Demokracie potřebuje otevřenou mysl, říká nový docent Pavel Dufek

Co je demokracie? Jak poznáme nespravedlnost? Podobné otázky si klade obor politické filozofie, kterému se věnuje nový docent na katedře politologie Pavel Dufek. V říjnu Dufek úspěšně obhájil svou habilitační práci před vědeckou radou fakulty sociálních studií a 1. prosince oficiálně získá docentský titul

30. 11. 2020 Hana Tománková


V habilitační práci se Dufek zabývá demokracií s ohledem na různorodou společnost. Důležitá je podle něj základní otevřenost vůči názorům ostatních. Foto: archiv Pavla Dufka

Ve své habilitaci se Dufek zabývá demokracií s ohledem na různorodost ve společnosti. Ačkoli jsou Dufkovy úvahy teoretické, lze je vnímat i jako praktický návod, jak o politice přemýšlet. „Když uvažujeme o demokracii, měli bychom vycházet z toho, že společnost je různorodá a na mnoha věcech se neshodneme. Pokud by se nám podařilo ve společnosti rozšířit základní otevřenost vůči přesvědčení druhých, snad by nám to pomohlo řešit konkrétní politické problémy,“ říká nový docent.

Téma Dufkovy habilitační práce je spojené s dlouhodobým výzkumem teorie veřejného ospravedlnění, na kterém spolupracuje s kolegou Jiřím Barošem. Tato teorie řeší, za jakých podmínek mají všichni lidé ve společnosti dobré důvody k tomu, aby přijali za svá kolektivní pravidla, jako jsou zákony nebo nařízení vlády, a akceptovali z nich plynoucí povinnosti.

Prostřednictvím teorie veřejného ospravedlnění je možné nahlížet i na současnou koronavirovou situaci v Česku. „Můžeme se ptát, zda vláda přesvědčivě zdůvodňuje své kroky a zda mají lidé na základě sdělení vlády dobré důvody k tomu, aby koronavirová nařízení poslouchali a vzali je za svá. A to nejen proto, že v případě neuposlechnutí následuje trest,“ vysvětluje Dufek. Dodává ale, že úkolem politické filozofie není komentovat aktuální dění a zabývat se pěnou dní. Hlavní úsilí politických filozofů a filozofek se upírá k zodpovězení obecnějších otázek typu co je svoboda nebo jak nejlépe organizovat demokratický politický systém. Ani Dufek proto neaspiruje na přímou aplikaci svých teoretických úvah na současné dění v politice.

Jak reagovat na krizi demokracie

Přestože každodenní politika netvoří hlavní předmět zájmu politické filozofie, dlouhodobějším trendům v praktické politice se tento obor věnuje. Předloni dokončil Dufek výzkum s názvem Liberální demokracie v době krize, jehož cílem bylo lépe porozumět problémům, se kterými se demokracie potýká, a nastínit možná řešení. „Mezi výzvy demokracie patří například klesající schopnost politických stran naplňovat svoji klíčovou roli v zastupování voličů, označování politických a názorových oponentů za nehodné diskuze, nebo vzestup na jedné straně populismu a na druhé straně rozhodování expertů a úředníků, které není doprovázené veřejnou debatou,“ shrnuje politický filozof. Všechny tyto trendy mohou podle Dufka přispívat ke ztrátě důvěry lidí v demokratické instituce.

Ve své práci Dufek využívá i zkušenosti z editování odborného časopisu Středoevropské politické studie. Na fotografii Pavel Dufek po skončení konference na univerzitě v Oslu. Foto: archiv Pavla Dufka

Laboratoří zmíněných výzev často bývají režimy střední a východní Evropy. „Z pohledu hlavního proudu politické filozofie například populistická politika narušuje tamní ústavní principy. My jsme se s kolegy zabývali dělbou moci, která je užitečným nástrojem, jak na současný vývoj pohlížet. V některých zemích například můžeme pozorovat snahy výkonné moci obsadit místa v nejvyšších soudních instancích a ovládnout tak justici. To je zřejmé porušení dělby moci,“ vysvětluje teoretik problém viditelný například v Polsku, kde vláda čelí kritice kvůli reformě soudnictví.

Odpovědí na krizi liberálních demokracií by podle Dufka měla být zmiňovaná obměna přemýšlení o politice, která bude založená na přijetí různorodosti ve společnosti. „Víme, že se neobejdeme bez sdílených pravidel, jako jsou zákony. Když se naučíme trochu ustoupit z toho, co je nám nejdražší, protože si uvědomíme, že pro ostatní je nejdražší něco jiného, dokážeme tato pravidla lépe přijmout a ztotožnit se s nimi,“ uvádí politický filozof. Podle Dufka by se pak daly lépe řešit konkrétní otázky, například jaké pravomoci má mít prezident nebo zda ustanovit kvóty na zastoupení menšin.

Prosadit se ve světě byla výzva

Aby se Dufek mohl o titul docenta ucházet, musel splnit řadu podmínek. Nejobtížnější pro něj bylo prorazit v mezinárodní komunitě a publikovat články ve světově uznávaných časopisech. „Konkurence v mém oboru je velká. Političtí filozofové jsou vážně chytří lidé, takže to pro mě byla opravdu výzva,“ shrnuje Dufek. Při psaní článků se mu hodily zkušenosti z odborného časopisu Středoevropské politické studie, kde deset let působil jako editor. „Naučil jsem se dívat na odborné texty jinou perspektivnou než autorskou. Díky tomu snad dokážu o trochu lépe odhadnout, co v mém vlastním textu přebývá a co naopak chybí,“ popisuje teoretik, kterému se daří publikovat v prestižních časopisech jako International Theory nebo Critical Review.

