Jedním z hledisek, jak se dá posuzovat kvalita odborného časopisu, je citovanost jeho článků. Ta se vyjadřuje takzvaným impakt faktorem, který na základě žádosti přiděluje americký Institut pro vědecké informace. Úspěšné časopisy pak zařadí do mezinárodní vědecké databáze Web of Science. V této databázi se nachází třiapadesát českých časopisů. Pouze třináct z nich je společenskovědních, jedním z nich je i Cyberpsychology, který se s impakt faktorem 1,354 řadí mezi špičku. Z českých společenskovědních časopisů má vyšší impakt faktor už jen Journal of Competitiveness (3,649) a Moravian Geogaphical Reports (2,479).
Impaktované časopisy jsou považovány za nejprestižnější odborné časopisy. Čerpají z nich studenti i výzkumníci ve svých pracích. „Dnes se světová věda soustřeďuje hlavně v časopisech velkých databází. Impakt faktor tedy není jen otázkou prestiže, ale i hodnocením vědy. Abyste se dostali do Web of Science, musíte být citovaní. Nejlepší vědci publikují jen v časopisech této databáze, a když v ní časopis není, své články vám do něj často nepošlou,“ vysvětlil Šmahel.
Poté, co článek dorazí do redakce, dostane ho k posouzení editor. Ten se rozhoduje, zda je článek na takové úrovni, aby ho poslal do externího recenzního řízení. První posouzení trvá obvykle deset dnů, maximálně měsíc. Recenzní řízení trvá i několik měsíců, záleží na časových možnostech recenzentů. Autoři z celého světa loni poslali do redakce Cyberpsychology 368 článků, 273 z nich editoři odmítli v prvním kole hodnocení, další pak na základě recenzí. Ve výsledku časopis publikuje asi deset procent zaslaných textů. „Články vybíráme podle jejich kvality. Hodnotíme například použitou metodologii, nebo zda je analýza dostatečně teoreticky odůvodněná. Jsme hodně přísní,“ popsala editorka Lenka Dědková.
S rostoucím impakt faktorem a kvalitou časopisu narůstá i počet vědců, kteří by v Cyberpsychology rádi publikovali. A i když jsou editoři v posuzování článků velmi striktní, zasílané texty se postupně zkvalitňují a nechtějí je odmítat. Proto vedení časopisu plánuje změny. „Budeme patrně nuceni začít vydávat více čísel. Místo čtyř čísel ročně budeme vydávat pět,“ shrnula Dědková.
Velká unikátnost Cyberpsychology spočívá v tom, že je zcela zdarma, autoři neplatí za uveřejnění článku a čtenáři neplatí za přístup k němu. Takových časopisů je v databázi Web of Science naprosté minimum. Za zveřejnění článků v impaktovaných časopisech velkých databází autoři běžně platí až tři tisíce euro. „Fungování časopisu na tomto principu by nebylo možné bez finanční podpory fakulty a univerzity, kterým bychom tímto chtěli poděkovat,“ řekla Dědková. Ovšem z dlouhodobého hlediska je podle Šmahela tento přístup neudržitelný. Tím, jak časopis roste, potřebuje stále větší rozpočet. Zatím ale periodikum zůstává volně přístupné všem a autoři v něm mohou publikovat zdarma.
Podle proděkana pro výzkum a doktorské studium Martina Vaculíka přispívá fakulta na fungování časopisu šest set tisíc korun ročně, univerzita pak poskytuje dalších tři sta tisíc. „Tým kolem Lenky a Davida odvádí ohromné množství poctivé práce, kterou pomáhají posilovat mezinárodní reputaci fakulty i univerzity. Je to také další známka vědecké excelence fakultního týmu Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti a jeho mezinárodního propojení,“ ocenil činnost časopisu Vaculík.
Mezinárodní úspěch Cyberpsychology dokládají i údaje o čtenosti časopisu a jeho čtenářích. Za loňský rok na webové stránky časopisu zavítali návštěvníci téměř ze všech zemí světa. Nejvíce četli Cyberpsychology lidé ve Spojených státech, na Filipínách a ve Velké Británii. „Sami jsme dost hloubali nad tím, proč jsou Filipíny na tak vysoké příčce. Došli jsme k závěru, že jde o velkou zemi s poměrně vyspělou infrastrukturou a o tuto tematiku tam lidé mají zájem,” uzavřela s úsměvem Dědková.