Environmentalistka zkoumá samozásobitelství. Za dizertační práci získala ocenění

Zahrádkaření je v české společnosti natolik zakořeněné, že se nad ním dnes už málokdo pozastaví. Podle výzkumnice z katedry environmentálních studií Lucie Sovové je však česká záliba v samozásobitelství v evropském kontextu výjimečná. Do tématu se plně ponořila ve své diplomové a poté také dizertační práci, za kterou obdržela Cenu prorektorky za excelentní výsledky v doktorském studiu. V práci zkoumala, jakým způsobem zahrady fungují jako zdroje potravin v městském prostředí. „Z výsledků vyplývá, že přibližně třetina ovoce a zeleniny pochází z vlastních zdrojů. Alternativní produkce potravin významně přispívají k udržitelnějšímu způsobu života, proto by neměly zůstat bez povšimnutí,“ míní environmentalistka působící vedle Masarykovy univerzity i na nizozemské Univerzitě ve Wageningenu.

20. 12. 2021 Karolína Tomečková


Nizozemí si pro stáž v magisterském studiu Sovová vybrala náhodou, s přestávkami tam ale žije už sedmým rokem. Foto: archiv Lucie Sovové

O svém studijním směřování měla Lucie Sovová jasno hned v šestnácti letech, kdy se zúčastnila letního zážitkového kurzu ZeměKeMně pod vedením Hnutí Brontosaurus. Organizátoři kurzu se inspirovali hlubinnou ekologií, konkrétně knihou Myslet jako hora norského filozofa Arna Naesse a kolektivu autorů. Účastníci kurzu se seznamovali s environmentálními problémy cestou prožitku. Součástí tak byl například rituál, při němž si Sovová vyzkoušela vžít se do různých rostlin. Při pobytu si uvědomila, jak zásadním tématem pro ni ochrana přírody je. „Niterně mě to zasáhlo. Po prázdninách jsem si přehodila volitelný předmět z dějepisu na biologii, protože jsem se rozhodla věnovat otázkám životního prostředí. Při výběru vysoké školy ve mně nakonec převážilo humanitní zaměření a z toho vzešla environmentalistika jako poměrně jasná volba,“ vzpomíná Sovová.

Impulsem pro zkoumání alternativních potravinových sítí byla narůstající popularita iniciativ jako farmářské trhy nebo komunitou podporované zemědělství, o které se Sovová začala zajímat při magisterském studiu. S vidinou zachycení nových trendů v lokální a netržní produkci potravin odcestovala na studijní pobyt do Nizozemí. „Uvědomila jsem si tam, že zahrádkářské osady, které v Česku považujeme za samozřejmé a často přežité, nizozemská města postrádají. A proto prostory k pěstování potravin hledají jinde. Vznikají tak plovoucí nebo střešní zahrady a podobné technické vymoženosti,“ říká akademička s tím, že teprve pobyt v zahraničí ji naučil vážit si domova.

O české zahrádkářské tradici Sovová také často přednáší. Zdroj: TEDxBrnoWoman

Studium zasvětila výzkumu samozásobitelství

Její první expedicí do světa zahrad byla diplomová práce, ve které psala o zahrádkářských koloniích jako alternativách ke stávajícímu potravinovému systému. Už tehdy vycházela z takzvané metody spotřebních deníků. Jejich stránky postupně plnilo třináct členů zahrádkářských kolonií na Kraví hoře v Brně informacemi o množství a typu potravin vypěstovaných za rok 2014.

Na téma navázala v dizertační práci o samozásobitelství v městských podmínkách. Tentokrát svůj výzkumný vzorek rozšířila na sedmadvacet brněnských domácností zahrádkářů. „Zajímalo mě, jakým způsobem zahrady fungují jako zdroje potravin a jak interagují s dalšími zdroji. To znamená, kolik toho lidé vypěstují, ale i jak se rozhodují o tom, co budou pěstovat a jak to ovlivňuje jejich jídelníček,“ přibližuje Sovová.

Výzkum rozdělila do čtyř částí podle ročních období. Respondenti vždy po dobu jednoho měsíce průběžně zapisovali všechno ovoce a zeleninu, které získali ze zahrady, obchodu, darem nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Popisovali také, jak se získanými potravinami naložili. „Vést spotřební deníky bylo náročné pro účastníky a účastnice a jen díky jejich ochotě bylo možné získat data. A ta jsou velmi zajímavá, protože nabízí konkrétní vhled do fungování jejich zahrad a kuchyní i vzorců v získávání jídla a jeho zpracování,“ říká autorka výzkumu.

Ochota zahrádkářů Sovovou příjemně překvapila. „Ze zahrádkaření jsou nadšení a vždy se rádi podělí o své zkušenosti. I pro ně je zajímavé sledovat, kolik potravin vypěstují a snědí,“ vysvětluje si bezproblémovou spolupráci Sovová.

