Jak se poprat s online výukou? Máme na to ji zvládnout

Jak odvrátit zrak už od šestého seriálu, vyhrabat se z postele a odlepit se od telefonu radí dokument s názvem Psychologická první pomoc. Manuál vytvořili na jaře společnými silami studenti psychologie fakulty sociálních studií pod vedením Radky Neužilové Michalčákové a Tomáše Řiháčka. Jeho tvůrci v něm například doporučují, ať si studenti udělají podrobný plán studia a povinnosti si rozdělí na menší úkoly. Důležité je podle nich také zachování běžného denního režimu – nepřevlečené pyžamo, neumyté nádobí či důlek vysezený v gauči by neměly být na denním pořádku. Další manuál už skupina studentů vydávat nehodlá, přípravy podobného dokumentu se ale na podzim ujal rektorát Masarykovy univerzity.

Podle koordinátorky projektu a doktorandky Centra pro výzkum psychoterapie Martiny Pourové si ale studenti na online prostor velmi rychle zvykli. Upozornila ovšem, že studenti prvních ročníků mohou situaci zvládat o něco hůře. „Často od nich teď zaznívá, že bojují s osamělostí a zmatkem. Protože nejsou navzájem v kontaktu, izolují se a zvyšuje se u nich tlak na výkon i soutěživost,“ vysvětlila. Přes online výuku podle ní studenti nezjistí, že jejich spolužáci bojují se stejnými problémy. Proto by jim doporučila, aby se online setkávali i mimo oficiální výuku, nebo po přednášce či semináři ve virtuální místnosti zůstali a popovídali si.

Aby se online výuka co nejvíce přiblížila té prezenční, měli by podle Pourové vyučující nadále pracovat tak, jak jsou zvyklí. „Zároveň by ale neměli zapomínat na kreativní stránku výuky a měli by se snažit ke studentům interaktivně přiblížit,“ doplnila mladá psycholožka. Vyučující by podle ní také neměli přednášky protahovat, jelikož spousta studentů si musí odsedět jednu přednášku za druhou a nezbyl by jim čas ani na protažení nebo uvaření kávy. Doporučuje také, aby si studenti zapínali kameru. „Vyučující najednou vidí, že mluví k lidem, a ne do tmy. Studenti pak zase mají větší zodpovědnost,“ dodala Pourová.

Podle vyučující na katedře mediálních studií a žurnalistiky Lenky Waschkové Císařové ale vymýšlení dalších nástrojů a technologických možností není zaručenou cestou k úspěchu. Sama se spíš snaží o trpělivost, pochopení a kreativitu, a to jak u sebe, tak u studujících. „Beru přednášky jako specifický typ vystoupení, pro jehož zdar je nutná také energie diváků, tedy studentek a studentů. U seminářů je zase klíčová diskuze, argumentace a zpětná vazba. A obojí je teď na dálku výrazně obtížnější, i když ne nemožné. Co se mých očekávání od studentů týče, pak za mě úplně stačí, pokud nehodí flintu do žita a nenechají se specifickými podmínkami odradit. Takový přístup se navíc hodí po celý život, nejen v době vysokoškolského studia," říká Waschková Císařová, která má na katedře mimo jiné na starost výuku předmětu Žurnalistika, určeného pro prváky.

Že je komunikace ve výuce důležitá, potvrdila také psycholožka poradny Masarykovy univerzity Anna Putnová. „Vyučující by od studentů měli pravidelně chtít zpětnou vazbu. A pokud to jde, vnímat studenty také individuálně. Pokud je někdo aktuální situací výrazně omezený, je dobré hledat s ním cestu, jak přesto požadavky studia naplnit,“ vysvětlila. Situaci ale podle ní musí člověk přijmout a nepříjemné pocity si přiznat, i když na ně není zvyklý. „Je třeba zaměřovat se na to, co můžeme dělat, a ne naopak. Je to zátěž, kterou máme na to zvládnout,“ míní psycholožka. Doporučuje také pravidelné procházky na čerstvém vzduchu, nebo si jít zaběhat. „Přemýšlivým studentům může zase pomoci psát si deník. Umožní jim to ventilovat do něj vše, co prožívají a lépe tak porozumět sami sobě,“ radí dále Putnová. 

