Ke studiu politologie a bezpečnostních a strategických studií na fakultě sociálních studií se David Vogel dostal díky předmětu, který fakulta pořádala společně s brněnským gymnáziem Vídeňská, na kterém studoval. „Jednou týdně jsem docházel na fakultu, kde nám přednášeli vyučující jako Stanislav Balík nebo Miloš Gregor. Přednášky byly velmi zajímavé, díky tomu na fakultě nyní studuju,“ vzpomíná Vogel, který se rozhodoval ještě mezi právnickou fakultou, na kterou byl také přijat.
Přestože je studium na fakultě těžší, než Vogel očekával, s výběrem je spokojený. Nadšený je především z bezpečnostních a strategických studií. „Bohužel, obor není možné studovat samostatně, a tak jsem si k němu přidal ještě politologii, která se mi zdála bezpečnostním studiím nejbližší,” vysvětluje svou volbu student prvního ročníku, který by v budoucnu rád pracoval ve státní správě nebo v diplomacii.
Hraním trávil několik hodin denně
Počítačovým hrám se Vogel věnuje asi od pěti let. „Díky tátovi, který je programátor, jsem měl vždycky přístup k technologiím. Na začátku mě ale v hraní rodiče příliš nepodporovali. Změnilo se to, když viděli, že si díky tomu vydělávám peníze, organizuju turnaje nebo komentuju zápasy,“ vysvětluje hráč, který v minulosti pořádal turnaje elektronických sportů spolu s kamarádem Danielem Gladišem, studentem ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. „Asi tři roky jsme organizovali offline ligu Penta-Week League of Legends, kdy se hráči scházeli v brněnské herně. Zápasy jsme pořádali hlavně pro zábavu, ale soutěžilo se i o ceny,“ vzpomíná student, který s organizováním přestal kvůli nedostatku času, který musel věnovat školním povinnostem.
Vogela vždy bavily hlavně karetní hry, například Magic: The Gathering, ve které soutěžil už na základní škole. „Nebyla to ale počítačová hra, musel jsem vždycky docházet do jedné z brněnských heren, které byly celkem daleko od mého domu. Bylo sice fajn, že jsem se reálně potkával s ostatními hráči, vždycky jsme se ale museli předem domluvit a občas se stalo, že jsem neměl s kým hrát, což mi vadilo,“ vysvětluje, proč později začal s počítačovou online karetní hrou Hearthstone. „Vyhovovalo mi, že jsem měl v počítači plnohodnotnou karetní hru, které jsem se mohl věnovat kdykoli a nemusel jsem nikam jezdit,” dodává.
Elektronickým sportům, tedy soutěžnímu hraní počítačových her, se začal věnovat asi před sedmi lety. „Asi čtyři roky jsem hrál hlavně Hearthstone. Byl jsem na české poloprofesionální úrovni a spolupracoval s oficiální českou organizací, od které jsem dostával i zaplaceno,“ říká Vogel, který si hraním vydělával i několik tisíc korun měsíčně.
Hraní mu tehdy zabíralo hodně času a tréninkem trávil obvykle čtyř až pěti hodin denně. „Hra má mnoho aspektů, obsahuje spousty karetních kombinací a balíčků. Cvičil jsem hlavně způsoby, jak se chovat v určitých herních situacích nebo jsem se snažil zapamatovat si karty nazpaměť,“ popisuje hráč, podle kterého je pro úspěch v elektronických sportech kromě tréninku důležitý také talent a inteligence. Stát se profesionálním hráčem a plnohodnotně si hraním vydělávat je ale podle něj v Česku stále těžké, přestože se podmínky zlepšují.
Ještě na střední škole se tak rozhodl s profesionálním hraním skončit. „V elektronických sportech platí, že čím víc člověk hraje, tím je lepší. Já jsem ale měl jiné priority, mezi které patřila škola a kamarádi. Přestalo mě bavit trávit u počítače tolik času,” vysvětluje student, který už dnes hraje pouze pro zábavu.
Rizikem hraní počítačových her může být závislost a také Vogel přiznává, že v minulosti byl na hraní částečně závislý. „Hodně jsem se tehdy zhoršil ve škole. Tenkrát mi pomohli kamarádi a rodiče, nyní si dokážu rozvrhnout den lépe a netrávím u počítače tolik času,“ říká. I když se podle něj může stát člověk závislým v podstatě na čemkoli, co ho baví, přiznává, že vypěstovat si závislost na počítačových hrách je vcelku snadné. „Hry jsou dostupné a čas při nich běží jinak, je snadné u počítače strávit celý den,“ popisuje vlastní zkušenosti student.
