Ke štěstí mi stačí spacák a polívka z ešusu, tvrdí cestovatel

Nejraději cestuje stopem a nebojí se spát jen ve spacáku pod širým nebem. Díky své zálibě ve stopování poznává student psychologiesociologie nové země a kultury. „Miluju jinakost. I proto jsem zatím nestopoval v Česku. Kvůli tomu, že to tady znám, je to pro mě daleko menší dobrodružství,“ říká jednadvacetiletý Martin Hošek, jehož snem je procestovat stopem Indii a Jižní Ameriku. Při svých cestách rád ochutnává vegetariánské verze tradičních jídel a čte filozofickou literaturu.

6. 6. 2022 Kateřina Rakúsová


<span class="TextRun SCXW142071505 BCX4" data-contrast="auto"><span class="NormalTextRun CommentStart CommentHighlightPipeClicked CommentHighlightClicked SCXW142071505 BCX4">Hošek (vpravo)</span><span class="NormalTextRun CommentHighlightClicked SCXW142071505 BCX4"> se nebojí objevování nových krajin a zvyků ani za teplot směřujících pod nulu. Na fotografii se nachází na Ukrajině. Foto: archiv Martina Hoška</span></span><span class="EOP CommentHighlightPipeClicked SCXW142071505 BCX4" data-ccp-props="{&quot;201341983&quot;:0,&quot;335559739&quot;:200,&quot;335559740&quot;:276}"> </span>

Pro mnohé nebezpečná aktivita, pro jednadvacetiletého studenta fakulty sociálních studií koníček, díky kterému poznává svět. Se stopováním začal Martin Hošek loni v létě v Itálii. Přestože tam zažil neochotu řidičů a frustraci znásobenou vysokými teplotami, nadšení pro stop ho neopustilo. Za necelý rok procestoval  už deset zemí. „V Itálii nám to moc nešlo. Stopovali jsme asi osm hodin, za tu dobu nám zastavilo jen jedno auto. Navíc bylo šílené vedro, téměř 40 stupňů,“ vzpomíná cestovatel, který se na svá dobrodružství vydává s kamarády nebo přítelkyní.

Po Itálii následovalo Bulharsko, Srbsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Arménie, Rumunsko nebo třeba Ukrajina. Nejvíce se mu ale líbilo v Gruzii. „Už po dvou minutách stopování nám řidiči zastavovali. V Gruzii je na stop dokonce větší spoleh než na autobusovou nebo vlakovou dopravu,“ dodává student, podle kterého jsou chudší země ke stopařům přívětivější. Většina východních zemí podle něj vítá turisty s otevřenou náručí.

V Gruzii prožil rovněž jeden ze svých nejšťastnějších okamžiků při cestování. Na cestě do skalního městečka starého tisíc let, nedaleko města Gori, narazil na velice sympatického řidiče. „Nakonec šel do skalního města s námi, volal přitom ženě, aby se jí pochlubil, kde je. Vyprávěl nám, jak tam byl kdysi na výletě se školou. Dokonce nám nabídl, že u něho pak můžeme přespat a koupil nám chleba,“ vypráví Hošek. Nabídky nakonec nevyužili, v cestě pokračovali dál. Jediné, co se mu na Gruzii nelíbilo, bylo časté kouření v autech a divocí psi. Podle mladého stopaře jsou totiž nebezpečnější než například vlci.

Zničené ukrajinské budovy ze zpráv dobře poznává

Těsně před vypuknutím války navštívil student Ukrajinu. Podíval se tak například do Lvova nebo Kyjeva. „Setkal jsem se tam je se samými milými lidmi. Když jsem jim řekl, že jsem z Česka, měli radost,“ vzpomíná Hošek. Zprávy o válečném konfliktu teď vnímá o to citlivěji, zničené budovy ze zpráv dobře poznává. Pár týdnů nazpátek se mezi nimi sám procházel. „Zvažuju, že až válka skončí, jel bych tam dobrovolničit,“ svěřuje se cestovatel a zarmouceně dodává, že ho současná situace opravdu velice trápí.

Se stopováním začal jednadvacetiletý student loni v létě. Foto: archiv Martina Hoška

Stopování po Česku ho neláká. „Tady se orientuju, znám systém vlaků a autobusů. Nevidím v tom takové dobrodružství,“ říká student. Právě neznalost terénu a nečekané situace, do kterých se s přáteli v cizích zemích dostává, ho baví na cestování nejvíce. „Není to jako ve škole, kde musím napsat seminární práci, abych mohl ke státnicím a dostal titul. Na cestách musíte všechno řešit hned, výsledek práce vidíte okamžitě. Když vidíte, že vám zbývá poslední půllitr vody, musíte být vynalézaví a hledat způsoby, jak si v tu chvíli poradit,“ líčí Hošek s úsměvem. Dodává, že právě tyto výzvy ho baví.

