Mela Malta… Svérázný Erasmus na svérázném ostrově

První dojem z Erasmu: jsem bezdomovec

Ještě jsem ani nevytáhla paty z rodného města a už nastalo „drámo“. O dojemném loučení s rodinou a kamarády zatím nemluvě. Koncem ledna, den před odletem na dlouho očekávaný Erasmus, jsem zjistila, že jsem se stala obětí podvodu a mé zamluvené a dopředu zaplacené ubytování zřejmě neexistuje. Mé otázky, kdy a kde se mohu zabydlet, zůstávaly bez odpovědi, a aby toho nebylo málo, nakonec si mě můj pronajímatel na WhatsAppu, přes který jsme komunikovali, dokonce zablokoval. Přesně takto jsem se z minuty na minutu stala bezdomovcem v úplně cizí zemi.

Stála jsem doma v pokoji nad skoro plným kufrem, brečela jsem a už vůbec neměla chuť dobalit posledních pár drobností. „Nikam nejedu,“ říkala jsem si a byla rozhodnutá všechno zrušit a zůstat doma. Jak se ale říká, ráno moudřejší večera. Šla jsem si lehnout s tím, že vše začnu řešit, až bude venku zase světlo. Nakonec jsem přece jen odletěla. Měla jsem štěstí, že se taťka rozhodl jet na první víkend se mnou, aby mi pomohl zařídit vše potřebné, takže jsem na hledání nového ubytování nebyla sama. Na první víkend jsme si zamluvili hotel a já mezitím hledala všemožné inzeráty a nabídky bydlení. Díky sociálním sítím a pohotové reakci mé tehdy budoucí spolubydlící, jsem měla už při čekání na bratislavském letišti domluvenou prohlídku dalšího bytu, což mě trochu uklidnilo. Třeba nakonec nebudu muset spát na pláži.

Na druhou stranu jsem si kvůli nečekaným komplikacím vůbec nestačila lámat hlavu s tím, co všechno si zabalit a že vlastně opouštím domov na celých pět měsíců. Všechno jsem si začala uvědomovat, až když jsme jeli rozdrncaným autobusem z maltského letiště na hotel. A i když jsem z okénka autobusu nic neviděla, přiletěli jsme skoro o půlnoci, přesto se mi honilo hlavou: tak tady teď budu půl roku žít.

Je ti teplo, děvenko?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že svůj první víkend na ostrově Maltě strávím na policejní stanici. Až tam jsem pochopila, jaký životní styl je na ostrově standardem. Peníze investované do neexistujícího ubytování si to ale žádaly. Sepsání jednoho dokumentu, ohlášení trestného činu, nám zabralo celé dopoledne a přitom se u nás vystřídali asi čtyři různí policejní úředníci. Chaos, ale současně pohoda a na všechno spousta času, nikdo nikam nespěchá. Stejně jsme ale byli smířeni s tím, že peníze, které jsme posílali jako zálohu, už zřejmě nikdy v životě neuvidíme. A do dneška to zatím platí.

Už bylo ale dost negativního! Prostředí Malty mě překvapilo a naprosto okouzlilo. V únoru bylo ještě vše zelené, počasí krásné, sedmnáct stupňů nad nulou a to moře… já moře prostě miluju! Myslím, že jsem si nemohla vybrat lepší místo. Proto pokud jsme s taťkou zrovna nevysedávali v policejní kanceláři, procházeli jsme se na promenádě kolem moře celé hodiny. Naštěstí je na Maltě všechno relativně blízko. Ostrov je totiž jen o trochu větší než Brno. Jakmile jsme zjistili, jak (ne)funguje maltská hromadná doprava, raději jsme se všude přesouvali pěšky. 

Jen co jsem se přestěhovala do nového bytu a taťka se odebral zpět do naší domoviny, dříve zmíněné počasí se zdálo jako nějaká podlá propaganda. Rázem začalo pršet a teploty klesly k pouhým 13 stupňům nad nulou. Na únor pořád dobré, ale jelikož na Maltě nevedou ústřední topení, následující tři měsíce jsem se ve svém novém bytě se svými spolubydlícími z Kolumbie a Chille, které na Maltě studovaly na jazykové škole angličtinu, cítila jak v lednici. Jediným rozdílem mezi pobytem uvnitř bytu a venku byly zdi, které nás chránily před větrem, který na Maltě snad nikdy neustává. Zvídavé otázky mých kamarádů z Česka, jestli už jsem se byla koupat, jsem postupem času začala ignorovat.

