Mladá výzkumnice Hana Macháčková získala ocenění rektora za svůj dosavadní výzkum. Pojem kyberšikana se podle ní v Česku často neužívá správně.
Za výzkum zaměřený na rizika a příležitosti používání internetu získala Hana Macháčková v květnu Cenu rektora za mimořádné výzkumné výsledky pro mladé vědce do 35 let. Mladá vědkyně působí jako výzkumná pracovnice a vyučující na katedře psychologie brněnské fakulty sociálních studií. Studiem online světa se zabývá společně s kolegy z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny.
Velmi mě to potěšilo. Už předtím jsem věděla, že mě profesor Petr Macek s profesorem Davidem Šmahelem nominovali. Pak mi přišlo vyrozumění, že jsem cenu dostala. Měla jsem z toho velkou radost. Je opravdu příjemné, že rektor moji práci takto ocenil.
Porota posuzuje práci vědců, především za poslední dva roky. Takže je to takové komplexní zhodnocení mojí vědecké činnosti v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny.
Několik let se věnuju psychologii internetu. V týmu, kde jsou také David Šmahel, Lenka Dědková nebo Martina Šmahelová, se zabýváme online riziky a online příležitostmi, především pro děti a dospívající.
Zajímám se o více témat. Ve své dizertační práci jsem psala o lidech, kteří se stali svědky kyberšikany, a o tom, jak reagují na dění v online prostoru. V současnosti se podílím na projektu, který zkoumá roli blogů, webových stránek a aplikací u poruch příjmu potravy. S Petrem Mackem a výzkumníkem Janem Šerkem se pak věnuju trochu odlišnému tématu. Studujeme občanskou a politickou participaci, tedy zapojení do veřejných záležitostí u současných mladých lidí. Konkrétně se zaměřuju na podoby online občanské participace, ale také na online agresi.
S kolegy jsme se zapojili do mezinárodního projektu, kterého se účastnila širší síť výzkumníků. Na fakultě sociálních studií jsme se zaměřili na takzvaný coping, tedy na zvládání kyberšikany. Studovali jsme, jak se mladí lidé vyrovnávají s tím, když se stanou obětí kyberšikany nebo online agrese. Zajímalo nás, co bezprostředně potom dělají a jak reagují a také, jestli jim jejich vlastní reakce připadají efektivní. Osobně jsem zkoumala hlavně to, jak reagují takzvaní přihlížející, tedy svědkové kyberšikany. Jestli nabízejí pomoc nebo naopak zůstávají pasivní a jaké faktory jsou spojené s tím to, že pomoc nenabídnou.
Spolupracovali jsme se školami v Jihomoravském kraji. U žáků jsme provedli dotazníkové šetření. Dotazníky nám vyplnilo 2092 respondentů. Někteří z nich měli zkušenosti jako oběti, někteří jako přihlížející.
Ukázalo se například, že pro některé oběti kyberšikany či online agrese může být efektivní cestou, jak se s tím vyrovnat, ignorování situace. Ale rozhodně bychom neměli dětem říkat: „Zapomeň na to, vždyť se to děje jenom online.“ Kyberšikanu není dobré zlehčovat. Takový přístup mladým lidem nepomáhá, protože pro ně představuje kyberšikana reálnou zkušenost. Můžeme jim nabídnout emoční podporu nebo rady, jak technicky zamezit tomu, aby se kyberšikana opakovala.
U dětí a dospívajících je online šikana často spojená se školní šikanou. Znamená to, že pokud je dítě šikanované online, bývá často šikanované i svými spolužáky. Takže ty dva typy šikany jsou v mnoha ohledech shodné. Například agresor může být u obou typů stejný, jednou útočí v prostředí třídy a podruhé třeba na sociální síti. Kyberšikana se však liší v tom, že nad zraňujícím materiálem umístěným na internetu můžeme rychle ztratit kontrolu. Když někdo vyvěsí video na YouTube, lidé ho mohou sdílet dál nebo si ho stáhnout a znovu nahrát. Závažné případy šikany, které bývají často i medializované, tak můžou mít tisíce i desetitisíce přihlížejících. Samozřejmě to prohlubuje újmu oběti, může to být mnohem více zraňující, než když se šikana děje v menším kolektivu.
Děti jsou prostě zvědavé, a tak často kliknou na nějaký link, aby se podívaly, co se děje. Samozřejmě to neznamená, že se taková videa všem líbí. Relativně snadný přístup ale napomáhá jejich rozšíření. Funguje to stejně, jako když někdo kamarádovi pošle písničku, on klikne na odkaz a už se kouká na obsah.
Je to dost diskutované téma. Bohužel se o něm často mluví v nesprávné podobě. Média mnohdy uvádějí nepřesné údaje o počtu dětí, které kyberšikanu prožily. Tvrdí například, že každé druhé dítě je kyberšikanované, což není pravda. V našich výzkumech se ukázalo, že s kyberšikanou se setkalo mezi šesti až osmi procenty českých dětí. Kyberšikana je pojem, který zná spousta lidí, ale už se nemluví o tom, že kyberšikana by měla označovat jen opravdu závažné případy online útoků. Za kyberšikanu někdy bývají mylně považované i krátkodobé akty agrese, kdy někdo napíše jeden ošklivý e-mail, který nezpůsobí oběti žádnou újmu.
