Nejdůležitější je přehled a praxe, říká studentka a reportérka Novy

I když je nyní čtyřiadvacetiletá Simona Šimková pevně rozhodnutá zasvětit svou kariéru novinařině, odstartovala ji v patnácti letech poněkud náhodným nástupem do Jihlavského deníku. „Tenkrát mi šel ve škole sloh, tak jsem si říkala, proč brigádu v deníku nezkusit. O novinařině jsem však nevěděla nic. Ani, co je to perex nebo domicil. V redakci mě ale nakonec všechno naučili,“ vzpomíná Šimková, která se ke své první práci dostala přes babiččinu známou. Od té chvíle tušila, že žurnalistika je pro ni ta pravá profese. Dalším logickým krokem proto bylo studium tohoto oboru.  

Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně si Šimková zvolila kvůli sympatiím ke studentskému městu a také kvůli praxi, kterou zdejší katedra mediálních studií a žurnalistiky nabízí. „Zpětně ale vidím, že v novinařině je opravdu nejdůležitější obecný přehled, zkušenosti a komunikace. Na titul se vás nikdo neptá,“ míní mladá reportérka. Dodává však, že vysokoškolské studium jí dalo základy, bez kterých by se v současné práci neobešla. Zjistila při něm navíc, že místo psaní ji mnohem víc baví natáčení reportáží. Přes kamarády se v prvním ročníku dostala do univerzitní televize MUNI TV. „Byl to pro mě skvělý odrazový můstek,“ hodnotí tuto zkušenost Šimková.

Začátky s tvorbou reportáží patří mezi jedny z nejsilnějších vzpomínek, které se Šimkové při hodnocení studentských let vybaví. „Ve volném čase jsme pořádali různé semináře, kde jsme se učili práci ve studiu. Nikdo nás do ní ale nenutil, všichni jsme tam byli, protože nás ta práce bavila,“ vzpomíná reportérka. Proto jí také nejvíc bavily praktické předměty jako například Cvičné médium Stisk, ve kterém si vyzkoušela pracovat pod vedením vyučujícího z praxe. „Vždy jsme si potom sedli a dohromady hodnotili natočený materiál. A bylo skvělé slyšet někoho, kdo roky dělá pro Českou televizi, že vaše práce je super,“ popisuje Šimková.

Oceňuje také předměty jako Publicistika či Zpravodajství, jelikož se díky nim naučila psát. Podle mladé reportérky je právě psaní to nejdůležitější i v televizní novinařině. Kvůli lásce k praktickým zkušenostem se Šimková rozhodla jít naproti další praxi. V létě mezi prvním a druhým ročníkem začala pracovat pro zpravodajský web TN.cz. „Upoutávku na nabídku práce jsem tenkrát viděla s kamarádkou v reklamě při sledování seriálu Ulice. Napřed jsem ji moc nevnímala, ale nakonec jsem se k odeslání životopisu odhodlala,“ líčí Šimková. Její spontánní rozhodnutí se vyplatilo, hned druhý den jí přišla pozvánka na pohovor.

Jak se v jednom týdnu dostat od stolu před kameru

Odhodlání Simony Šimkové sbírat zkušenosti přetrvalo i po létě stráveném v hlavním městě, a tak celý druhý ročník pracovala pro regionální stanici Brno TV. Po skončení akademického roku odpověděla na nabídku stáže v Praze a opět nastoupila do známé redakce, tentokrát se však zaměřila na články pro web Nova.cz. Nová práce jí ale dlouho nevydržela. „Jednou k nám přišel šéf televizních novin s tím, že potřebuje pomoct s magazínovou reportáží. Můj vedoucí věděl, že mám s reportáží zkušenosti, tak mě vybral,“ popisuje reportérka. K překvapení všech natočila tehdy dvacetiletá Šimková bez problémů reportáž, které ani hlavní editorka neměla co vytknout. „Druhý den za mnou přišel ředitel zpravodajství, že co jsem zač. Nabídl mi na zkoušku týden v televizi a od září jsem nastoupila,“ usmívá se Šimková.

Začátky přesto neměla lehké. Nebylo snadné pokaždé přijít na poradu se zajímavými tématy nebo zvládat časový tlak. „Často jsem si říkala, proč mě do redakce brali, když jsem měla pocit, že pořád něco kazím. Odpovídali mi ale, že jsem jako diamant, který musí obrousit k obrazu svému,“ vysvětluje studentka. Podle vedení měla Šimková skvělý potenciál, jenom jí chyběly návyky, jaké od ní v nové redakci očekávali. Časem už jí ale nedělalo problém shánět zdroje na poslední chvíli nebo mluvit s vysoce postavenými politiky.

Bez odhodlání se do novinařiny nepouštějte

I přes spoustu let praxe má Šimková pořád pocit, že se ve své práci může ještě zlepšovat. „Stále zjišťuju, že se v některých tématech nevyznám. Ráda bych měla širší znalosti, abych pak v událostech viděla větší spojitosti,“ zdůvodňuje. V budoucnu by neodmítla ani nabídku usednout do moderátorského křesla. Reportérské práce by se ale nevzdala. „Chyběla by mi tvorba reportáží a možnost ovlivnit podobu zprávy,“ přemýšlí reportérka. Uvědomuje si totiž velkou moc, kterou jako novinářka má, například při výběru zdrojů nebo třídění natočeného materiálu. Ve své práci musí být navíc vždy nestranná a hlídat, aby pro vyjádření neoslovovala pokaždé stejné politiky.

Lásku k novinařině si mladá reportérka potvrdila i loni v létě, když se dostala do soutěže krásy Miss České republiky. Objevila díky tomu úplně jiný svět, ten žurnalistický ji však pořád láká mnohem více. „V Miss člověka soudí hodně povrchně, zatímco v televizi se posuzuje spíše podle sympatií, ale hlavně schopností,“ míní Šimková, která k soutěži přistoupila jako ke zpestření své práce.

Podnikavost ostatně Šimková jmenuje jako jednu z vlastností, jež by televiznímu reportérovi neměla chybět. Kromě nadšení je podle ní potřeba ochota vyjet do terénu a schopnost dopředu přemýšlet o stand-upu i natočeném materiálu. Mezi důležitými vlohami uvádí také sebevědomí před kamerou, správnou řeč a vytrvalost. „Vše se dá naučit, nejdůležitější je nesedět jen na přednáškách, ale vyrazit i někam do redakce. A hlavně dát najevo, že se chcete učit,“ dodává Šimková.