UČO: Co se skrývá pod jednotlivými číslicemi a má někdo číslo 1?

Co číslice v uču znamenají?

Učo je každému studentovi přidělené pomocí algoritmu, který staví kromě jiného i na náhodném přidělování čísel. Významu byste v něm moc nenašli, i když se dají vypozorovat určité vzorce. „Fakulty uchazeče z přijímacího řízení převádějí do systému zpravidla hromadně. Proto s vyšší pravděpodobností nastává situace, kdy sousední čísla náleží lidem ze stejné fakulty,” říká Jitka Brandejsová z vývojového týmu informačního systému.  Od začátku se podle ní používala vícemístná uča, číselná řada není striktně vzestupná a přidělování čísel se děje specifickým algoritmem. „Například číslo 1 by mohl mít původní hlavní autor informačního systému docent Michal Brandejs, ale není tomu tak, má náhodně přidělené číslo 2116,“ doplňuje Brandejsová.

Informační systém Masarykovy univerzity začal vznikat v roce 1998 díky snaze tehdejšího rektora Jiřího Zlatušky. Pojem učo poprvé použil tehdejší šéf vývojového týmu informačního systému Michal Brandejs. „Prvním loginem nechť je učo, druhým loginem nechť je přezdívka, kterou si uživatel volí sám,“ napsal Brandejs v e-mailu kolegovi Janu Pazdziorovi. Tehdy napsal UČO jako zkratku s velkými písmeny, dnes už se učo píše i jako zkratkové slovo a skloňuje se. Brandejs přišel tenkrát s neobvyklou myšlenkou založit systém vybudovaný jen na internetové autentizaci osoby. Brzy se tento systém ukázal v porovnání se systémy jiných univerzit jako bezkonkurenční.

„Začali jsme ho vyvíjet na podzim roku 1998 v týmu složeném ze čtyř pracovníků. Zapnuli jsme jej v březnu 1999 a od té doby funguje a neustále jej rozvíjíme. Začátky byly těžké. První impuls k vytvoření systému dalo vedení univerzity v okamžiku, kdy se začalo uvažovat o prostupnosti studia. V té době to byla nevídaná myšlenka – využít víceoborovost univerzity k tomu, aby si studenti mohli vzdělání rozšířit i o předměty z jiných oborů, a dokonce jiných fakult. A k tomu byl informační systém nezbytný. Studenti museli dostat možnost vybírat předměty z jednotně vedeného katalogu předmětů v počítačovém systému a učitelé naopak museli zaznamenávat studijní výsledky do tohoto jednotného systému – jednotného pro celou univerzitu,” řekl v roce 2008 rozhovoru pro Magazín M Brandejs.

Zatímco v současnosti má učo šest číslic, na fakultě sociálních studií jsou i lidé, kteří se pyšní pouze třímístným, například profesor Ladislav Rabušic a jeho 832 nebo emeritní profesor Vladimír Smékal s učem 668. Přitom je očividné, že ani v počátku spuštění systému do provozu v roce 1999 se uživatelé nemohli vejít do třímístných čísel, protože Masarykova univerzita měla výrazně více než 999 studentů a zaměstnanců. Ani později se přidělování uča zásadně nezměnilo, nejde o vzestupné přidělování. Štěstí měl vedoucí katedry geografie na pedagogické fakultě docent Eduard Hofmann, v informačním systému figuruje s učem číslo 1.

Učo se studenty, vyučujícími a zaměstnanci na rozdíl od jiných věcí bude už navždy. I po přerušení studia či nedokončení si informační systém osobu stále pamatuje pomocí přidělené sady čísel. V informačním systému pedagog nebo student zůstane i po úmrtí. Je to ale složitější z legislativního pohledu. „Po smrti osoba ze systému nezmizí, ale končí její aktivní vztah k univerzitě. Tím začíná běžet skartační lhůta, v níž je ještě možné o osobě získat informace,“ doplňuje Brandejsová z vývojového týmu. Po uplynutí této lhůty je pak vše předané do skartačního řízení, případně uložené v archivu univerzity.

Univerzitní číslo má i ten student, který ho v době svých studií nikdy nedostal. Informační systém je totiž archivem informací o všech dosud ukončených studiích a algoritmus vygeneroval čísla i absolventům z dob první republiky či z doby socialismu.

Jaké zkušenosti s informačním systémem si studenti přivezli z Erasmu?

Podobné online nástroje jako je UČO a informační systém fungují i na zahraničních univerzitách. Například univerzita v Tallinu má svůj informační systém zvaný ÕIS, ve kterém si studenti registrují předměty, tvoří rozvrh a komunikují pomocí univerzitního mailu. „Na začátku studia mi přidělili kód a ID číslo, ale tím se vlastně nikam nedalo přihlásit, musela jsem na kontaktní schůzku, na které mi z mého jména vytvořili přihlašovací jméno a na místě jsem si musela vymyslet heslo, které nesmělo obsahovat žádné samohlásky a to slovo nesmělo dávat smysl v žádném jazyce. Takže samotná registrace do systému byla náročná, ale jeho použití pak snadné,” popisuje svou zkušenost z Erasmu v Estonsku studentka pedagogické fakulty Ludmila Tichá.

Finská univerzita v Jyväskylä zase používá informační systém s názvem SISU. ,,Člověk vidí přehled svých zapsaných kurzů, vidí hodnocení za zkoušky a tak. Univerzita dále používala program Moodle, kde vyučující psali vzkazy ohledně úkolu a dalších věcí. Všechny předměty měly přehlednou interaktivní osnov podobnou té na Masarykově univerzitě. V některých ohledech byl systém trochu neintuitivní, ale celkově přehledný a v mnoha ohledech mi připomínal informační systém naší univerzity,” uzavírá student David Novák z přírodovědecké fakulty, který strávil semestr na Erasmu na jihu Finska.