Vyučují teprve chvíli a na akademické půdě jsou nováčci. Tentokrát se o své zážitky a zkušenosti podělili nejnovější pedagogové na fakultě sociálních studií. Některým ještě ani nestihl uschnout doktorský diplom, přitom jsou už ostřílenými přednášejícími a pracují jako odborní asistenti. Jaké se jim staly trapasy? Ptají se na rady starších kolegů? Co je na výuce naplňuje? Nejen na to v anketě odpovídají oslovení akademici.
Jaká byla vaše cesta k výuce na fakultě?
Moje cesta nebyla vůbec přímočará. Na fakultu jsem nastoupila se snem psát do lifestylových a módních časopisů. Postupně se z toho vyvinula práce v Interdisciplinárním týmu pro výzkum internetu a společnosti a pozice odborné asistentky.
Jak vzpomínáte na své začátky?
Učit jsem začala při doktorském studiu před čtyřmi lety a zpočátku jsem trpěla velkou nervozitou, zejména při přednáškách pro velké skupiny studentů. Brzy jsem ale zjistila, že mě učení baví. Snažím se vést přednášky zábavně a prakticky, aby každý student našel něco, co ho zaujme. Největší radost mi dělá pokrok studentů, zejména ve výuce statistiky, kde mnozí přicházejí s obavami a postupně zjišťujeme, že statistika je v pohodě. Ráda také při výuce vyvracím mylné představy a vysvětluju, jak věci skutečně fungují.
Máte už v šuplíku nějaké trapasy?
Trapasů bylo a bude. Od klasiky, kdy jsem na studenty čekala v aule, zatímco oni byli v místnosti P31, až po drobnosti typu věčného zakopávání nebo vrážení do věcí. Jsem dost nešikovná, což se mi zrovna moc nehodí, protože u přednášení hrozně ráda chodím a máchám rukama. Nicméně jsem fanoušek komických vložek, takže si z toho moc těžkou hlavu nedělám.
Ptáte se zkušenějších kolegů na rady?
Při výuce čerpám nejen z rad starších kolegů, ale taky z kurzů Centra pro rozvoj pedagogických kompetencí. I když to bude možná znít divně, mé studentské přání bylo, aby ke mně vyučující přistupovali jako k normálnímu člověku, a tak mi látku i vysvětlovali. Když vedu závěrečné práce, snažím se studenty povzbuzovat a chválit je. I takové obyčejné: já vím, že to je složité, ale nebojte, na to vyzrajeme a bude to bezva – často dělá divy. Věřím v to, že výuka by měla být pro studující přístupná, respektující a srozumitelná. Říkám, že i na složité koncepty jde vyzrát dobrými příklady a přirovnáními. To je podle mě to, co ve studentech vzbuzuje zájem a touhu, zjistit o tématu víc. A k tomu ten humor.
„U přednášení hrozně ráda chodím a máchám rukama.“
Michaela Šaradín Lebedíková, odborná asistentka na katedře mediálních studií a žurnalistiky
Jak vzpomínáte na své učitelské začátky?
Vyučovat jsem začal de facto už v prvním ročníku svého doktorského studia, takže před zhruba čtyřmi lety. Paradoxně jsem tehdy býval méně nervózní než teď. Tehdy jsem míval jen pár přednášek a seminářů. Teď mám odpovědnost za celé kurzy, nebo alespoň jejich podstatné části. Chci předat znalosti minimálně stejně kvalitně, jak jsem je tehdy před lety dostal já.
Už jste si stihl vytvořit nějaké zvyky nebo rituály?
Mou prioritou je, aby všechno, co učím, bylo opravdu aktuální a vědecky velmi dobře podložené. Tím pádem mým rituálem je si před začátkem každého semestru sednout a projít kurzy, které mě čekají položku po položce. Zároveň se snažím zapracovat zpětnou vazbu z minulého roku. Dalším mým zvykem je se na každé přednášce ptát se do zblbnutí, jestli tomu studenti rozumí. Pár hlav se vždycky váhavě rozkýve, ale nikdy jim to moc nevěřím, tak to pro jistotu zopakuju ještě jednou a trochu jinak.
Ptáte se starších kolegů na rady?
Občas si pro radu zajdu, ale hlavně se snažím s duší vědce načítat různé vědecké a psychologické články, jak učit. Tak snad to má nějaký efekt.
