Lenka Dědková na jaře získala ocenění rektora pro vynikající doktorandy a na konci června úspěšně dokončila doktorské studium. Na fakultě sociálních studií zůstává i po studiu – v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny FSS MU se totiž dlouhodobě zabývá tématem kyberšikany.
Lenka Dědková se v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zabývá především výzkumem online rizik pro děti a dospívající se zaměřením na kyberšikanu a setkáváním s neznámými lidmi na internetu. Od roku 2011 působí jako asistentka editora recenzovaného časopisu Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace a letos na jaře získala cenu rektora pro vynikající studenty doktorských studijních programů.
Studenti bakalářského i magisterského studia se na fakultě sociálních studií s doktorandy nejčastěji setkávají při seminářích, přednáškách a při opravách seminárních prací. S čerstvou absolventkou doktorského studia Lenkou Dědkovou se v jarním semestru mohli potkat na kurzech Psychologie a internet nebo Specifika online komunikace, v podzimním na kurzu Psychosociální rizika a příležitosti používání internetu.
Výuka a výpomoc na katedře ale tvoří jenom jednu část práce studentů doktorského studia, důležitou částí je i tvorba disertační práce, obvykle výzkumné, při níž hraje velkou roli školitel. Pokud má k dispozici data z vlastních grantů a projektů, ke kterým své doktorandy přizve, mohou se více věnovat vědecké kariéře a psát odborné články ihned od nástupu na doktorské studium. „Náš školitel David Šmahel byl zapojený do projektu EU Kids Online, takže měl k dispozici rozsáhlá data, se kterými jsme s kolegyněmi začaly pracovat a zkoušet si na nich naše první analýzy a články. Nastoupily jsme k němu tři studentky v jednom ročníku, vzájemně jsme se podporovaly a pomáhaly si. Samozřejmě jsme na začátku ani pořádně nevěděly, jak napsat odborný článek nebo jak to chodí v časopisech,“ vzpomíná Dědková.
Zapojení do výzkumných projektů hned zpočátku doktorského studia vidí Dědková jako velký přínos. „Když máte dobrá data, cesta k publikaci je mnohem snadnější. Spousta doktorandů se snaží navázat na své diplomové práce, ve kterých měli příležitostný vzorek, což často limituje to, do jakého časopisu mohou takový článek poslat,“ vysvětluje držitelka ceny rektora.
Dědkovou práce v akademickém prostředí baví a výzkumy jí sedí. „Skoro od začátku jsem byla zaměstnaná na fakultě, část úvazku jsem kdysi měla i na fakultě informatiky. Teď mám na fakultě sociálních studií plný úvazek, a pokud nám vyjde grant, mohla bych tady pracovat minimálně dalších šest let. Ráda bych na akademické půdě zůstala,“ dodává Dědková.
K doktorskému studiu patří také účast na konferencích. Jako doktorandka se Dědková účastnila například konference Youth 2.0 v Antverpách v Belgii a European Conference on Developmental Psychology v Lausanne, která se zaměřuje na psychologii dětství a dospívání. Podívala se také na Island a nedávno na Kypr.
Ve volném čase Dědková ráda čte fantasy literaturu – netrpělivě vyhlíží poslední díl ságy Mycelium od Vilmy Kadlečkové, také si ráda zahraje hry na počítači. „Loni jsem se taky rozhodla naučit hrát na piano. Koupila jsem si klávesy, ale teď na ně jen padá prach,“ říká. Poslední půl rok se totiž věnovala především své disertační práci, kterou v červnu úspěšně obhájila.
Společně se svými kolegyněmi se v Institutu pro výzkum dětí, mládeže a rodiny dlouhodobě zabývají tématem kyberšikany. Jejich první článek Bystanders’ Support of Cyberbullied Schoolmates o přihlížejících kyberšikany byl úspěšný.
Upozornily v něm na to, že lidé, kteří přihlížejí kyberšikaně, mohou svým zásahem proces kyberšikany zvrátit, pokud si všimnou, že se v komentářích na internetu děje něco špatného. „S článkem jsme se zrovna trefily do doby, kdy si výzkumníci začali všímat, že přihlížející kyberšikany hrají v celém procesu důležitou roli. Nyní je to velmi aktuální téma. Od roku 2013, kdy článek vznikl, se už v impaktovaných časopisech objevilo třiadvacet citací, což je na tak krátkou dobu vysoké číslo,“ říká výzkumnice
Právě články zabývající se novými tématy, kterých si ještě příliš výzkumníků nevšímá, mohou být průlomové. Na druhou stranu ale přiznává, že u nových témat může být těžké získat kvalitní recenze, protože se špatně odhaduje jejich zajímavost.