Studenti mohou využít sezení zdarma i online „pokec“

Kromě zmíněných tipů existují i další způsoby, jak v nelehké době najít podporu. Studenti všech ročníků mají například možnost si přes univerzitní poradenské centrum zdarma zarezervovat pět sezení s psychologem. „Mohou si vybrat z několika terapeutů a termínů. Bavíme se o tom, co potřebují a na co by se chtěli zaměřit. Obrátit se na nás mohou, ať už řeší problémy vztahové, osobní či studijní,“ přiblížila výzkumnice Martina Pourová, která pro centrum pracuje. A protože několik poradců má vlastní praxi, mohou v setkávání s nimi studenti pokračovat i mimo univerzitní platformu.

Pokud si ale studenti chtějí spíše popovídat s někým jejich věku, mohou se obrátit na neziskový projekt Na doslech podpořený také lidmi z Masarykovy univerzity. Umožňuje totiž virtuální diskuzi s těmi, kteří si procházejí podobnými problémy, a to za přítomnosti kvalifikovaného moderátora. „Na jaře jsme v našem spolku Nenásilná komunikace neměli co dělat, byli jsme sami ve stresu, a navíc nám chodila poptávka přesně na tento typ podpory,“ vyjmenoval důvody založení projektu jeho koordinátor Petr Holík.

Členové týmu spolupracující na projektu jsou buď psychoterapeuti, krizoví interventi či lektoři nenásilné komunikace. Z univerzity jsou kromě Holíka zapojení také další pedagogové a studenti psychologie jako třeba Radek Šíp, Petr Sucháček či Markéta Dohnalová. Ti od začátku projektu moderovali desítky sezení, pokaždé s maximálně pěti účastníky. „Studenti řeší, že jsou zavření doma u počítače a chybí jim vzájemný kontakt s dalšími lidmi. Obzvláště pokud nemůžou být v Brně a zůstali v karanténě u rodičů. Navíc se toho na ně ze školy hrne opravdu hodně,“ upřesnil koordinátor.

Duševní hygiena? Vynesme si z hlavy odpad

Ne všichni, kteří se současnou situací bojují, si však musí chtít popovídat. Podle doktorandky Martiny Pourové je pro zlepšení duševní pohody vhodné například upravit si prostředí, ve kterém studenti tráví většinu času. „Mělo by být příjemné, plné čerstvého vzduchu či oblíbených vůní. Je také potřeba se s okolím domluvit na pravidlech, aby se studenti mohli lépe soustředit,“ vysvětlila. Takové změny ale podle ní přesto nezaručí stoprocentní pozornost. „Ta totiž samozřejmě kolísá. Měli bychom proto činnosti střídat, uvařit si čaj či se protáhnout a k přednášce nebo úkolu se vrátit až po chvíli,“ vyjmenovala Pourová.

Nakupený stres však může vést také vést i k první zkušenosti s panikou, úzkostí či depresí. Podle mladé psycholožky se při stresové zátěži či nečekané situaci nejedná o nic neobvyklého. „Každému pak ale pomáhá něco jiného. Občas stačí si zacvičit, jindy pomůže poslech oblíbené hudby,“ popsala Pourová. Pokud ale někdo cítí dušnost, tlak na hrudi, pocení nebo zrychlený tep, potýká se už s panickým záchvatem. V takovém případě by se měl člověk o něco opřít a soustředit se na hluboké dýchání. „Důležitá je také pomoc zvenčí, protože člověk ztrácí kontakt s realitou. Při kontaktu je dobré se těmto lidem dívat do očí, hovořit pevným hlasem a zaměřovat se na pravidelný dech,“ dodala.

Své duševní hygieně by se však podle ní měl člověk věnovat, i když výše zmíněné příznaky nepociťuje a cítí se dobře. Pokud se toho děje hodně, vytvoří se v hlavě nepořádek. „Problémy pak přichází, když pravidelně neuklízíme. Měli bychom se proto čas od času rozhodnout, co s jakou myšlenkou či vzpomínkou chceme udělat,“ zdůvodnila Pourová. Podle ní si je buď lze ponechat a udržet živé, či je pomyslně smést ze stolu, nebo zcela zahodit. „Občas je pro všechny dobré si metaforicky vynést koš. Na druhou stranu, pokud člověk něco řeší, pak říct si o pomoc není nic, za co bychom se měli stydět,“ doplnila výzkumnice. Naopak, takové rozhodnutí podle ní vyžaduje velkou odvahu.