Uspořádat světový kongres není sranda, míní environmentalista

Odborníci z celého světa se v březnu sešli na Světovém kongresu environmentální výchovy v Praze. „Organizovat takovou akci je náročné samo o sobě. Troufám si říct, že my jsme to měli kvůli pandemii ještě náročnější. Do poslední chvíle jsme vlastně nevěděli, zda se kongres uskuteční. Termín jsme museli dvakrát přesouvat,” uvedl hlavní organizátor akce Jan Činčerafakulty sociálních studií, který se environmentální výchově věnuje už od osmdesátých let minulého století. Environmentální výchova podle něj spočívá především v dlouhodobém vzdělávání veřejnosti v oblastech souvisejících s problémy životního prostředí. Jejím cílem je motivování lidí k ekologičtějšímu a udržitelnému chování.

2. 5. 2022 Anna Nevídalová


Jedenáctý ročník světového environmentálního kongresu se letos konal v Praze. Fakulta sociálních studií byla jedním z hlavních organizátorů. Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Jak kongres zpětně hodnotíte?

Dopadl dobře. Velice kladně akci hodnotili i účastníci, kteří za námi do Prahy přijeli. Mnozí z nich nám říkali, že se konečně po dvou letech viděli se svými kolegy naživo, což pro ně bylo emočně nesmírně osvěžující. Jsem rád, že se nám povedlo zapojit do vymýšlení programu i lidi z environmentální komunity, kteří se na organizování akce běžně nepodílejí. Když se nám někdo ozval s tím, že mu chybí v programu například téma environmentální výchovy v antropocénu, tak jsme na jeho podnět reagovali. Oproti předešlým ročníkům se nám také podařilo více zapojit nevládní organizace a pedagogy, čímž jsme efektivněji propojili teorii s praxí.

Další novinkou bylo, že se návštěvníci i přednášející mohli zúčastnit kongresu online.

Ano, experimentovali jsme i s formou kongresu. V online přenosu vidím budoucnost environmentálních kongresů. Pochopitelně dáváme všichni přednost fyzickému setkávání nad chlebíčky než online kontaktu přes obrazovku počítače. Na druhou stranu se ale environmentálních akcí účastní především lidé, kteří smýšlí ekologicky a řeší svou uhlíkovou stopu. Lidé z různých konců světa určitě uvítali, že se mohli připojit distančně a nemuseli létat do Prahy a zpátky.

Kongres se několikrát přesouval kvůli koronavirové pandemii. Nyní se v době konání kongresu řešila především válka na Ukrajině. Podepsaly se nějakým způsobem aktuální události na letošním ročníku, například co se týče návštěvnosti?

Určitě ano, vliv pandemie a války na Ukrajině jsme pocítili. Původně jsme kongres plánovali větší. Jeho součástí mělo být například více seminářů a konferencí. Myslím si, že pandemie snížila účast v řádu stovek účastníků. Tragické události na Ukrajině měly podobný dopad. Navzdory okolnostem, které jsme měli ze všech pořadatelů v historii kongresu zdaleka nejobtížnější, se nám akce ale podařila. A možná nám překonávání těchto nečekaných překážek bylo i přínosem. Vyzkoušeli jsme spoustu nových věcí, jako například distanční možnosti účasti, kterých by nás předtím třeba ani nenapadlo využít.

Věnovali jste se na kongresu i tomu, jaký může mít vliv dění na Ukrajině na environmentální témata?

Ano, dění na Ukrajině jsme reflektovali. K válce jsme se vraceli v několika příspěvcích. Snažili jsme se upozornit na důležitost demokracie v environmentální výchově. Rozšířit povědomí veřejnosti o tom, že environmentální výchova je ve své podstatě demokratická, demokracii podporující. Není možné ji dělat, byť s jakýmkoliv vědomím závažnosti změny klimatu, nad rámec demokracie. V takovém případě by se výchova stala zbytečnou, protože se nakonec dostaneme do mnohem větších průšvihů, než jaké teď vidíme a řešíme.

V současnosti rostou ceny energií a fosilních paliv. Myslíte si, že to debatě o přechodu na obnovitelné zdroje může prospět, nebo naopak?

