Druhý obor k žurnalistice pro mě znamená víc možností, říká studentka
Dvojnásobná porce přednášek, seminářů, zkoušek i skupinových prací. Dá se to zvládnout? Na tuhle otázku jsem se rozhodla najít odpověď a už rok to testuju na vlastní kůži. Po tom, co jsem úspěšně dokončila studium žurnalistiky na fakultě sociálních studií a Sdružených uměnovědných studií na filozofické fakultě, studuju dva magisterské programy najednou. I když to pro mě znamená víc práce, svého rozhodnutí nelituju. Díky němu totiž získávám nejen mnohem víc znalostí, ale i kontaktů a zkušeností, které mě posouvají dál.
Už na střední škole jsem měla jasno, že po maturitě chci studovat Mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Lákala mě představa, že se budu živit psaním a zároveň budu mít přehled o dění kolem sebe. V září 2021 jsem pak poprvé usedla do přednáškové učebny jako čerstvá studentka žurnalistiky. Než se to ale stalo, musela jsem pokořit dvě výzvy: zvládnout přijímací zkoušky a rozhodnout se, jaký obor k žurnalistice připojit.
Sdružené studium byla jasná volba
Při výběru studijního programu jsem od studujících slýchala, že je dobré studovat žurnalistiku s dalším oborem. Přestože jsem se chtěla vzdělávat v oblasti médií, měla jsem i mnoho dalších zájmů, mezi které patřilo především umění. Proto jsem možnost sdruženého studia, tedy kombinaci dvou oborů, uvítala a zvolila si jako vedlejší obor Sdružená uměnovědná studia na filozofické fakultě. Mým cílem bylo stát se redaktorkou kulturního magazínu či rubriky. Osobně vnímám, že umění si stále hledá své místo v mediálním prostoru, a proto by i novináři z těchto rubrik měli mít podle mě alespoň základní vzdělání v oblasti umění.
Sdružené studium vnímám jako velkou výhodu, zejména co se týče kariérních vyhlídek. Kromě znalostí mi ale vštípilo dvě podstatné dovednosti – organizovanost a systematičnost. Bez řádné organizace času a povinností se studující lehce ztratí v záplavě esejí, termínů zkoušek a povinné docházky.
Od žurnalistiky k public relations
K novinářské práci jsem přičichla už na nižším stupni gymnázia, když jsem spoluorganizovala ekologický projekt. Komunikovala jsem s novináři, dávala jsem rozhovory, tvořila propagační materiály, prezentace, spravovala jsem facebookovou stránku. Líbil se mi mediální prostor a chtěla jsem být jeho součástí.
Původně jsem si představovala, že budu neohrožená bojovnice za demokracii a svobodu slova. Když se ale dívám zpětně na svou první zkušenost s médii, vidím v ní jinou profesní dráhu: public relations, tedy vztahy s veřejností. Při studiu bakalářského programu jsem si uvědomila, že žurnalistika, ačkoliv je to barevná a zajímavá práce, není zcela pro mě. Především mi v rozhodování pomohla povinná tříměsíční stáž, kde jsem si osvojila řemeslo novináře, ale také narazila na své limity. Jsem za tuhle zkušenost velmi vděčná. Ne každý studijní obor má tu možnost ukázat svým studujícím, jak práce skutečně vypadá. Proto jsem se poslední dva semestry vzdělávala především v mediálním výzkumu, marketingu a komunikaci.
Dva magisterské obory jsou bláznivým kolotočem povinností
V červnu 2024 mě kromě bakalářské práce a státní závěrečné zkoušky čekalo i rozhodování o tom, kam pokračovat. Nechtěla jsem se vzdát navazujícího studia žurnalistiky, které mě stále velmi lákalo. Zároveň mi ale bylo jasné, že pro práci manažera v public relations potřebuju i širší ekonomický základ. A ten shodou okolností nabízí magisterský program navazující na Sdružená uměnovědná studia.
Stála jsem tedy na rozcestí mezi dvěma obory a nedokázala se rozhodnout jen pro jeden. Zkušenost z předchozího studia mě naučila, že když člověk opravdu chce, zvládne všechno. A proto jsem se od příštího semestru pustila rovnou do obou – do programu Mediální studia a žurnalistika se specializací na Mediální průmysly a produkci a do Managementu v kultuře.
