Kontrola, transparentnost, kvalita: Jak vyučující na FSS přistupují k používání umělé inteligence

Umělá inteligence hýbe světem. Na začátku dubna dokázal nejnovější model ChatGPT pokořit Turingův test. Při této zkoušce, pojmenované po jejím tvůrci a zakladateli moderní informatiky Alanu Turingovi, lidé komunikují s druhou stranou, o které dopředu neví, jestli je člověkem, nebo robotem. Potom musí vyhodnotit, s kým vlastně komunikovali. ChatGPT verze 4.5 byl za člověka označený v 73 procentech případů.

Nejnovější technologie si našly cestu i na Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity. V minulém článku jsme popsali, jak ji využívají studenti a studentky. Tentokrát jsme zkoumali, jestli jsou do ní stejně nadšení také vyučující.

V katalogu předmětů si už nyní mohou studující vybrat z několika kurzů, které se využitím umělé inteligence zabývají. Odborná asistentka Adriana Ilavská vypisuje na podzim předmět AI a data v mezinárodních vztazích, který si mohou zapsat studující Mezinárodních vztahů nebo Evropských studií. V předmětu názorně ukazuje, že umělá inteligence může být praktickým pomocníkem při analýze diplomatických jednání, vyhledávání literatury nebo interpretaci mediálního diskurzu. Studující se naučí pracovat s reálnými nástroji, chápat jejich limity i etické rámce a především, jak AI využívat tak, aby podpořila, nikoli degradovala jejich vlastní výzkumné myšlení.

Socioložka Zuzana Talašová nabízí předmět Umělá inteligence v sociálněvědním výzkumu, který se studujícím otevírá každý druhý rok a je dostupný všem, nehledě na mateřský obor. Předmět je prakticky založený, studentským výstupem je sociálněvědní projekt, který vznikne takřka výhradně s pomocí umělé inteligence. „Musíte udělat nějaký výzkum, rešerši, metodologii, ale třeba tu byl taky falešný rozhovor, a potom tomu dát závěr. Takže studující od začátku až do konce používali určité AI nástroje, abychom zjistili, co se bude dít,” objasňuje Talašová experimentálně laděný předmět.

Zájemci se v předmětu naučí používat nástroje jako Litmaps, který dokáže vizualizovat odbornou literaturu a hledat souvislosti mezi články. S rešerší pomáhá taky ResearchRabbit nebo Scispace – oba vyhledávají literaturu na základě položené otázky. Na přepis rozhovorů se zase hodí například nástroj zabudovaný v Microsoft Word. Jako stěžejní se nakonec ukázaly chatovací modely, které studujícím pomáhaly s konzultací jednotlivých kroků.

Pro studenty a studentky žurnalistiky je dostupný také další pokusný předmět Laboratoř: využití umělé inteligence v žurnalistice, ve kterém studentstvo experimentuje s možnostmi využití AI v médiích. Pod vedením garanta Jaroslava Čuříka bude předmět vypsaný na podzim 2025 už potřetí. Výsledkem prvního i druhého běhu je pokaždé aktualizovaný Manuál práce s AI pro cvičné médium Stisk online, který mohou využít budoucí žurnalisté, publikující právě ve studentském cvičném médiu Stisk na FSS. Studující se v něm dozví tipy na ulehčení celého novinářského procesu, od hledání tématu po editaci.

Použití AI vyučující v některých případech vyžadují

S AI ve výuce se ale studující potkávají i mimo předměty, které se jí věnují. Do svých hodin ji zakomponovali mnozí vyučující.

Roman Chytilek své studenty a studentky povzbuzuje, aby si AI vyzkoušeli, ale hlavně aby se při tom něco naučili. Docent z katedry politologie do své výuky zapojil umělou inteligenci s cílem nabídnout studenstvu nový způsob přemýšlení o známých věcech. Úkoly zadává tak, aby je bylo možné řešit jak klasickými metodami, tak s pomocí AI. „Odezva je převážně pozitivní, v hodinách se o tom se studujícími bavíme. Beru to tak, že se můžu naučit i něco já od nich,“ říká. Podmínky má ale jasné – využití AI musí být přiznané a ti, kdo umělou inteligenci použijí, za ni musí převzít odpovědnost.

