Pojem udržitelnost je už vyprázdněný, myslí si environmentalistka

Pod pojmem nerůst si toho lze představit spoustu. Jak termín chápete, vy?

Jako snahu přemýšlet o tom, co nás vlastně dělá šťastnými. Nerůst je také o vědomí propojenosti – život není jen naše soukromá volba, jeho důsledky mají dopad na spoustu dalších lidí i jiných živých bytostí. Je empirický fakt, že naše současné pobývání na planetě není dlouhodobě udržitelné. Nerůst se snaží hledat cesty, jak to změnit.

Tématu se věnujete v mnoha odborných článcích. Proč je pro vás nerůst tak důležitý?

Když se člověk zamyslí nad všemi světovými problémy, musí podle mě dojít nutně k závěru, že jde o systémovou věc, a že zásadní roli ve spoustě dílčích věcí hraje současné nastavení ekonomického systému. Na lokální úrovni je skvělé podporovat ekonomické alternativy, třeba pěstování místních potravin. Zároveň je ale potřeba si přiznat, že rozhodující roli hrají systémové věci. Dokud se například nezmění nastavení zemědělských dotací, ke zlepšení stavu půdy a krajiny ve větší míře nedojde. I když se budou malí ekologičtí zemědělci snažit sebevíc. Této systémové rovině se zkrátka nelze vyhnout. Člověk tedy může buď rezignovat a někde se izolovat, anebo přemýšlet o tom, jak tohle systémové nastavení změnit.

Má nerůst na takovou změnu návod?

Strategii tvoříme tak trochu za pochodu. Teď je naším cílem vytvořit širší hnutí. Třeba na nerůstovou konferenci jsme zvali vedle zástupců a zástupkyň klimatického hnutí nebo ekonomických alternativ i lidi z odborů nebo komunální politiky. Snažíme se je propojovat se skupinami, které řeší dílčí témata, třeba právo na bydlení, pracovní podmínky ve zdravotnictví nebo v sociálních službách. Od kritiky systému a definování myšlenkových zdrojů se teď posouváme k pojmenovávání a rozpracovávání různých politických návrhů. Snažíme se ukazovat konkrétní příklady z praxe a zároveň mluvit o potřebě systémové změny.

Jaká konkrétní řešení nabízí nerůst například na krizi bydlení?

Na lokální úrovni je jednou z možností participativní bydlení. Na úrovni systémové by pak šlo o nějakou formu regulace nájemného a zároveň podporu sociálního bydlení. V zásadě jde o regulace tržního systému. Všichni se tváříme, že je velice efektivní, ale zjevně tomu tak není, když se se věci a služby nedají distribuovat za přijatelnou cenu. Současná krize bydlení je toho ukázkovým příkladem.

Co může pro změnu udělat jednotlivec?

Každý z nás může samozřejmě udělat jen malou část, nikdo není zodpovědný za celý svět. Prvním krokem je naučit se problémy pojmenovávat, mluvit o nich a vyvíjet politický tlak. Zároveň se musíme naučit připouštět si negativní zprávy, brát je vážně, ale zároveň se z nich nezbláznit. Praktické činnosti jako je třeba zahradničení mohou člověku pomoct k udržení psychické rovnováhy.

Jak vypadá ideální život a svět podle nerůstu?

Na to se těžko odpovídá. Jedna z hlavních výzev nerůstu zní: pojďme se o tom bavit společně. Jaký svět bychom chtěli, jak si nastavit vzájemné vztahy – tržní, pracovní, společenské, lokální nebo globální – tak, aby v tom bylo dobře pokud možno všem. 

Nerůst je v Česku na vzestupu

Kdy se o nerůstu začalo více mluvit?

V zahraničí je toto téma aktuální už více než deset let, u nás se větší zájem probouzí až v posledních dvou letech. V malé míře jsme s kolegyněmi a kolegy o nerůstu psali už dříve, v poslední době je ale poptávka po tomto tématu mnohem vyšší. Dokonce nestíháme vyhovět všem žádostem o přednášky, debaty a workshopy. Nerůst bude také letos celodenním tématem na Inspiračním fóru Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Diskuse bude velice různorodá, bavit se budeme o nerůstovém podnikání, ale i o psychologických aspektech nerůstu. Moc se na to těším.

Jak si náhlý zájem o téma vysvětlujete?

Nevím, jestli existuje jeden konkrétní důvod. Čím dál tím víc lidí si začíná připouštět, že dílčí krize v oblasti klimatu, energetiky, bydlení nebo potravin spolu souvisí, že je opravdu potřeba udělat nějakou systémovou změnu. Že to všechno má společného jmenovatele – nastavení současného ekonomického systému a související politické priority.

Jakými směry se ubírají debaty o nerůstu v Česku?

U nás zdomácněl pojem udržitelnost. Toto slovo už ale do velké míry ztratilo svou sílu, je vyprázdněné. Strategie udržitelnosti stále počítají s nekonečným ekonomickým růstem, což je přesně to, co podle nerůstu udržitelné určitě není. Velká část debat bude o tom, zda můžeme mít nějakou zelenou formu růstu, která bude dál zvyšovat náš blahobyt, nebo jestli je potřeba přehodnotit základní východiska.

Jsou v Evropě další příklady zemí nebo měst, kde nerůst funguje v praxi?

Na úrovni států je zajímavý například Island nebo Nový Zéland, kde se vláda snaží přeorientovat na něco, čemu se říká well-being economy. Hlavním cílem je spokojený udržitelný život, nikoli ekonomický růst. Z měst mě napadá třeba Barcelona, kde její vedení podporuje nejrůznější ekonomické alternativy – základní nepodmíněný příjem, sociální podnikání nebo družstva. V Česku je hezkým příkladem třeba obec Hostětín v Bílých Karpatech, kde už roky funguje obecní výtopna na biomasu, obecní kořenová čistírna odpadních vod, místní sociální podnik na výrobu bio moštu a další komunitní projekty, které navzájem spolupracují.

Ze zájmu o konferenci jsme nadšení

Začátkem září se v Brně uskutečnil první ročník nerůstové konference, kterou jste pomáhála organizovat. V čem byla konference jedinečná?

Nejednalo se o klasický formát konference, kdy hosté přednášejí a návštěvníci jen pasivně poslouchají. Program byl velice interaktivní. Vyzkoušeli jsme si i nejrůznější experimentální formy workshopů, kdy jsme například zpívali nerůstové texty s kolektivem Sbor Družstva život, což mělo u návštěvníků velký úspěch.

Který bod programu byl pro vás osobně nejzajímavější?

Dlouho se zabývám ekonomickými alternativami, takže pro mě bylo hodně zajímavé sobotní dopoledne, kdy jsme se věnovali nerůstu v praxi. Diskutovali jsme například s Michaelou Thomas z matteringového studia Butterflies and Hurricanes a s Tomášem Hajzlerem z organizace Slušná firma o tom, jak se nerůst může propsat do fungování firem, a kde jsou hranice odpovědného podnikání. Ekologická ekonomka Jennifer Hinton zase představila svůj koncept neziskového tržního hospodářství.

Kapacitu akce se vám podařilo naplnit několik týdnů před začátkem konference.

Ano, registrace se naplnila ještě dřív, než jsme vůbec stihli zveřejnit detaily programu a začít s propagací akce. Ukazuje to, jak je teď toto téma pro společnost důležité. Konference se zúčastnilo přes dvě stě lidí, víc by se do prostor tržnice na Zelném trhu bohužel už nevešlo. Vysoký zájem nás pochopitelně těší, příští rok s tím už budeme počítat a akci tomu uzpůsobíme.