Hon na zloděje i přespávání v muzeu aneb jak trávili léto lidé z fakulty

„V létě jsem navštívil Koreu – podíval jsem se za rodiči i přáteli a taky jsem odučil několik přednášek na univerzitě a sesbíral výzkumná data. Zúčastnil jsem se i konference ve Vídni a udělal jsem si i rodinný výlet ke Gardskému jezeru v Itálii. Nedokážu si ale vzpomenout, jak jsem strávil dny v Brně, pravděpodobně je to proto, že jsem nic nedělal. Nakonec to pro mě bylo docela ideální léto. A opravdu jsem si užil tohle ne-příliš-horké léto v Česku, v Koreji bylo toto léto jedno z nejhorších, extrémně horké a vlhké počasí trvalo víc než měsíc.“

Tae-Sik Kim, odborný pracovník na Katedře mediálních studií a žurnalistiky FSS MU

„Během léta se mi poštěstilo několikrát navštívit muzeum vesnického života v Krumvíři. Je to takové malé stavení zařízené podle toho, jak se žilo před sto lety. Vede ho přítelova mamka, takže tam přítel často chodí brigádničit a já jsem přes léto chodila s ním. A někdy i bez něj, protože brigádničit na muzeu je legrace. Naučila jsem se, jak se na domech dělají šambrány, tedy dekorativní rámy kolem oken, nebo jak obrousit a natřít dveře. Krom toho jsem si při focení na stránky muzea vyzkoušela historický kroj. A aby toho nebylo málo, jednou jsem v muzeu i přespala. Když se natíraly vchodové dveře, bylo potřeba, aby muzeum někdo ohlídal. S přítelem jsme vzali psa a ustlali si mezi figurínami se starobylým oblečením a almarami plnými potencionálních kostlivců. Venku byla bouřka a já jsem se děsně bála. O to víc, když jsem musela na záchod v dešti přes celý dvůr. Od té doby si o dost víc vážím splachovacího záchodu.“

Eva Bartáková, studentka mediálních studií a žurnalistiky a genderových studií

„Při vzpomínce na letošní léto se mi vybaví tři vzpomínky. Obraz číslo jedna: Šlajsna, pod ní buben a na zpěněné Vltavě se v lodičce houpou dva desetiletí kluci a není jim nejlíp. Jeden z nich můj syn. Víry je uvěznily a nechtějí pustit dolů k nám. Ale kápo výpravy, skvělý znalec a učitel vody (absolvent FSpS), přepere proud a malí vodáci posílení pochvalou od celé party se pod nejlepším vedením klouzají k dalšímu splavu a dobrodružstvím. Obraz číslo dvě: Konec tábora, vlakové nádraží, objímání a… kufr zmizel! Pár minut nato byl zloděj dopaden a jemným zásahem bývalého zápasníka řecko-římských zápasů vydal nejen náš majetek, ale i slib, že se polepší. No a třetí obraz, ten vše symbolicky dokresluje: na oslavě udělení práva městským trhům se měl objevit král. A kdo se posadil na trůn v rouchu s hermelínem a korunou na hlavě? – Moc mu to se svou ženou a královnou v jednom slušelo. Takže: Ať žije král a prázdniny!“

Ludmila Polášková, studijní referentka

„Uplynulé léto jsem strávil napůl pracovně a napůl po svém. Vedle kampaně pro krajské a senátní volby jsem stihl taky vstřebat spoustu kultury na Pohodě, Colours of Ostrava a Letní filmové škole. Tečku za prázdninami jsme s přítelkyní udělali na týdenní dovolené v Andalusii. Ideálně strávené léto by bylo vlastně dost podobné, jen pobytů v zahraničí by bylo víc a byly by delší.“

Petr Střítežský, student politologie

„Ideální léto je každé léto, které naruší můj pracovní stereotyp. V létě mám víc času soustředit se na sebe a na svoje blízké a taky, když se zadaří, někam vycestovat. Vždycky to znamená nějakou novou zkušenost a inspiraci, na níž je méně času v průběhu akademického roku. Letošní léto jsem strávil intenzivně jednak cestou do zahraničí, jednak psaním knihy. Oboje jsem si užil a jako vždy je mi líto, že listí už začíná rudnout a žloutnout – alespoň na zdi kousek od domu, kde bydlím. Ta letní volnost se láme do akademických povinností a je načase letní inspiraci proměnit do nových podnětů do mojí výuky. Tak snad se zadaří.“

Jan Motal, odborný asistent na Katedře mediálních studií a žurnalistiky

„Jsem ten typ člověka, kterému stačí pár metrů hotelové pláže, slunce, dobrá kniha a pohodlí resortu. Uplynulé léto jsem ale dal sbohem vylehávání na pláži ve stylu all inclusive a spolu s partou se vydal na cesty po Toskánsku. Toužil jsem si to tam prohlédnout už delší dobu, protože jsem velkým fanouškem příběhů Ezia Auditore z herní série Assassin's Creed, jehož příběh začíná ve Florencii – ta byla taky naší první zastávkou. Sama o sobě by ve mně nezanechala extra dojem, nebýt Michelangelova Davida a mých mentálních propojení příběhu hry s architekturou města. To samé můžu říct i o Pise a její šikmé věži. Faktem zůstává, že po dvou dnech jsem nebyl příliš nadšený, možná trochu zklamaný. Všechno se ale změnilo příchodem do menších městeček. San Gimignano jsem si zamiloval na první pohled a jinak to nebylo ani ve Volterre. Fanouškové Twilight ságy ale budou asi zklamaní – bájné Volturiovy tam nenajdou. Já jsem ale našel nejlepší zmrzlinu na světě, množství skvělých vináren a restaurací.“

Erik Balázs, student sociologie a mediálních studií a žurnalistiky