Při vstupu na pracovní trh musíme mladým lidem více naslouchat, říká docent

Ve své habilitační práci Youth, labour market insecurity and institutions se věnujete vstupu mladých lidí na trh práce. Nakolik je pro ně v dnešní době náročné sehnat zaměstnání?

V evropských zemích, v Česku především, platí, že hodně závisí na dosaženém vzdělání. Například vysokoškoláci vůbec nemívají s uplatněním problém. Naopak lidé, kteří nedokončí střední školu, mají problémy velké. Ani středoškolské vzdělání ale nemusí nutně znamenat výhru. Pokud si studenti vybrali střední školu špatně, nebavila je, často svou kvalifikaci, kterou studiem získali, vůbec nevyužijí. Střídají pak jednu profesi za druhou. Další komplikací při hledání práce může být etnický původ. S tím se dnes ještě stále setkávají například Romové.

Zmínil jste špatný výběr střední školy. Měli by učitelé s žáky základních škol více mluvit o volbě dalšího vzdělání?

V tomhle vidím za poslední léta velký posun. Mladí lidé mají dnes mnohem dostupnější kariérní poradenství. Různé instituce ho sice poskytují v odlišné kvalitě, přesto ale v tomto ohledu pozoruju velké zlepšení. Učitelé na základních školách vyučují předmět Člověk a svět práce. Školy také často komunikují přímo s úřady práce.

V čem konkrétně je tedy problém?

V Česku chybí systém, který by zajistil, že vaše budoucí vzdělání a jeho úspěšné dokončení nebude záviset jen na tom, jak se vyspíte na den přijímaček nebo na den důležité zkoušky. Mladí lidé také mohou mít problém udržet motivaci k dokončení vzdělání. Například v Německu funguje systém, který se zaměřuje na prevenci opuštění školy a zajišťuje mladým lidem, kteří školu nedokončili, návrat do původní školy nebo získání jiného vzdělání. Dobrý výběr školy a její dostudování je podle mě základ.

Například vysokoškolské studenty ale může od studia odvádět práce. Mladí lidé mají často napjatý rozpočet. Jak předejít tomu, aby si vysokoškoláci nechodili místo přednášek přivydělávat?

Studenty by měl stát rozhodně více podporovat, obzvlášť co se týče bydlení. Situace, kterou vidíme dnes, je bezprecedentní. Bytová krize je navíc spojená s vysokou inflací. Doufám, že se České národní bance podaří inflaci zkrotit, a že stát nabídne mladým lidem nějakou formu finanční podpory.

Rekvalifikace pomáhají k dlouhodobému uplatnění

V habilitační práci často zmiňujete pojem aktivní politika zaměstnanosti. Co si pod tím představit?

Mezi nástroje aktivní politiky zaměstnanosti patří například rekvalifikace, veřejně prospěšné práce, příspěvky na dojíždění do zaměstnání a tak dále. Já se věnuju především evaluačním výzkumům, které se snaží zjistit, jakých efektů tyto programy dosahují.

Jakých efektů dosahují například v Česku?

Ve srovnání s jinými zeměmi jsou naše programy průměrné nebo mírně nadprůměrné. Nejsme na tom tedy tak špatně. Důležitý je pro mě fakt, že náš trh práce se snaží pomáhat znevýhodněným lidem. Nezaměstnanost v Česku je velice nízká, většina lidí si najde práci bez větších obtíží. Lidé, kteří ale mají například nějaké zdravotní omezení, mohou mít s hledáním zaměstnání problém. I oni však musí dostat šanci na pracovní uplatnění.

Co patří mezi nejčastější problémy těchto programů?

Cílem programů je především to, aby se lidé dlouhodobě uplatnili na trhu práce. Stává se ovšem také to, že lidé nástroje využívají, ale po nějaké době se opět vrací do evidence úřadu práce. Jedná se o takzvaný kolotočový efekt. Často se s tím setkáváme u veřejně prospěšných prací. Naprostým opakem jsou zvolené rekvalifikace, u kterých je úspěšnost vysoká. Lidé po nich získávají dlouhodobé uplatnění.

Každý mladý člověk potřebuje mentora

Jaké hlavní zjištění plyne z vaší habilitační práce?

Nevím, jestli se dá říct, že jsem došel k jednomu hlavnímu zjištění. Vedl jsem rozhovory s více než sedmdesáti mladými lidmi, díky kterým jsem se utvrdil v tom, co vždy říkáme s mým kolegou profesorem Tomášem Sirovátkou. Problémy v této oblasti jsou nesmírně komplexní a mladým lidem by se mělo především naslouchat. Často jsme svědky toho, že mladí lidé mají o své budoucnosti úplně jiné představy než pracovníci úřadu práce. Jejich přístup by měl být rozhodně partnerštější.

Proč jste se vůbec rozhodl věnovat problematice zaměstnanosti mladých lidí?

Téma zaměstnanosti u mladých lidí je mi blízké, protože jsem se mu věnoval už při psaní své disertační práce Strategie dlouhodobě nezaměstnaných. Zároveň jsem se o problematice dozvěděl více pří spolupráci na dvou evropských projektech, CITISPYCE a NEGOTIATE, které zkoumaly situaci sociálně znevýhodněných mladých lidí. Ve své habilitační práci jsem čerpal z těchto zkušeností.

A jaký byl váš vstup na trh práce po absolvování univerzity?

Těžký. Bylo nás jakožto Husákových dětí hrozně moc. Původně jsem se hlásil na historii, ale tam se mi nepodařilo dostat. Pak jsem začal studovat sociální politiku a sociální práci v Ústí nad Labem, pokračoval jsem v Brně. Měl jsem to štěstí, že už při studiu se mě vždy někdo ujal. I díky lidem kolem mě jsem po dokončení studia začal na Masarykově univerzitě rovnou pracovat. Tohle je podle mě vždycky strašně důležité. Aby měli mladí lidé nějakého mentora, kolegy, kteří je vezmou mezi sebe a ulehčí jim vstup do nové práce.

Co pro vás Masarykova univerzita znamená?

Řekl bych o ní jen to nejlepší. Je to dobrá univerzita a osobně se mi líbí hlavně přístup ke studentům. Daří se to držet v osobní rovině, studenti jsou šikovní a nás baví je učit. Když jsem přišel před patnácti lety, všechno bylo mnohem menší a lidé se víc znali. Mám ale pocit, že i přes to, jak moc se univerzita zvětšila, přátelská atmosféra přetrvává.

Čemu se teď ve výzkumu věnujete?

Teď pracuju především na projektu Grantové agentury České republiky, ve kterém se zabýváme genderovými rozdíly v přístupu k podnikání. Srovnáváme v něm například přístup evropských zemí k této problematice s přístupem zemí třetího světa. Ženy obecně podnikají méně a nás zajímá, jaké všechny faktory tento trend ovlivňují. Také chceme zjistit, co se dá udělat pro to, aby měli muži a ženy dobré příležitosti a podnikání se nebáli. To plánujeme zjistit na podzim pomocí fokusních skupin.