Zahrádkaření a podpoře místních potravinových iniciativ se věnuje i mimo akademickou sféru – na fotografii v komunitní zahradě ve Wageningenu. Foto: archiv Lucie Sovové

Ovoce a zelenina ze zahrádky konkurují neomezené nabídce supermarketů

Výzkum prokázal, že domácí ovoce a zelenina tvoří přibližně třetinu spotřeby domácnosti a představuje pro zahrádkáře standard kvality. Při analýze dat Sovovou zaujaly sezónní změny v druhu konzumovaných potravin. „V supermarketu se dnes dá koupit cokoliv v jakoukoliv roční dobu, ale v mém výzkumném vzorku bylo zřetelně vidět, že v zimě jedí respondenti zelí a dýně, v létě zase rajčata a cukety. Většina zahrádkářů například zásadně odmítala kupovat v zimě rajčata, protože nejsou tak dobrá jako ta jejich,“ tvrdí akademička s tím, že zahrady vyžadují kromě pěstitelských dovedností také schopnost plánovat jídelníček v delším časovém období.

Motivace zahrádkářů jsou přitom různé. „Ukázalo se, že některé zahrádkáře baví pěstování a jsou do něj nadšení, ale v jejich jídelníčku nehraje vlastní produkce tak významnou roli a nepromítá se tolik do jejich stravování. Svou sklizeň buďto zavaří, udělají z ní pálenku nebo ji rozdají. A naopak jiní lidé by chtěli jíst zdravě a mít vlastní zeleninu, ale nejsou dobří v zahrádkaření,“ popisuje Sovová.

Své zkušenosti uplatnila také při dvouletém projektu Prostory tiché udržitelnosti. Jeho cílem je prozkoumat netržní sítě domácí produkce, sdílení a vzájemné pomoci v českém prostředí. Dotazníkovým šetřením například výzkumníci zjistili, že se zahrádkaření věnuje přibližně čtyřicet procent obyvatel Česka. „Zajímá nás také, nakolik se lidé účastní netržního směňování, ať už jde o knihy, oblečení pro děti nebo právě jídlo. Cílem je tyto praktiky víc zmapovat a popularizovat,“ říká Sovová.

Dizertaci psala s dvojím vedením Petra Jehličky v Brně a Esther Veen v Nizozemí. Wageningenskou obhajobu stihla v říjnu 2020 ještě osobně, ta brněnská se uskutečnila o měsíc později online. Foto: archiv Lucie Sovové

Zahrádkaření si užívá i ve volném čase

V posledních letech zavítala Sovová do Česka spíše sporadicky. Novým domovem se jí stalo Nizozemí, kde krátce po dokončení doktorského studia dostala pracovní nabídku na Wageningenské univerzitě. Podílí se tam na přípravě třech kurzů o jídle v městském prostoru. Její akademické povinnosti se vážou i ke dvěma mezinárodním výzkumným projektům Urbanising in PlaceROBUST, které zkoumají vztahy mezi venkovem a městem.

Ani se svou domovskou univerzitou ale nezpřetrhala vazby, letos poprvé vede s Evou FraňkovouPatrikem Gažem povinný předmět pro bakalářské studenty environmentalistiky Kritická ekonomie a příroda. O kurz je velký zájem. „Zapsalo se sedmdesát studentů, což trochu limituje způsoby výuky. Ráda učím interaktivním způsobem, ale v takto velké skupině mi to činí obtíže. Takže spoléháme na tradiční výklad, který prokládáme diskuzemi. Snažíme se vést studenty k tomu, aby hodně četli, kriticky o textech přemýšleli a hledali v nich souvislosti,“ říká pedagožka.

Odpočinek od akademického života Sovová nachází při běhu, cvičení jógy a projížďkách na kole. „Nizozemí je protkané cyklostezkami, baví mě tam jezdit na kole. Chybí mi ale kopce. Vždycky když přijedu do Česka, mám hroznou touhu vylézt někam na kopec. Jakmile vlak přejede hranice u Děčína a vidím ty skály, hrozně mě to dojímá,“ směje se Sovová. Ve zbylém čase nezapomíná ani na zahradničení v komunitní zahradě ve Wageningenu, kde uvádí principy samozásobitelství do praxe.

Zahrady ve městě mají řadu environmentálních funkcí a slouží také jako prostory k setkávání a neformální environmentální výchově. Sovová se ve svém výzkumu zaměřila na jejich přínos k produkci lokálních potravin. Foto: archiv Lucie Sovové

Lucie Sovová

Narodila se roku 1988 v Praze. Na Masarykově univerzitě vystudovala bakalářskou environmentalistiku, estetikusdružená uměnovědná studia. Při studiích vycestovala na Erasmus do španělské Granady. Jelikož se jí na katedře environmentalistiky zalíbilo, pokračovala ve studiu na magisterském i doktorském stupni, jehož podstatnou část strávila v Nizozemí. Převzala tam dokonce univerzitní ocenění od Storm-van der Chijs fondu pro talentované doktorandky. Doktorát na Masarykově univerzitě zakončila prací Grow, share or buy: Diverse food economies of Czech urban gardeners, za niž obdržela Cenu prorektorky za excelentní výsledky v doktorském studiu. Už sedm let pobývá ve Wageningenu, kde aktuálně také učí na tamní univerzitě. „Wageningen má čtyřicet tisíc obyvatel, což je ve srovnání s Prahou a Brnem, kde jsem žila předtím, málo. Zároveň je ale velmi kosmopolitní. Univerzita má spoustu mezinárodních studentů i vyučujících nebo vědců, což vytváří specifický a pro mě příjemný ráz,“ vyzdvihuje Sovová.