Jaká byla vaše cesta na katedru?
Na katedru mediálních studií a žurnalistiky jsem nastoupila na magisterské studium s cílem věnovat se výzkumu mediálních publik a strategií přijímání zpráv. Po magisterském studiu jsem se přidala do výzkumného týmu doktorky Aleny Mackové, kde jsem poznala význam spolupráce na aktuálních společenských problémech. Díky zkušenostem z různých univerzit jsem se rozhodla zakotvit na fakultě sociálních studií, která nabízí skvělé podmínky pro mezioborovou spolupráci a zahraniční příležitosti.
Co pro vás fakulta znamená?
Miluju ten pocit na začátku semestru, kdy se prázdné chodby promění v živý mumraj. I když cesta po schodech do pátého patra trvá v nekonečném štrůdlu studujících mnohem déle. To, jak na fakultě v semestru tepe život, dává člověku pocit, že je součástí něčeho většího. Fakulta je pro mě rovněž místem nových příležitostí, ať už v oblasti výuky, tak i v rovině výzkumu na velmi vysoké úrovni. Fakulta sociálních studií je z mého pohledu rovnocenným partnerem špičkovým pracovištím, která se zabývají podobnými tématy po celém světě.
Jak vzpomínáte na svoje začátky coby vyučující?
Mé první zkušenosti s výukou byly online, protože jsem na doktorské studium nastoupila v zimě 2020 v koronavirové pandemii. I když jsme mohli se studenty udržovat kontakt, dynamika osobních setkání mi chyběla, a proto jsem měla velkou radost, když jsem mohla začít učit fzicky. V začátcích mi velmi pomohli skvělí kolegové a několik seminářů od Centra rozvoje kompetencí, odkud jsem si odnesla cenné tipy do výuky i rady pro vedení závěrečných prací.
Máte už na kontě nějaké trapasy či vtipné historky?
Jako první se mi vybaví moment, kdy jsem měla poprvé přednášet ve velké posluchárně V. Čermáka a na vrátnici jsem si nedopatřením vyzvedla nesprávný klíč od učebny. Poté, co jsem zahájila výuku, se na mě v první řadě jeden ze studujících podíval se značným údivem, dala jsem mu tedy prostor k tomu, aby sdělil, jestli je mu něco nejasné. Načež mi odvětil, že si není jistý, zda se účastní správné přednášky. V tu chvíli mi došlo, že jsem ve špatné místnosti a místo ve třetím patře mám být v pátém.
Jste při výuce nervózní?
Při výuce cítím stejný adrenalin jako při konferenčních prezentacích – směs nadšení a nejistoty, jak studenti zareagují na připravené aktivity. Dynamika hodin se liší podle programu i fakulty, a je třeba na ni pružně reagovat. Největší motivaci čerpám z okamžiků, kdy studenti diskutují nad rámec mé prezentace. To mě inspiruje při přípravě dalších přednášek i ve výzkumu. Ráda také diskutuju o výuce s kolegy, kteří přinášejí nové pohledy a užitečné nástroje pro efektivní přípravu.
Jaké máte ambice do budoucna?
Mým cílem je nadále rozvíjet a navazovat zahraniční spolupráce. To považuju za jednu z nejdůležitějších součástí akademické činnosti. Do budoucna by mě také lákalo si podat vlastní výzkumný projekt, a vyzkoušet si tak i manažerskou pozici v roli vedoucí výzkumného týmu. Z hlediska výuky mě zase láká proniknout o něco více do struktury organizace studijních programů a aktivně se podílet na jejich zlepšování.
Jaká byla vaše cesta k výuce na fakultě?
Moje cesta k fakultě sociálních studií byla klikatá. Původně jsem studoval práva na Masarykově univerzitě, ale bavily mě spíše politologické a sociálně-vědní předměty. Podal jsem si tedy přihlášku na dvouobor politologie-mezinárodní vztahy, z čehož na magisterském stupni zůstaly jen mezinárodní vztahy. Díky skvělým vyučujícím jsem se začal hlouběji ponořovat do oboru a uvědomil si, že mě věda o mezinárodních vztazích doslova dostává. Dodnes si pamatuju, jak jsem to říkal kamarádům na studentském bytě. Po jejich vtipech mi radili, ať se hlásím na doktorát, což jsem udělal. Při doktorandském studiu jsem objevil radost z učení, a tak jsem postupně došel k pozici odborného asistenta.
