Ke Stínadlům mě přivedla náhoda. Jako ke všemu ostatnímu, říká doktorand

Krátké hnědé vlasy, drobný úsměv a srdce žurnalisty, tak by se dal popsat Martin Vérteši. Dětství studenta fakulty sociálních studií provázely zcela popsané zápisníky a první literární pokusy. „Tvůrčímu psaní se věnuju od chvíle, kdy jsem se naučil písmena,“ říká doktorand na katedře politologie. Do světa literatury začal pronikat už na základní škole, kde psal převážně básničky a povídky. Za své texty sesbíral i několik ocenění. Ve čtrnácti letech například vyhrál literární soutěž Jána Kollára.  

22. 2. 2021 Tereza Čunátová


Martin Vérteši je doktorand politologie a magisterský student žurnalistiky. Foto: archiv Martina Vértešiho

Přestože se Vérteši zpočátku věnoval převážně tvůrčímu psaní, přirozeně s tím se vyvinula i láska k žurnalistice. Základy pro svůj novinářský rozvoj položil už na havířovském Gymnáziu Komenského, kde přispíval do regionálního deníku a společně s kamarády založil školní časopis Komár. „Školní časopis jsem si přál mít od doby, kdy jsem nastoupil na gympl,“ vzpomíná Vérteši. Zpočátku na jeho založení neměl odvahu. Dodal mu ji až podnět, který přišel o pár let později. Časopis Respekt totiž vyhlásil soutěž o nejlepší školní časopis, podmínkou účasti přitom bylo zaslání dvou čísel. Tehdy Vérteši oslovil pár spolužáků a společně uskutečnili jeho sen. Soutěž sice nevyhráli, ale neodešli s prázdnou. „Novináři z Respektu uspořádali na naší škole workshop, dostali jsme spoustu cenných rad a časopis, ve kterém jsme zpočátku komentovali celospolečenské dění, jsme začali směřovat více zpravodajsky a orientovat na naši školu a město,“ říká.

Martin Vérteši byl hostem v pořadu České televize Dobré ráno, ve kterém hovořil o Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Foto: archiv Martina Vértešiho

Při studiu na gymnáziu si Vérteši navíc založil blog, který nese jeho jméno. „Chtěl jsem mít vlastní prostor, kde budu moct umisťovat různé texty a zaznamenávat další události mého života,“ říká. V té době se zajímal o programování webu a učil se html jazyk. „Chtěl jsem si napsat web úplně sám, a to se mi podařilo. Nechtěl jsem být závislý na redakčním systému,“ objasňuje. Poslední příspěvek Vérteši na blogu zveřejnil v roce 2018. Přiznává, že mu teď na tvůrčí psaní nezbývá čas. Rád by se k němu ale někdy vrátil. „Mám rozepsanou knížku a tu chci jednou dokončit,“ prozrazuje Vérteši.

Kamarádi a úkol z češtiny ho přivedli k tvorbě Jaroslava Foglara

Po maturitě Vérteši přemýšlením nad tím, na jakou vysokou školou se vydá, příliš času nestrávil. „Vždycky jsem se zajímal o politiku a veřejné dětí, takže kombinace žurnalistiky a politologie byla vcelku přirozená,“ říká.  

Ve druhém ročníku bakalářského studia poprvé navázal kontakt s rektorátem Masarykovy univerzity. Nejprve externě přispíval články do Magazínu M, postupem času se spolupráce prohlubovala, až nakonec přerostla do podoby plného úvazku na Odboru komunikace a vnějších vztahů, kde má na starosti primárně interní komunikaci na univerzitě.

Vérteši má vedle studia a pracovních povinností mnoho zájmů. Už třináct let je členem neziskové organizace Sdružení přátel Jaroslava Foglara, která spojuje příznivce tohoto českého spisovatele. S jeho tvorbou se Vérteši setkal už na gymnáziu, díky hodině češtiny, kde dostal za úkol přečíst si některou z jeho knih. Tehdy vcelku naslepo sáhl po Záhadě hlavolamu. Zároveň ho v tu dobu kamarádi z Havířova přizvali do klubu, který založili po vzoru Foglarových Rychlých šípů. „Tehdy jsem nevěděl, o co jde. Kamarádi mi řekli, že se tam bude dělat něco zajímavého, jako například pořádání různých akcí a táborů pro děti. Tak jsem do toho šel,“ usmívá se Vérteši.

Martin Vérteši organizuje táborové aktivity, které pořádá Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Foto: archiv Martina Vértešiho

Stínadla tudy vznikla prakticky z ničeho, říká Vérteši

Postupem času se Vérteši ve sdružení přátel Jaroslava Foglara stal mnohem aktivnějším. Zpočátku pořádal akce a vedl dětské tábory. V současné době je mluvčím a místopředsedou organizace. „Když jsem nastoupil na vysokou školu do Brna, s lidmi ze spolku jsme se snažili Foglarovými myšlenkami upoutat pozornost více lidí, ale moc se to nedařilo. Rozjeli jsme spoustu různých aktivit, ale všechny se s úspěchem nesetkaly,“ vzpomíná.   

S kamarádkou ze spolku si tehdy všimli vyhlášení projektové výzvy SmartUp od O2 a vidina získání podpory na zajímavý nápad je hnala kupředu. „Začali jsme uvažovat, jakou formou by šlo uskutečnit něco zajímavého a spojeného s Foglarem. Tehdy poprvé přišla myšlenka městské hry v ulicích Brna,“ vysvětluje.