Podílí se i na výuce na fakultě sociálních studií, a to v kurzech Kritická ekonomie a příroda, Seminář ke kritické ekonomiiSociální ekologická ekonomie. S kolegyněmi z katedry Naďou Johanisovou a Evou Frankovou přispěla do mezinárodní publikace Hadbook of Diverse economies kapitolou o eko-sociálním podnikání.

Za studií Sovová aktivně přispívala do společensko-ekologického časopisu Sedmá generace a absolvovala odbornou praxi v Ekologickém institutu Veronica. Před dvěma lety navázala spolupráci s Geografickým ústavem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity na projektu Prostory tiché udržitelnosti: samozásobitelství a sdílení, který vede Petr Daněk.

Ve své dizertační práci environmentalistka popisuje samozásobitelství jako alternativní formu ekonomiky, která funguje z velké části nezávisle na trhu a umožňuje jiné role než jen spotřebitelství. Zdroj: archiv Lucie Sovové

„Na naší katedře mi prošlo rukama hodně studentů a studentek, ale jen málokdo ve mně zanechal tak hlubokou a trvalou stopu, jako Lucka. Vlastně jsme se postupně staly kamarádkami. Lucie je skromná, laskavá, přemýšlivá žena, s humorným pohledem na svět, která se nikdy nerozčílí a vždy dokáže vidět věci z více stran. O jejích mimořádných odborných kvalitách svědčí to, že její doktorská práce se záhy proměnila v meziuniverzitní projekt a promovala nakonec na dvou vysokých školách ve dvou zemích. Spolupracovaly jsme na grantu se zaměřením na heterodoxní ekonomické iniciativy, ve výuce, při organizaci alternativně-ekonomických seminářů, koncipovaly jsme spolu otevřený dopis odborníků brněnské radnici, který měl zamezit neuváženému rušení zahrádek v rámci územního plánu. V těchto i dalších aktivitách jsem se vždy mohla spolehnout na její svědomitost, tvůrčí zápal i zdravý rozum – vlastnosti, které běžně pohromadě nenacházíme. Jsem ráda, že Lucie obstála, ba zazářila v silně konkurenčním prostředí sociálních věd v Nizozemí. A jsem vděčná, že i přes své vytížení si našla čas na naší katedře dál pedagogicky působit.“

Naďa Johanisová, kolegyně z katedry environmentálních studií

„K Lucii mě přivedla spíše shoda náhod, kdy jsem hledala vedoucí své bakalářské práce o veřejných lednicích v Česku a dostala jsem tip právě na ni. Oslovila jsem ji tedy s prosbou o vedení, a i když jsem zpočátku byla nervózní, díky jejímu klidnému přístupu a milému úsměvu se všechny mé obavy brzy rozplynuly. Lucie se mi věnovala vždy, když jsem potřebovala, dávala mi rady a tipy, jak práci vylepšit, ale zároveň mi dala spoustu důvěry a svobody, aby práce byla především mým dílem, čehož si na ní opravdu vážím. Dodnes na toto období ráda vzpomínám a myslím, že můžu bez nadsázky říct, že i díky ní jsem se rozhodla pokračovat v navazujícím magisterském studiu.“

Tereza Navrátilová, studentka magisterského studijního programu Environmentální studia

„Lucii znám už od bakalářského studia. Vždycky patřila k lidem, kteří toho moc nenamluví, ale když už pusu otevřou, nikdy z nich nevypadne něco nezajímavého nebo zbytečného. Vzpomínám si, že při bakalářských státnicích její brilantní argumentace v závěrečné eseji převyšovala snahy nás ostatních velmi znatelně. Ráda vzpomínám také na naše dlouhé rozhovory nad vínem. Jako kamarádka nám při studiích ve Španělsku a své pracovní stáži v Holandsku chyběla, protože jen málo tak inteligentních lidí zůstane skromnými a normálními jako Lucka. Kdyby její další cesta nevedla k doktorskému studiu, byla by to velká škoda. Naštěstí se rozhodla studovat současně v Brně i Wageningenu, čímž jen potvrdila, že náročné úkoly zvládá a že akademická dráha a výuka studentů ji naplňuje. Bylo úžasné sledovat, jak se rozvíjí její vášeň pro zahrádkaření, sklízet s ní na komunitní zahradě dýně a doma z nich společně vařit.“

Žaneta Gregorová, kamarádka

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.