Studentka pracuje na rektorátu a organizuje akce pro lidskoprávní centrum. Po studiu chce přednášet o subsaharské Africe

Studium jí nestačí. Veronika Čáslavová absolvovala stáž na české ambasádě v Paříži, pracuje pro rektorát Masarykovy univerzity a k tomu studuje dva magisterské obory na fakultě sociálních studií, mezinárodní vztahy a bezpečnostní a strategická studia. „Pokud chce být člověk dobrý, musí dělat i něco navíc,“ říká rodačka z Brna, která byla několik let také členkou Studentská sekce Mezinárodního politologického ústavu. 

Když si Čáslavová vybírala, na kterou vysokou školu po maturitě nastoupí, rozhodovala se mezi brněnskou Masarykovou univerzitou a pražskou Karlovou univerzitou. „Nakonec jsem se rozhodla zůstat v Brně. Připadalo mi, že studium na fakultě sociálních studií nabízí víc možností,“ říká studentka, která z Brna pochází. O studiu mezinárodních vztahů měla jasno, k bezpečnostním a strategickým studiím se dostala náhodou. „Studovat jenom mezinárodní vztahy se mi zdálo jako nuda. Když jsem v nabídce hledala obor, který bych si k tomu přidala, objevila jsem bezpečnostní a strategická studia. Nikdy jsem o tomto oboru neslyšela, ale připadal mi zajímavý. Jako druhou možnost jsem zvolila kombinaci s žurnalistikou,“ vzpomíná studentka.  

Přestože ji psaní lákalo, nakonec se rozhodla pro obor zaměřený na bezpečnost. „Zjistila jsem, že psát může člověk vždycky, pokud pro to má cit, ale odborný základ si sám doma nenastuduje,“ říká a své volby rozhodně nelituje. Bezpečnostní studia ji nakonec začala bavit mnohem víc a v oboru se našla. „Připadá mi, že oproti mezinárodním vztahům, které mi dávají spíš teoretický základ, jsou bezpečnostní studia daleko praktičtější a živější,“ říká Čáslavová, která se v obou oborech rozhodla pokračovat i v navazujícím studiu. Protože na magisterském stupni ale není možné studovat dvouoborově jako na bakalářském, má nyní Čáslavová dva samostatné obory zároveň.  I když jí oba obory zajímají, původně se v rodině nesetkala pouze s příznivými reakcemi. „Maminka mě podporovala, tatínek ale dlouhou dobu nechápal, co vlastně studuju a proč mě to baví. Přál si, abych šla na práva a časem přestoupila do Paříže,” vysvětluje postoj svých rodičů, který se ale za dobu jejího studia změnil a nyní ji oba maximálně podporují.  

Studentská sekce jí dala zkušenosti i nové přátele 

O mezinárodní dění se Čáslavová zajímala už na gymnáziu, které studovala v brněnských Řečkovicích. „Jezdila jsem na různé soutěže a simulace jako například Pražský studentský summit. Spolužáci mě kvůli tomu považovali za velkou aktivistku. Když jsem pak na fakultě sociálních studií přišla na první setkání studentské sekce, měla jsem pocit, že jsem se dostala mezi svoje lidi. Najednou jsem nebyla divná, ale byli jsme divní všichni,“ vzpomíná studentka, která se do organizace zapojila už v prvním ročníku svého bakalářského studia.  

Studentská sekce Mezinárodního politologického ústavu je spolek, který sdružuje a podporuje aktivní studenty politologických oborů. Členové organizují diskuze, konference či přednášky expertů. Pravidelně pořádají také Kulaté stoly, tedy různé přednášky, diskuze a semináře a Masarykovy debaty, veřejně přístupné diskuze, kde odborníci konfrontují své názory na témata jako například přijetí eutanázie, vystoupení Česka z NATO či adopce dětí homosexuálními páry. Jak širokou působnost spolek má, poznala i Čáslavová, která si za tři roky svého členství vyzkoušela několik pozic. „Začínala jsem jako asistentka public relations, později jsem převzala organizaci Kulatých stolů, a nakonec jsem byla i místopředsedkyně a starala se o nábor nových členů a vnitřní chod organizace,“ shrnuje své působení, které loni ukončila mimo jiné kvůli přibývajícím aktivitám. Začala pracovat v Centru pro lidská práva a demokratizaci, odjela na stáž do Paříže, a navíc psala bakalářskou práci. 

Na čas strávený ve spolku nicméně ráda vzpomíná. „Studentská sekce je pro mě srdeční záležitost. Zabrala mi hodně času, ale zároveň jsem díky ní získala spoustu přátel, zkušeností a užitečných kontaktů,“ dodává studentka, která spolu s dalšími členy v létě vyrazila na dovolenou do Maďarska a Chorvatska. Právě najít si čas na přátele je ale kvůli mnoha aktivitám pro Čáslavovou někdy obtížné. „Někdy je to těžké, obzvlášť když jsou moji kamarádi podobně aktivní jako já. Čas si na sebe ale nakonec najdeme vždycky. Nemusíme se vídat každý den, stačí, že víme, že tu jsme jeden pro druhého,” vysvětluje studentka, pro kterou jsou přátelé důležití stejně tak jako rodina. 