Nejdříve jsem začala studovat teorii kultury, konkrétně filmovou vědu. Protože jsem si chtěla rozšířit své vědomosti dalším směrem, zapsala jsem se na psychologii a sociologii. Připadalo mi dobré nezůstat uzavřená v jedné perspektivě nebo v jednom oboru. Chtěla jsem získávat poznatky, přístupy a náhledy i z jiných disciplín.
Asi ano. Umožňuje mi to rychleji proniknout do jiných pohledů, protože mi nejsou tak cizí. Naše práce je hodně multidisciplinární, často spolupracujeme s kolegy ze sociologie nebo z mediálních studií. Čerpáme z článků, knih a dalších zdrojů, které vznikají v jiných oblastech.
Začalo to mojí bakalářskou prací. Zajímala mě fanouškovská subkultura japonské animované tvorby, a tak jsem se za využití perspektivy teorie sociální identity zaměřila na jednu online skupinu těchto fanoušků. V magisterské práci jsem se zaměřila na blogy. Další výzkumy, do kterých jsem se zapojila, se potom ubíraly podobným směrem.
Moc ne. Ve volném čase se nejraději procházím přírodou. Vyjít si někam do lesa mi pomáhá vyrovnat se s vysokým pracovním tempem, které tady máme. Můžu na chvíli vypnout, nabít se a jít dál.
Ano, chtěla bych na fakultě, ale i celkově v akademické sféře zůstat. Žádnou změnu neplánuju. V současnosti s kolegy čekáme na to, jestli některý z našich navržených projektů získá podporu grantové agentury. Osobně bych moc ráda pokračovala ve výzkumu online agrese.
Medailon
Hana Macháčková se narodila v roce 1984 na jižní Moravě. V roce 2014 úspěšně dokončila doktorské studium oboru sociální psychologie na fakultě sociálních studií.
Od roku 2010 působí v Institutu dětí, mládeže a rodiny, kde se zapojila do několika národních i mezinárodních výzkumných projektů. Je členkou mezinárodního výzkumného týmu IRTIS, který se zabývá výzkumem internetu a komunikačních technologií.
Zajímavé články, které napsala nebo na se na nich vědecky podílela:
V článku o reakcích okolí na offline a online šikanu, kde je spoluautorem Macháčkové výzkumník Jan Pfetsch, zkoumají spojitosti mezi empatií, postoji lidí k agresi a tím, jestli se svědkové incidentů kyberšikany a školní šikany přidávají na stranu oběti či agresora.
Článek o vlivu přihlížejících u incidentů online agrese ukazuje, jak se s rostoucím počtem svědků agrese snižuje nabízená pomoc oběti.
V článku pojednávajícím o zvládání kyberšikany podává Macháčková společně s dalšími autory přehled o využití a hodnocení efektivity zvládacích strategií u obětí kyberšikany a online agrese.
Řekli o ní
„Hanka je nejen skvělá výzkumnice, ale i kolegyně a kamarádka. Vždy je otevřená bavit se i o těch nejdivočejších výzkumných nápadech, zároveň však dostatečně kritická a schopná promýšlet věci do detailů. Cením si jejího nadhledu, ochoty pomoci, je-li potřeba, a smyslu pro férovost. Z hlediska publikační činnosti bezpochyby patří k nejvýkonnějším členům našeho institutu. Za knihami a články se však skrývá další tuna ne až tak viditelné práce spočívající v koordinaci nejrůznějších výzkumných aktivit a přípravě grantů. Je obdivuhodné, že Hanka tohle vše dokáže zvládat, aniž by jakkoli slevovala z preciznosti a citu pro detail, které jsou pro její práci typické.“
Jan Šerek, kolega, se kterým sdílí kancelář
„O Haně Macháčkové jsem nikdy nepřemýšlel jen jako o kolegyni, ale vždycky jsem ji vnímal v lidské dimenzi. Lidskost je jedna z jejích podstatných charakteristik. Navíc je přátelská a milá. Vývojově se nachází v období mladé dospělosti, přitom má vysoké odborné kvality a je zaujatá pro výzkum, což z ní činí téměř ideální kolegyni.“
Petr Macek, kolega
„Hanku znám od jejích studentských let. Vedl jsem ji při magisterském i doktorském studiu, nyní pracujeme v jednom týmu jako kolegové. Hanka je nesmírně pracovitý člověk a naprosto zaslouženě se vypracovala mezi nejúspěšnější vědce Masarykovy univerzity v oblasti sociálních věd. Je radost s ní pracovat v jednom týmu – je konstruktivní, tvůrčí a umí dotáhnout věci do konce. Zároveň zůstává skromná a podporuje mladší kolegy. Osobně jsem pyšný na tuto nastupující generaci mladých vědců, které na FSS vychováváme. Vidím v nich obrovský potenciál do budoucna.“
David Šmahel, kolega
Zajímavost
Pohľad na americké voľby očami Zuzany Ringlerovej, ktorá na Fakulte sociálnych štúdií vyučuje predmet o americkom politickom systéme. Aký je základný mechanizmus volieb a prečo má USA systém dvoch strán? Ako vplývajú swing states na výsledok prezidentských volieb, a aké sú kľúčové témy aktuálnej kampane?
Nejnovější učitelé na fakultě sociálních studií chtějí zlepšovat výuku a otevřeně přiznávají své začátečnické chyby. Jaké to je být začínajícím pedagogem?