Hned na začátku mě překvapilo, jak se tyhle dva směry překrývají a doplňují. Oba programy jsou velmi prakticky orientované, zaměřené na zpracovávání projektů a analýz, a zároveň se oba ve velké míře věnují komunikaci, kultuře a médiím. Ráda vzpomínám na jeden úsměvný moment, kdy jsem přišla na první zkoušku na ekonomicko-správní fakultě. Několik dní předtím jsem se poctivě učila všemožné pojmy a poučky týkající se kulturních institucí, práva a managementu, a nakonec jsem dostala sadu otázek na českou mediální krajinu, kterou díky vystudované žurnalistice dobře znám. Člověk opravdu dopředu nikdy neví, které znalosti kde uplatní.
Mým oblíbeným předmětem na ekonomicko-správní fakultě je Marketing, fundraising a komunikace v neziskovém sektoru. Vyzkoušela jsem si v něm tvořit skupinový projekt pro městskou část Brno-střed a navrhnout jeho provedení, rozpočet i marketingovou kampaň. Podobně přínosný pro mě byl i předmět Kompetence k řízení médií na FSS. Tam jsem si osvojila principy projektového řízení, vyslechla přednášky hostů z praxe a spoluvytvářela podobný projekt, jako v předchozím předmětu. Oba kurzy mi daly také cenné zkušenosti s týmovou spoluprací. Užitečné znalosti jsem získala také v předmětu Živnostenské právo, který se podle mě hodí každému, kdo chce pracovat v marketingu a public relations, a v předmětu Politická ekonomie médií na FSS, díky kterému jsem začala víc vnímat souvislosti mezi obsahem médií, zájmy jejich vlastníků a politikou, což pro svoje budoucí směřování považuju za důležité.
Sdružené studium versus dva studijní programy
Je velký rozdíl věnovat se dvěma oborům ve sdruženém studiu a ve dvou samostatných programech. Nejvíce to pociťuju na svém týdenním rozvrhu. Dříve jsem navštěvovala školu jen tři dny v týdnu. Teď chodím každý den a jsem ráda, když se mi podaří poskládat předměty tak, abych se dokázala včas přemisťovat mezi fakultami.
Plánování rozvrhu je kapitolou samo o sobě. Dva obory znamenají dvě sady povinných předmětů, které se většinou vypisují buď jen na jaře, nebo jen na podzim. Pokud se tedy stane, že se kryjí dva, nebo dokonce tři takové předměty, může to dost zkomplikovat rozvržení celého studia. Je proto praktické si všechno rozplánovat dopředu. U sdruženého studia jsou většinou obory koordinované a problém s rozvrhem tedy odpadá.
Sama na sobě vnímám, že dva obory s sebou nesou větší vyčerpání a potřebu psychohygieny. Vždy si připomínám, že není nutné všechno zvládnout v termínu nebo v té nejlepší kvalitě, pokud by to mělo odnést moje psychické zdraví. Je dobré klást na sebe vysoké nároky a motivovat se k lepšímu výkonu, ale jen v určitých mezích. V tomhle ohledu pro mě bylo sdružené studium daleko příjemnější, protože jsem měla víc času na svoje koníčky nebo občasnou brigádu.
Při magisterském studiu jsem zažila i moment, kdy jsem chtěla se vším praštit. Nic mě nebavilo, nic nešlo podle plánu a povinnosti se jen hromadily a neubývaly. Byla jsem unavená a psychicky na dně. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, kolik toho do konce semestru ještě musím stihnout. Potřebovala jsem se chvíli jen soustředit na sebe a svoje potřeby. Tehdy mě hodně podpořil přítel a také rodina a přátelé. Stačil jeden víkend o Velikonocích, se všemi se vidět a na chvilku upustit od každodenních starostí, a hned mi bylo líp. Každý někdy zažije náročné chvíle a bývá těžké je překonat. Člověk musí vědět, co je jeho cílem a neustále ho mít na paměti.
Jak vypadá můj typický den na dvou, tedy vlastně třech fakultách?
Patřím k těm šťastnějším studujícím, kteří nemívají výuku hned od rána. Proto můj den obvykle začíná později. Ráda si přispím a do školy vyrážím většinou až na desátou. Před odchodem si ještě připravuju jídlo na celý den. Do menzy na obědy nechodím, raději si vařím vlastní, buď den předem nebo hned ráno. Ve škole mě čeká několik přednášek a seminářů, které často trvají až do večera. Také mám většinou předměty na více fakultách, mezi kterými přejíždím a najíst se jinde než na chodbě před učebnou tak mnohdy ani nestíhám.
