Prací v CNN si plním sny, říká studentka žurnalistiky

Vysílání nového zpravodajského televizního programu Prima CNN News očekávala v Česku spousta lidí. Po prvotním odloženém startu nakonec stanice, která spadá do skupiny FTV Prima, začala vysílat 3. května tohoto roku. To byl také první pracovní den Anastasije Kriušenko, která kromě práce v novém médiu dodělává bakalářský titul na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Tam studuje žurnalistiku v kombinaci s veřejnou politikou a lidskými zdroji.

Stanice CNN Prima News vysílá zprávy po celý den, a právě tento prostor pomáhá Kriušenko zaplňovat zprávami. „Když se stane nějaká událost, do patnácti minut ji musíme zpracovat a postarat se i o obrazovou stránku. To znamená sehnat obrázky k tématu, sami sestříhat video nebo někomu zavolat,“ vysvětluje Kriušenko, jak je pro novináře důležité pracovat rychle.

Cesta do redakce nového média ale nebyla úplně snadná.  „Spousta mých kamarádů ze žurnalistiky už pracuje v oboru a mě všude odmítali. Nedokážu ani spočítat, kolik jsem rozeslala životopisů, ale nikde to nevyšlo. Dokonce ani do CNN mě nevzali napoprvé,“ vysvětluje Kriušenko. Na pozici, na kterou se hlásila, totiž vedení redakce přijalo zkušenějšího novináře. „Za měsíc mi ale zavolali znovu, že potřebují více lidí a nabídli mi stáž,“ dodává studentka. Její práce se vedení stanice líbila, proto po třech týdnech dostala Kriušenko nabídku na stálý úvazek. Tím, že se dostala do české verze CNN, která kromě Česka vysílá ve více než dvě stě zemích, se jí splnil sen.

Z MUNI TV až do CNN

Jak její jméno napovídá, Kriušenko není rodilá Češka. Do Brna se s rodiči a sestrou přistěhovala z Ruska. Právě svůj přízvuk považuje za největší překážku v práci pro televizní zpravodajství. V redakci CNN, kde pracuje v domácím zpravodajství, svou češtinu ale stále zlepšuje. Jejím cílem je dostat se z pozice juniorské redaktorky do pozice reportérky a postavit se tak před kameru a natáčet vlastní témata. V české CNN vidí nejlepší možnost, jak toho dosáhnout. V redakci fungují dvě směny. Na jedné redaktoři zpracovávají zprávy z Česka a na druhé je zajímá, co se děje ve světě. „V zahraniční redakci jsem jednou pracovala, ale více mě baví zpracovávat témata z domova,“ říká Kriušenko.

Před CNN pracovala Kriušenko tři měsíce v brněnské redakci serveru Seznam zprávy, kde si plnila praxi, která je pro studium žurnalistiky na fakultě sociálních studií povinná. „Od začátku mě to táhne k televizní žurnalistice. V brněnské redakci televize Seznam jsem pracovala tři měsíce a praxi bych tam všem bez váhání doporučila,“ říká studentka. Úplné základy žurnalistiky se začínající novinářka  naučila v univerzitní televizi MUNI TV, kde točila reportáže z dění na Masarykově univerzitě. Ale protože jí a dalším kamarádům chyběl prostor pro experimentování v natáčení, založili v roce 2017 internetovou televizi Studex.tv. Ta nabízí i zábavné pořady, sama Kriušenko uváděla pořad Immigrant Talk. „Našla jsem úspěšné Rusy žijící v Brně a dělala s nimi rozhovory. Nejvíce času mi zabral překlad z ruštiny do češtiny, nejvíce problematické je přeložit například přísloví. Opravdu mám od té doby velký respekt k lidem, kteří studují tlumočnictví,“ přiznává Kriušenko.