Své mezinárodní zkušenosti si Dufek rozšířil například na učitelském Erasmu v Belfastu. Foto: archiv Pavla Dufka

S titulem docenta může Dufek vést závěrečné práce doktorských studentů nebo garantovat magisterské a doktorské programy. „Těším se na vedení doktorandů. Už dříve jsem některé práce konzultoval, jelikož o témata z politické filozofie mají studenti zájem,“ uvádí Dufek s tím, že žádné další změny spojené s novým titulem nečeká.

Získání docentury Dufek chápe jako přirozený a očekávaný vývoj své akademické kariéry. „Na doktorském studiu jsem zjistil, že mi politická filozofie docela jde a pokud na sobě zapracuju, budu moct pokračovat dál a živit se tím, co mě odjakživa baví: čtením těžko srozumitelných knížek a psaním o myšlenkách v nich. V tomto smyslu jsem šťastný člověk,“ usmívá se nový docent.

Kromě čtení literatury se Dufek ve volných chvílích rád věnuje setkávání s přáteli. Foto: archiv Pavla Dufka
Pavel Dufek

Mnozí spolužáci na gymnáziu vůbec nechápali, proč Pavel Dufek čte ty divné knížky. „Mě to ale zkrátka bavilo a baví dodnes,“ říká rodák z Hradce Králové, kterého zájem o filozofii a politologii provází už od mládí. Hned po maturitě směřovaly Dufkovy kroky na fakultu sociálních studií. Získal zde bakalářský titul na dvouoboru Mediální studia a žurnalistika a Politologie. Novinařinu si Dufek vyzkoušel na odborné praxi v brněnské redakci Mladé fronty Dnes. Práce v deníku ho ale nenadchla, proto své další studium zasvětil politologii.

Od práce politického filozofa a čtení náročných knih si Dufek podle svých slov občas odpočine čtením jednodušších textů. Jinak ale věnuje maximum energie a času své práci. „Nechci být neupřímný a vymýšlet si nějaké zvláštní koníčky. Ono opravdu trvá, než všechny potřebné knihy a články přečtete,“ přiznává Dufek, který letos oslavil čtyřicáté narozeniny. Dodává, že jestli něco provozuje s nadšením, tak je to setkávání s přáteli a lidmi, které má rád.

Habilitace na fakultě sociálních studií

Aby se doktor mohl stát docentem, nestačí pouze sepsat a obhájit habilitační práci. Každý uchazeč o docenturu musí dokázat, že má za sebou dostatečnou výzkumnou a publikační historii, je úspěšný v žádostech o granty, má mezinárodní zkušenosti a zároveň učí. „Vědecká způsobilost kandidáta se posuzuje důkladně. Požadujeme, aby uchazeči publikovali v kvalitních časopisech z databáze Web of Science a aby jejich výzkum citovali další akademici,“ shrnul některé podmínky proděkan pro výzkum a doktorské studium Martin Vaculík.

Ačkoli je titul docent pedagogicko-výzkumný, výuka a zejména její kvalita je při habilitačním řízení zohledňována méně. „Pokud dotyčný učí málo a zároveň se mu daří dělat špičkový výzkum, docentem se pravděpodobně stane, obráceně to spíše neplatí,“ vysvětlil Vaculík. Fakulta docenty potřebuje, protože pouze oni nebo profesoři mohou garantovat magisterské a doktorské programy. Garantování obnáší zejména odpovědnost za obsah programu, dohled na jeho kvalitu a rozvíjení programu. Další významnou funkcí docentů je vedení doktorských studentů.

Přestože se fakulta bez docentů neobejde, na odborné asistenty podle Vaculíka fakulta nevytváří žádný formální tlak, aby zahájili habilitační řízení. „Kariérní postup je především věcí zaměstnance a také vedoucího pracoviště, kde dotyčný působí. Vedení fakulty se snaží vytvářet podmínky pro to, aby lidé mohli dělat kvalitní výzkum. Když mají dobré vědecké výstupy, habilitační řízení se pak samo nabízí jako logický krok,“ upřesnil Vaculík.

Noví docenti na FSS
Anna Ševčíková

Řady docentů fakulty sociálních studií brzy rozšíří psycholožka Anna Ševčíková, která v říjnu uspěla před vědeckou radou a nyní čeká, až rektor její jmenování potvrdí. Budoucí docentka působí jako výzkumná pracovnice v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny. Momentálně se zabývá například studiem partnerských vztahů a sexuálního života starších lidí. V habilitační práci Ševčíková řeší, jak sexuální obsah na internetu ovlivňuje dospívání.

Jan Činčera

Další z nových docentů na fakultě sociálních studií, Jan Činčera, se dlouhodobě věnuje environmentálnímu vzdělávání, svou habilitační práci napsal o střediscích ekologické výchovy. Na katedře environmentálních studií působí také jako zástupce vedoucího katedry. Habilitační řízení úspěšně ukončil loni v srpnu v oboru pedagogika na filozofické fakultě.

Hana Macháčková

Psycholožka Hana Mácháčková se v loňském roce habilitovala v oboru sociální psychologie. Věnuje se výzkumu agresivity a jejích projevů v kyberprostoru či online prostředí. Působí ale i na katedře mediálních studií a žurnalistiky, kde vyučuje kurzy zaměřené na metodologii výzkumu médií.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.