Demokracie potřebuje otevřenou mysl, říká nový docent Pavel Dufek

Ve své habilitaci se Dufek zabývá demokracií s ohledem na různorodost ve společnosti. Ačkoli jsou Dufkovy úvahy teoretické, lze je vnímat i jako praktický návod, jak o politice přemýšlet. „Když uvažujeme o demokracii, měli bychom vycházet z toho, že společnost je různorodá a na mnoha věcech se neshodneme. Pokud by se nám podařilo ve společnosti rozšířit základní otevřenost vůči přesvědčení druhých, snad by nám to pomohlo řešit konkrétní politické problémy,“ říká nový docent.

Téma Dufkovy habilitační práce je spojené s dlouhodobým výzkumem teorie veřejného ospravedlnění, na kterém spolupracuje s kolegou Jiřím Barošem. Tato teorie řeší, za jakých podmínek mají všichni lidé ve společnosti dobré důvody k tomu, aby přijali za svá kolektivní pravidla, jako jsou zákony nebo nařízení vlády, a akceptovali z nich plynoucí povinnosti.

Prostřednictvím teorie veřejného ospravedlnění je možné nahlížet i na současnou koronavirovou situaci v Česku. „Můžeme se ptát, zda vláda přesvědčivě zdůvodňuje své kroky a zda mají lidé na základě sdělení vlády dobré důvody k tomu, aby koronavirová nařízení poslouchali a vzali je za svá. A to nejen proto, že v případě neuposlechnutí následuje trest,“ vysvětluje Dufek. Dodává ale, že úkolem politické filozofie není komentovat aktuální dění a zabývat se pěnou dní. Hlavní úsilí politických filozofů a filozofek se upírá k zodpovězení obecnějších otázek typu co je svoboda nebo jak nejlépe organizovat demokratický politický systém. Ani Dufek proto neaspiruje na přímou aplikaci svých teoretických úvah na současné dění v politice.

Jak reagovat na krizi demokracie

Přestože každodenní politika netvoří hlavní předmět zájmu politické filozofie, dlouhodobějším trendům v praktické politice se tento obor věnuje. Předloni dokončil Dufek výzkum s názvem Liberální demokracie v době krize, jehož cílem bylo lépe porozumět problémům, se kterými se demokracie potýká, a nastínit možná řešení. „Mezi výzvy demokracie patří například klesající schopnost politických stran naplňovat svoji klíčovou roli v zastupování voličů, označování politických a názorových oponentů za nehodné diskuze, nebo vzestup na jedné straně populismu a na druhé straně rozhodování expertů a úředníků, které není doprovázené veřejnou debatou,“ shrnuje politický filozof. Všechny tyto trendy mohou podle Dufka přispívat ke ztrátě důvěry lidí v demokratické instituce.

Laboratoří zmíněných výzev často bývají režimy střední a východní Evropy. „Z pohledu hlavního proudu politické filozofie například populistická politika narušuje tamní ústavní principy. My jsme se s kolegy zabývali dělbou moci, která je užitečným nástrojem, jak na současný vývoj pohlížet. V některých zemích například můžeme pozorovat snahy výkonné moci obsadit místa v nejvyšších soudních instancích a ovládnout tak justici. To je zřejmé porušení dělby moci,“ vysvětluje teoretik problém viditelný například v Polsku, kde vláda čelí kritice kvůli reformě soudnictví.

Odpovědí na krizi liberálních demokracií by podle Dufka měla být zmiňovaná obměna přemýšlení o politice, která bude založená na přijetí různorodosti ve společnosti. „Víme, že se neobejdeme bez sdílených pravidel, jako jsou zákony. Když se naučíme trochu ustoupit z toho, co je nám nejdražší, protože si uvědomíme, že pro ostatní je nejdražší něco jiného, dokážeme tato pravidla lépe přijmout a ztotožnit se s nimi,“ uvádí politický filozof. Podle Dufka by se pak daly lépe řešit konkrétní otázky, například jaké pravomoci má mít prezident nebo zda ustanovit kvóty na zastoupení menšin.

Prosadit se ve světě byla výzva

Aby se Dufek mohl o titul docenta ucházet, musel splnit řadu podmínek. Nejobtížnější pro něj bylo prorazit v mezinárodní komunitě a publikovat články ve světově uznávaných časopisech. „Konkurence v mém oboru je velká. Političtí filozofové jsou vážně chytří lidé, takže to pro mě byla opravdu výzva,“ shrnuje Dufek. Při psaní článků se mu hodily zkušenosti z odborného časopisu Středoevropské politické studie, kde deset let působil jako editor. „Naučil jsem se dívat na odborné texty jinou perspektivnou než autorskou. Díky tomu snad dokážu o trochu lépe odhadnout, co v mém vlastním textu přebývá a co naopak chybí,“ popisuje teoretik, kterému se daří publikovat v prestižních časopisech jako International Theory nebo Critical Review.

S titulem docenta může Dufek vést závěrečné práce doktorských studentů nebo garantovat magisterské a doktorské programy. „Těším se na vedení doktorandů. Už dříve jsem některé práce konzultoval, jelikož o témata z politické filozofie mají studenti zájem,“ uvádí Dufek s tím, že žádné další změny spojené s novým titulem nečeká.

Získání docentury Dufek chápe jako přirozený a očekávaný vývoj své akademické kariéry. „Na doktorském studiu jsem zjistil, že mi politická filozofie docela jde a pokud na sobě zapracuju, budu moct pokračovat dál a živit se tím, co mě odjakživa baví: čtením těžko srozumitelných knížek a psaním o myšlenkách v nich. V tomto smyslu jsem šťastný člověk,“ usmívá se nový docent.