Výzkumnice: Kombinace práce a mateřství je pro matky obohacující

Dokončuje doktorát, věnuje se výzkumu a výuce a k tomu se na rodičovské dovolené stará o roční dceru. Petra Daňsová se psychologii věnuje z několika stran a mateřství, kterým se ve své práci dlouhodobě zabývá, nyní prožívá také v praxi. Za svou výzkumnou činnost na katedře psychologie fakulty sociálních studií teď obdržela ocenění od rektora Masarykovy univerzity Martina Bareše. 

9. 11. 2020 Helena Havranová


Na fakultě sociálních studií nyní Petra Daňsová dokončuje doktorát z psychologie. Foto: archiv Petry Daňsové

Hlavními tématy, kterými se Daňsová ve svém výzkumu zabývá, je mateřství a interakce mezi dětmi a rodiči. Na začátku října dostala za svoji výzkumnou činnost Cenu rektora pro vynikající studenty doktorských studijních programů. Stěžejním projektem, na kterém nyní výzkumnice pracuje a za který ocenění přebrala, je dlouhodobý výzkum zaměřený na rodičovství a mateřství. „Oslovovaly jsme ženy ve třetím trimestru těhotenství, výzkum pak trval až do tří let věku dítěte. Zajímalo nás, jak vypadá současná podoba rodin, jaké jsou jejich výchovné přístupy, jakým způsobem pečují o dítě nebo jak funguje partnerský vztah rodičů,“ popisuje psycholožka.

Zkoumá pracovní vytížení matek i poporodní depresi

Jedním z témat výzkumu bylo pracovní vytížení matek. Respondentky odpovídaly na otázky, jako například po jak dlouhé době od narození dítěte se vrací do zaměstnání či zda jim rodina zasahuje do pracovních povinností nebo naopak. „Zaujalo mě, že vyšší konflikt práce a rodiny prožívají matky, které pracují z domu a ne ty, které do práce dojíždějí. Sama teď mám dítě a vnímám to úplně stejně, protože ve chvíli, kdy vysoké školy musely přejít na online výuku, stres z toho, jak skloubit vlastní práci a rodinu, je pro mě najednou mnohem větší,“ říká Daňsová, která se na rodičovské dovolené věnuje i výuce na fakultě.

Z výsledků nicméně vyplývá, že kombinace pracovního a rodinného života je pro matky obohacující a většina z těch, které se rozhodly nastoupit do práce ještě při rodičovské dovolené, hodnotila toto rozhodnutí kladně. „Pokud člověk zastává více rolí, může to mít pozitivní dopad na jeho psychickou pohodu, dále pak může jedna role fungovat jako ochrana před stresem. Pokud například žena prožívá stres v práci, ale doma má kvalitní rodinné zázemí, může jí to pomoct,“ vysvětluje výhody Daňsová.

Daňsová, která za svůj výzkum dostala ocenění rektora, se přitom ke studiu psychologie dostala náhodou, když si obor přibrala do kombinace se sociologií. „Vůbec nejsem prvoplánový psycholog. Na fakultě sociálních studií jsem začala studovat sociologii, po roce studia jsem ale zjistila, že to není to, co jsem si představovala,“ vysvětluje své začátky na fakultě, kdy jednooborové studium vyměnila za kombinaci sociologie a psychologie.  

Při přechodu na magisterský stupeň už měla o psychologii jasno. Nepřemýšlela ani o změně univerzity či fakulty. „Na katedře nás doktorandy neberou jako lidi na nižší pozici. Člověk se tam cítí jako plnohodnotný člen týmu a je tam také obrovská podpora. Když něco chceme, tak to zkusíme,“ popisuje své zkušenosti.

Poznatky z výzkumu porovnává s vlastními zkušenostmi

Kromě akademické půdy si Daňsová vyzkoušela také psychologii v praxi. Než začala dělat doktorát, pracovala tři roky jako školní psycholožka na základní a mateřské škole. „Kombinace akademické půdy a práce v pomáhající profesi, konkrétně ve školství, je pro mě obohacující. Když se nedaří v jedné práci, může se to vyrovnat ve druhé a naopak. Pomáhání druhým je zároveň hodně náročné a je fajn si od toho odpočinout na univerzitě, kde člověk získá jiné podněty, je nucen neustále zapojovat mozek a neustále se rozvíjet, což je důležité také pro praxi,“ míní psycholožka.

Poznatky z praxe mnohdy využívá ve výuce, která ji rovněž moc baví. Přednáší například v předmětech Vývojová psychologie nebo Praktikum školní psychologie. V současné době však kvůli opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru pouze online. „Je mi líto především studentů, protože ti přichází o to, co by mohli získat z kontaktní výuky. Spousta věcí do online prostředí úplně přenést nejde, například různé techniky pro práci se třídou,“ přibližuje své zkušenosti vyučující, podle které ani vzájemná komunikace se studenty není tak živá, jako obvykle bývá při přednáškách na univerzitě.