Co pro vás fakulta znamená?
Nepůsobil jsem celý život pouze na naší fakultě. Mezitím mě totiž zavanulo na několik let na jinou univerzitu, a ač mi tato zkušenost dala taky hodně zkušeností a silných vazeb, rovněž mi pomohla uvědomit si, že právě prostředí brněnské fakulty sociálních studií je to, které ve mně probudilo a stále probouzí vášeň k tomuto oboru. Když jsem se souhrou okolností v ten pravý moment dozvěděl, že katedra mezinárodních vztahů a evropských studií hledá posilu, neváhal jsem snad ani vteřinu. Na této katedře jsem vyrostl odborně, ale do značné míry i lidsky.
Jak vzpomínáte na své vyučovací začátky?
Jako doktorand jsem se k vyučování dostal hned v prvním semestru, s velkou podporou od vyučujících i starších doktorandů. Začátky byly hlavně o seminářích, hodnocení esejů, testech a administrativě – spousta práce, kterou všichni doktorandi dobře znají. Postupně se člověk neuvědomí, že se z něj stává vysokoškolský učitel. Přednášení se okamžitě stalo mou nejoblíbenější činností a zůstalo to tak dodnes.
Máte už na kontě nějaké trapasy či vtipné historky?
Napadá mě katastrofa, ke které došlo ještě když jsem byl na fakultě doktorandem a mezi mými úkoly byla administrace průběžných každotýdenních testů v informačním systému. Jeden takový test jsem nastavil, aby se studentům automaticky odemkl v konkrétní večerní hodinu. Měl jsem myslím zrovna narozeniny a s mou nynější manželkou jsme zrovna v tu dobu šli do restaurace, která je v podzemí a bez mobilního signálu. Když jsem se vynořil na povrch zemský, zjistil jsem, že mám asi 20 zmeškaných hovorů od kolegyně. Zavolal jsem jí zpátky a řekla mi, že hasí obrovský požár a desítky mailů od studentů, že test funguje špatně a všem uděluje nula bodů. V nastaveních jsem totiž udělal chybu. Pak jsem strávil celou noc manuálním přepočítáváním bodů celého ročníku asi stovky studentů.
Jste při výkladu nervózní?
Ze začátku jsem byl, ale teď se právě na ně těším nejvíc a naprosto si to užívám. Výjimkou může být třeba když přednáším nějaké úplně nové téma a studentka či student se může zeptat na něco, co mě zaskočí a k čemu nemám úplně jasnou odpověď. Zřejmě ale každý učitel ví, že takovouto situaci je nutno obrátit ve svůj prospěch a odpovědět na něco úplně jiného, aniž by si toho dotazující všiml.
Jaké máte ambice do budoucna?
Jako asi každý akademik chci rozvíjet své znalosti v mých oblastech zájmu, publikovat zajímavé a přínosné články v kvalitních žurnálech. Otevřít nové předměty, které budou pro studenty přínosné a dále zvýší kredit naší fakulty. Rovněž doufám, že se mi dříve nebo později podaří napsat i odbornou či popularizační knihu.
Jaká byla vaše cesta na akademickou půdu?
Musím se přiznat, že akademická dráha od začátku studií rozhodně nepatřila mezi mé vysněné budoucnosti. Změnilo se to ale už při magisterském studiu, kdy mi propojení mezinárodních vztahů a matematiky začalo dávat velký smysl a chtěla jsem prozkoumat možnosti takovéto synergie. Fakulta je na to se svým zázemím pro výzkum perfektní místo. Proto se to u mě nakonec vyvinulo tak, že jsem dělala vše pro to, abych mohla zůstat.
Co pro vás fakulta znamená?
Fakulta je pro mě, hlavně díky lidem, prostorem, kde jsem opravdu mohla rozvíjet své schopnosti a soustředit se na to, v čem jsem dobrá. Specificky na naší katedře každý udělal ten krok navíc, aby zjistil, co je mou silnou stránkou, a pomohl mi ji rozvíjet, a proto mi velmi záleží na tom, abych alespoň část toho, co jsem dostala, mohla i dalším studentům vracet.
Jak vzpomínáte na svoje začátky jako vyučující?