Hola, hola, škola volá

Týden jsem se aklimatizovala v bytě a převážně sama, nejlépe pod dekou s horkým čajem, ale zanedlouho přišel čas vyrazit do školy. Pokud mám být upřímná, takzvaný Orientation day, první den na univerzitě, byl tím nejhorším dnem celého Erasmu. Sešlo se nás asi 100 studentů z celého světa, převážně však z Evropy – Finska, Francie, Velké Británie, Německa, Švédska, Česka a dalších zemí. Nejvíce studentů bylo ale jednoznačně z Itálie. Asi proto, že mají Maltu takřka za rohem. Všichni nám pořád tvrdili, jak je Erasmus super a jak si ho zamilujeme. V tu chvíli mi to tak ale nepřipadalo. Seděla jsem tam, nikoho neznala a hlavu jsem z těch všech informací měla jako tykev. Měla jsem chuť zase si vše hezky sbalit a vyrazit domů.

Všechno má ale svůj čas a začátky prostě těžké jsou. Díky sociálním sítím jsme se brzy navzájem s dalšími studenty na Erasmu propojili a po pár kafíčkách se začali lépe poznávat. S další socializací nám navíc pomáhala studentská organizace Erasmus Student Network, která se starala o náš volný čas, pořádala pro nás nejrůznější akce, například společné párty, gala ples, bingo, jehož cílem je vyškrtat na hrací kartičce všechna potřebná čísla co nejdřív a pak zvolat “bingo!”, nebo boat party. Lidé ze studentské organizace nám také pomáhali s organizačními problémy. Vysvětlili nám, kde hledat otevírací dobou univerzitních kanceláří, nebo místa, kde sehnat na Maltě vše, co člověk zrovna potřeboval a podobně.

Díky společným turistickým výletům o víkendu, pořádaných čiperným postarším Rayem, jsme měli možnost poznat značnou část Malty, která je se svou rozlohou 316 kilometrů čtverečních velká zhruba jako Brno a Olomouc dohromady. Taky jsme občas vařili mezinárodní večeře, a měli taktu čest ochutnat dobroty ze všech koutů Evropy i ze světa. Na konci března jsme vyrazili na celý víkend na sesterský ostrov Malty – Gozo, kde jsme kromě poznávání nových míst konečně doopravdy poznali i sebe navzájem, jelikož jsme spolu prožili opravdu celý víkend. Troufám si říct, že jsme si mezi sebou vytvořili kamarádství na celý život.

Paceville – ráj pařmenů

Když začnu vyprávět o Maltě, každý se většinou nejvíc těší na tu část o párty, které jsou na tomto ostrůvku dost populární. V proslulé čtvrti Paceville, oplývající velkým množství klubů, hospůdek a kasin, to žije každý večer, každou noc. Nezáleží na tom, jestli je pátek nebo pondělí, v Paceville se paří pořád.

Překvapením pro mě byl sjednaný autobus, který dvakrát týdně zadarmo jezdil od Residence, jak se na Maltě říká studentským kolejím, právě do Paceville a zpět. Nemusím asi ani říkat, že studenti tento autobus opravdu hojně využívali a pařili víc než dost. Dalším důvodem, proč se na Maltě tolik paří,je nejen jednoduchý transport, ale také cenová dostupnost alkoholu. Jeden panák vyšel v přepočtu na pouhých 10 korun. Já sama se nepovažuju za párty typ a měla jsem strach, že budu mimo skupinu, když nebudu nikam chodit. Toho se ale člověk nemusí vůbec bát. V klubu si stejně moc nepovykládáte, a navíc je tam tolik lidí, že je nemožné udržet se pohromadě. Jednou za čas, postupně se z toho stalo jednou za týden, jsem ale ven zašla, a teď po návratu dokonce můžu říct, že jsem nočnímu životu určitě trochu více nakloněna. 

„Učila ses vůbec?“

Erasmus na Maltě se může zdát jako dovolená. Moře, pláž, výlety a jedna velká párty. Ovšem primárním účelem je studium, kvůli kterému jsem na Erasmus jela. Na univerzitě jsem studovala malinko jiný obor, než na domácí fakultě sociálních studií, kvůli studijnímu plánu pro přijíždějící studenty. Většinu předmětů jsem měla o mezinárodních vztazích a minimum jsem si mohla doplnit z komunikačních studií. 

