Jak se píšou Soudobé dějiny? Jedinečný obor slaví první rok

Před rokem se zapsala na fakultu sociálních studií přibližně padesátka zájemců o nový bakalářský program Soudobé dějiny. Mezi nimi byl i Filip Vlček. „Když jsem dokončoval gymnázium, měl jsem jasno, že se chci na vysoké škole věnovat sociálním vědám. Z nabídky oborů se mi zatočila hlava. Pak jsem si všiml programu Soudobé dějiny, který se zrovna otevíral, a na první pohled jsem se zamiloval,” vzpomíná. Dnes má za sebou dva semestry výuky a pokračuje dál. „Vidím, že jsem si vybral dobře,” hodnotí Vlček svou zkušenost.  Přestože, jak říká, už pomalu sundává prvácké růžové brýle, studovat soudobé dějiny ho stále baví.  

Své zkušenosti přidává i student druhého ročníku David Popelář. Pracuje z domova v oboru informačních technologií a u toho ze zájmu studuje. „Můžu využít své dosavadní znalosti a doplnit si slepá místa ve vědomostech o dění v Česku, Evropě i ve světě. Vyhovuje mi, že se nesoustředíme pouze na velké mocnosti druhé poloviny dvacátého století, ale i na menší regiony,” říká Popelář. Široký záběr probíraných témat vítá i studentka Karolína Seidlová, která je zároveň členkou programové rady. „Nezaměřujeme se pouze na politické dějiny, ale také na kulturní nebo náboženské,” doplňuje Seidlová. 

„Díky programu Soudobé dějiny studující pochopí, že celou řadu odpovědí na palčivé otázky současného světa můžeme najít v minulosti, ať už nedávné, nebo té vzdálenější. Je to dobrodružné hledání plné radosti z poznání,” říká vyučující Jana Urbanovská z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií, která v Soudobých dějinách vyučuje některé kurzy. 

Znalost dějin po roce 1945 pomáhá porozumět současnosti 

Hlavním časovým vymezením je období po skončení druhé světové války po současnost. „Znalost historického vývoje posledních desetiletí nám pomáhá chápat dobu, ve které žili naši rodiče a prarodiče, a porozumět tomu, proč v určitých situacích jednali tak, jak jednali,” vysvětluje vyučující Vladimír Černý z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií. Zdůrazňuje, že současnost vychází z minulosti, a proto znalost moderních dějin napomáhá porozumět současnému dění. „Pokud se člověk orientuje například v politice Sovětského svazu a imperiálních ambicích jeho nástupnického státu Ruska, může lépe pochopit dnešní válečný konflikt na Ukrajině,” popisuje Černý. 

„Na moderní dějiny na středních školách obvykle nezbývá dostatek času. To je obrovská chyba. Soudobé dějiny žijeme, takže bychom o nich měli mít dostatek informací,” říká garant programu Jan Holzer. Podle něj se v některých kurzech studující dostávají i hlouběji do minulosti, která vymezení Soudobých dějin neodpovídá. „Nemůžeme udělat ostrý řez,” vysvětluje Holzer a dodává, že pro úplný kontext je potřeba znát i další kapitoly minulosti. To podle něj studující nasměruje k tomu, aby historické události nevnímali izolovaně.

Soudobé dějiny stojí na pomezí několika oborů, a navíc si je nelze zapsat samostatně. Studující vybírají kombinaci s dalším oborem z fakulty sociálních studií, ale také z nabídky dalších fakult. Nejčastěji volí Bezpečnostní a strategická studia, Politologii, Evropská studia nebo Mezinárodní vztahy. Právě ty si přidala k Soudobým dějinám i studentka Seidlová. „Programy se vzájemně doplňují, kombinace mi umožňuje vyplnit mezery ve znalostech a mít ucelenější přehled,” pochvaluje si svůj studijní program. 

