologovi profesoru Vladimíru Čermákovi. Čermák strávil většinu svého života v Brně, kde působil nějakou dobu u krajského soudu. V roce 1990 spolu s kolegy založil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity katedru politologie. Na této fakultě byl i členem vědecké rady. Významnou událostí pro něj bylo jmenování do funkce soudce Ústavního soudu prezidentem Václavem Havlem v roce 1993. Na Ústavním soudu působil celé desetileté funkční období. Za svůj život napsal pětidílný svazek Otázka demokracie, ale také divadelní hru Hostina filozofů.

A co pitevna? Sice to nikdy nikdo oficiálně nepotvrdil, ale traduje se, že se nacházela v místě dnešního Krmítka, tedy kavárny Dezert.