Strategická studia na fakultě mají podle amerického profesora skvělou reputaci

Bývalý plukovník, bezpečnostní stratég a americký profesor Schuyler Foerster vedl v letošním jarním semestru tři kurzy na katedře politologie, kde přednášel na oboru bezpečnostních a strategických studií. Na fakultu přijel přes Fulbrightovo stipendium. Bydlí v americkém Coloradu, kde vyučuje na univerzitě Colorado College. Studenti na fakultě sociálních studií ocenili jeho interaktivní předměty a zkušenosti z armády i z politiky. 

Profesor Schuyler Foerster přes šestadvacet let pracoval jako poradce pro americké vojenské letectvo Air Force. Dvanáct let spolupracoval s neziskovou organizací World Affairs Council, zabývající se světovými politickými problémy. Loni v květnu opustil Foerster vojenskou leteckou akademii US Air Force Academy, kde působil v roli vyučujícího. „Nyní učím na Coloradské univerzitě a pracuju ve výzkumu. I když už jsem v důchodu, mám pořád hodně práce,“ říká. Kromě účasti ve vzdělávacích programech také rád cestuje. 

Když se Schuyler Foerster rozhodoval, kam se přes semestrální Fulbrightův program vydá, věděl, že chce do střední Evropy, na pracoviště, které se zaměřuje na strategická studia. Pro Evropu se rozhodl, protože na konci studené války pracoval ve Vídni jako speciální asistent velvyslance USA. „Dlouho jsem se zajímal o Evropu a o její bezpečnostní záležitosti a chtěl jsem vidět, jak se tu věci vyvinuly,“ objasňuje.

Brno tak jeho kritériím plně vyhovovalo, a proto se rozhodl pro Masarykovu univerzitu. Podle něj ale existuje řada programů, na které se nemohl přihlásit. „Některá pracoviště chtějí mladé vyučující, což já ve svých osmašedesáti letech nejsem, a některé programy jsou celoroční, což mi nevyhovovalo,“ popisuje. 

Masarykova univerzita je podle Foerstera význačnou vzdělávací institucí a fakulta sociálních studií má podle něj skvělou reputaci zejména ve strategických studiích, na něž se Foerster zaměřuje. „Je tu mnoho expertů, mnoho dobrých konexí s Univerzitou obrany a dalšími univerzitami. Celkově fakultu vede skupina opravdu talentovaných lidí,“ hodnotí fulbrightista. 

Student: Škoda, že profesor Foerster tady byl jen na jeden semestr 

Na fakultě sociálních studií učil Foerster předměty zaměřující se na americkou zahraniční politiku, NATO a bezpečnost v Evropě a světové konflikty. Dobří studenti jsou podle něj ti, kteří se svými postřehy aktivně zapojují do výuky. „Moje předměty bývají velmi interaktivní a založené na konverzaci. Zapojení studentů do diskuze v hodinách je také součástí jejich hodnocení. Tady na fakultě jsem měl ale poměrně velké množství studentů, takže se to dělalo hůře. Někteří jsou stydliví, neradi zvedají ruku a ptají se,“ říká.

Největší rozdíl mezi výukou na fakultě sociálních studií a ve Spojených státech je podle něj v tom, že předměty v Brně jsou vyučované více formou přednášek než seminářů se zapojením studentů. Jeho předměty nebyly zakončené klasickou zkouškou, ale Foerster zadával mnoho esejí. „I když toho pak musím hodně přečíst, chci, aby studenti psali. Ne však to, co najdou v knihách, ale to, co si myslí. Své názory musí být schopní doložit argumenty,“ míní fulbrightista. 

Podle studentky Silvie Janičatové, která absolvovala všechny jeho předměty, spočíval zásadní rozdíl mezi výukou Foerstera a běžnou výukou právě v tom, že se místo závěrečného testu psala argumentační esej. „Profesor Foerster zároveň věnoval značnou část přednášek diskusím, kdy každý mohl vyjádřit své připomínky. V neposlední řadě jsme si pak v předmětu NATO and European Security mohli vyzkoušet simulaci jednání Severoatlantické rady a Vojenského výboru NATO. V kurzu Seminar on Managing 21st Century Conflicts jsme zase simulovali řešení konfliktu v Dárfúru,“ uvádí studentka. Důležitým aspektem simulací bylo, že po čas jednání dostávali studenti zprávy o nově vzniklých skutečnostech, na které museli rychle a efektivně reagovat. 

Samuel Žilinčík, který rovněž absolvoval všechny tři Foersterovy kurzy, spatřuje ve zmiňovaných rozdílnostech i některé zápory. „Negativní stránkou někdy bylo hodnocení aktivity na hodinách, které občas vedlo studenty k tomu, aby promluvili bez hlubšího přemýšlení o problematice. Kvůli tomu jsme někdy věnovali příliš mnoho času méně podstatným záležitostem,“ myslí si Žilinčík, podle něhož to však byla nízká daň za to, čím vším studenty Foersterovy předměty obohatily. Simulace i diskuse vedené v hodinách byly podle něj přínosné pro procvičení angličtiny nebo pro pochopení, jak obtížné je v NATO dosáhnout konsenzuálního řešení.  

