Výzkumnice z fakulty sociálních studií pracuje jako jediná Češka v prestižním programu Evropské unie

Původně chtěla studovat psychologii, nakonec si vybrala sociální politiku a sociální práci. Dnes Jana Válková dokončuje doktorát na Masarykově univerzitě a pracuje pro evropský program nadnárodní spolupráce Interreg Central Europe, který podporuje mezinárodní projekty zaměřené na inovace, nízkouhlíkovou ekonomiku, která snižuje množství emisí v ovzduší, kulturní dědictví, životní prostředí a dopravu. Zapojilo se do něj devět evropských zemí včetně Česka. „Při hodnocení projektů využívám mimo jiné i znalosti, které jsem nabyla při vědecké práci na fakultě sociálních studií,“ říká čtyřiatřicetiletá výzkumnice.

Jako jediná Češka pracujete v mezinárodním programu Evropské unie Interreg Central Europe. Co konkrétně tam děláte?

Jako projektová manažerka mám na starosti projekty týkající se inovací. Tyto projekty podporují sociální inovace a sociální podniky, které zařazují znevýhodněné skupiny na trh práce, ale i univerzity a další instituce. Pomáhají také přenášet nové technologie do výroby. Společně s kolegy hodnotíme, do jaké míry jsou projektové návrhy ucelené, originální a významné pro řešení určitého problému. Podle toho se rozhodneme, zda projekt doporučíme k peněžní podpoře. Chceme, aby naše projekty vyvíjely a testovaly nové postupy. Kromě toho jsem také částečně zapojená do hodnotící pracovní skupiny, jejímž úkolem je posoudit kvalitu fungování celého programu s rozpočtem téměř dvě stě padesát milionů eur a jeho dopady.

Kolik projektů máte na starosti?

Z celkového počtu osmdesáti pěti mezinárodních projektů pracuju na patnácti. Univerzity, města, kraje, podniky, neziskové organizace a další instituce v našich projektech spolupracují na nových řešeních a pokud mají dobré výsledky, podporují jejich širší zavedení do praxe.  Výzkumná pracoviště aktuálně tvoří celkem pětinu příjemců grantu z našeho programu. Z Česka je jich celkem devatenáct.

Zapojila se do projektů i Masarykova univerzita?

Spolupracujeme s Masarykovým onkologickým ústavem, který je univerzitním pracovištěm Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Je zapojený do projektu INTENT. Účastníci se snaží prosadit, aby se onkologičtí pacienti dostali do centra pozornosti lékařů, byli lépe informovaní o léčbě a mohli také spolurozhodovat o postupech léčby. Podporujeme nový způsob pohlížení na nemocné.

Zajímají vás více sociální projekty anebo ekonomické?

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala sociální politiku a práci, více tíhnu k sociálním projektům. Ovšem zajímavé jsou i některé projekty z oblasti inovačních technologií. Například FabLabNet, který seznamuje veřejnost s 3D tiskem. Lidé se na workshopech učí pracovat ve 3D modelovacích softwarech, a pak si své výtvory mohou vytisknout na 3D tiskárně. Do tohoto projektu se zapojilo Vysoké učení technické v Brně.

Kromě posuzování projektů jste se zapojila i do výzkumu na Institutu pro veřejnou politiku a sociální práci a momentálně učíte. Baví vás víc bádání nebo výuka?

Rozhodně mě baví více výzkum než učení. Výuka je spíše zpestření mé práce. Mohu v ní prezentovat výsledky svých bádání a srovnávat je se současnou odbornou literaturou. Nyní učím anglický kurz Gender and labour market in different European contexts, který se zabývá postavením žen a mužů na trhu práce a platovými nerovnostmi. Společně se studenty o těchto tématech diskutujeme.

Bakalářské studium jste absolvovala v Hradci Králové. Co vás přivedlo na brněnskou fakultu sociálních studií?

Ke studiu sociální politiky jsem přilnula už v prvním semestru. Zaujala mě především výzkumná stránka studia, proto jsem se od začátku podílela na dílčích vědeckých úkolech. Fakulta sociálních studií se mi zdála velmi výzkumně zaměřená, proto jsem si ji vybrala.

Pečovatelské a vzdělávací instituce neberou ohled na potřeby rodin

Zabývala jste se inovativními postupy i ve svých výzkumech?

