Kdykoli se v českých médiích objeví článek zaměřený na bezpečnostní politiku ve střední a východní Evropě, mezi vyjádřeními různých expertů pravděpodobně nebude chybět ani Miroslav Mareš z fakulty sociálních studií. Jako přední osobnost katedry politologie stál v roce 2005 u zrodu programu Bezpečnostní a strategická studia, kde dodnes obohacuje výuku svými poznatky z dlouholetého výzkumu extremismu, terorismu, radikalizace nebo hybridních hrozeb. Nyní se jeho záběr rozrostl o bezpečnost v kybernetickém prostoru, který je dnes ohrožený šířením dezinformací, hackerskými útoky a dalšími problémy. „Bude to znít jako klišé, ale můžu skutečně říct, že se mi práce stala koníčkem,“ říká rektorem oceněný výzkumník, ale i náruživý milovník historie letectví.
Zaujetí bouřlivou politickou transformací začátku devadesátých let minulého století přimělo Miroslava Mareše, aby po maturitě jako jeden z prvních studentů nastoupil na právě vznikající obor politologie. Netrvalo dlouho a brzy se zapojil do dění na univerzitě, kde stanul v čele spolku Studentská sekce Mezinárodního politologického ústavu a přispíval do periodik Budování státu a Politologický časopis. Neodolal ani nabídce zahraničního výjezdu do Německa. Po dvou letech bakalářského studia politologie si podal přihlášku také na práva s vidinou proniknutí do světa zákonů, které se s politikou vzájemně ovlivňují. „Na studentská léta vzpomínám rád. Politologii jsem zasvětil opravdu hodně úsilí. Na druhý obor nezbylo tolik času, takže tam byl můj studijní průměr znatelně horší. Nakonec jsem ale studia úspěšně dokončil a poznatky z práv uplatňuju dodnes,“ prozrazuje odborník na bezpečnost a extremismus.
Nabídky na zapojení do výzkumných projektů na sebe v magisterském studiu nenechaly dlouho čekat. Jelikož Mareš oplýval nadšením a ve společnosti sílila poptávka po mladých lidech, kteří by zmapovali dosud neprozkoumané území tehdejší politické scény, naskytla se mu příležitost podílet se na celorepublikovém výzkumu Sociální trendy. Pod vedením uznávaných akademiků Iva Možného a Ladislava Rabušice zkoumal voličské preference, českou stranickou politiku nebo programy stran. V době, kdy studoval na doktorském stupni, oslovili katedru politologie pracovníci ministerstva vnitra s prosbou, aby jim akademici pomohli s extremismem a souvisejícími hrozbami. Tou dobou se jim věnoval už Marešův kolega ze studií Michal Mazel, který právě na vnitro odešel pracovat. „Katedra mé přeorientování na tyto problémy podpořila. Vždycky mě totiž zajímala témata související s vojenstvím i historií totalitních režimů. Už v dětství mě například bavilo vyrábět modely letadel a dozvídat se o historii letectví,“ vzpomíná politolog.
Jelikož význam bezpečnostní politiky rostl, rozhodlo se vedení politologie začátkem nového tisíciletí založit program Bezpečnostní a strategická studia. Směr mu udal do velké míry právě Mareš, který je dodnes jeho garantem. Vděčné téma tehdy našel ve fotbalových chuligánech, jejichž výzkumem se dostal do širšího povědomí veřejnosti. Dodnes se při výzkumech snaží být v centru dění jako nezávislý pozorovatel. „V případě extremistických demonstrací se ale musím z bezpečnostních důvodů většinou držet bokem. Jsem vidět v médích a občas píšu odborná vyjádření pro bezpečnostní složky a mnozí extremisté mě znají. Některým účastníkům demonstrací se navíc nelíbí, když je fotím, proto se snažím fotografovat spíše transparenty,“ říká Mareš. Nejednou byl také terčem urážek nebo výhružných e-mailů, nikdy ale nakonec nedošlo k fyzické potyčce.