Oba studenti se navíc shodují, že Foersterova kombinace zkušeností z akademické sféry a přímo z vojenských struktur, díky kterým výuku obohacoval o různé historky, byla výborná. „Účast na jeho kurzech byla skutečným zážitkem a je škoda, že tu byl jen na jeden semestr. Diskuse s ním byly velmi inspirativní a výrazně ovlivnily moje přemýšlení o válce, strategii a politice,“ popisuje Žilinčík.

Silvii Janičatové se líbil také Foersterův přístup ke studentům. „Neměl nejmenší problém poskytnout pomoc nebo rady například s tématy závěrečných prací nebo stážemi. Ze všech těchto důvodů osobně považuju profesora Foerstera za jednoho z nejlepších vyučujících, kterého jsem dosud měla tu čest poznat,“ zdůrazňuje Janičatová. 

Propojení akademického světa se zkušenostmi z reálné politiky je výborná kombinace 

Podle vedoucího katedry politologie Stanislava Balíka je přínos návštěv přes Fulbrightův program v tom, že na fakultu přijíždějí vyučující, kteří propojují teoretickou výuku s praktickými zkušenostmi. „Profesor Foerster byl aktivní ve strukturách NATO a ve výzkumných týmech zabývajících se strategií bezpečnosti pro Evropu. Je velkou výhodou, že na fakultu přijíždějí lidé, kteří nejsou celý život zavření jen v akademické sféře,“ komentuje Balík. 

Také Foerster se domnívá, že je dobře, když vyučující využívají teoretické zkušenosti v praxi. „Spojení akademického světa se světem a zkušenostmi z reálné politiky je podle mě dobrá kombinace a já osobně si to užívám,“ usmívá se.

Jeho rozhodnutí začít čistě akademickou kariéru bylo částečně dané také tím, že služba v armádě je možná jen do určitého věku, pak odchází vojáci do výslužby. „Mohl jsem sloužit ještě další čtyři roky, ale šel jsem pracovat do World Affairs Council, která se snaží vzdělávat americké občany o světě a politice kolem nich,“ pokračuje s tím, že ještě dnes spolupracuje jako dobrovolník s pobočkou World Affairs Council v Colorado Springs.  

Profesor Foerster přijel do Brna s manželkou a oba si město okamžitě zamilovali. „Byli jsme mnohokrát v Praze, která je ovšem oproti Brnu opravdu obrovská. Tady bydlíme v centru města a je skvělé, že snad všechno je dosažitelné pěšky,“ popisuje Foerster.  

Fulbrightovo stipendium

K hostování na fakultě se Schuyler Foerster dostal přes Fulbright Scholar Program. „Je to semestrální program ve spolupráci s Fulbrightovou nadací, do kterého se hlásí výhradně profesoři s americkým občanstvím,“ uvedl proděkan pro zahraniční vztahy fakulty sociálních studií Tomáš Katrňák.

Organizátoři programu každoročně vyzývají akademiky, aby se do něj přihlásili. „Deadline bývá na konci srpna. Akademika pak po přihlášení vybírá naše fakulta i Fulbrightova nadace,“ doplnil Katrňák. Snahou obou stran je pak vybrat ty nejkvalitnější vyučující. 

Hostování vyučujících ale není zcela zadarmo. „Polovinu nákladů hradí fakulta a druhou polovinu nadace,“ vysvětlil Katrňák, podle kterého zatím fakulta nemá tolik peněz, aby si mohla dovolit jednoho hostujícího pedagoga každý semestr. Akademici jsou pak podle specializace přiřazení ke katedře, která nejlépe odpovídá jejich zaměření. „Přijímací procedura je dlouhá, protože kandidáti musí být kvalitní,“ popisuje Katrňák.

Na jednu výzvu se podle něj hlásí šest až sedm lidí. Z pozdějších konzultací vedení fakulty a vedoucích kateder vzejdou jeden až dva vhodní akademici. Například v loňském podzimním semestru přijel přes Fulbrightovo stipendium na fakultu vyučovat studenty žurnalistiky držitel Pulitzerovy ceny Stephen Doig, více zde. 

Vedle Fulbright Scholar Program vynakládá fakulta peníze také na program takzvané internacionalizace, přičemž mezi těmito formami zahraniční spolupráce jsou znatelné rozdíly. „Tím hlavním je, že v programu internacionalizace na fakultu přijíždí vyučující na kratší dobu a jejich výuka se často odehrává formou blokových kurzů,“ líčí Katrňák.

Dalším rozdílem je také četnost návštěv. Přes program internacionalizace se ročně na fakultu dostane osmnáct až dvacet vyučujících.