Když začala válka, měl jsem silnou obavu, že to bude mít na tyto debaty spíše negativní vliv. A nejen na debaty jako takové, ale i na Zelenou dohodu. V posledních týdnech si ale spíše všímám, že si evropské státy možná začínají uvědomovat nezbytnost opuštění fosilních paliv. Nejenom kvůli klimatu, ale také kvůli geopolitickým otázkám. Tímto způsobem by se mohl přechod k obnovitelným zdrojům posílit a urychlit. Samozřejmě uvidíme, jak se věci vyvinou.

Mladá generace rozhodně není k současné situaci lhostejná

Environmentální témata jsou poslední dva roky zastíněná tématy jinými. Myslíte si, že by si zasloužila větší pozornost?

Rozhodně. Na druhou stranu ale chápu, že lidé se více soustředí na to, co je v dané chvíli aktuální a palčivé. Ať už to byla pandemie nebo teď tragická válka na Ukrajině. Jsou to události, které byly a jsou bezprostřední. Zasáhly nás, emočně ovlivnily, cítíme se nimi ohrožení. Nic to ale nemění na tom, že environmentální problémy nezmizely. Je třeba věnovat jim pozornost.

Součástí události byl i Kongres mladých. Ten se zaměřuje na podporu a rozvoj mladých lidí, kteří jsou aktivní v oblasti životního prostředí. V článku pro univerzitní Magazín M jste uvedl, že mladí lidé se v současných environmentálních tématech velmi dobře orientují. Potvrdilo se vám to?

Určitě se nám potvrdilo, že v současné mladé generaci je nemalá skupina lidí, která je velmi environmentálně smýšlející a cítící. Mladí lidé jsou znepokojení současnou situací, změnami klimatu. Vnímají jako velkou nespravedlnost to, že oni budou ti, na které důsledky aktuálního dění v klimatických otázkách dopadnou nejvíce. O tom, jaké kroky se v této věci podniknou či nepodniknou, přitom často rozhodují lidé i o několik generací starší. Mladí lidé velmi otevřeně žádají, aby se mohli podílet na řešení klimatické krize.

Mladí lidé se podle Činčery o environmentální témata zajímají. Foto: Lukáš Bujdák

Co považujete za nejzásadnější moment celého kongresu?

Právě vystoupení zástupců Kongresu mladých, kde studenti jasně vyjadřovali potřebu být slyšet, potřebu vzájemného porozumění. Silných momentů tam byla spousta, ostatně na akci zaznělo přes 400 příspěvků. Kolegové si třeba pochvalovali východ slunce na Rychnovském vrchu, na který se brodili sněhem. Kongres se totiž nekonal jen v Praze, část programu se odehrávala i v terénu.

Na jakých dalších místech například?

Jedna skupinka jela na Šumavu, další pak do Českého středohoří nebo Českého ráje. Snažili jsme se, aby kongres nebyl pouze pražský, což se nám podařilo. Odehrával se i v dalších pěti krajích.

O environmentalistice je potřeba více mluvit i na akademické půdě

Na jaké úrovni je environmentální výchova na českých školách?

Environmentální výchova je povinnou součástí školních osnov. V praxi ale nejde o nic převratného. Asi jen na dvaceti procentech škol se uplatňují postupy, o kterých si odborníci myslí, že jsou dobré a účinné. U zbytku tomu tak není. Nejčastějším problémem je to, že environmentální výchova se příliš často zaměřuje pouze na přírodovědnou stránku. Ta společenskovědní je přitom stejně důležitá.

Co konkrétně by se v environmentální výchově mělo zlepšit?

Jak jsem už zmínil, určitě praxe na školách. Dále bych byl rád, pokud by vznikalo více environmentálních organizací a mládežnických hnutí, která mají na mladé lidi obrovský vliv. A do třetice, abych zamířil do vlastích řad, určitě je třeba o tématu více mluvit i na akademické půdě. Počet nás, kteří se zabývají environmentální výchovou, odpovídá zhruba počtu prstů na jedné ruce. Zatímco počet pracovišť, která připravují akademické pracovníky, je výrazně vyšší – něco přes dvacet institucí. Tady cítím veliký prostor pro neustálé zlepšování.

Myslíte si, že možnou cestou, jak pozvednout environmentální výchovu, je zapojení neziskového sektoru do vzdělávacího systému?