Díky stáži zjistila, že v diplomacii pracovat nechce 

Přes Studentskou sekci Čáslavová objevila i stáž, kterou absolvovala loni na podzim na českém velvyslanectví v Paříži. „Ve Studentské sekci jsme pravidelně dostávali kariérní monitoring, tedy přehled stáží, letních škol a dalších nabídek. Tam jsem objevila možnost stáže na velvyslanectví v Paříži,“ říká studentka. Při výběru ji mimo jiné pomohl také jazykový certifikát z francouzštiny.  

Ve Francii strávila celkem dva měsíce a na ambasádě pomáhala velvyslancově první tajemnici Marii Mrázkové. Na starosti má kulturní a vzdělávací agendu, což zahrnuje veškeré aktivity velvyslanectvísměrem k veřejnosti. „Starala jsem se o facebookovou stránku velvyslanectví, psala články na web, organizovala recepce, konference a obstarávala různou administrativu,“ shrnuje Čáslavová náplň své stáže. Přestože stáž hodnotí Čáslavová jako skvělou zkušenost, celé dva měsíce pro ni byly velmi náročné. „Na ambasádě jsem byla denně od devíti do šesti hodin večer, a i když jsem měla třeba dvacetiminutové přestávky, reálně jsem příliš volného času neměla. O víkendu jsem tak byla ráda, že jsem si zašla na nákup a mohla si odpočinout,“ říká studentka.  

Před odjezdem se obávala také toho, jak celý pobyt ve velkém městě sama zvládne. Většina stážistů jsou totiž studenti, kteří v Paříži přímo studují nebo jsou tam na studijním pobytu a stáž dělají při studiu. V Paříži tak mají vlastní zázemí a přátele. „Bylo to pro mě poprvé, co jsem byla takovou dobu sama v zahraničí. Bydlela jsem úplně sama v bytě, a i když jsem trávila většinu času na ambasádě, neměla jsem tam žádné kamarády, se kterými bych mohla jít ven. Byly chvíle, kdy mi takový sociální kontakt chyběl a stýskalo se mi,“ přiznává Čáslavová.  I díky své rodině ale nakonec všechno zvládla. „Oba rodiče mě ve studiu podporují. Tatínek se mnou dokonce do Paříže na začátku odjel, aby viděl, jak to tam budu zvládat. Na víkend za mnou jednou přijel také můj přítel,” říká studentka. 

Stáž Čáslavové přinesla nové zkušenosti ale také zjištění, že diplomacie není pro ni. „Jsem poměrněrodinný typ a je pro mě důležité mít pevné zázemí. Přestože věřím, že lze skloubit kariéru s rodinou, nechci se jako velvyslankyně každých několik let stěhovat do jiné země. Navíc, pokud člověk není přímo velvyslanec, nemá příliš prostor něco reálně změnit, ale spíš plní pokyny druhých,“ vysvětluje studentka své rozhodnutí. Skloubit stáž se studiem v Česku nebyl pro Čáslavovou problém. „Zbýval mi poslední semestr, ve kterém jsem měla pouze jeden předmět a psala jsem bakalářskou práci. Dopředu jsem se domluvila s vyučujícím i vedoucím bakalářské práce na průběžném plnění a s všechno jsem bez problémů zvládla,“ pochvaluje si.  

Při studiu dvou magisterských oborů zvládá i pracovat 

Při svých mimoškolních aktivitách, jako je působení ve studentské sekci, výjezd na zahraniční stáž nebo práce v oboru, považuje za velmi důležitou vytrvalost a trpělivost. „Myslím, že studentům často chybí odvaha zkusit něco nového. Příležitostí je hodně, ale člověk to musí zkoušet. Spousta lidí si už na začátku říká, že je určitě nevyberou, a často se kvůli tomu ani nikam nepřihlásí,“ sděluje Čáslavová své zkušenosti. Že za zeptání nic nedá, ví Čáslavová také díky své práci v Centru pro lidská práva a demokratizaci. Na jedné z akcí Studentské sekce potkala vedoucího centra Jana Lhotského, kterého pak oslovila s tím, zda neshánějí někoho na výpomoc. „Zprvu jsem se tam starala pouze o facebookové stránky centra, později jsem i příležitostně začala přispívat do časopisu Bulletin lidských práv, který Centrum vydává a nyní také organizuju různé akce,“ shrnuje své působení pro akademické sdružení, které se zaměřuje na nestranný výzkum témat spojených s ochranou lidských práv.  

Od začátku letošního roku začala Čáslavová pracovat také pro rektorát Masarykovy univerzity, kde má na starosti propagaci a uchazečskou agendu. „Zájemcům o studium rozesílám newslettery, chystám veletrhy, aktuálně se také připravujeme na zářijový Open day - akci, která je spojená s dnem otevřených dveří všech fakult,“ říká o své práci. Po magisterském studiu by Čáslavová ráda zůstala na akademické půdě a získala doktorský titul z bezpečnostních studií. „Při doktorátu musí studenti vyjet do zahraničí. Plánuju tedy určitě další výjezd, kam a jakou formou ale zatím nevím,“ říká studentka. Do budoucna se nevyhýbá ani vyučování na katedře. „Zabývám se například subsaharskou Afrikou, což je téma, které není na naší fakultě příliš pokryté. V tom vidím přínos, který bych pro fakultu mohla mít,“ říká studentka. Přestože kontinent sama nikdy nenavštívila, ráda by se tam v budoucnu podívala.