Milá tvář se širokým úsměvem, otevřené srdce a ochota pomáhat. Tak působí studentka sociální práce a speciální pedagogiky v bakalářském stupni Eliška Buršová. O práci s bezdomovci nikdy předtím neuvažovala, ale byla si jistá, že chce pomáhat lidem a dělat něco smysluplného. Když tedy přišla první vlna koronaviru a Buršová zaregistrovala výzvu proděkana Bohuslava Binky, neváhala a jako dobrovolnice se přihlásila do nově vzniklého kontaktního centra v brněnské Vlhké ulici. ,,K dobrovolnictví jsem měla vždycky blízko, a proto jsem se rozhodla této možnosti využít. Zároveň jsem to vnímala jako příležitost rozšířit si obzory a doufala jsem, že mi tato zkušenost ukáže, jakým směrem se chci ve své budoucí kariéře vydat,“ vzpomíná Buršová.
Dobrovolníci se v centru ve Vlhké ulici podílejí na výdeji pokrmů, přípravě pití a komunikaci s klienty, ke kterým patří například lidé se závislostí na návykových látkách a lidé bez domova. Jejich činnost je ale různorodá. Odvíjí se od toho, co je momentálně potřeba a do čeho se rozhodnou sami zapojit. „Nevěděla jsem, co čekat a trochu jsem se bála. Ve skutečnosti to ale mnohonásobně předčilo moje očekávání. Mám ráda ostatní pracovníky i klienty,“ usmívá se hnědovláska. Pracovníci společnosti Podané ruce otevřeli centrum v dubnu při první vlně pandemie a momentálně tam působí patnáct dobrovolníků.
Při popisování prvního kontaktu s klienty nedokáže studentka potlačit úsměv. Přestože působí spokojeně, přiznává, že kombinovat studium a práci není jednoduché. „Občas mám problém stíhat průběžné úkoly. Směny v kontaktním centru si ale mohu volit vždy měsíc dopředu. Také jsem zjistila, že práci vnímám jako formu relaxace. Představuje pro mě oddych od školy a chvilkové odpojení od online světa,“ říká upřímně Buršová.
V centru působí už několik měsíců a na začátku léta v něm dokonce podepsala pracovní smlouvu a stala se kontaktní pracovnicí. Náplň její činnosti se liší podle stanoviště, mezi které patří například kontrola kontaktní místnosti, sprch nebo počtu klientů. Základ je ale podobný. Komunikuje s klienty, píše e-maily a vyřizuje telefonáty. Jinak je ale podle Buršové práce s klienty velice různorodá a nabízí spoustu příležitostí k učení se a získávání nových zkušeností. Nepopírá, že je to někdy náročné, ale pozici kontaktní pracovnice si užívá. Ačkoli o tom předtím neuvažovala, nevylučuje, že by s bezdomovci chtěla pracovat i v budoucnu. „Není to vždy snadné. Člověk vidí, co je pro ně nejlepší, ale oni to často nedokážou přijmout a nechtějí si nechat poradit,“ říká smutně studentka sociální práce.
Klienti mají v centru k dispozici řadu aktivit. Mohou číst knihy a časopisy, zahrát si stolní fotbal nebo ping pong, případně navštěvovat kurzy angličtiny, které pořádá jedna z pracovnic. Zapojují se také do dramaterapie, terapie divadlem, kde pod vedením pracovnice ztvárňují postavy, situace nebo pocity. Funguje i svépomocná skupina pro lidi se závislostí na alkoholu.
Centrum do svého chodu zařadilo také program kontrolovaného pití, který se snaží řešit jeden z nejčastějších problémů, s nímž se bezdomovci potýkají. Program je dílem zahraniční praxe a pomáhá lidem zvládat závislost na alkoholu. Do léta si klienti mohli donést víno a pivo. Jakmile ale centrum přešlo na program kontrolovaného pití, konzumace vlastního alkoholu přestala být povolená. „Pokud ho u klientů uvidíme, upozorníme je na to. Když to nerespektují, požádáme je, aby na den opustili areál,“ vysvětluje Buršová. Centrum, které se nachází na parkovišti ve Vlhké ulici za Malinovským náměstím, má maximální kapacitu padesát lidí, která ale bývá obvykle rychle naplněná.
Větší tendence k dobrovolnictví a darování příspěvků se tradičně pojí s vánočním časem. „Naše centrum ve spolupráci s peer pracovníky, tedy lidmi, kteří si úspěšně prošli podobnými problémy, požádalo veřejnost o oblečení, deky a spacáky. Díky těmto darům jsme v krizových situacích schopní zabezpečit výměnu oblečení nebo darovat deku potřebným,“ vysvětluje Buršová. Podle ní se tato iniciativa setkává s úspěchem. „Lidé přispívají a jsou velmi štědří. Dostávají se k nám dary různých druhů – hygienické potřeby, oblečení, holicí strojky a spousta dalších věcí,“ říká.
Centrum ale pro klienty nachystalo i další překvapení. „Uspořádali jsme vánoční vědomostní kvíz a na Mikuláše jsme klientům připravili balíčky,“ popisuje Buršová. Pomoc lidem bez domova podporuje také brněnská skupina Street Support. Na facebookové události Páchej dobro-ušij ledvinku nebo na stránce Skupina Street support Brno seká dobrotu mimo jiné vyzývá veřejnost k šití ledvinek.