Práci s novou technologií by chtěl Chytilek dál rozvíjet. „V některých předmětech, které učím, třeba v Experimentálním a prediktivním výzkumu bezpečnosti, aktuálně přemýšlím, jak AI do výuky integrovat plnohodnotně, protože v této oblasti je to skutečně transformativní technologie už nyní,” popisuje své ambice Chytilek.

AI je podle něj nevyhnutelnou součástí budoucnosti. „Posledních asi třicet let sleduju prudký rozvoj umělé inteligence v šachovém sportu, myslím, že si proto umím lépe představit její budoucnost i v každodenním životě,” vysvětluje Chytilek, proč AI nepovažuje jenom za módní vlnu. Při výzkumu nejčastěji používá nástroje ChatGPT a Elicit, který umí na základě výzkumné otázky vyhledávat akademické zdroje. V obou případech jde hlavně o základní rešerši. Ve volném čase pak Chytilek trénuje prompting, což je precizní zadávání úkolů a s pomocí umělé inteligence také navrhuje tetování.

Rovněž Jan Kleiner, který vyučuje předměty v oboru bezpečnostních a strategických studií si uvědomuje význam umělé inteligence. „Ve většině semestrálních úkolů podporuji využívání AI. V kombinaci s programováním a statistickými operacemi v Rku, což je nástroj pro statistickou analýzu dat, umělá inteligence výrazně usnadňuje studujícím práci a naučí je věci, které by jim jinak trvalo pochytit o dost déle,” popisuje svůj přístup k výuce. Zdůrazňuje ale, že student či studentka musí ve všech etapách práce mít nad svým projektem plnou kontrolu.

Kleiner si vytvořil vlastního AI asistenta, který mu pomáhá při jazykových úpravách odborných textů. „Vstupem je vždy můj originální text,“ zdůrazňuje a zároveň popisuje, že svůj nástroj natrénoval na odborné literatuře z příslušného oboru. Asistent má za úkol vylepšovat nejen gramatiku, ale i srozumitelnost a plynulost textu. Přestože by podle něj někdo mohl považovat takové využití AI za eticky sporné, Kleiner upozorňuje, že výstupy pečlivě kontroluje a upravuje, dokud s nimi není plně spokojený. Použití AI také vždy transparentně přizná. „Pokud bych měl s někým debatovat, pak bych tvrdil, že AI varianta je etičtější než nákladná, zdlouhavá a často nekvalitní jazyková korektura provedená člověkem,“ dodává.

Na katedře psychologie si ve svých předmětech umělou inteligencí pomáhá vyučující Jan Širůček. „Používání jazykových modelů od studentů a studentek očekávám a v některých úkolech i vyžaduju, hlavně proto, aby vedle možností reflektovali i jejich omezení,” popisuje svoji praxi při výuce. V práci využívá chatovací model Claude.ai, který mu pomáhá s kvalitativní analýzou textových dat, programováním náročnějších statistických analýz nebo hledáním vhodného výkladu složitějších teoretických problémů.

Největším nebezpečím podle něj je, když se uživatel rozhodne AI předat jakoukoliv odpovědnost za svůj pracovní postup. „Může to mít nečekané, zdánlivě neškodné podoby – například když s pomocí velkého jazykového modelu naplánuju a uskutečním výzkumný projekt, jehož detailům sám dokonale nerozumím – a tedy nebudu správně interpretovat výsledky,” vysvětluje.

V čem se oslovení vyučující shodují? Nad umělou inteligencí nelze přivírat oči, její výstupy je ale třeba mít vždy plně pod kontrolou. Otázkou, která se pak sama nabízí, není, zda se nová technologie stane součástí výuky, ale spíš, zda její využívání nezačne být nepostradatelné.