Nyní je Daňsová s dcerou na rodičovské dovolené a času na práci a výzkum jí tak ubylo. „Snažím se pracovat po večerech nebo přes den, když dcera spí,“ říká matka, která se ve volném čase ráda věnuje hraní únikových her a tráví čas v přírodě, kde relaxuje. Díky dceři teď může doktorandka porovnávat teoretické znalosti s vlastními zkušenostmi. „Ve spoustě věcí jsem ráda, že jsem vývojový psycholog, že rozumím věcem, které se ve vývoji dítěte objevují. Pak se na ně snažím podle toho reagovat. Často jsou mi mé znalosti ale k ničemu a nereaguju tak, jak bych měla a chtěla,“ přiznává Daňsová. Například záchvaty vzteku jsou u batolat zcela normální. Když ale rodič na dítě v tu chvíli křičí, emoci mu zakazuje, nebo mu vychází vstříc, učí tím dítě, že křik je odpověď na nepohodu a způsob, jak získat to, co chce. „Jsou chvíle, kdy ani já nemám energii a sílu vzteku dcery čelit a raději jí vyjdu vstříc, než abych byla vystavená dalšímu záchvatu jejího pláče,“ dodává psycholožka, přestože ví, že jako rodič by dceři spíše měla ukázat způsob, jak si se vztekem poradit jinak.

Medailon

Petra Daňsová vystudovala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity magisterský obor psychologie, na bakalářském stupni v kombinaci se sociologií. Ve výzkumu se zabývá především psychologií mateřství a interakcí mezi dítětem a rodičem, věnuje se také psychometrice a psychodiagnostice. Působí rovněž v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny fakulty sociálních studií. V minulosti působila také jako školní psycholožka v brněnské Základní škole a Mateřské škole Žabčice. Aktuálně pracuje na své disertační práci Vývoj mateřského sebehodnocení: souvislost s vybranými charakteristikami matek a partnerského vztahu. Po dokončení doktorátu se chce nadále věnovat výuce a výzkumu, zároveň by ale opět ráda pracovala v praxi.

Ceny rektora Masarykovy univerzity

Ocenění pro nejlepší vědce, studenty, pedagogy a medaile pro vybrané osobnosti z Masarykovy univerzity uděluje rektor každý rok. Letos dostali od Martina Bareše ocenění dva akademici z fakulty sociálních studií. Cenu rektora za dlouhodobé vynikající výsledky ve výzkumu obdržel profesor Tomáš Sirovátka z katedry sociální politiky a sociální práce, Cenu rektora pro vynikající studenty doktorských studijních programů získala studentka psychologie Petra Daňsová.

Řekli o ní

„V souvislosti s Petrou se mi okamžitě vybaví dlouhá řada pozitivních adjektiv. Ano, moje doktorská studentka je totiž nesmírně talentovaná, bystrá, přemýšlivá, pracovitá (někdy až moc), systematická, vytrvalá, pečlivá, ochotná, pozitivně laděná, přátelská a navíc, což oceňuju velmi, jí nechybí smysl pro humor. S Petrou je radost spolupracovat a už od počátku jejího doktorského studia ji vnímám víc jako parťáka a kolegyni než jako studentku.“

Lenka Lacinová, vedoucí doktorské práce, kolegyně z výzkumu

„S Peťou jsme se seznámily při studiu před deseti lety, a i když nás dnes dělí osmdesát kilometrů, blízkost jsme si udržely. Je to skvělá kamarádka. Vyslechne, podpoří, poradí, jako správná psycholožka až na požádání, a dokáže ustát i negativní emoce. Obdivuju její nasazení. Umí skvěle skloubit několik životních rolí, aniž by kteroukoli z nich zanedbávala. Je pracovitá, svědomitá, kreativní, práce ji nabíjí a chce se v ní neustále posouvat dál. To se jí rozhodně daří a Cena rektora je toho důkazem. Jsem vděčná, že mohu být její kamarádkou, a přeju jí, ať je její cesta nadále lemovaná úspěchy i dobrou náladou.“

Lucie Miškóciová, spolužačka z psychologie a kamarádka

„Peťu jsem poznal před patnácti lety na gymnáziu ve Žďáru nad Sázavou. Od první chvíle jsme si rozuměli a byli z nás velice dobří přátelé. Dohromady jsme se dali až během studia na vysoké škole, kdy jsme bydleli s dalšími spolužáky ze střední školy v jednom bytě. Často si děláme legraci, že jsme se tak dlouho hledali, až jsme na sebe zbyli. Peťa však je ta nejskvělejší ženská, přítelkyně a matka, kterou znám. Má až neuvěřitelnou trpělivost, jak se mnou, tak s naší dcerou Nelinkou, která neustále vyžaduje pozornost. Obdivuju její vůli a pracovitost, všechno totiž musí mít splněné na více než sto procent, jinak by ze sebe měla špatný pocit. Zvládá se starat o naši dceru, domácnost, a ještě po večerech dělá pracovní věci pro fakultu, takhle ona prý odpočívá.“

Michal Pátek, partner

Více článků

Přehled všech článků