Dědková je i spoluautorkou knihy Kyberšikana: Průvodce novým fenoménem, která vyšla v roce 2013. Kniha cílí především na vyučující a lidi, kteří se s dopívajícími lidmi setkávají. Kolem tématu kyberšikany koluje spousta fám. Snaha autorů knihy byla usměrnit představu o špatnosti internetu a ukázat, že je na něm i pro děti a dospívající mnoho pozitiv.
Internetovým prostředím se Dědková zabývala i ve své disertační práci. Zkoumala interakci dětí a dospívajících s neznámými lidmi na internetu. Poukazuje na to, že podle výzkumů není pravda, že by se děti na internetu bavily převážně s dospělými, kteří se vydávají za děti. Toto téma vyvolává ve společnosti obavy především kvůli možnosti osobnímu setkání dítěte s cizím člověkem. V drtivé většině se ale děti na internetu baví se svými vrstevníky a jsou jen jednotky případů, kdy se dospělý vydává za dítě. Interakce dětí s neznámými lidmi na internetu jsou většinou bezproblémové. A pokud přece jenom k nějakému problému dojde, jsou děti většinou schopné se s ním vypořádat.
Od roku 2011 Dědková působí také jako asistentka editora recenzovaného časopisu Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace. „Je to zajímavá zkušenost, protože jsem se díky tomu z pozice doktoranda dozvěděla, jak funguje recenzní řízení a jak vypadají články jiných autorů, což mi pomohlo ve vlastní práci,“ vysvětluje čerstvá absolventka doktorského studia. Pro začínající výzkumníky je totiž obtížné získat porovnání, zda je jejich článek dost kvalitní.
Publikování v odborných časopisech je podle ní věda sama o sobě a právě díky časopisu zjistila, kolik faktorů při tom hraje roli. „Velké a kvalitní časopisy dostávají třeba tisíce příspěvků za rok a publikují jich jen zlomek. Mohou pak odmítat články od neznámých autorů – třeba kvůli nedokonalé angličtině a dalším formálním věcem. Pro začínající doktorandy je proto těžké dostat svůj článek do takového časopisu. Pokud se výzkum vztahuje k České republice, mohou se na něj zahraniční editoři dívat skrz prsty. Pro začínající doktorandy tak může být přínosnější poslat svůj příspěvek do českého či slovenského odborného časopisu,“ líčí asistentka editora.
Běžná praxe je taková, že po odmítnutí publikace jednoho článku se článek pošle do druhého odborného časopisu. Doporučuje se proto dopředu si sestavit seznam časopisů, jimž bude autor svůj článek postupně nabízet. „Díky našemu časopisu jsem si také uvědomila, jak časté je odmítnutí článku. Nesetkávají se s tím jen doktorandi. Autoři si to nesmějí brát nijak osobně a nesmějí se nechat odradit,“ uzavírá výzkumnice.
Lenka Dědková na konci června dokončila doktorské studium na katedře psychologie fakulty sociálních studií. Rektor Masarykovy univerzity jí na jaře udělil ocenění pro vynikající studenty doktorských studijních programů. Stěžejními tématy její práce jsou online rizika pro děti a dospívající se zaměřením na kyberšikanu a setkávání s neznámými lidmi na internetu. Své závěry publikuje v impaktovaných časopisech a prezentovala je i na mnoha mezinárodních konferencích. Je významnou posilou Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde pracuje už čtyři roky. Od roku 2011 působí také v recenzovaném časopise Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, kde pracovala nejdříve jako asistentka editora, v současné době dělá managing editora.
Výzkumnice Lenka Dědková hovoří o tématu své disertační práce. Video: Zuzana Brandová
Pohľad na americké voľby očami Zuzany Ringlerovej, ktorá na Fakulte sociálnych štúdií vyučuje predmet o americkom politickom systéme. Aký je základný mechanizmus volieb a prečo má USA systém dvoch strán? Ako vplývajú swing states na výsledok prezidentských volieb, a aké sú kľúčové témy aktuálnej kampane?
Nejnovější učitelé na fakultě sociálních studií chtějí zlepšovat výuku a otevřeně přiznávají své začátečnické chyby. Jaké to je být začínajícím pedagogem?