V hledáčku má Mareš aktuálně zejména radikalizaci ve virtuálním prostoru, což jej vedlo k navázání spolupráce s odborníky z fakulty informatiky. Síly spojili třeba při práci na projektu Manipulativní techniky propagandy v době internetu, jehož výstupem byl softwarový nástroj na identifikaci manipulativních projevů ve virtuálním prostředí a také série odborných přednášek pro bezpečnostní složky. „V dalším projektu Národní kvalifikační rámec bezpečnosti pracujeme na stanovení univerzálního rámce, o který by se mohli opřít experti v oblasti kyberbezpečnosti v Česku. S kolegy z fakulty informatiky ale i mimo projekty spolupracujeme čistě při výuce, kdy studentům kybernetické bezpečnosti dodáváme znalosti ze sociálně-vědní analýzy bezpečnosti, aby měli širší vhled do oblasti jejich zájmu,“ vysvětluje vědec.
Projektovou spolupráci i neformální vazby Mareš uskutečňuje i směrem k Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Právě blízké mezifakultní vazby podle něj rozšiřují záběr studentů a nabízí jim zajímavé možnosti budoucího kariérního uplatnění. „Na oplátku můžeme vodit zase naše studenty třeba na exkurzi do výcvikového centra pro kybernetickou bezpečnost, do Kybernetického polygonu, který je chloubou univerzity,“ popisuje Mareš.
Identifikací nenávisti na internetu se zabývá i na mezinárodní úrovni. „Jsem členem Evropské observatoře online nenávisti, která vyvíjí nástroje na identifikaci nenávistných projevů na internetu v různých sociálních sítích,“ uvádí Mareš.
Velké nebezpečí pro dnešní společnost Mareš shledává v hybridních hrozbách, kdy působí různé vnější vlivy se snahou narušit vnitřní strukturu státu, prosazování jeho zájmů a soudržnost veřejnosti. „Pod tím pojmem si můžeme představit třeba šíření fake news, kybernetické útoky na důležitou infrastrukturu nebo nebezpečné působení polovojenských skupin bez předchozího vyhlášení války. Příklady hybridních hrozeb můžeme pozorovat i v minulosti například ve spojitosti s německými nacisty v roce 1938, kteří neváhali k prosazení svých zájmů sáhnout po dezinformační kampani, psychologickém nátlaku a podobně,“ upřesňuje vědec.
Nejúčinnějšími nástroji odolnosti vůči hybridním hrozbám jsou podle Mareše kvalitní bezpečnostní politika a osvěta, k čemuž se snaží aktivně přispívat. „Je taky důležité, aby v čele státu stála věrohodná a slušná politická reprezentace. Naopak pokud vláda nemá důvěru společnosti, nahrává to vnějším aktérům, kterým dá méně práce ji oslabit,“ dodává politolog, který je od minulého roku členem expertní databáze Evropského střediska excelence pro boj proti hybridním hrozbám. Vzniklo ve spolupráci Evropské unie a Severoatlantické aliance a jeho cílem je odborná debata nad tím, jakým způsobem mají právní systémy reagovat na národní i evropské úrovni na různé podoby hybridních hrozeb.
Vzestup zejména pravicového extremismu přinesla epidemie koronaviru. Daty z českého prostředí přispívá Mareš do mezinárodního výzkumu Technické univerzity v Drážďanech, který se zaměřil pozornost na hnutí protestující proti vládním opatřením. „Do antivaxerského hnutí se zapojila řada lidí, která dříve nebyla politicky aktivní. Najednou se z nich staly hvězdy. Nelze ale celé hnutí házet do jednoho pytle. Na jedné demonstraci najdete člověka s docela racionálními argumenty proti některým vládním opatřením, které posléze shodí i soud, a zároveň i člověka, který šíří tradiční konspirační teorie s vazbami na antisemitismus,“ tvrdí výzkumník.
I přes pracovní vytíženost si Mareš dokáže najít čas na svou zálibu v historii letectví. Od dětství jej fascinují hlavně první proudová letadla z druhé světové války. Jeho největším favoritem ale zůstává československý letoun Aero L-39 Albatros. „Vyrůstal jsem s časopisy a knihami, které o letounu psaly. Jednou ze zajímavostí je, že je vhodný i pro leteckou akrobacii. Naneštěstí ale působil také v řadě vojenských konfliktů,“ přibližuje letecký nadšenec.
