Zatímco v minulosti se péče pojila spíše se starostí o bližní, v současnosti je i dobře placenou komoditou. Dohled nad dětmi tak přebírají pečovatelky, poličky montuje hodinový manžel a čtyřnohé miláčky může jejich pán umístit do hotelu. Fenoménu delegace péče a její komodifikaci se v českém prostředí věnuje i několik studentů sociologie. Pod vedením Adély Souralové chystají výzkumnou publikaci, v níž se zaměřují na rozmanitost poskytovaných služeb.
Impuls pro sepsání publikace přišel od Adély Souralové, která se tématu delegace péče věnovala už dříve. „Před pár lety jsem dělala menší výzkum agentur zprostředkovávajících péči o děti. Chtěla jsem se podívat i na další typy agentur, protože mi připadají specifické oproti zahraničnímu kontextu,“ vysvětluje Souralová. Specifika českých agentur přitom vidí například v jejích zaměstnancích. „Všímám si toho, že agentury strašně zdůrazňují to, že ženy, které u nich pracují jako pečovatelky nebo chůvy, rozhodně nejsou migrantky,“ objasňuje rozdíly.
Mechanismy uvnitř firem ji natolik zajímaly, že se rozhodla zkoumat i další typy služeb. „Zjistila jsem ale, že nemám kapacitně na to, abych ty výzkumy udělala všude sama. Našla jsem si proto šikovné studenty, o kterých jsem si myslela, že by je to mohlo bavit. Myslím si, že se nám povedlo dát dohromady dobrý tým a zastřešit rozmanitost témat,“ nešetří chválou vyučující. Studenty přitom vybírala z řad absolventů sociální antropologie, s nimiž se setkala už při výuce.
Nezmapovaná oblast
Jednotlivé kapitoly knihy tvoří sami studenti na základě vlastních výzkumů různých oblastí služeb. „Moje kapitola se zabývá prací hodinového manžela. To je muž, který vám složí koupenou židli z Ikey, ale taky vymaluje byt. Tento celkem novodobý fenomén u nás zažívá určitý boom,“ popisuje jeden z autorů, student sociologie Stanislav Makeš.
O obrovském boomu ve spojitosti s agenturami hovoří i Souralová. „Lidé najednou zjišťují, že nemají čas nebo chuť uklízet, a tak si raději někoho zavolají. Nebo když potřebují přišroubovat poličku, pozvou si hodinového manžela. Například v Británii však hodinové manžely nedělají Britové, ale většinou Poláci. U nás to funguje úplně jinak, práci dělají zásadně Češi. Je taky zajímavé uvědomit si, kolik zaplatíte za hodinu práce hodinového manžela a kolik za hlídání dětí. Někdy třeba až dvojnásobně víc zaplatíte za přišroubování poličky, než když někomu svěříte dítě na hlídání,“ líčí Souralová.
Kromě hodinových manželů studenti zkoumají i péči o malé děti, práci úklidových agentur nebo péči o seniory. O ty se ve svém výzkumu zajímá studentka magisterské sociologie Tereza Hronová. „Zaměřuju se na agentury poskytující péči o seniory. Nejedná se přitom o zdravotní nebo charitativní agentury, ale o komerční agentury poskytující službu za poplatek,“ popisuje Hronová. Cílem její kapitoly je poukázat na proměnu v poskytování péče o starší rodiče nebo prarodiče a její přesun na komerční trh.
Studentka sociální antropologie a genderových studií Vendula Křivá pak popisuje služby poskytované hotely pro psy. „Ač se na první pohled může zdát, že toto téma do publikace nezapadá, i péče o domácí mazlíčky je pro velkou část populace každodenní radostí i starostí,“ vysvětluje význam kapitoly, na níž pracuje společně se Souralovou.
Role koordinátorky knihy je přitom pro Souralovou premiérou. „Knížku většinou píšu sama nebo ji píšeme třeba čtyři autorky dohromady, ale v tomto případě bude moje role jiná. Jsem moc ráda, že univerzitní nakladatelství Munipress souhlasilo s vydáním společné publikace, protože si myslím, že je to hodně důležité téma a je čím dál aktuálnější,“ popisuje Souralová.
Že je téma aktuální, si myslí i autor jedné z kapitol Matouš Jelínek. „V českém prostředí jde, řekl bych, o docela nezmapovanou oblast. V takovém případě je vždycky přínosné, když do ní sociologové vnesou trochu světla a zároveň všechno svými vysvětleními udělají komplikovanější,“ vyzdvihuje pozitiva knihy.
Podle další z autorek, studentky Monika Španielové, spočívá přínos publikace v tom, že jedna kniha bude zahrnovat rozličné oblasti péče a čtenář si díky tomu bude moct udělat ucelenější obrázek o dané problematice.
Spolupráce s vyučující studentům pomůže při studiu i v životopisu
Pro vznik publikace je zásadní především tým, který se na ní podílí. „Část mého úvazku je na Ústavu populačních studií, kde máme možnost spolupracovat na takzvaném specifickém výzkumu. Ten podporuje spolupráci akademických pracovníků s magisterskými a doktorskými studenty,“ vysvětluje vznik spolupráce Souralová.
Výzkumná práce je přitom přínosná nejen pro ni, ale i pro studenty. „Kéž by takováto spolupráce byla co nejčastější. Z vlastních zkušeností ale mohu říct, že propojování a spolupráce studentů s vyučujícími byly vždycky silné stránky oboru sociální antropologie na katedře sociologie,“ pochvaluje si Jelínek.
Jeho kolegyně Hronová mu dává za pravdu. „Spolupráce pod záštitou fakulty může posloužit jako podklad k volbě diplomové práce, navíc tak můžeme získat potřebná data. Práce pro univerzitu taky vypadá v životopisu lépe a přidá na profesní image,“ doplňuje Hronová.
Kromě získané praxe ale studenti oceňují i lidský přístup vyučující. „Studenti dostávají šanci zkusit si spolupráci s vyučujícími jiným způsobem, než jaký znají z kurzů. Pozice jsou méně hierarchizované a jako studenti získáváme větší volnost, zároveň ale i zodpovědnost,“ vysvětluje studentka Vendula Křivá.
Spolupráci se Souralovou si chválí i Makeš. „S doktorkou Souralovou jsem spolupracoval už na bakalářské práci a byl jsem nadmíru spokojený. Vždycky poradí a pomůže. I když k ní má člověk respekt, nemusí se bát zeptat se i na úplnou prkotinu nebo hloupost,“ doplňuje Makeš.
Publikace je nyní ve fázi příprav a v nakladatelství Munipress by měla vyjít v následujícím roce. „Jsme teď ve stadiu, kdy za sebou máme výzkum a jednotlivé rozhovory a postupně sepisujeme jednotlivé kapitoly," zakončuje Adéla Souralová.