Jak je na tom česká digitalizace a jak dopadá třeba na seniory? Inspirujme se Nizozemskem, říkají účastníci projektu

E-Government, CzechPoint, bankovní identita nebo datová schránka. To jsou pojmy, se kterými se čeští občané setkávají stále častěji. Byrokracie se v České republice převádí do digitální podoby už více než deset let. Zrychlila se komunikace s úřady, ale stále chybí jednotný online systém.

„Naše společnost se stále víc digitalizuje a existuje určitá skupina lidí, která má s digitalizací potíže a může je to sociálně vylučovat,” říká vyučující Roman Baláž, který se spolu s kolegyní Danielou Jaklovou Střihavkovou zúčastnil jako doprovod mezinárodního pětidenního projektu v Haagu.

Studentky plnily úkoly už před výjezdem, kdy se konala dvě online tříhodinová setkání. V intenzivním týdnu musely vybrané studentky zpracovat ve skupinách úkol zvaný „cesta klienta”. Účastnice diskutovaly nad digitálními a jinými výzvami v životech klientů sociálních služeb a snažily se najít jejich řešení nebo porovnávaly situace klientů v Česku, Nizozemsku a Finsku. Musely definovat jejich problém s digitalizací a navrhovaly, jak se dá určitým lidem pomoci. Účastnice dokončovaly závěrečné prezentace ještě po výjezdu.

„Vyšlo to úplně výborně. Oceňuju, že všechny studentky na své projektové práci intenzivně pracovaly a myslím si, že se to povedlo právě proto, že naše i zahraniční studentky byly velmi motivované,” komentuje Jaklová Střihavková a s úsměvem říká, že tomu sice hodně daly, ale také hodně získaly.

„Nejdřív jsem nevěděla, jestli se přihlásit. Zrovna jsem byla na Erasmu a chtěla jsem pokračovat na této vlně,” vysvětluje své důvody k přihlášení do projektu studentka Aneta Majtánová, která rozhodnutí nakonec vůbec nelituje. „Dozvěděla jsem se, jak to funguje jinde, na čem můžeme zapracovat u nás, a co naopak u nás funguje skvěle,” vypráví studentka a zmiňuje, že si odnáší krásné zážitky jako třeba společnou večeři v přímořské restauraci.

Erasmus nanečisto

V projektových skupinách byli vždy dva zástupci z Česka, Nizozemska a Finska. Studentky díky tomu poznaly způsob skupinové práce s lidmi z dalších zemí, a mohly tak porovnat stav a vývoj digitalizace v jednotlivých státech. „Je to téma, které na naší katedře zatím nerozvíjíme, není na něj žádný předmět. Studenti tak nemohou zkoumat téma do hloubky. Tady nejenže mohli získat nové a odborné znalosti, ale ještě si teď dovedou díky srovnání s jinými státy představit, kam digitalizace u nás může směřovat,” těší vyučující Danielu Jaklovou Střihavkovou.

Podle ní je takový typ Erasmu pro studenty oboru i pro vyučující poměrně nový. „Tato intenzivní kombinovaná mobilita byla spíš takový pokus,” usmívá se Jaklová Střihavková. Celá akce byla podle ní také organizačně náročnější, než čekala. „Nakonec se ukázalo, že to stálo za vynaložené úsilí, protože tento druh Erasmu je důležitý a přináší spoustu benefitů,” vychvaluje si vyučující. Zmiňuje, že projekt umožnil zaměřit se na určité téma, které mohou studenti porovnat v mezinárodní perspektivě a v neposlední řadě si mohou vyzkoušet „Erasmus nanečisto”. Studentky, které do této chvíle pochybovaly o tom, jestli by zvládly vyjet na půl roku studovat do zahraničí, si to teď mohly podle Daniely Jaklové Střihavkové zkusit.

Nejdřív mobil, potom jídlo

V programu projektu byla i návštěva různých institucí, které se zaměřují na lidi ze sociálně vyloučených skupin. Jednalo se například o organizace pomáhající lidem bez domova, lidem s mentálním postižením nebo cizincům. Studentky například překvapilo, že lidé bez domova dostávají v Nizozemsku od státu telefony, aby si mohli zažádat o příspěvky. „U nás je to skoro tak, že dřív dostanete mobil než jídlo,“ zažertoval prý jeden z nich. Pro státní správu je ale důležité, aby telefon měli opravdu všichni.