Podle garanta programu Holzera vedení fakulty neplánuje vytvoření samostatného studijního plánu. „Jedná se o bakalářský program určený ke sdruženému studiu. Nepočítáme ani s akreditací Soudobých dějin na magisterské úrovni,” říká Holzer. Absolventi oboru můžou pokračovat v rozličných společenskovědních magisterských studijních programech a v budoucnu se věnovat samostatné výzkumné činnosti nebo expertní analytické práci. Podle garanta budou připravení směřovat rovnou do praxe ve vzdělávání, médiích, neziskovém i soukromém sektoru nebo státní správě. 

Od základů moderních dějin ke světovým souvislostem 

První semestr obvykle začínají studující podle doporučeného průchodu studiem povinnými kurzy akademického psaní, metodologie a lokálních dějin. V úvodním předmětu se seznamují s oborem a výzkumnými metodami, které budou při studiu využívat. Hned na začátku studia je také dobré zapsat si kurz zaměřený na dějiny Evropy a USA za studené války. „Soupeření obou supervelmocí a jejich spojenců přibližuju studujícím úryvky z různých historických pramenů, ať už se jedná o oficiální zprávy, paměti významných osobností nebo třeba dobové propagandistické materiály. Výklad také doprovázím filmovými ukázkami, ” popisuje vyučující z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Vladimír Černý způsob, jakým vede výuku. Součástí jeho kurzů jsou také prezentace studujících, při kterých nejen prokazují porozumění tématu, ale také si trénují vystupování na veřejnosti. „To je bezpochyby dovednost, která se studujícím bude hodit v praxi. Také závěrečné zkoušky mají z tohoto důvodu typicky ústní formu,” doplňuje Černý. 

Kromě povinných kurzů mají studující na výběr také z velkého množství volitelných. Nejčastěji si zapisují předměty z Mezinárodních vztahů, což vyučující Urbanovská považuje za přínosné. „Oba programy mají ze své podstaty řadu překryvů a vzájemně se doplňují,” vysvětluje. Její kurz Česko-německé vztahy si zapsal například Filip Vlček. „Doktorka Urbanovská se zaměřuje na praxi a rozvíjí kreativitu. Ve skupinách jsme připravovali projekt na téma, které jsme si sami zvolili,” popisuje student. Takhle vznikl například podcast, webové stránky, série videí, nebo interaktivní mapa území, které postihl odsun německého obyvatelstva ve čtyřicátých letech. „Když v závěru semestru studující své práce představili a společně jsme je diskutovali, byla pro mě obrovská radost sledovat, jakých skvělých výsledků dosáhnou,” usmívá se Urbanovská. 

Do praxe mezi historiky  

Součástí studijního plánu Soudobých dějin je také odborná praxe. Na jaře příštího roku ji budou absolvovat první studující. „Díky univerzitě budeme mít možnost vyzkoušet si historickou práci v předních institucích, jako je Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky nebo Ústav pro studium totalitních režimů, což jsou příležitosti, ke kterým by se člověk jinak dostával jen těžko,” říká Vlček, který má Soudobé dějiny zapsané jako hlavní obor a na povinnou praxi se těší. Zájem o praxi mají také studující, již mají Soudobé dějiny jako vedlejší obor. Proto ji od příštího jara můžou absolvovat, i když pro ně povinná není. „Podařilo se mi to prosadit jakožto studentské zástupkyni v programové radě. Všichni, kdo budou chtít, tak nasbírají zkušenosti v institucích, se kterými má katedra politologie uzavřené smlouvy,” popisuje Karolína Seidlová.  

Studující si můžou praxi domluvit i podle vlastního zájmu. „Ponecháváme možnost uzavřít smlouvy individuálně, typicky třeba v regionu, ze kterého studující pocházejí,” dodává Holzer. 

Soudobé dějiny se tak přidávají k dalším programům na fakultě sociálních studií, které zahrnují studentské praxe přímo do studijního plánu. „Při přípravě praxí jsme mohli čerpat ze zkušeností z jiných oborů,” říká garant. V listopadu plánuje setkání programové rady, kde s potenciálními zaměstnavateli absolventů dořeší detaily podoby praxí. „Potom uspořádám setkání se studenty, kde jim vysvětlím, jak to bude fungovat, a oni se mě budou moct na cokoliv doptat, aby bylo vše jasné a praxe mohly na začátku příštího roku odstartovat,” doplňuje Holzer.