Cítila jsem velkou zodpovědnost. Ze svých zkušeností studentky vím, že pedagogický přístup může být často tím, co člověka nadchne pro dané téma, nebo naopak nějaké téma znechutí. Měla jsem štěstí, a už od doktorátu jsem vždy učila témata, která mě samotnou velmi bavila, proto jsem i tu zodpovědnost převzala s radostí.
Máte už na kontě nějaké trapasy nebo vtipné historky?
Zatím nemám nic zásadního, ale když jsem vedla jeden ze svých úplně prvních seminářů a představovala se studentům, vyzdvihovala jsem svou technickou zdatnost a to, jak často využívám moderní technologie ve výzkumu. A pak jsem samozřejmě nevěděla, jak zapnout projektor v učebně.
Jaké máte ambice do budoucna?
Určitě mám především ambice dále rozvíjet výzkum aplikace strojového učení na oblast eskalace občanských konfliktů. Následně se chci o tyto zkušenosti a znalosti dělit se studenty. V současnosti vedu kurz zaměřený na využívání umělé inteligence a dat v mezinárodních vztazích, takže se chci soustředit na jeho vylepšování. Ráda bych studentům co nejvíce ukázala, jak efektivně, ale stále eticky, zapojit umělou inteligenci do výzkumu nebo do plnění každodenních úkolů.
Věděl jste od začátku, že na fakultě chcete zůstat?
Při svém doktorátu na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií jsem si uvědomil, že věda a výuka mě naplňuje a fakulta vytváří podmínky a prestiž, které jsou v českém kontextu unikátní. Proto jsem rád, že po svých zahraničních zkušenostech se letos objevila možnost, jak se na alma mater vrátit jako odborný asistent.
Co pro vás fakulta sociálních studií znamená?
Představuje ideální pracovní podmínky, kde se potkávám s inspirujícími kolegyněmi, kolegy, studentkami a studenty.
Jak vzpomínáte na své začátky coby přednášející?
Mám smíšené pocity, protože se výuka konala online. Už nedokážu říct, jestli byl důvodem covid, nebo můj zahraniční pobyt v Německu. Možná oboje. Ačkoliv distanční výuka má své výhody, osobní výuku nedokáže nic nahradit. Omlouvám se za to klišé.
Máte už na kontě nějaké trapasy nebo vtipné historky?
Nic mě nenapadá, ale to se může v každé nadcházející odučené hodině změnit. Zeptejte se mě zase za nějak dobu.
Jste při přednáškách nervózní?
A kdo není? Nehorší jsou pro mě začátky semestru, než se se studentkami a studenty navzájem poznáme a zjistíme, že se nemusíme jeden druhého bát. Doufám, že až tato anketa vyjde, bude už po této fázi.
Ptáte se na rady starších kolegů?
Ano, ale i samotných studentů. Snažím se výuku přizpůsobit tomu, co sám považuju za důležité, ale i tomu, co studentky a studenty samotné zajímá.
Jaké máte ambice do budoucna?
Mezi mé krátkodobé ambice patří získání výzkumného grantu, abych mohl realizovat výzkum evropských politik a unijní participativní demokracie. Mezi mé dlouhodobé a obecné cíle patří podpora studentek a studentů a jejich zapojení do výzkumu a výuky.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na mail: 496823@mail.muni.cz. Děkujeme.
Vystudovala mediální studia a žurnalistiku spolu se sociologií. Ve své práci se věnuje Dopadu vystavení sexuálnímu obsahu a sextingu na pohodu dospívajících. Doktorský titul získala v roce 2024.
„Kolegyně Michaela Šaradín Lebedíková se do hvězdných výšin vyšvihla velmi rychle, už na počátku své kariéry patří k excelentním vědkyním naší fakulty. Studující její kurzy zbožňují, kolegové a kolegyně si její práci nemohou vynachválit. Dobrá nálada, která panuje v místnosti, když jí Michaela opouští, je doslova hmatatelná. Děkuju kolegyni za to, jak se stará o každý kolektiv, ve kterém působí, i za to, že ukazuje, jak důležitá je síla vzájemné podpory žen ve vědě. Doufám, že její elán ani v budoucnu neztratí na síle, a moc se těším na všechny její úspěchy.“
Iveta Jansová, vedoucí katedry mediálních studií
V roce 2024 získal doktorský titul na Fakultě sociálních studií. Celé své studium zasvětil Politologii. V disertační práci se věnoval Kyber(bezpečnostní) společenské smlouvě pro demokracii.