Pomoc hledej v knihovně

Studentky i vyučující dále zaujalo, že v nizozemské síti knihoven existují takzvané „helpdesky”. Lidé, kteří mají problém s pochopením nového digitálního systému, mohou přijít do knihovny a poradit se se speciálně vyškoleným pracovníkem.

„Zejména starší lidé chápali cestu na úřad jako sociální záležitost. Vyšli ven z domu, po cestě si nakoupili a potkali se se známými. Stát jim tu možnost odebral, ale nahradil ji právě možností navštívení knihovny. Dostanou tam potřebnou podporu,” popisuje Baláž. Dodává, že Česko by si z takového přístupu mohlo vzít příklad, vzhledem k tomu, že má velmi hustou síť knihoven s veřejnými počítači.

Příště v Brně

Oba vyučující hodnotí výjezd jako vydařený, program byl nabitý. „Není divu, že studentky byly na konci vyřízené, protože neměly moc volného času,” uznává Baláž. Zato vychválil už zmíněnou společnou večeři s výhledem na moře. „To bylo perfektní!” usmívá se. Podle Jaklové Střihavkové náročný program umožnil vidět komplexnost celé problematiky.

„Určitě chystáme do budoucna další takové výjezdy. Už teď se stejnými partnery plánujeme pokračování tohoto projektu. Příště bude organizace na nás, proto jsem si v Nizozemsku dělal poznámky, co vylepšit, čeho se vyvarovat a tak. Plánujeme i další projekt, kterého se zúčastní studenti z Německa a Slovenska. Tentokrát se zaměříme na politickou praxi v sociální práci,” sděluje Baláž. O obou projektech se studenti včas dozví na Facebooku, stránkách fakulty či v hromadném e-mailu, kde vyučující sdělí také informace k výběrovému řízení. Akci opět podpoří grant projektu Erasmus.

Pokud stát víc digitalizuje, musí o tom lidi informovat a učit je, jak s tím pracovat

V Nizozemsku je digitalizace státní správy už téměř absolutní. Není možné komunikovat s úředníky osobně. Některé skupiny seniorů tak mají podle odborného asistenta na katedře sociální politiky a sociální práce Romana Baláže potíže s vyřízením důchodu. „Zároveň problémy může mít i určitá skupina mladších lidí i přesto, že telefon běžně používají. Ovšem to, že koukám na videa, neznamená, že si v online prostředí dokážu vyhledat vhodné zdroje pomoci a požádat si o ně,” popisuje vyučující. Sociální pracovníci by podle něj měli do budoucna pomáhat lidem ze sociálně slabších skupin zorientovat se v digitálním prostředí. Problémem zůstává, že řada těchto pracovníků neumí s technologiemi pracovat. „Je třeba, je to naučit,” podotýká Baláž. Podle něj je digitalizace efektivním způsobem komunikace, který do budoucna ušetří třeba také lidské zdroje.

„Stát by neměl automaticky očekávat, že každý je digitálně gramotný, měl by se spíše ujišťovat a zajistit čas, aby to lidem vysvětlil,” zmiňuje Baláž. Za příklad dává vývoj aplikace, prostřednictvím které si mohou obyvatelé zažádat o podpůrnou dávku. Je ale potřeba zajistit, aby s ní lidé uměli pracovat a aby se dostala k těm nejpotřebnějším. „Když vytvoříte podpůrnou dávku proti ztrátě bydlení, je problém dostat tuto informaci k těm, kteří jsou opravdu ohrožení ztrátou bydlení,” podotýká Baláž s tím, že řešením do budoucna může být kontaktní kampaň.

Jak je na tom Česká republika?

V nejnovějším hodnocení DESI, která sleduje digitalizaci veřejné správy v členských státech Evropské unie, Česko zaznamenalo mírný pokrok. Nejlepších výsledků dosahuje v digitálních dovednostech, využívání e-Governmentu a pokrytí 5G sítí. Naopak největšími výzvami zůstává nedostatek technologických specialistů a nedostatečné zavádění předvyplněných formulářů.

„Nemám ráda hodnocení, že jsme pozadu. Řekla bych, že máme rozdílné cesty, ale k digitalizaci směřujeme,” komentuje Střihavková. S digitalizací pokročila například i města. Život v Brně lidem usnadnila třeba aplikace Brno iD. Brněnský systém je propojený s dopravním podnikem a je přes něj možné koupit jízdenky na hromadnou městskou dopravu nebo zaplatit pokutu. V Praze zase existuje digitální úřad Portál Pražana. Lidé v něm mohou zaplatit rezidentní parkování, poplatky za odvezení odpadů či poplatky za psa.