Do prvního ročníku univerzitní ligy se zapojili studenti z patnácti univerzit
I když Vogel dnes hraje spíš jen pro zábavu, o elektronické sporty se pořád zajímá. „Sleduju League of Legends European Championship, což je nejvyšší liga hry League of Legends v Evropě. Každý rok se také dívám na mistrovství světa elektronických sportů, které mi v mnohých ohledech připadá daleko víc zajímavé a strhující než normální sporty,“ říká student, který se zúčastnil také v Česku vůbec první univerzitní ligy elektronických sportů, takzvané 3E ligy.
Do prvního kola soutěže, které organizátoři spustili 5. listopadu loňského roku, se přihlásilo osmatřicet týmů z patnácti univerzit. Jeden z pětičlenných týmů vytvořil také Vogel spolu s dalšími studenty z ekonomicko-správní fakulty a Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. V každém z šesti kol proti sobě hrály týmy na dva vítězné zápasy, přičemž každé kolo trvalo kolem dvou hodin. „Čekal jsem, že zkoordinovat časové možnosti deseti lidí bude těžké. Překvapivě jsme se ale vždycky bez problémů domluvili,“ říká hráč, který se o možnosti zapojit se do soutěže dozvěděl na Facebooku. Jeho tým se jmenoval Majestátné ústřice – Nesnesitelně inteligentní, přičemž počáteční písmena názvu dávají dohromady MUNI, zkratku Masarykovy univerzity, na které hráči studují.
Přestože Vogelův tým nakonec skončil na děleném pátém místě, tedy těsně za branami finále, kam postoupily čtyři nejlepší týmy, první ročník ligy hodnotí pozitivně. „S ohledem na to, že se jednalo o první ročník soutěže, převažují pozitiva. Sám mám zkušenosti s organizací podobné ligy, takže znám úskalí například s domlouváním nebo sháněním prostor, se kterými organizátoři bojovali,“ říká student.
Do budoucna nicméně vidí i prostor pro zlepšení. Problematicky vnímá například kontrolu nad tím, aby v zápasech skutečně nastupovali hráči skutečně zapsaní na soupisce turnaje. „V online světě se na účet hráče může přihlásit kdokoli. Nikdo neví, kdo za počítačem skutečně sedí. V lize si ale s ostatními hráči věříme,“ dodává Vogel, jehož tým se v lehce obměněné sestavě přihlásil také do letního kola ligy, které odstartovalo 25. března a skončilo 24. května. Majestátné ústřice- Nesnesitelně inteligentní v něm získaly dělené desáté místo.
Profesionální hráči musí být v dobré fyzické kondici
Vogel není příznivcem zařazení elektronických sportů mezi olympijské disciplíny, o čemž členové olympijského výboru v souvislosti s blížícími se hrami v Paříži v roce 2024 diskutují. Olympiádu má spojenou s jiným druhem sportů a počítačové hry se podle něj do prestižní sportovní události nehodí. O tom, že se soutěžní hraní počítačových her právem řadí mezi sporty, ale nepochybuje. „Elektronický sport má jasně daná pravidla, je spravedlivý, vyžaduje trénink a odhodlání,“ vysvětluje, v čem vidí podobnosti s jinými sporty
Podle Vogela panuje kolem počítačových her řada mýtů, například že hráči počítačových her jsou osamělí nebo samotu vyhledávají. „Hráči počítačových her většinou nejsou asociálové, naopak bývají součástí skupin lidí, kteří spolu hrají a podporují se. Mě třeba na počítačových hrách bavilo, že jsme si při hraní s kamarády online volali a povídali si,“ říká hráč, jehož nejoblíbenější hra je League of Legends.
Jako přínos hraní vnímá Vogel kromě zdokonalení angličtiny a jemné motoriky také zlepšení soustředění a reflexů. „Rozvíjí to i schopnost dělat více činností zároveň. Například v League of Legends musí hráči sledovat svoji pozici, postavení svých čtyř spoluhráčů a pěti soupeřů, musí se soustředit na mapu i celkový vývoj hry,“ dodává student. Podle Vogela si mnozí lidé také myslí, že hráči počítačových her nemají příliš dobrou fyzickou kondici. „Profesionálové jsou ale obvykle namakaní mladí kluci, kteří drží diety a cvičí v posilovnách. Aby se byl člověk schopný třeba šest hodin v kuse maximálně soustředit na hru, musí být připravený i fyzicky,“ vysvětluje.
Kromě hraní počítačových her chodí student politologie také rád do posilovny, jezdí na kole nebo hraje fotbal. „Dřív jsem hrál jako brankář závodně. Bohužel jsem ale příliš nevyrostl, a tak jsem asi ve dvanácti letech skončil,“ říká Vogel, který fotbal hrál na celorepublikové úrovni za brněnskou Spartu. Pohyb spojený se sportem mu ale později začal chybět, kromě rekreačního hraní fotbalu s kamarády by se proto chtěl stát také rozhodčím. „Pískáním zápasů bych se chtěl vrátit do fotbalového prostředí,“ přibližuje své cíle student, který si dělá kurz rozhodčího.