Reakce Čechů na hrozby v kyberprostoru zjišťuje politolog oceněný rektorem

Vymezil formy extremismu, politického násilí a terorismu ve střední Evropě a zkoumá, jak na sebe reagují politické extrémy. Garant Bezpečnostních a strategických studií Miroslav Mareš zjišťoval třeba to, jaký vliv měla migrační krize na politické násilí. Kromě učitelských povinností vkládá energii do výzkumu v mezinárodním politologickém ústavu. Letos v květnu obdržel za dlouhodobé vynikající výsledky ve výzkumu cenu rektora. „Cena mě samozřejmě potěšila. Jsem rád, že někdo ocenil mé vědecké dílo. Motivuje mě to do budoucna a beru to jako závazek. Ale ještě dlouho se chystám získávat zásluhy dál,“ říká badatel.

Proč se věnujete výzkumu extremismu a terorismu?

Mám zájem o moderní historii včetně jejích problematických fenoménů. Dříve jsem zkoumal hlavně politické strany, pak jsem se přeorientoval na extremismus a terorismus a začalo mě to bavit. Ale je pravda, že jsem se o ni vždycky zajímal. Výzkumníci na katedře zkoumali extremismu a terorismus od poloviny devadesátých let. Je společenská poptávka po tom, aby se tato témata zkoumala. V Brně se podařilo vytvořit nejsilnější výzkumnou školu extremismu a terorismu v Česku. Je mi ctí pokračovat v této linii.

Co zkoumáte v mezinárodním politologickém ústavu?

Nyní máme hned několik grantů. Například spolupracujeme s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost. Společně s kolegy, kteří se zabývají experimenty v politologii, chceme zkoumat reakce Čechů na různé hrozby v kyberprostoru, tedy ve světě online komunikace. Našim cílem je zjistit, jak lidé vnímají informace o terorismu nebo o kyberterorismu v současnosti.

Hrozbám terorismu jste se zabýval v publikaci Terorismus v České republice. Co jste zjistil?

Ve srovnání se zahraničím není u nás hrozba terorismu tak intenzivní. V době, kdy jsem knihu psal a publikoval, byla hrozba ještě méně závažná, ale už tehdy se dalo něco odhalit. Analyzoval jsem například jevy, které nejsou klasifikovány přímo jako terorismus, ale do určité míry tam spadají. Jedná se například o bombové útoky českého atentátníka Vladimíra Štěpánka, který několik let pokládal výbušniny na koleje. Zabýval jsem se i problémy, které souvisely s komunismem v Československu. V osmdesátých letech do naší země přišli lidé, kteří patřili k teroristickým skupinám a představovali pro nás určitou hrozbu. Kdyby někdy vyšlo druhé vydání, rád bych několik věcí do knihy doplnil. Nyní je u nás více případů, které souvisí s reálným terorismem. Někteří lidé z Česka odjeli do Sýrie a Iráku, kde jsou začleněni do islamistických teroristických skupin. Kdyby se vrátili, vzniká tím i hrozba na našem území. Ale jsme na tom lépe než země na západ od našich hranic. O hrozbě terorismu v prostoru středovýchodní Evropy pojednává můj článek Terrorism Free Zone in East Central Europe.

Věděl jste o své nominaci na cenu rektora?

Ano, řekli mi to kolegové z politologie, a navíc to bylo v zápise z jednání kolegia děkana, kde jsem si to přečetl. Nevím, kdo přesně mě nominoval, ale tipuju, že kolegové z mezinárodního politologického ústavu podpoření katedrou politologie.

Navštívil Pentagon i letadlovou loď v aktivní službě

Vystudoval jste právo i politologii. Využil jste profesně znalosti práva?

Právo s politologií úzce souvisí. Specifický význam to má pro oblast bezpečnosti. Sedm let jsem pracoval jako soudní znalec. Tam je výhodou, když má člověk právnické vzdělání. Soudní znalec objasňuje soudům něco, co přesahuje jejich specializaci. Nemá řešit věci právní ani shánět a hodnotit důkazy. Nesupluje policistu, ani soudce. Dnes dělám znalecké posudky jen z pověření děkana.

