Chce zabránit plýtvání plasty a obaly na jedno použití. Studentka rozdává látkové pytlíky

Kdyby mohla měnit svět, změnila by chování a způsob života druhých. Dvacetiletá studentka environmentalistiky vede skupinu lidí, se kterou rozdává látkové sáčky na potraviny ušité ze starých záclon. Snaží se, aby lidé byli empatičtí a žili více v souladu s přírodou. Plýtvání plasty a jednorázovými obaly ji rozčiluje, podobně jako těžba fosilních paliv, kácení stromů nebo převoz potravin přes půlku světa. Život by chtěla strávit po boku svého partnera s úsměvem na rtech. „Zbytek už se nějak vyvine,“ říká Karolína Tomečková.

Facebooková skupina Rozdáváme látkové pytlíky na potraviny má dnes přes dvanáct set členů, přestože ji Karolína Tomečková založila teprve v dubnu letošního roku. Dobrovolníci z celé republiky díky ní ze starých záclon a látek, které už lidé nevyužijí, šijí látkové pytlíky nejčastěji na ovoce nebo zeleninu. „Pytlíky rozdáváme zdarma, protože chceme, aby se tolik neplýtvalo. Snažíme se upozornit lidi na celkové plýtvání jednorázovými plastovými obaly. Vše je založené na dobrovolné pomoci a ochotě lidí. Má známá například šije pytlíky na přání a posílá je po celé republice, a to zcela bez nároku na odměnu,“ vypráví Karolína Tomečková.

Letos v červenci brněnská studentka uspořádala v pořadí už druhé rozdávání pytlíků, které se uskutečnilo na Zelném trhu v Brně. „Ohlasy byly o dost lepší než minule, už jsem si všimla jakéhosi zvykání si místních na rozdávání pytlíků. Osobně mě moc potěšil velmi pozitivní přístup trhovců, někteří by s námi rádi v budoucnu spolupracovali, myšlenka zamezit zbytečnému plýtvání se jim líbila. Nechali jsme jim proto pár kousků, aby je nabízeli zákazníkům místo škaredého mikrotenu,“ popisuje studentka.

S dobrovolníky nejčastěji z Brna, ale také z Ostravy už dohromady rozdali okolo sto padesáti látkových stahovacích pytlíků na ovoce, zeleninu nebo pečivo. Do aktivního rozdávání se zapojilo přes padesát lidí. Členové skupiny přitom posílají ušité stahovací pytlíky z celé republiky. Na sociální síti si také sdílejí návody, jak pytlíky různých velikostí ušít.

Změnila návyky a dívá se na svět jinýma očima

Usměvavá zrzka pochází z Uherského Hradiště. V Brně na fakultě sociálních studií jsou jejími obory environmentální studia a mediální studia a žurnalistika. V září nastoupí do druhého ročníku bakalářského studia. „Odmalička jsem ráda psala a vymýšlela různé příběhy, po čase jsem v sobě pocítila touhu stát se novinářkou. Environmentalistika byla taková volba na poslední chvíli. Kdo by to byl čekal, že se obory začátkem semestru úplně prohodí a já přestanu snít o novinařině, a naopak se zamiluju do environmentálních studií?“ usmívá se Tomečková.

Z environmentalistiky se pro ni stala srdcovka. Na oboru se jí líbila upřímnost, respekt a úcta k životnímu prostředí. „Za první dva semestry jsem se toho stihla hodně naučit, změnila jsem návyky. Převzala jsem za svůj život velkou zodpovědnost, už to není o mých rodičích, ale o mně samotné. Jaké si to udělám, takové to mám. Velmi střízlivě uvažuju o každém kroku, byť je to sebemenší banalita jako oblékání, doprava, nákup dárků, otázka plýtvání věcmi. Každým dnem jsem blíže ekologickému životnímu stylu a dále od mainstreamu. Teď se dívám na svět jinýma očima, jsem sama se sebou i se svým životem o dost spokojenější,“ popisuje aktivistka.

Na žurnalistiku však nechce zanevřít, ráda by v budoucnu uplatnila znalosti z obou oborů. Největší radost by pro ni byla, kdyby mohla psát o tématech souvisejících se životním prostředím. Myslí tím konfrontovat společnost s problémy, které sužují planetu, ale stále je lze reálně měnit a pracovat s nimi. „Týká se to nejen plýtvání, ale příkladem je i nadměrná produkce emisí, kácení stromů, těžba fosilních paliv, zneužívání zvířat pro lidskou zábavu či pro jídlo, používání chemických látek, takzvaná fast fashion, převoz potravin přes půlku planety a spousty dalších. Za zmínku krom ekologických hodnot stojí rozhodně i existence a možná náprava politické či sociální situace,“ myslí si Tomečková.

V Brně je spokojená, v budoucnu by chtěla bydlet na vesnici

Když se rozhodovala, kde bude studovat, nechtěla žít daleko od domova a rodiny. „Přála jsem si být v centru dění, rádi chodíme s přítelem na koncerty, na různé výstavy, přednášky, jsme zkrátka kulturně založení, a to vše nám Brno dokáže nabídnout. A abych nezapomněla, všude kolem Brna je i nádherná příroda, kam můžu utíkat, když už je té kultury i na mě trochu moc,“ líčí Tomečková.

V Brně bydlí s přítelem v pronajatém malém bytě, protože mají rádi své soukromí. Ve velkoměstě je spokojená, ale netouží v Brně zůstat natrvalo. „V budoucnu bychom určitě chtěli bydlet na vesnici. Větší města nejsou nic pro nás, rádi bychom bydleli v blízkosti přírody a měli dostatek prostoru, maličký ekodomeček a velkou zahradu. A taky toužíme po tom žít co nejvíce možně soběstačně. To nám bohatě stačí ke štěstí,“ přemítá na závěr.