Se začleněním do společnosti pomáhá lidem s mentálním handicapem projekt Podpora inkluze lidí s mentálním postižením v oblasti volnočasových aktivit (PINOAK) Miloše Votoupala a Libora Musila z katedry sociální politiky a sociální práce. Projekt vznikl před třemi lety ve spolupráci s Chráněným bydlením Ulita. Jeho součástí je i výstava Takhle to vidíme my, která je až do 24. listopadu k vidění v atriu fakulty sociálních studií. Autory snímků jsou lidé s mentálním handicapem. Fotografie zobrazují jejich zájmy i každodenní život. „Naším cílem je ukázat, že i tito lidé žijí úplně stejným způsobem života jako kdokoli jiný,“ řekla vedoucí Ulity Lenka Kaňovská.
I přes své odlišnosti mohou lidé s mentálním handicapem fungovat podobně či stejně jako ostatní. S touto myšlenku vznikl v roce 2019 projekt katedry sociální politiky a sociální práce PINOAK. Podle Miloše Votoupala, jednoho z jeho tvůrců, se projekt snaží vytvořit a ověřit program, který bude podporovat začleňování lidí s mentálním handicapem do různých volnočasových aktivit. Výzkumníci z fakulty sociálních studií se zaměřují především na klienty pobytových sociálních služeb, jako je právě chráněné bydlení.
Český systém pobytových sociálních služeb pro lidi s mentálním handicapem prochází totiž podle Votoupala zásadními změnami. Z velkých zařízení se klienti přesouvají do chráněných bydlení nebo do samostatných bytů. Často se však nezačlení do běžných aktivit v komunitě. „Nadále využívají pouze specifické služby určené pro jejich cílovou skupinu. Je to dáno nedostatkem zdrojů a vhodných nástrojů na straně zařízení a někdy i tím, že začlenění do běžného života komunity není okolním prostředím považované za možné nebo žádoucí,“ vysvětlil akademik.
Právě projekt PINOAK na tento problém upozorňuje a snaží se ho řešit. „Jeho cílem je posílit integraci lidí s handicapem do běžného života. Pracovníci a klienti Chráněného bydlení Ulita se aktivně podílejí na klíčových projektových úkolech,“ popsala vedoucí katedry sociální politiky a sociální práce Kateřina Kubalčíková.
Vedoucí Ulity Lenku Kaňovskou spolupráce s fakultou těší. Na projektu oceňuje vzájemnou výměnu poznatků lidí z praxe a akademiků. „Diskuze, které vedeme, jsou obohacující. Přinášejí nám možnost rozvoje a pomáhají našim klientům žít po svém,“ popsala sociální pracovnice.
Spolupráce fakulty sociálních studií a Ulity na PINOAKu trvá už třetím rokem. V první fázi projektu si výzkumníci v praxi vyzkoušeli výzkumnou metodu photovoice, při níž lidé s handicapem dokumentují vlastní život prostřednictvím fotografií. „Chtěli jsme dát lidem z Ulity hlas, který jim umožní prezentovat své zájmy a zažít pocit hrdosti na úspěch,“ upřesnil Votoupal.
Do aktivity se zapojilo celkem sedm lidí s mentálním handicapem – čtyři ženy a tři muži. Všichni se museli nejprve naučit pracovat s fotoaparátem, učili se například jak docílit toho, aby finální snímky nebyly rozmazané. „Postupně si začali třídit své myšlenky. Více si uvědomovali, jak tráví své dny, co je baví nebo naopak nudí. Tímto způsobem nasbírali spoustu krásných fotografií,“ uvedla Kaňovská.
Z nejlepších snímků pak vznikla výstava Takhle to vidíme my, kterou si mohou zájemci prohlédnout v atriu fakulty sociálních studií do 24. listopadu.
Fotografie zachycující střípky ze života lidí s mentálním handicapem si do atria přišla prohlédnout i studentka sociologie Veronika Nováková. „Výstava je velice zajímavá a osobní. Nejvíce se mi na ní líbilo právě to, že jsem měla možnost vidět na chvilku svět očima handicapovaných a sledovat věci, které jim dělají v životě radost. Pro někoho pečení, pro druhého procházky přírodou. Každý z těch příběhů má v sobě nějaké osobní kouzlo,” okomentovala výstavu studentka.
Fotografie ale nejsou jediným výstupem projektu. Votoupal s Musilem zveřejnili také řadu odborných článků či publikací. „Texty umožní využít naše poznatky i dalším organizacím, které pracují s lidmi s mentálním handicapem,“ dodal Votoupal, podle kterého se ukázalo, že projekt skutečně podporuje začleňování lidí s handicapem do místní komunity.
Při pořizování fotografií totiž trávili klienti Ulity volný čas v běžném prostředí, neizolovali se ve svých bytech a potkávali se i s jinými lidmi než jen se sociálními pracovníky a lidmi s handicapem.
V prosinci výzkumníci projekt PINOAK ukončí. „Doufám ale, že spolupráce s Ulitou bude pokračovat i nadále,“ zakončila vedoucí katedry sociální politiky a sociální práce Kateřina Kubalčíková.
Cílem projektu PINOAK je navrhnout a dále otestovat program, díky kterému se lidé s handicapem snáze začlení do běžné společnosti. Spolupracuje na něm katedra sociální politiky a sociální práce a Chráněné bydlení Ulita za podpory Technologické agentury České republiky (TAČR). Projekt končí letos v prosinci. Už teď je ale patrné, že program výzkumníků z fakulty sociálních studií s integrací lidí s mentálním handicapem skutečně pomáhá. Například při pořizování snímků k výstavě Takhle to vidíme my, která je součástí projektu, trávili klienti Ulity volný čas v místní komunitě. Vznikla také takzvaná skupina sebeobhájců – autoři fotografií se pravidelně setkávají a diskutují otázky, které jsou pro ně důležité. Společně se pak snaží najít řešení.
Chráněné bydlení je pobytová sociální služba, která je určená pro lidi, jejichž fyzický či mentální handicap vyžaduje pomoc dalšího člověka. Služby využívají i chronicky nemocní lidé. Bydlení může být individuální nebo skupinové. Lidé obývající chráněné bydlení žijí v bytech, které jsou součástí běžné zástavby. Rozdílem oproti obvyklému bydlení je ale to, že s těmito obyvateli jsou neustále v kontaktu sociální pracovníci.
Chráněné bydlení Ulita zřizuje Charita Uherské Hradiště. Jeho posláním je podporovat lidi s mentálním handicapem v začlenění do společnosti. Sociální pracovníci zajišťují klientům podporu v běžných životních činnostech a zároveň jim pomáhají rozvíjet jejich znalosti a dovednosti. Díky tomu jsou pak lidé s mentálním handicapem soběstačnější a samostatnější.
Attila Kovács je nejen uznávaným islamologem a religionistou, ale také docentem na Fakultě sociálních studií a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Kromě toho podnikl řadu terénních výzkumů v konfliktním prostředí Blízkého východu.
Socioložka Kateřina Lišková zkoumá gender a sexualitu. V novém projektu, na který získala osmadvacetimilionovou podporu, prozkoumá vliv expertíz na ženy a děti za socialismu.