Kladný dojem v něm zanechala také loňská návštěva Mezinárodních leteckých dní na Slovensku. „S kamarádem z gymnázia jsme na vlastní oči viděli italskou akrobatickou skupinu Frecce Tricolori nebo dvojici českých letadel Aero L-159 Alca. To pro mě byl opravdu silný zážitek,“ vzpomíná Mareš.
Miroslav Mareš
Miroslav Mareš o sobě často s oblibou prohlašuje, že je brněnský patriot. V Brně a na Brněnsku žije celý život. Narodil se roku 1974. Vystudoval politologii na filozofické fakultě, na fakultě sociálních studií v roce 2014 získal titul profesor. Je také doktorem práv. Založil program Bezpečnostní a strategická studia, kde dodnes působí jako garant. Přispěl k popularizaci témat z bezpečnostní politiky, jako je radikalizace, extremismus nebo terorismus ve střední a východní Evropě. Podílel se na řadě českých i mezinárodních výzkumů. Na Masarykově univerzitě se nyní účastní projektů Resilience ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů vůči hybridním hrozbám a Národní kvalifikační rámec v kyberbezpečnosti. Získal řadu cen, z nichž nejnovější je Cena rektora za dlouhodobě vynikající výsledky ve výzkumu.
Na kontě má desítky odborných článků i knih. Napsal například publikace Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti: manuál pro Policii ČR nebo Fotbaloví chuligáni. Do budoucna by rád publikoval knihu o bezpečnostní politice Česka, která by sloužila jako učebnice pro vysokoškolské studenty.
Je také členem Vědecké rady Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a různých rad několika dalších univerzit. Na katedře politologie vyučuje například kurzy Bezpečnostní politika České republiky, Terorismus a Strategies of insurgency and counterinsurgency. „Rád ukazuju poznatky z vlastních výzkumů a archivů, například mě baví sbírat různé zajímavosti z demonstrací či z extremistického prostředí. Což vede k tomu, že otravuju na různých rodinných dovolených, kde si fotím nálepky na ulicích, transparenty nebo graffiti,“ směje se Mareš.
Pohled bezpečnostního experta Mareše na válku na Ukrajině
Od zahájení ruského vojenského útoku na Ukrajinu Mareše žádá řada médií o vyjádření. Dílčí konzultace poskytl také bezpečnostním složkám Česka. Problému se intenzivně věnuje i ve výuce. Níže je několik jeho vyjádření, která uvedl při debatě fakulty sociálních studií o ruské invazi.
Obávám se, že přijmout ji v tuto chvíli by buď neznamenalo nic, zachoval by se statut quo nebo bychom najednou začali dělat vše proto, aby byla zachovaná územní celistvost Ukrajiny. Položme si ale otázku, zda je Západ schopný a ochotný nést všechny náklady, které by sebou tento krok nesl, včetně omezené nebo úplné jaderné války.
To si nemyslím. Putin se rozhodl pro masivní invazi, tím deklaruje ruskou vojenskou tradici. Na vojenskou sílu klade Rusko velký důraz a je třeba si uvědomit, že zatím nenasadilo všechny své zbraně. To, co teď vidíme v boji, je často stará technika ze sedmdesátých či osmdesátých let minulého století.
Nelze to zcela vyloučit, nicméně se domnívám, že po počátečním strašení jadernými zbraněmi si je nyní Rusko více vědomo hrozeb, které jsou s přímým použitím spojené. Takové použití jaderných zbraní navíc nemusí hned znamenat globální jadernou válku, lze si například představit i demonstrativní nasazení taktické zbraně. I to je však mimořádně nebezpečné.