Nepochybně, neziskový sektor v tomto ohledu dlouhodobě hrál a hraje dominantní roli, především centra environmentálního vzdělávání. Velmi by se mi líbilo, kdyby hrála dlouhodobě roli spojovacího článku mezi výzkumem, který se snažíme rozvíjet na vysokých školách, a mezi školní praxí.

Jan Činčera se podílel na organizaci Světového kongresu environmentální výchovy. Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Jan Činčera

Jan Činčera se narodil v roce 1973, působí jako docent na fakultě sociálních studií. V minulosti byl členem hnutí Brontosaurus, neziskové organizace, která se zabývá environmentální výchovou. Letos se podílel na organizaci Světového kongresu environmentální výchovy. K zájmu o enviromentalistiku ho v dětství přivedl jeho dědeček, který ho brával na časté procházky přírodou. „Interpretoval mi přírodu jako něco krásného a fascinujícího,“ vysvětlil Činčera.

Kongresu se účastnilo asi 550 lidí. Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Světový kongres environmentální výchovy

Světový kongres environmentální výchovy (WEEC) je nejvýznamnějším environmentálním mezinárodním kongresem. Zaměřuje se na environmentální výchovu a vzdělávání pro udržitelnost. Kongres se pořádá každé dva roky. V minulých letech se uskutečnil třeba ve Vancouveru, Brisbane, Durbanu, Turínu, Bangkoku, Marrakéši nebo Gothenburgu. V Praze se měl uskutečnit 11. ročník Kongresu už v roce 2020, kvůli koronavirové pandemii ho organizátoři přeložili na březen 2022. Tématem letošního kongresu bylo Budování mostů v době klimatické nouze, které mělo znázorňovat důležitost propojení teorie s praxí. Kongres se mimo Prahy odehrával i na jiných místech Česka. Na kongresu zaznělo zhruba 400 přednášek, účastnilo se ho asi 550 lidí, z čehož 150 ho sledovalo online.

Program kongresu se odehrával v dalších pěti krajích. Foto: z archivu WEEC 2022

Řekli o akci

„Světového kongresu environmentální výchovy jsem se zúčastnil poprvé. Byl jsem jedním z předsedů pro téma Action competence and key competences for sustainability. Musím akci velice pochválit, vše fungovalo tak, jak mělo. Prezentace a přednášky byly velmi zajímavé a vysoce kvalitní. Je fantastické, když můžete potkat tolik environmentálních praktiků a výzkumníků na jednom místě. Také musím zmínit fantastický výlet do Českého ráje, který byl velmi dobře zorganizovaný.“

Daniel Olsson, environmentalista, docent na Karlstad University, Švédsko

„Na kongres, který se konal těsně po poslední mohutné vlně covidu a v době prvních dvou týdnů války na Ukrajině, se sjelo více než 500 účastníků, což je samo o sobě malý zázrak. Podle mého názoru nám komunitu lidí, pro které je environmentální výchova důležité téma, pomohlo získat následující: osobní setkání je pro praktiky i akademiky v oblasti environmentální výchovy obrovská deviza – a deficit osobního setkávání už byl po několika letech covidu prostě mimořádný. Propojení témat praktické environmentální výchovy, evaluace její účinnosti či diskuse nových přístupů umožnilo setkání, které doposud žádný z těchto kongresů nenabídnul. Skvělým nápadem bylo propojení kongresu mladých a velkého kongresu – středoškoláci a vysokoškoláci dodali hned několika dnům našeho setkání úplně jiný náboj.“

Bohuslav Binka, organizátor kongresu, docent na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity

„Světový kongres environmentální výchovy nebyl výjimečný pouze kvalitou a kvantitou vystupujících, ale také neopakovatelnou atmosférou, která po celou dobu akce panovala. Ostřílení environmentální matadoři se srdečně družili s nováčky v oboru, doktorandi získávali cenné rady od zkušených výzkumníků, zástupci praxe představovali své dovednosti teoretikům a všichni společně pak byli ohromení entuziasmem zástupců Kongresu mladých. WEEC dokázal, že Česká republika patří na mapu světové environmentální výchovy a že na ní dokonce zaujímá významné místo.“

Roman Kroufek, vedoucí katedry preprimárního a primárního vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.