Martin Vérteši organizuje městskou hru Stínadla tudy společně se svými přáteli z organizace Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Foto: archiv Martina Vértešiho

Projekt obhájili a podařilo se jim uspět, díky čemuž mohli zorganizovat první ročník hry Stínadla tudy. Principem je procházení stanovišť a plnění úkolů na motivy Foglarových knih. „Tehdy jsme si říkali, že budeme rádi, když se do toho zapojí třeba sto zájemců, takže nás trochu zaskočilo, když se prvního ročníku zúčastnilo 1 200 lidí,“ usmívá se.

V současné době Vérteši se svými přáteli pracuje na čtvrtém ročníku, který se měl původně uskutečnit v tradičním termínu v březnu roku 2021. Kvůli koronaviru organizátoři ale letošní ročník přeložili. „Makáme na tom a jsme v dobré fázi. Kdy ale bude možné hru uskutečnit, zatím nevíme,“ říká doktorand s povzdechem.

Martin Vérteši střídá doktorské studium  politologie a magisterské studium žurnalistiky na fakultě sociálních studií s prací na Odboru komunikace a vnějších vztahů na rektorátu Masarykovy univerzity.   

Působí v neziskové organizaci Sdružení Jaroslava Foglara, kde zastává pozici mluvčího a místopředsedy. Společně se svými přáteli organizuje v Brně městskou hru Stínadla tudy, která vznikla po vzoru Foglarových knih a v současné době čeká na svůj čtvrtý ročník. V minulosti se podílel na tvorbě projektu Čichové mapy, která zaznamenává vůně a pachy jihomoravské metropole.  

Ve volném čase se věnuje sportu, hraje florbal, hokej a squash. Také chodí běhat a jezdí na kole. Pokud nastane okamžik, kdy se mu na nočním stolku nahromadí více knížek, snaží se najít čas na čtení. Jeho velkou vášní je také cestování, které dostalo průchod zejména v posledních letech na univerzitě. Na jeho pomyslném seznamu nechybí například Vietnam, Čína nebo Island. 

Doktorské studium, práce pro univerzitu a aktivita ve spolku Sdružení přátel Jaroslava Foglara. To vše Vérteši zvládá. Foto: archiv Martina Vértešiho

Stínadla tudy

„Chceš poznat tajemné brněnské uličky, zákoutí a zajímavé stavby, kterým hrozí zánik? Chceš během herního měsíce zažít dobrodružství a adrenalin a otestovat své schopnosti? Pokud se odvážíš do proslulé křivolaké čtvrti, tak jsi tady správně.“ Tak láká na svých webových stránkách hráče městská hra Stínadla tudy.  

Hra v sobě spojuje Foglarovy knižní motivy a tajemná zákoutí Brna. Před několika lety ji začal organizovat právě Martin  Vérteši společně se svými přáteli z neziskové organizace Sdružení přátel Jaroslava Foglara.   

Hra se skládá z deseti až patnácti stanovišť, která jsou různě rozmístěná po Brně. Po obdržení instrukcí k prvnímu stanovišti mohou týmy za měsíc libovolným tempem absolvovat všechna stanoviště, které pojí příběh Stínadel. Cílem hry je splnění všech úkolů.    

Řekli o něm

„Martina obdivuju za to, kolik toho zvládá. Při práci pro rektorát Masarykovy univerzity dodělával magisterskou práci na politologii. Potom nastoupil na doktorské studium a k němu navíc dokončuje magisterskou žurnalistiku. V minulosti pomáhal s organizací Mendelových dnů na Masarykově univerzitě a je zapojený do klubu Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Každé léto také pomáhá se stavbou táborové základny v Jeseníkách. Nechápu, jak to dělá a smekám před ním. Martin je zářný příklad toho, že když člověk něco chce a baví ho to, dá se stíhat snad cokoliv.“

Irena Diatelová, kolegyně z Odboru komunikace a vnějších vztahů 

„Martina znám zhruba polovinu svého života. Spřátelili jsme se na gymplu, když mě Martin oslovil, jestli se nechci stát členem klubu Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Už tehdy měl velký talent pro organizováni klubovních aktivit. Vůbec mě nepřekvapuje, že nyní organizuje úspěšnou brněnskou hru Stínadla tudy pro tisíce účastníků. Naším druhým velkým projektem z gymnaziálních dob, na který rád vzpomínám, je založení školního časopisu. Zrcadlil se v něm Martinův druhý talent, a to schopnost psát opravdu chytlavé povídky, s nimiž vyhrál mnoho prestižních literárních soutěží. Nezdráhám se říct, že Martin je renesanční osobnost, kterou navíc šlechtí velká skromnost.“

Roman Kula, dlouholetý kamarád a spolutvůrce časopisu Komár 

„S Martinem jsme za posledních deset let procestovali kus světa a vytvořili nespočet projektů. Vážím si ho pro jeho pracovitost, schopnost překonávat se a touhu přivádět k životu počiny všeho druhu. Martin je neúnavný tahoun, který je přísný především sám na sebe a nespokojí se s průměrem. Obdivuju, s jakým nadšením a cílevědomostí se pouští do nových výzev, ať už jde o akademickou dráhu nebo volnočasové projekty. Čas strávený s ním vždycky stojí za to, ať připravujeme projekty, cestujeme nebo diskutujeme u kofoly. Jsem vděčná, že jsem měla možnost poznat v Martinovi nejen skvělého spolupracovníka, ale taky dobrého přítele.“

Kateřina Sloupová, kamarádka, spolupracovnice na projektu hry Stínadla 

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.