S konečným výběrem jsem ale byla spokojená. Všech sedm předmětů bylo opravdu zajímavých a i přesto, že jsem se první týden obávala, jak to budu v cizím jazyce zvládat, s porozuměním jsem neměla problém. Jedním z mých oblíbených předmětů se stal předmět s názvem, který původně zněl trochu nudně. Jednalo se totiž o nauku o teoriích v mezinárodních vztazích, ale obsah přednášek byl plný užitečných informací k získání všeobecného přehledu a pochopení mezinárodních kauz. Náročnost studia se od toho mého v Brně příliš nelišila. Aby vše dopadlo podle mých očekávání a já si jako ten nejlepší suvenýr z Malty mohla odvézt všech 28 kreditů, které jsem si zapsala, bylo třeba za semestr sepsat sedm seminárních prací a v červnu poté všechny nabyté vědomosti zúročit u zkoušek.

Systém zkouškového oproti tomu na fakultě sociálních studií malinko rozdílný byl. Všichni studenti obdrželi rozvrh jen s jedním termínem příslušné zkoušky bez možnosti volby. Na Maltě mají totiž na splnění pouze jeden červnový pokus. Na ten druhý si studenti musí počkat do září. Znělo to děsivě. Co mi ovšem naopak vyhovovalo více než na domovské univerzitě, byla forma zkoušek stylem: napiš všechno, co víš. Na velmi obecné otázky se odpovídalo formou eseje, která vyžadovala opravdový všeobecný přehled o tématu a čtení povinné literatury se proto namísto robotického biflování stalo opravdovým čtením se snahou o porozumění. Napsala a odevzdala jsem všechno, co se dalo. Ale kdy budu mít výsledky? Snad do konce srpna. Mela Malta.

Jak se žije na Maltě

Studenti vyjíždějící na Erasmus dostávají finanční příspěvek od Evropské unie v podobě grantu na veškeré výdaje, které je při pobytu čekají. Země jsou rozdělené podle finanční náročnosti do třech kategorií a podle toho je určená výše podpory. Malta konkrétně spadá do kategorie druhé a tím pádem mi na měsíc připadlo 450 eur. Hned po příletu jsem si do svého telefonu nainstalovala aplikaci, do které jsem si zapisovala veškeré výdaje a případně také příjmy, kterých ovšem nebylo mnoho. Na Maltě jsem původně ani nechtěla nikde pracovat, protože mi můj brněnský zaměstnavatel MotivP povolil posílat články, které pro něj píšu, i na dálku, ovšem kamarádce z Itálie její agentura nabídla práci hostesky a měla si dovést vysokou kamarádku. Se svými 178 centimetry jsem podmínky na výšku splňovala, a tak se mi nabídla možnost výdělku v podobě krátkodobé brigády jako hosteska na přehlídce firem operujících v odvětví kryptoměn.

Díky stažené aplikaci jsem měla dokonalý přehled o tom, kolik za svůj život na Maltě utrácím. Suma sumárum jsem v průměru malinko překročila vyplácených 450 eur a mé měsíční náklady se pohybovaly okolo 500 se vším všudy. Celkově je život na ostrově dražší než v Česku, ale samozřejmě by se dalo něco ušetřit na kávičkách, nákupech i restauracích… Neříkám, že jsem vyloženě utrácela, ale žila si tak, jak mi to vyhovovalo. Vařila jsem si doma, ale občas jsem si zašla i na maltské pochoutky do restaurace.

Příští jaro repete

Není lehké pět měsíců plných zážitků a zkušeností nacpat do jednoho článku. A nemůžu prozradit všechno. Každý by si měl Erasmus vyzkoušet sám a přizpůsobit si ho své osobě, protože Erasmus je takový, jaký si ho člověk udělá. Tato zkušenost mě ohromně posunula. Měla jsem dost času přemýšlet nad svým životem a lépe poznat sebe samou. Uvědomila jsem si, že spoustu věcí zvládnu úplně sama, což vedlo k tomu, že si dnes věřím víc, než když jsem před několika měsíci odjížděla na Maltu. A tak i přesto, že jediné, co jsem si přála při lednové cestě na letiště, bylo nespat na ulici a urychlit čas, aby už byl červen a já se mohla vrátit domů, když došlo na loučení, vracet se mi moc nechtělo. Já vím, že tohle je přesně ta klišovitá věta, kterou jsem na začátku nemohla pochopit a ani vystát, ale opravdu platí, jak se říká: Once Erasmus, always Erasmus, tedy jednou Erasmus, vždycky Erasmus. Studijní pobyt se mi natolik zalíbil, že jsem se o letošních Velikonocích rozhoupala, vyplnila přihlášku a pokud se něco radikálního v mém životě nestane, příští jarní semestr bych měla strávit v Salzburgu.