Nikdo přesně nevidíme do toho, co se tam děje. Jsem ale přesvědčen, že Putin nejede podle plánu. Myslím, že se snažil o rychlou a efektivní operaci, kterou by se dostal rychle do nitra Ukrajiny, pozatýkal vládu a dosadil si na její místo své loutky. Nicméně to nutně neznamená, že Rusko prohrává. Armáda stále postupuje, každé ráno čteme o novém a novém bombardování. Otázkou je spíše, zda budou Ukrajinci ochotní a schopní dlouhodobě bojovat po pádu velkých měst.
Putin asi dosáhne toho, že dobyde některá velká města. Ale nebude to vítězství, které by si představoval. Nikde ho vítat nebudou. V takových místech pak vznikne potenciál pro nestabilitu, který se může snadno proměnit v další konflikt.
Záznam celé diskuse je k dispozici na fakultním Facebooku a YouTube. Pozvání přijali také Petra Kuchyňková, Vladan Hodulák a Jan Holzer. Zdroj: youtubový kanál fakulty sociálních studií
„S Mirkem jsem se poprvé potkal před více než dvaceti lety. Tehdy jsem u něj měl ještě na staré fakultě sociálních studií zapsaný nějaký předmět, už ani nevím, co to bylo. Nicméně si na něj pamatuju jako na trochu roztržitého, ale laskavého a chápavého vyučujícího. Věděl první a poslední o věcech a politických skupinách, o kterých já tehdy ani netušil, že existují. To mě na něm vlastně nepřestává fascinovat dodnes. Přehled, který má, je skutečně neuvěřitelný. Neustále čte a hledá nové věci, které by se mohl naučit a s neuvěřitelným elánem a energií je připravený své znalosti předávat dál. Je taky neuvěřitelný dříč a tahoun, bez něj by nebyla Bezpečnostní a strategická studia tam, kde jsou. Mirek navíc nezkazí žádnou legraci, má rád pivo a neznám v mém okolí většího fanouška Depeche Mode. Podtrženo sečteno, jsem rád, že jsme kolegové a kamarádi.“
Otto Eibl, kolega a vedoucí katedry politologie
„Miroslava Mareše znám od dob svého studia na politologii. Byl to skvělý učitel, který měl vždy spoustu nápadů, co dalšího zkoumat, a jak se na věc podívat z nového úhlu. Toho si na něm vážím dodnes. Vždy řešil také velmi neotřelá témata a dokázal zaujmout. Nebojí se vstoupit do neprozkoumaných vod. I proto jsem si jej vybrala jako konzultanta pro své závěrečné práce. Kromě odborných znalostí je také velmi přátelský a má pochopení. Nejenom proto s ním moc ráda spolupracuju dodnes.“
Dana Prudíková, právnička, bývalá studentka a nynější externistka na katedře politologie
„Napsat jen pár vět není vůbec jednoduché. Jedna linka našich letitých setkávání je ale jasná – humorné situace a uvolňující smích už od dob společných studií v Brně. Jako učitel přesně vím, jak studenti dovedou ocenit, když má profesor pochopení pro studentský styl života, a to zcela určitě lze u profesora Mareše zaznamenat. Vím, že dovede poradit a pomoci i v nelehkých životních situacích. Povolání bere jako poslání, práce je mu koníčkem, možná i koněm a někdy na úkor jeho času s rodinou. Musím zmínit i to, že si ve spolku Přátelé vily Stiassni velmi vážíme jeho patronátu nad uložením Kamenu zmizelých, který osobně položil v loňském roce za oběť nacistické zvůle Friederiku Stiassni.“
Zdeněk Musil, předseda spolku Přátelé vily Stiassni a spolužák z vysokoškolských studií
Natálie Terčová se zasloužila o českou stopu v mezinárodní osvětové iniciativě o správě internetu. Jaká byla komunikace s Organizací spojených národů, co v iniciativě právě připravují a čím se sama na internetu řídí?
Pohľad na Izrael a Palestínu očami odborníka s dlhoročnými skúsenosťami na Blízkom východe Mareka Čejky. Prečo Hamas zaútočil na Izrael a aký historický kontext ich obklopuje? Čo hovorí o vedení Izraelu a možných dôsledkoch pre obyvateľov regiónu?
