Studium 2.0: Umělá inteligence jako výzva i příležitost

Současné nástroje umělé inteligence (AI) jsou výsledkem rychlého vývoje, který jim umožňuje samostatně zpracovávat nové informace a dál se z nich učit. Významným milníkem ve vývoji byl rok 2022, kdy byl do volného užívání uvedený model ChatGPT od americké společnosti OpenAI. Nešlo o první případ, kdy AI překonala lidská očekávání – už v roce 1997 vzbudila pozornost, když porazila šachového velmistra Garryho Kasparova. Dnes je její používání běžnou součástí každodenního života: pomáhá třídit nevyžádanou poštu, překládat texty nebo ulehčuje internetové vyhledávání.

Všechny tyto činnosti vykonává takzvaná úzká umělá inteligence, tedy nástroj, který je specificky vytrénovaný na plnění jednoho konkrétního úkolu. Nedávno vyvinuté chatboty, které jsou dnes tak rozšířené, tvoří ve skutečnosti soubor různých systémů úzké umělé inteligence. Zvládají psát e-maily, vymýšlet recepty, kreativní texty nebo napsat studujícímu seminární práci podle zadání.

Vyučující na fakultě sociálních studí to vědí, a někteří už téhle skutečnosti přizpůsobili metody hodnocení. „Předpokládám, že studující nástroje AI používají a snažím se zjistit, zda to dělají tak, aby jim skutečně pomohly. Nehodnotím faktické informace ani to, jestli si je studující pamatují. Zajímá mě, jestli s nimi dokážou správně pracovat,” říká odborná asistentka z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Adriana Ilavská.

Statistický génius, který neví, co říká

Za současný pokrok vděčíme dvěma klíčovým technologiím: jazykovým modelům a strojovému učení. Jazykové modely jsou typem umělé inteligence, který pracuje s jazykem. Jsou natrénované na obrovském množství textů, díky kterým dokáží napodobit lidské vyjadřování. Je to možné právě díky strojovému učení – technologii, která nefunguje na základě přesně daných příkazů, kde konkrétní vstup vždy vede k jednomu výstupu; namísto toho se model „učí“ tím, že zpracuje obrovské množství dat, například přepisy šachových partií, a na jejich základě zjišťuje statistické vzorce a souvislosti.

Umělá inteligence zatím nedokáže autonomně přemýšlet, nemá vědomí a sama vlastně nerozumí konceptům, které svým uživatelům předkládá. Je ale velmi dobrá v předstírání toho, že to umí. Může to vést k problémům při studiu, kdy studující od AI přebírají informace, které vygenerovala čistě na základě statistiky. Chatboty sice vytvářejí iluzi hlubokého porozumění, ve skutečnosti ale jen hledají nejpravděpodobnější odpověď vycházející z dat, na kterých se učily.

Společně s riziky ale umělá inteligence přináší i zásadní příležitosti. Jednou z nich je obecné zpřístupnění vzdělání. „Umělá inteligence může poskytnout informace i lidem, kteří nemají možnost účastnit se formálního vzdělávání,” domnívá se sociolog z FSS specializující se na školství Tomáš Doseděl. Dodává ale, že AI formální vzdělání nedokáže zcela nahradit.

Pro studující znamená práce s AI nutnost zvýšené obezřetnosti. Umělá inteligence dokáže zjednodušit plnění studijních povinností, ale jen tehdy, když se s ní zachází zodpovědně. Automaticky přebírané výstupy bez pochopení, ověření nebo kontextu nepomáhají rozvíjet znalosti a v některých případech můžou i škodit.

Takové riziko se prohlubuje v sociálněvědních oborech, kde vyučující kladou důraz na formulaci originálních myšlenek, strukturování argumentů a dobrou práci s jazykem, což jsou dovednosti, které generativní umělá inteligence v současnosti napodobuje nejpřesvědčivěji. Dokáže napsat na první pohled kvalitní text podle obecného zadání a za studenta tak postupně zpracuje například esej nebo i absolventskou práci. Akademici a akademičky proto hledají nové způsoby, jak zadání písemných prací s využíváním AI rozumně propojit. Způsoby, jakými se vyučující snaží začlenit AI do výuky, redakce Atria popsala v předchozím článku.

Umělá inteligence plní přání – a na to je potřeba si dát pozor

Chatboty jsou natrénované tak, aby zohledňovaly přání svých uživatelů. Pokud mají možnost, odpověď jim přizpůsobí. Takové chování už dříve popsal tým z Univerzity Johna Hopkinse, kde vědci prokázali, že umělá inteligence dokáže ze způsobu, jakým člověk položí otázku, rozpoznat jeho názor a na základě toho poskládat odpověď na míru.

