Jak doktora Chena zavedla věda z Malajsie až na fakultu sociálních studií

Khin-Wee Chen nejprve začal se studiem duchovní hudby, zaměřil se na skladby pro sbor a sborové dirigování. Nakonec ho ale více než noty začal zajímat mediální a politický výzkum.

„Média, politika a humor – to jsou témata, kterým se věnuju,“ říká odborný asistent brněnské katedry mediálních studií a žurnalistiky Chen. Fascinuje ho, do jaké míry politická komunikace ovlivňuje veřejné mínění, jakým způsobem vzniká mediální rámování a jak satira dokáže fungovat jako nástroj odporu. Internetové memy, politické karikatury nebo propaganda – to všechno jsou fenomény, které detailně zkoumá a snaží se je přiblížit svým studentům a studentkám.

A právě studující mu na fakultě přináší největší radost. „Jsou zapálení, otevření diskusím a nebojí se klást otázky. Když vidím, že začínají kriticky přemýšlet a analyzovat mediální svět, mám pocit, že moje práce má smysl,“ konstatuje Chen. Nejvíce si rozumí s doktorandy, kteří už disponují vlastními zkušenostmi s výzkumem. Cení si také velkého množství zahraničních studujících, kteří na škole vytváří multikulturní prostředí.

Na fakultě sociálních studií vyučuje kurzy o mediálních a politických systémech, vizuální politice a interkulturní komunikaci. Těší ho, když může studujícím ukázat, jak se teorie uplatňuje v reálném světě, při řešení aktuálních problému. Rád pozoruje, jak uplatňují své znalosti v praxi.

Z Malajsie do Singapuru, přes Nový Zéland až po Kuvajt

Chengova první velká životní cesta vedla nejprve z Malajsie do Singapuru. Tam se oženil a absolvoval magisterské studium na Nanyang Technological University. Při studiu pracoval na plný úvazek jako učitel na mezinárodní škole a na univerzitu dojížděl každý den hodinu a půl metrem. „Možná to zní neuvěřitelně, ale vlastně mi to pomáhalo. Při cestování jsem měl aspoň čas na čtení povinné literatury, a tak jsem zvládl studium i práci skloubit,“ vzpomíná vyučující.

Když se rozhodoval, kde pokračovat v doktorském studiu, hledal nejen kvalitní univerzitu, ale také finančně dostupné možnosti. „Nový Zéland nabízel stipendium i pro zahraniční studenty, což pro mě bylo zásadní,“ vysvětluje. Kromě toho tam našel vstřícného školitele pro svou disertační práci. V ní se zabývala tím, jak lidé v Malajsii a Singapuru využívají satiru na sociálních sítích k vyjádření politických názorů. Jeho výzkum ukázal, že občanská satira často slouží spíše jako obranný mechanismus připomínající popichování než tradiční aktivismus.

Podle Chena jsou singapurské univerzity vysoce soutěživé a zaměřené na výsledky. Oproti tomu v novozélandském Christchurchi na University of Canbury panovala spíše kolegiální atmosféra. „Když jsem tam v roce 2010 studoval doktorát, bylo krátce po tamějším ničivém zemětřesení. Město se ještě vzpamatovávalo a akademické prostředí bylo hodně odlišné. Možná trochu melancholické, ale plné podpory,” vzpomíná Chen. Po doktorském studiu dostal nabídku odstěhovat se do Kuvajtu a učit na Gulf University for Science and Technology. Nová země pro něj představovala zcela jinou výzvu – kulturně, akademicky i osobně. Nejnáročnější pro něj bylo zvyknout si na přísný zákaz konzumace alkoholu a vepřového masa. Vepřové mu chybělo natolik, že kvůli němu dokonce podnikal výlety do Dubaje. „Ale potkal jsem v Kuvajtu skvělé kolegy a kolegyně, se kterými dodnes spolupracuju na výzkumu,” dodává. Zůstal tam šest let a na tu dobu vzpomíná s nostalgií.

Já, vy, my – Chen zkoumá, jak se vyjadřoval singapurský premiér

Singapurský premiér Lee Hsien Loong nedávno skončil po 20 letech ve funkci, což znamená, že teď má Chen k dispozici celý dvacetiletý archiv premiérových projevů z Národního dne. Singapur, bývalá britská kolonie, získal nezávislost 9. srpna roku 1965. Singapuřané toto výročí každý rok oslavují velkolepou přehlídkou, ohňostrojem a tradičními vystoupeními.

Archiv představuje pro Chena doslova výzkumný poklad. Ve svých současných projektech zaměřených na používání zájmen a vícejazyčnou politickou komunikaci totiž zkoumá způsob, jakým premiér používal zájmena „já“, „vy“ a „my“ k budování vztahu s veřejností. Politické projevy podle něj neslouží pouze ke sdělování informací, ale také k vytváření vazeb mezi řečníkem a posluchači. Chen upozorňuje na příklady, kdy premiér používal zájmeno „já“ k vyjádření osobní odpovědnosti, kdy přecházel na „vy“, aby přímo oslovil publikum, a především, jak využíval „my“ k budování pocitu národní jednoty. Chen sleduje, jak se způsob, jakým premiér mluvil, měnil za posledních dvacet let a nakolik to souvisí s proměnou singapurské politické scény.

V hlavním městě Malajsie, Kuala Lumpuru, kde budoucí výzkumník vyrůstal, se v běžném životě mluvilo převážně kantonsky, zejména uvnitř tamní čínské komunity. V Singapuru však dominují standardní čínština a jazyk hokkien. Díky tomu se Chen přirozeně stal polyglotem, člověkem libovolně přepínajícím mezi jazyky podle momentální situace. Toto mnohojazyčné zázemí ovlivnilo Chenovo vnímání jazyka, identity a komunikace. Tvrdí, že právě to je důvodem, proč se nakonec začal věnovat výzkumu mluvnických strategií.