Na přednáškách a seminářích si vždy zapisuju poznámky do sešitu. Notebook s sebou nosím málokdy – většinou jen do praktických předmětů, kde potřebuju pracovat s excelem a jinými programy. O přestávkách mezi výukou se snažím odpočívat, protáhnout se a zaměřit myšlenky na něco jiného než na povinnosti. Většinou si povídám s přáteli nebo poslouchám podcasty o zločinech.
Po návratu domů bývám vyčerpaná. Uvařím kávu, podívám se na seriál a teprve pak se pustím do školních povinností. Když mi hoří termín odevzdání práce, pracuju klidně celou noc, ale v běžný den se spíš věnuju svým zájmům. Někdy si večer zacvičím nebo zajdu s přáteli na pivo. Pak připravuju večeři, což je můj oblíbený každodenní rituál, a uklízím. Spát chodím většinou pozdě, čehož pravidelně ráno lituju.
V prvních týdnech magisterského ‚dvoj-studia‘ jsem byla nadšená a plná odhodlání. Jinak už tomu bylo při prvním zkouškovém období. Při druhém jsem se jen proklínala a kladla si otázku, jestli to mám vůbec zapotřebí. Přes to všechno toho nelituju, protože po roce vnímám, kam mě obě studia posunula. Získala jsem nejen nové dovednosti a znalosti, ale také širší rozhled, porci sebevědomí a nové příležitosti a potkala jsem spoustu skvělých spolužáků i vyučujících. To všechno mě motivuje, abych vytrvala a na konci studia si mohla říct, že jsem to zvládla. A že to stálo za to.
Čtyři tipy, jak zvládnout dva obory:
1. Včasné plánování
Skloubit dva studijní obory je vždy časově náročné. Proto je dobré si na začátku studia stanovit podrobný plán, například v Plánovači, a ten průběžně kontrolovat a aktualizovat. Dá se tím ušetřit mnoho času a předejít zbytečným problémům z nedbalosti.
2. Stanovení priorit
Stejně jako čas, i energie je vzácná, proto jí není radno plýtvat na maličkosti a nedůležité věci. Ne všechny úkoly je nutné udělat hned. Přednost by měla mít urgentní zadání, která mají největší dopad na známky, projekty a celkové hodnocení.
3. Optimální zátěž
Ideální je zapsat si takový počet předmětů, který zajistí hladký průchod semestrem a zároveň nezpůsobí přetížení. Limity lze testovat i jinak než hazardem s psychickým zdravím.
4. Odpočinek a restart
Pravidelný a dostatečné dlouhý spánek, bohatý sociální život a relax jsou při náročném studiu stěžejní. Stres a dlouhodobá únava nepůsobí dobře na organismus, a proto je důležité dopřát mu prostor pro regeneraci.
Berenika Oudová je studentkou druhého ročníku magisterského programu Mediální studia a žurnalistika se specializací Mediální průmysly a produkce na fakultě sociálních studií. Současně studuje magisterský program Management v kultuře na filozofické fakultě. Titul bakaláře získala ze sdruženého studia žurnalistiky a Sdružených uměnovědných studií. Povinnou stáž absolvovala jako redaktorka v Brněnské drbně. Nyní se vzdělává v oblasti public relations a marketingu, v čemž jí pomohla tříměsíční praxe v agentuře Lesensky.cz.
O čem psát? Druhý obor udává žurnalistice směr, shodují se nejen novináři
Druhý obor může být pro žurnalistu kompasem, který mu v řemeslu určí téma. Zároveň ale znamená víc práce a méně času na vše ostatní. Redakce časopisu Atrium dává prostor různým pohledům – od studujících přes vyučující až po profesionály z praxe – aby popsali, co podle nich kombinace žurnalistiky s dalším oborem přináší.
Garant navazujícího magisterského programu Mediální studia a žurnalistika Jakub Macek považuje kombinaci žurnalistiky a dalšího oboru za velmi přínosnou. Druhý obor podle něj poskytuje studujícím expertízu a schopnosti, které se v novinářské praxi zúročí. Své doporučení staví na vlastní zkušenosti – kromě žurnalistiky vystudoval také sociologii. „Žurnalistice druhý obor velmi svědčí. Právě to, že jsem nebyl ‚jen‘ novinář, mi v mé práci rozhodně pomáhalo,“ míní Macek.