Immigrant song

K imigrantům má Kriušenko blízký vztah. „Jsem jedna z nich a zažila jsem to, co oni. Například mi vadí, když někdo pořád zdůrazňuje můj původ. Na začátku to bylo fajn, ale teď bych se chtěla více zařadit mezi běžné Čechy,“ říká Kriušenko. Na své kořeny ale nezapomíná, společně se sestrou a maminkou zpívá v rusko-ukrajinském folklorním souboru Sudaruška. „Vlastně jsem ráda, když můžu předat kousíček té ruské nebo ukrajinské kultury Čechům. Navíc se souborem jezdíme vystupovat i do jiných států, například Francie, Maďarska nebo na Slovensko. Cestovat mě moc baví, ráda totiž poznávám lidi z odlišných kultur,“ dodává třiadvacetiletá studentka. To byl taky jeden z důvodů, proč se rozhodla přes program ISEP vycestovat do Spojených států, kde rok studovala žurnalistiku. Přestože si mohla zvolit až 10 univerzit, na kterých by si přála studovat, po dlouhých úvahách jich vybrala šest. „Jsem městské dítě a příroda mě neláká, nejvíce jsem chtěla na univerzitu v San José v Kalifornii. Města, která mají počet obyvatel jen okolo desítek tisíc lidí, mě děsí. Jako poslední možnost jsem si ovšem nechala University of Montana ve městě Missoula, která má kvalitní žurnalistický program. Vůbec mě tam ale nelákalo jet,“ popisuje Kriušenko. Když ji nakonec přišla zpráva s rozhodnutím, že se dostala právě na školu do Missouly, rozbrečela se. „Představovala jsem si, že tam budou jen hory a medvědi,“ popisuje svou reakci studentka.

Nakonec ale považuje svůj roční pobyt ve Spojených státech za úžasnou zkušenost. Odvezla si především pochopení pro americkou kulturu, ale taky zkušenost s prací v rádiu. V tamější školní rozhlasové stanici KBGA měla každý týden vlastní show Immigrant song. Do studia si zvala spolužáky z různých zemí, pouštěla písničky v jejich jazyce a bavila se s nimi o jejich národních zvycích i politice. „Myslím, že to mí posluchači ocenili. Ve státě Montana totiž není tolik turistů, je to taková pravá Amerika,“ přibližuje Kriušenko. Ani za oceánem však neopustila práci v televizi a v televizní stanici Montana PBS vypomáhala jako kameramanka. Kriušenko byla dokonce jedním ze dvou moderátorů jednoho dílu pořadu Business: Made in Montana, který představuje úspěšné obchodníky z Montany. Se spolužáky díl natočila právě pro stanici PBS.

Zkusila a vyhrála

Kriušenko miluje knížky a každý rok si dává předsevzetí přečíst jich aspoň dvacet. Čte nejen v ruštině, ale i v češtině a angličtině. Zrovna teď čte autobiografii od Katherine Graham, americké novinářky a držitelky Pulitzerovy ceny, která psala pro deník The Washington Post. Noviny patřily její rodině, sama Graham je dokonce později vedla. Jak Kriušenko přiznává, ona sama měla z psané žurnalistiky vždy největší obavu. Tu překonala paradoxně až po výhře v soutěži o nejlepší reportáž o Vietnamcích v Česku. Projekt s názvem Vietnam Stories připravila Charita České republiky ve spolupráci s Aktuálně.cz. „Psaná žurnalistika je pro mě hrozně neznámá, nikdy jsem nic velkého nepsala, ale řekla jsem si, že to zkusím,“ vysvětluje Kriušenko. Její reportáž o mladém páru, který založil projekt Zase rýže, vybrala porota do finále. „Byla jsem hrozně překvapená, že jsem se dostala do pětice nejlepších,“ přiznává Kriušenko. O její výhře potom rozhodli lidé v internetovém hlasování, ve kterém dostala 252 z 772 hlasů. Na výhru, týdenní výlet do Vietnamu, se Kriušenko moc těší. „Moje cesta je teď ohrožená všemi cestovními opatřeními v důsledku šíření koronaviru. Každopádně doufám, že vyjde, a já budu moct napsat další reportáž, tentokrát přímo z Vietnamu,“ říká Kriušenko.

Přestože už na psaní změnila názor, svou budoucnost vidí v televizi. „Spousta lidí mi říkala, ať se raději věnuju psaní, ať na televizi a rádio s mým přízvukem zapomenu. Nebo rovnou, ať na práci novinářky zapomenu a zkusím třeba dělat produkční,“ svěřuje se Kriušenko. Nenechala se však odradit, šla si za svým a její vytrvalost a píle se nakonec vyplatily. „Jsem ráda za všechno, co se mi podařilo. Vím, že v tom byla kapka štěstí a náhody, ale taky, že jsem té náhodě musela jít naproti. Nic není zadarmo a přede mnou je ještě spousta učení a určitě i nezdarů,“ uzavírá Kriušenko.