S ohledem na to, že Singapur je vícejazyčná země, přednáší tamní političky a politici projevy v angličtině, mandarínštině, malajštině a tamilštině. Kromě posledního zmiňovaného ovládá Chen všechny jazyky, a tak může porovnávat, jak se sdělení mezi jednotlivými řečmi liší. Politické projevy totiž nejsou pouhým překladem. „Často dochází k jemným, ale někdy i výraznějším, posunům v tónu, důrazu nebo obsahu, a to v závislosti na jazyce a publiku. Zkoumám, co zůstává stejné ve všech čtyřech verzích, co se mění a proč k těmto modifikacím dochází,” přibližuje Chen.

Do budoucna plánuje výzkumník Chen analyzovat také thanatopolitiku parlamentních debat v Malajsii. Zaměří se tedy na to, jakým způsobem vláda a političtí aktéři rozhodují o otázkách života a smrti a jak tyto záležitosti komunikují s veřejností. „Jedná se o téma, které může působit jako zápletka sci-fi filmu, ale v politické realitě země, kde se stále používá trest smrti, hraje zásadní roli,” komentuje Chen.

Jedna fráze, která podle Chena dokonale vystihuje jeho životní cestu, je kantonské přísloví: 「騎牛搵馬，不斷進步!, což v překladu znamená „Jeď na krávě, zatímco hledáš koně, a stále se zlepšuj!“ K tomuto přístupu – využívat dostupné možnosti a zároveň mít oči otevřené pro lepší příležitosti – se hlásí dodnes. „V mnoha ohledech se totiž ukázal jako nejpraktičtější strategie,” usuzuje Chen.

Co si na Česku oblíbil?

Na životě v Česku si nejvíc cení veřejné dopravy. „Je efektivní, spolehlivá a cenově dostupná. Když nemusím řídit, odpadá mi stres z dopravních špiček nebo hledání parkování. Můžu si jen sednout a užívat si cestu,“ pochvaluje si. Kromě toho oceňuje snadný přístup k cestování po celé Evropě. „Rád cestuju na víkend do Rakouska, Německa nebo Polska. Nemusím plánovat dlouhé lety, prostě jen nasednu do vlaku a jedu,“ říká Chen.

Dalším pozitivem je podle něj místní pracovní kultura. „V Česku lidé berou rovnováhu mezi prací a volným časem vážně. V Asii je běžné pracovat do noci, být neustále online a pod tlakem. Tady je naopak normální mít po práci volno,” komentuje učitel a dodává, že podobné to bylo i v Kuvajtu. I tam si lidé našli čas na osobní život, a toho si Chen velmi váží.

Samostatnou kapitolou je pro něj sníh. Ten zvláště oceňuje po letech strávených v horkém podnebí. Zažívat opravdovou zimu se zasněženými ulicemi a pocit chladného vzduchu na tváři je pro něj jedinečný zážitek. Zejména v porovnání se spalujícími vedry, na která byl zvyklý. „Tu změnu si upřímně užívám,” usmívá se.

Co mu naopak chybí, jsou chutě jeho domovského regionu. „Česká kuchyně má své kouzlo, ale občas se mi zasteskne po malajských a singapurských pouličních specialitách, nebo po pokrmech z Blízkého východu,“ stýská si Chen. Na druhou stranu dodává, že se tím jeho stravovací návyky zlepšily. „Méně lákavých nočních svačin znamená zdravější životní styl,“ směje se.

Brno mu přirostlo k srdci a doufá, že tam ještě nějakou dobu zůstane

Po návštěvě vánočních trhů v Praze v roce 2022 si Chen řekl, že po letech strávených v Kuvajtu je čas na změnu. Česko ho nadchlo, a tak zde začal hledat vhodnou pracovní pozici. „Brno se nakonec ukázalo místem, kde můžu nejen pracovat, ale také objevovat nové perspektivy v akademické sféře,” pochvaluje si vyučující.

Rád by zůstal i několik dalších let. „Plánuju nové kurzy, ve kterých zužitkuju i své poznatky z Blízkého východu a jihovýchodní Asie,“ vysvětluje Chen. Jedním z nich je i nově vzniklý předmět CORE 160: Intercultural (Mis)Communication, kde se studenstvo dozví, jak funguje mezikulturní komunikace a jakými způsoby se lze v globalizovaném světě vyhnout nedorozuměním.

Když Chen zrovna nepracuje, rád objevuje brněnská zákoutí. Nejraději má dominantu města, katedrálu svatého Petra a Pavla. Fascinuje ho místní kulturní scéna a často jezdí na orchestrální koncerty až do Vídně. Ve volném čase s oblibou hraje na klavír, varhany i housle, dříve dokonce vystupoval jako barytonový zpěvák. V Kuvajtu byl součástí smyčcového kvartetu a také zpíval ve sboru, v Brně ale zatím podobnou možnost angažmá nenašel.

Kromě toho Chen také sám studuje v Centru jazykového vzdělávání obor Čeština jako cizí jazyk k profesním a akademickým účelům. Své jazykové dovednosti trénuje i s aplikací Duolingo určenou na procvičování cizích jazyků. Používá ji nepřerušeně už přes 1 200 dní. Neocenitelným pomocníkem je pro něj i online překladač Google. Postupně si všímá, jaké dělá v češtině pokroky. Už si zvládne objednat jídlo v restauraci i vést jednoduché rozhovory s místními. „Ale české pády…v těch pořád plavu,” uzavírá.