Práce s bezdomovci Buršovou naplňuje, ale nepopírá, že je často psychicky náročná. „Nedávno jsme museli resuscitovat jednoho klienta. Byly jsme s kamarádkou na směně a on měl zástavu srdce. Kamarádka zavolala záchranáře, kteří ho odvezli do nemocnice. Dozvěděli jsme se, že zemřel zhruba po čtrnácti dnech,“ říká smutně studentka. Klienti se podle ní rovněž občas setkávají s negativními reakcemi ze strany lidí z ostatních služeb. „Jednou mi například klient řekl, že se ho zdravotníci zdráhali ošetřit,“ vysvětluje Buršová.
Zároveň se ale v centru setkává i se silnými a pozitivními okamžiky. „Nejhezčí je, když klientovi dokážeme opravdu pomoct. Jeden pán nedávno odjel do Bulharska, ze kterého pochází, protože se nám podařilo zkontaktovat potřebné organizace a ambasádu,“ říká. Vnímá všechno, co jí tato nová zkušenost přinesla. „Naučila jsem se jednat s lidmi a naslouchat jim. Dřív mi dělalo problém někam zavolat, ale teď to dělám prakticky denně. Seznámila jsem se s lidmi, kteří myslí stejně jako já a realizují se ve stejných oborech,“ konstatuje spokojeně Buršová.
Přestože klientům někdy chybí motivace a reagují odmítavě, většina z nich oceňuje, když je pracovníci vyslechnou. „Jsou rádi, když se nezajímám jen o to, jestli si stihli vyřídit občanku, nebo zavolat na úřad. Potěší je, když si k nim sednu a zajímám se o naprosto obyčejné věci. Například jakou četli naposledy knížku nebo jakou poslouchají muziku,“ nastiňuje. Kde by po studiu chtěla působit, zatím neví. Neodmítá sociální práci s bezdomovci, ale na druhou stranu nevylučuje ani profesi v druhém oboru, kterým je sociální pedagogika.
Kontaktní centrum Vlhká poskytuje ambulantní a terénní formu podpory. Zaměřuje se na pomoc lidem bez domova a lidem ohroženým závislostí na návykových látkách. Kapacita centra je padesát klientů a cílovou skupinou jsou lidé od osmnácti do osmdesáti let. Hlavním posláním je omezovat rizika, která se pojí s užíváním alkoholu a zlepšovat nepříznivou situaci lidí ohrožených sociálním vyloučením.
Klienti mají v centru k dispozici celou řadu služeb: konzultace a poradenství, přístup k hygieně, socioterapii, možnost účasti v samostatném programu kontrolované konzumace alkoholu, základní zdravotní ošetření v prostorách služby uskutečňované prostřednictvím Mediků na ulici a základní potravinovou pomoc ve spolupráci s potravinovou bankou.
Veřejnost může centru celoročně přispívat libovolnými dary každý den od deseti do osmnácti hodin. V případě zájmu je možné přijít přímo do centra v Brně ve Vlhké ulici.
Jedenadvacetiletá rodačka z Prostějova na Masarykově univerzitě studuje dva obory na dvou různých fakultách. Speciální pedagogice se věnuje už pátý semestr a před rokem začala kromě pedagogické fakulty navštěvovat ještě druhé podlaží fakulty sociálních studií, kde sídlí katedra jejího druhého oboru – sociální práce. Jelikož hodně svého času tráví kromě studia také v kontaktním centru ve Vlhké ulici, kde pracuje jako kontaktní pracovnice, na jiné koníčky ji nezbývá čas. Když si ale najde volnou chvilku, tráví ji v kuchyni, protože velmi ráda peče.
„Eliška se mi jeví jako velmi diskrétní dívka. Když se jedná o klienty, vždy si nechá pro sebe to, s čím se jí kdo svěří. Na počátku mi přišla uzavřená, ale postupně si minimálně ke mně, jako ke klientu centra, našla důvěru. Může to být taky tím, že mám v povaze lidi nezrazovat, a to tady v centru není tak obvyklé.“
Miroslav Kachlík, klient centra ve Vlhké ulici
„Nevýhoda altruistických lidí je to, že sice dělají lidem radost, ale všem rovnoměrně. Jako Eliščina sestra jsem musela pochopit, že ji nemůžu mít jen sama pro sebe. Přestože studuje dvě vysoké školy zároveň a pracuje jako kontaktní pracovnice s lidmi bez domova, vždy si najde čas pomoct těm, kteří ji potřebují. Často od svých blízkých slýchává, že je až moc hodná, ale já jsem ráda, že lidé jako ona stále existují.“
Anna Buršová, sestra Elišky
Jedinečný projekt, do kterého se letos mohou poprvé na Masarykově univerzitě zapojit studenti Evropských studií. Studenti ve dvojici získají od už zavedených odborníků v oboru zkušenosti a rady nejen do pracovního života, popisuje v rozhovoru vyučující Monika Brusenbauch Meislová.
Chcete sa dozvedieť, ako pracujú spravodajské služby, od plukovníka generálneho štábu? Libor Kutěj prednáša na katedre medzinárodných vzťahov a európskych štúdií jeden z obľúbených predmetov medzi študentmi.