Rizika stopování si cestovatel uvědomuje

Seznam věcí, které si sebou student bere na cesty, obsahuje jen pár položek. Vystačí si se stanem, karimatkou, spacákem, pár kusy oblečení a nádobím na vaření. Stan navíc nechává dobrodruh často doma. Pokud to počasí dovolí, přespává rád pod širákem.

Nebezpečnost stopování si uvědomuje nejen Hošek, ale také jeho rodina, která ho ale i přes obavy v jeho snech podporuje. Kamarádi reagují většinou s obdivem, tento způsob cestování jim podle studenta přijde cool. „Zdá se mi, že je to teď docela moderní. Mnoho vysokoškoláků se snaží žít méně konzumně. Líbí se jim tedy, že nevymetám jeden hotel za druhým,“ usmívá se nadšený stopař.

Kromě cestování zabírá Hoškovi hodně času práce a hlavně škola. V současné době studuje bakalářský stupeň sdruženého programu psychologie a sociologie. Z předmětů ho baví například Úvod do politické psychologie či Kulturní antropologie, zabrat mu naopak dávají biologicky zaměřené předměty.

Na fakultě si pochvaluje zejména lidský přístup učitelů. „Když se bavím se studenty jiných fakult a škol, vždy si stěžují na nějakého jednoho konkrétního učitele, který jim znepříjemňuje studium. Na fakultě sociálních studií jsem nic takového nezažil. Všichni jsou naopak nápomocní, milí a chápaví. Jsem tady spokojený,“ říká student, kterého čekají za rok státnice. Kam pak bude směřovat profesně, zatím netuší. V tom, jaké další země by rád navštívil, má ale jasno. Jeho vysněným místem je sever Indie. Láká ho tamní náboženská komunita i tradiční kuchyně. Za přírodními krásami by se zase rád vydal do Argentiny a Chile.

Martin Hošek je cestovatelem tělem i duší. Za necelý rok projel deset zemí stopem, do toho studuje a brigádničí za barem. Foto: archiv Martina Hoška

Martin Hošek

Martin Hošek je jednadvacetiletý student sdruženého studia psychologiesociologie na fakultě sociálních studií. Pochází z Velké Polomi, která leží poblíž Ostravy. Ke studiu si přivydělává prací za barem ve vyhlášeném brněnském podniku Bar, který neexistuje. Mezi jeho koníčky patří sport, zejména plavání, a čtení filozofických knih. Ke stopování ho přivedla kniha Na cestě od Jacka Kerouaca. Užívá si také vaření bezmasých pokrmů, už dva roky je Hošek vegetariánem. Do sluchátek si rád pouští indie rock či americký hip hop, v jeho hudebním playlistu nechybí skladby od Maca Millera nebo skupiny Easy Life.

Na hotely a klidné vyvalování se na pláži Hoška neužije. Nejraději cestuje za zajímavými památkami a divokou přírodou. Fotografie je z kavkazské oblasti na severu Gruzie. Foto: archiv Martina Hoška

Řekli o něm

„Martin je velmi chytrý, přátelský a komunikativní mladý muž. Má otevřenou mysl, nenechá se snadno vyvést z rovnováhy a umí vyjít s různými typy lidí. Ve volném čase rád cestuje, pěstuje pokojové rostliny, učí se míchat drinky a také výborně vaří. Při cestování rád poznává nové lidi, vyjde i s omezeným rozpočtem.“

Ivana Hošková, matka

„Jak vidím Martina já, jako bývalá třídní? Martina vnímám jako velmi chytrého a bystrého člověka. Dokázal si stát za svým, nebál se mluvit, diskutovat.“

Petra Valentíková Sokolová, třídní učitelka ze střední školy

„Marťa mě učí hrozně moc věcí o mně samé i o věcech okolo. Naučil mě, že hrozně moc věcí jde, i když na první pohled vypadají složitě. Když ho začne něco zajímat, plně se do toho ponoří a neustále o tom pak mluví. Umí také skvěle vařit. Moje mamka vždycky říká, že by ho potřebovala mít pořád doma, aby nám vařil. Pracuje v baru, poslední dobou se učí o alkoholu více než věci do školy. Mám ale díky němu drinky a hranolky se slevou, takže si nestěžuju.“

Karolína Beránková, přítelkyně

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.