Přizpůsobivé chování se projevilo i v jedné z nedávných aktualizací v současnosti nejoblíbenějšího chatbotu ChatGPT. Na otázky uživatelů model odpovídal přehnaně servilně, aby si člověka získal. Chatbot například reagoval povzbudivě na uživatele, který tvrdil, že přestal užívat léky na schizofrenii a opustil svou rodinu kvůli halucinacím. Namísto varování nebo doporučení vyhledat odbornou pomoc chatbot odpověděl: „Vážně, dobrá práce, že jste se postavil za sebe a převzal kontrolu nad svým životem.” Krátce po spuštění této aktualizace ji vývojáři kvůli stížnostem stáhli.

Nejenom, že se nástroje umělé inteligence přizpůsobují těm, kdo se jí ptají, ale AI opakuje také názory svých tvůrců. Podle studie, která vyšla v časopise Journal of Economic Behavior & Organization, je ChatGPT silně levicově orientovaný. Čínský Deepseek zase odmítá informovat o kontroverzních událostech, například o postoji Číny k ostrovu Tchaj-wan nebo o násilném potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

Používání stávajících modelů s sebou zkrátka nese celou řadu nástrah. Proto je při jejich používání dobré řídit se stanoviskem a doporučením Masarykovy univerzity. Tyto dokumenty obecně podporují snahy o inovativní použití umělé inteligence, zároveň ale apelují na studující, aby s takovými nástroji pracovali transparentně a svědomitě.

Umělá inteligence nutí vyučující přehodnotit dosavadní přístupy k hodnocení, klást větší důraz na ústní zkoušky a diskuse na seminářích nebo tvořit taková zadání, která nelze jednoduše přenechat algoritmu. Nejde o to technologii ignorovat, naopak; smysluplné zavedení AI do výuky může posunout pedagogické metody kupředu. Ale jen s podmínkou, že nástroje nepřebírají roli cíle.

Vyrovná se AI lidské mysli?

O vytvoření takzvané obecné umělé inteligence (AGI), která by zvládla chápat kontext, učit se z mála dat, tvořit hypotézy, plánovat, a dokonce i projevovat známky vědomí, se výzkumné týmy po celém světě zatím teprve snaží. Optimisté jako Dario Amodei, který vede společnost Anthropic vyvíjecí umělou inteligenci Claude, hovoří o roce 2026. Jiní, včetně Andrewa Ng, bývalého vedoucího AI oddělení ve firmě Google, nepředpokládají, že by se vzniku AGI vůbec někdy dožili.

Pokud by AGI skutečně vznikla, znamenalo by to zásadní změnu ve vzdělávání. Studující by mohli zadávat úkoly nástroji, který je chápe možná lépe než oni sami, a výsledky by byly rychlé, přesné a bez námahy. Otázkou tedy není jen to, zda to nastane, ale spíše, jak se na takovou proměnu připravit. „Musíme počítat s tím, že používání AI se stane pro studenty normou,” říká Ilavská, podle které by zákazy ani omezování k ničemu nevedly.

Kdysi bylo obtížné ovládnout práci na počítači, dnes je naopak náročné představit si studium bez něj;⁠ umělá inteligence mění náplň studijních povinností podobně, jako před lety počítač. S nástupem AI můžou lidé zvládnout více práce za krátký čas, a právě to mění i podobu akademického prostředí. „Naše fakulta by měla produkovat absolventy, kteří chápou výhody i limity jazykových modelů – a k tomu je nutné s AI zodpovědně pracovat a předávat zkušenosti,“ upozorňuje softwarový inženýr a doktorand na katedře politologie Robin Burda.

Jednou z možností je přijmout umělou inteligenci jako plnohodnotného partnera a přizpůsobit jí celý vzdělávací systém. Znamenalo by to rozvíjet schopnost studujících pracovat s novými technologiemi a smysluplně kombinovat lidské a strojové výstupy.

Druhou cestou je nadále zdůrazňovat nenahraditelnost fyzické přítomnosti, spontánní diskuse a autentického výkonu a více než kdy dřív stavět výuku na kritickém myšlení, tvořivosti a osobní zkušenosti. S touto možností souhlasí také Doseděl. „AI opět redefinuje, co je to nekvalifikovaná a rutinní práce. Není ale první technologií s takovým vlivem – už Henry Ford díky montážní lince ukázal, že složitou výrobu lze rozdělit na jednoduché úkony, které zvládnou i lidé bez specializace. Například k výrobě páru bot už člověk nemusí být vyučený švec,” zamýšlí se sociolog.

Umělá inteligence do vzdělávání přináší víc než jen nové nástroje: nutí akademiky klást si znovu základní otázky. Co znamená porozumět látce? Jak lze poznat originální myšlenku? A co vlastně vyučující od studujících očekávají – výsledek, nebo proces učení?

Podle Burdy nebude budoucnost vzdělávání o tom, zda AI používat, ale jak a s jakým cílem. „To, co zůstane nenahraditelné, nejsou fakta, ale schopnost o nich přemýšlet – a právě tu by měla univerzita rozvíjet v každém, kdo jí projde,” připomíná doktorand.