Co vás nejvíce baví na politologii?

Rád zkoumám, jak jednají jednotliví aktéři. Zajímá mě, proč se někdo pouští do politického života a hájí tam určité zájmy. Je pozoruhodné sledovat rozpor mezi tím, co aktéři chtějí přímo, a co hlásají navenek. Zajímá mě analýza bezpečnostních hrozeb. Rád zjišťuju, jak se strukturují jednotlivé teroristické skupiny a jaké jsou mezi nimi vazby.

V roce 2007 jste absolvoval stáž na univerzitě v Kalifornii. Co jste tam dělal?

Tématem stáže byl americký přístup ke globální bezpečnosti. Účastníky vybírali z osmnácti různých zemí světa. Byl jsem ve skupině celosvětově vybraných expertů. Někteří pocházeli například z Afriky, jiní z východní Asie. Po večerech si člověk mohl povídat třeba s vojákem z afrických misí. Kurz zajišťovalo americké ministerstvo zahraničí. Navštívili jsme dokonce sídlo ministerstva obrany Pentagon. Bohužel se tam nesmí fotit, ale aspoň jsem to místo viděl naživo. Taky jsem si na stáži splnil svůj dětský sen – stál jsem na letadlové lodi v aktivní službě.

Jste zakladatelem a zároveň garantem studijního programu Bezpečnostní a strategická studia. Jak vás napadlo založit tento obor?

Založit obor napadlo tehdejší vedení katedry, protože několik výzkumníků v oboru politologie se zaměřilo na bezpečnost. Dostal jsem to jako pokyn, ale udělal jsem to rád. Obor jsem založil v roce 2005. Trend oborů bezpečnostních studií nastal hlavně po 11. září 2001. Jsem rád, že jsme studijní program založili. O obor je velký zájem.

Bezpečnostní a strategická studia se dají studovat jen v kombinaci s dalším oborem. Nezvažujete na katedře, že byste obor nabídli i samostatně, když je o něj takový zájem?

Přemýšleli jsme o vytvoření jednooborového studia, ale zatím nemáme dostatečný počet vyučujících.

Dobré vztahy na fakultě vytvářejí tvůrčí atmosféru

Kromě toho, že jste vědecký pracovník mezinárodního politologického ústavu, také na fakultě sociálních studií vyučujete. V jakých předmětech se na vás mohou studenti těšit?

Bakalářští studenti se se mnou setkají v povinném předmětu Bezpečnostní politika České republiky. Z povinně volitelných předmětů učím například Terorismus. Na magisterském studiu vyučuju předmět Aplikovaná bezpečnostní strategická studia, kde se snažím, aby byly získané znalosti více zaměřené na praxi. V kurzu militantní demokracie se spolu se studenty zabýváme hranicemi tolerance extremismu. A řešíme, v jakém případě je nutné zasáhnout.

Co se vám na fakultě sociálních studií nejvíc líbí?

Oceňuju tamní mezilidské vztahy a vzájemný respekt jednotlivých expertů. Díku tomu vzniká tvůrčí atmosféra. Myslím si, že jsou tu relativně dobré vztahy, a to mezi akademiky i mezi studenty. Po celou dobu vedli fakultu dobří děkani, kteří mají zájem o kvalitní růst personálu a zajišťují dobré finanční podmínky.

Co děláte, když zrovna neučíte a nebádáte?

Mně se práce stala koníčkem. I když jedu na výlet do ciziny, rád se tam podívám na demonstraci. Jinak poslouchám hudbu a zajímám se o moderní historii a místa, která jsou s ní spjata. Rád si sednu na zahrádce na točené pivo a dopřeju si dobré jídlo. Mrzí mě, že nemám čas na vycházky do přírody. Ale chci to změnit a doufám, že budu v budoucnu víc chodit do lesa.