„Honza sice patří k těm služebně mladším kolegům, které na katedře máme, to ale nemění nic na tom, že patří k těm nejaktivnějším. Je přísný – na sebe i na ostatní. Nespokojí se s málem a stále přemýšlí o tom, jak posouvat věci a lidi kupředu. Jsem rád, že je tu další člověk, na kterého se katedra může spolehnout a kterému není lhostejné, co se kolem něj děje. O to víc mě těší, že se takový člověk rozhodl spojit svůj personální rozvoj a kariéru s katedrou politologie.“
Otto Eibl, vedoucí katedry politologie
Vystudovala doktorát na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Ve své disertační práci se zaměřila na propojování online politických diskusí v časech krize. Nově je na katedře koordinátorkou pro zahraniční mobility.
„To, že chci zůstat v akademickém prostředí, jsem věděla už při studiu bakaláře.“
Martina Novotná, odborná asistentka na katedře mediálních studií
„Kolegyně Martina Novotná sice čerstvě dokončila doktorské studium, ale už teď patří mezi nepostradatelné členky a členy katedry. Je důsledná, pečlivá a je na ní spoleh v každé situaci. Do chodu katedry se zapojuje v ,,seniorním" rozměru, a tak pomáhá s internacionalizací, vede vlastní kurzy a patří do našeho nejúspěšnějšího výzkumného týmu. Martina je srdečná a vždy ochotná pomoci každému, kdo se jejím směrem jen podívá. Jsem hrdá, že lidé jako Martina si vybírají naši katedru, aby jí dali kus sebe. Děkuju za její úsilí a přeju mnoho sil i zdravě postavených hranic do budoucna.“
Iveta Jansová, vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky
Magisterský titul získal v oborech Mezinárodní teritoriální studia i Právo a právní věda. Ve své disertační práci se zaměřil na dlouhodobé podmínky pro globální mír. Doktorát získal v oboru Mezinárodní vztahy a evropská politika.
„Je to hezký pocit být na fakultě jako doma.“
Vladimír Bízik, odborný asistent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
Vystudovala magistra v oboru Mezinárodní teritoriální studia. Doktorský titul získala v roce 2024 v oboru Mezinárodní vztahy a evropská politika. Ve své disertační práci se zaměřila na ukazatele eskalace občanských válek.
„Jsem velmi vděčná za příležitost působit na fakultě sociálních studií, nedokážu si představit jinou akademickou instituci, kde bych mohla tak svobodně rozvíjet svůj potenciál a která by byla tak otevřená novému a interdisciplinárnímu výzkumu. Doufám, že se mi bude dařit studenty zaujmout tématy, která přináším, a vytvořit ve výuce prostředí, kde i ostatní objeví své silné stránky a pro něco se nadchnou, stejně jako se to stalo mně právě na této fakultě.“
Adriana Ilavská, odborná asistentka na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
„Fakulta sociálních studií je perfektní místo.“
Adriana Ilavská, odborná asistentka na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
Vystudoval magistra v oboru Mezinárodní teritoriální studia. Magisterský titul získal taktéž v sociologii. Doktorem se stal v oboru Mezinárodní vztahy a evropská politika. Pracoval na univerzitě ve Wroclavi i technické univerzitě v Darmstadtu.
„Oba dva kolegové Bízik i Kotýnek Krotký jsou mladými nadějnými akademiky. Mají za sebou i jinou zkušenost než z Masarykovy univerzity. Jejich dosavadní výsledky jsou velmi dobré. Proto také byli ostatně přijati na naši katedru. Do budoucna jim přeju, aby je inspirativní akademické prostředí fakulty podnítilo k dalšímu odbornému růstu.“
Zdeněk Kříž, vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií
Vedúci katedry má na starosti viac ako šesťdesiat rôznych úloh. Zbyněk Vybíral popisuje, čo je jeho každodennou náplňou dňa, ako trávi svoj voľný čas alebo o čom bude jeho ďalšia kniha.
Pohľad na americké voľby očami Zuzany Ringlerovej, ktorá na Fakulte sociálnych štúdií vyučuje predmet o americkom politickom systéme. Aký je základný mechanizmus volieb a prečo má USA systém dvoch strán? Ako vplývajú swing states na výsledok prezidentských volieb, a aké sú kľúčové témy aktuálnej kampane?