Ano, toto téma mě zajímá. V projektu INNCARE jsme se s dalšími výzkumníky zaměřili na rodiny, které se starají o děti anebo závislé seniory. Zajímalo nás, jaká řešení volí, když musí zkombinovat práci a péči o své blízké. Největším problémem je nedostatečná kapacita, dostupnost a kvalita služeb. Spolupráce mezi aktéry v celém systému někde dost vázne a rodiny na to doplácejí. Zkoumali jsme toto téma i z pohledu pečovatelských institucí. Srovnávali jsme přístupy v České republice a Norsku.

Jak se tyto dvě země v přístupech liší?

Norští muži se oproti českým více zapojují do péče o děti. Norové vnímají starost o děti jako svou povinnost a odpovědnost. U péče o seniory to ale tak není. Spíše spoléhají na domovy důchodců a další pečovatelské instituce. V České republice nese odpovědnost za péči o seniora rodina. Ovšem síť pečovatelských zařízení není dostatečně rozvinutá, je v nich málo míst. Češi zajišťují seniorům kromě citové péče také osobní péči, hygienu a vaření. Norové naopak tráví s blízkými volný čas, ale osobní péči zajišťují pečovatelky.

Vy jste se zaměřila na péči o děti. Proč?

Myslím si, že pro české ženy je náročné sladit ji s prací. Pořád převládá názor, že dítě je zralé chodit do školky až od tří let. To je takové české, respektive středoevropské specifikum.  Nově se sice v Česku budou moci zapsat do školky i dvouleté děti, ale nejspíš tam pro ně nebude místo. Často totiž není místo ani pro děti tříleté. Mateřské školy raději přijímají nejprve starší děti. Obecně se ukazuje, že pro poskytovatele služeb péče o děti a seniory jsou potřeby rodin sladit péči s prací vedlejší.

Ženy si málokdy řeknou o vyšší plat

S jakými genderovými nerovnostmi se setkávají Češi na trhu práce?

V Česku jsou ženy na pracovním trhu výrazně znevýhodněné. Platový rozdíl mezi ženami a muži je více než dvacet procent. Naše země má hned za Estonskem nejvyšší platový rozdíl. Nejvíce znevýhodněné jsou ženy ve věku okolo třiceti let, kdy se očekává, že se stanou matkami. Zaměstnavatelé vyžadují od svých podřízených vysokou produktivitu, což podle nich mateřství ohrožuje. Neberou ovšem v potaz, že se žena může rozhodnout zůstat bezdětná.

 Jak tyto problémy řeší ministerstvo práce a sociálních věcí?

Podle mě je více aktivní než dříve. Má vlastní projekty na potírání platových nerovností a testuje, zda zahraniční nápady budou fungovat i u nás. Takovým nápadem je například genderová kalkulačka, která se používá v Rakousku. Na webových stránkách do ní zadáte své charakteristiky a odvětví, kde chcete pracovat. Kalkulačka vám vypočítá odpovídající plat. Kromě toho se aktuálně ověřuje využití švýcarského softwaru pro firmy Logib. Firma do něj zadá údaje o mzdách svých zaměstnanců a dozví se, zda je odměňuje spravedlivě.

Pomáhá kalkulačka ženám patřičně ocenit svou práci?

Ano. Ženy si totiž méně často řeknou o adekvátní plat anebo zvýšení mzdy. Ovšem aby tento projekt společně s dalšími aktivitami zlepšil situaci žen na trhu práce, musí politici ledacos změnit. Na příklad lépe rozvinout systém péče o děti do tří let, aby měly matky možnost volby rychlejšího návratu na trh práce. Dosavadní systém totiž podporuje souhlas Čechů s tradičním rozdělením genderových rolí.

Plánujete zapojení do dalších genderových výzkumů?

Genderové nerovnosti se částečně věnuju i teď v programu Interreg Central Europe. Při hodnocení projektových žádostí zohledňujeme, jak přispívají ke genderové rovnosti. Je to jedno z kritérií, za které mohou získat body, a tak zvýšit šanci projektu na finanční podporu. Nicméně ráda bych v budoucnu opět zkoumala situaci žen na trhu práce.

Daří se vám sladit práci a volnočasové aktivity?

Ne tak dobře, jak bych chtěla. Jsem velká fanynka zimních sportů, nejvíc se věnuju krasobruslení. Trénuju třetím rokem a umím skoky v jednoduché rotaci. Je to skvělý sport pro udržení duševní rovnováhy. Když balancuju na hraně brusle, nemám čas myslet na každodenní starosti. V létě ráda chodím na dlouhé procházky do přírody.