Podobný názor zastává i doktorandka Natálie Terčová. Sama má dva magisterské tituly: ze žurnalistiky a Sociální práce. „Studium žurnalistiky poskytuje pevný základ v ‚řemesle‘, zatímco druhý obor umožňuje stát se odborníkem na konkrétní oblast, na kterou se pak může novinář ve své práci zaměřovat,” říká Terčová. Doktorské studium na katedře mediálních studií a žurnalistiky je podle ní vyloženě interdisciplinární, což vnímá jako velkou výhodu. „Dokážu přinést nejen zkušenosti, ale i odlišné teoretické a metodologické přístupy z různých oborů k jednomu stolu. Interdisciplinarita je dnes celosvětově vyhledávaná a skutečně mi to už několik ‚kariérních dveří‘ pomohlo otevřít,“ zmiňuje doktorandka.
Ve studiu žurnalistiky a druhého oboru vnímá pozitiva i negativa Sara Szczyrbová, která studuje dva magisterské programy – Mediální studia a žurnalistiku a Management v kultuře. Výhodu vidí v tom, že druhý obor usnadní novináři specializovat se na konkrétní oblast, z níž má znalosti, které by jinak musel složitě dohledávat. „Na druhou stranu si ale takový student může zavřít dveře k jiným tématům, která by ho třeba bavila, jenže kvůli nedostatku znalostí se do nich obává pustit. Zároveň člověk nemá na žádný z oborů tolik času, kolik by si přál, což může celé studium ztěžovat,“ vysvětluje Szczyrbová.
Absolventka Johana Šulcová pracuje jako redaktorka České televize, kde působí v domácí redakci zpravodajství. Na fakultě sociálních studií vystudovala žurnalistiku s vedlejším oborem Evropská studia, a také díky magisterskému titulu z právnické fakulty se dnes zaměřuje na justici. „Jsem velkou fanynkou dvouoborového studia žurnalistiky. Než o něčem novinář začne psát nebo natáčet, musí to nejdřív pochopit a pořádně prozkoumat, a právě tahle fáze je podle mě výrazně jednodušší, když už tématu nebo oboru rozumí. Sama dnes v novinařině využívám vědomosti ze svých dalších oborů,“ říká Šulcová.
Odlišného názoru je Lucia Farkašová, která studuje současně dva magisterské obory – žurnalistiku a Informační studia a knihovnictví na filozofické fakultě. Sama se často setkávala s názory, že k žurnalistice je potřeba druhý obor. Přestože je podle ní dobré, když se novináři orientují v některém tématu do hloubky, ona sama druhý obor nechtěla. „Jako někdo, kdo absolvoval bakalářskou žurnalistiku jako jednoobor, jsem nikdy nepociťovala, že by mi další obor chyběl. Věděla jsem, že chci dělat novinařinu, a nedávalo mi smysl brát si k tomu něco jen proto, že bych podle druhých lidí měla,” vzpomíná. Při jednooborovém studiu měla Farkašová víc času, který využila na mimoškolní kurzy marketingu, stáže či různé volitelné předměty. „Myslím, že právě díky jednooboru jsem měla při bakalářském studiu možnost dělat nejrůznější vedlejší aktivity. Nebyla jsem vázaná šablonou a plněním povinností z druhého programu, který by mě možná ani tolik nebavil,“ dodává studentka.
Externí vyučující na FSS a redaktorka České televize Barbora Háková Žítková získala na Masarykově univerzitě inženýrský titul z Podnikového hospodářství. Podle ní je lepší studovat žurnalistiku v kombinaci s dalším oborem. „Žurnalistika naučí člověka řemeslo, ale v kombinaci s jiným oborem získá takový člověk téma a obsah, kterým může texty, rozhovory nebo reportáže obohacovat,” říká Háková Žítková a zmiňuje množství výhod, jako je flexibilita, osobní rozvoj, širší rozhled, rozvoj analytických dovedností, odbornost a možná specializace.
S výhodami souhlasí i magisterská studentka žurnalistiky Barbora Bukovinová. „Při studiu jsem se naučila, jak psát, a zjistila, o jakých tématech by mě psát bavilo. Teď se v nich snažím sama dodatečně dovzdělávat. Když o něčem píšete a zároveň tomu rozumíte, ulehčuje to práci,” říká a dodává, že kdyby si dnes měla znovu vybrat bakalářský program, u jednooborové žurnalistiky by nezůstala.
Podle vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky Ivety Jansové záleží na každém studujícím, jaký průchod studiem si zvolí. Myslí si ale, že druhý obor poskytne budoucím novinářům další perspektivu. „Víte toho víc o světě a o více oborech. A byť jsou mediální studia velmi široká, sounáležitost s nějakým jiným oborem je vždy obohacující,“ vysvětluje Jansová.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 520085@mail.muni.cz.
