Kéž by prezidentská kampaň trvala věčně, říká mladý politolog a youtuber

Ve svých videích se často politiků ptáte na nevšední témata, například s Andrejem Babišem (ANO) jste řešil to, že máte oba postavu tvaru hrušky. Snažíte se politiky takovými dotazy rozhodit, nebo je přiblížit jako lidi?

Pro mě je hlavní, že můžu s někým trávit čas. Ty otázky jsou pro mě pocitová věc, nikdy si je nepřipravuju. Zrovna u Andreje Babiše mi připadalo, že se po té otázce konečně probudil, že jsem ho tou otázkou potěšil. Mohl se povznést nad politiku všedních dní a myslím, že už dlouho neslyšel tak hezký dotaz. Co se týče toho, že je u setkání kamera a obsah se dostane k divákům, to je pro mě až sekundární věc. Natáčení je pro mě spíš něco, co musím přetrpět. Jde mi o to užít si čas se zajímavými lidmi, strávit s nimi hezký den. Do budoucna dokonce uvažuju o tom, že bych kameru a celé natáčení zrušil.

Podle čeho si vybíráte akce, na které pojedete?

Vždycky mě zajímá, jestli je to v dostupné vzdálenosti hromadné dopravy. Ono těch akcí pak zase tolik není. Jinak to zas tak neřeším, chci se prostě setkat s politiky. Občas jsem s nimi domluvený předem.

Jaká bývá komunikace mezi vámi a politiky, jsou vždy vstřícní?

Většinou vstřícní jsou, v nejhorším případě mi neodpoví. S vysloveným odmítnutím jsem se setkal jen jednou. Překvapuje mě spíš to, že domluva bývá s těmi slavnějšími a výraznějšími kandidáty většinou velice dobrá. Například Andrej Babiš mi hned odpověděl na textovou zprávu a domluvil jsem se přímo s ním. V případě Petra Pavla jsem komunikoval s jeho týmem a taky všechno proběhlo hladce. Ale třeba s týmem Danuše Nerudové komunikuju už asi tři měsíce a pořád hledají termíny. Kdo ví, co za tím může být. Doufám, že je to jen administrativní omyl.

Snažíte se, aby politici dopředu o vašem kanálu věděli, nebo jste radši, když neví, co čekat?

Ze začátku to byl trochu boj, protože můj kanál nikdo neznal, a tak nemělo cenu ho zmiňovat. Teď už je to ale jinak a kanál vždycky uvádím, protože i pro politiky je to zajímavé. Vnímají to jako šanci ukázat se mladšímu publiku. Třeba Andrej Babiš mi říkal, že se na moje videa díval, než jsme se setkali.

Nechci být nestranný, ale všestranný

Už jste dělal rozhovory se spoustou politiků. Vypadá to, že jste si možná nejvíce padl do oka s Alenou Schillerovou (ANO). Máte nějaké oblíbence?

Všichni politici, se kterými jsem natáčel, jsou moji oblíbenci, až na Marka Hilšera (MHS). Všechny ostatní mám ale vážně rád. S paní Schillerovou máme opravdu silný vztah. Asi ho ani nechci nijak dál popisovat, protože bych ho možná trochu porušil.

Chcete působit nestranně?

Ne. Snažím se být všestranný. Chci fandit všem, to je můj politický názor.

Co se ale týče tvorby, která je občas srovnávaná tou vaší, už kritický být umíte. Netajíte se tím, že nemáte rád známého youtubera Kovyho. Je to proto, že podle vás neinterpretuje informace správně, nebo je za tím něco jiného?

Asi je to především z toho důvodu, který jste zmínila. To mi vadí nejvíc. Je to prostě politologicky špatně. Ten malý prostor, který využívá na to, aby prezentoval nějaké informace, vyplňuje vatou a nepřesnými informacemi. Je to absolutně tendenční. Stačí se podívat na video o minulých prezidentských volbách, kde se Kovy o Jiřím Drahošovi (za STAN) vyjadřuje jako o mimořádně inteligentním člověku. O ostatních kandidátech ale takhle nemluví, je to naprosto nevyvážené. Nejvíc mě ale zaráží to, že si nějaký zhruba dvacetiletý kluk sám vyhodnotí, že by měl být autoritou, co se týče politiky a předávání politických informací, přestože pro to nemá žádné předpoklady nebo vzdělání. To je šokující. Bohužel je to obecně častým jevem na sociálních sítích, ale vzhledem k tomu, že v politických videích je tak chabá konkurence, není těžké se prosadit.

Jako člověk rostu s každým dalším setkáním

Často natáčíte na politických setkáních, a kromě politiků hovoříte i s běžnými lidmi. Setkáváte se někdy s razantním odmítnutím z jejich strany?

Asi mě napadá jen naše první natáčení. Točili jsme vlastenecké setkání příslušníků organizace Odchod.eu. Pamatuju si, že nás odtamtud vyhodili a chtěli nás zmlátit. Byli to takoví přiopilí mladí kluci, tak se s námi postrkovali, udělali kolem nás kruh a křičeli na nás, že jsme škola České televize. Nakonec se nám ale nic nestalo, jen nás vyhodili.

Je pro vás výzva zachovat si před kamerou vážnou tvář?

Nevím, pro mě je obecně těžké emoce prožívat, proto se je takhle snažím nacházet. Spíš mám problém s tím, že vůbec nevím, jak se tvářit. Učím se to postupně. Navíc jsem před každým natáčením dost nervózní. Moje videa mi v tomhle ale pomáhají. Mám pocit, že jako člověk rostu s každým takovým setkáním.

Kdo je váš vysněný host?

Kdyby to mohl být kdokoliv, byl by to určitě Václav Havel. Chtěl bych se ho zeptat, jestli si někdy udělal selfie. Ten pojem vznikl v roce 2005, takže to teoreticky stihnout mohl.

Inspirovali mě i pedagogové

Úspěšně jste ukončil bakalářský program politologie na fakultě sociálních studií, teď pokračujete v magisterském studiu. Co vám obor zatím přinesl?

Především mě to baví, politika mě zajímá už odmala. Co se týče vědomostí, určitě mi studium hodně dalo. Mám díky tomu přehled o politickém dění, což se pro mou tvorbu hodí. Zároveň mě inspirovali i pedagogové. Často si říkám: To je tak chytrý člověk, škoda, že to není youtuber nebo tiktoker.

Jaké jsou vaše plány s Fabulacemi do budoucna?

Já nevím. Vždycky mi až zpětně dojde, že volby jednoho dne skončí, a to mě štve. Přál bych si, aby prezidentská volební kampaň trvala věčně. Líbilo by se mi setkávat se každý týden s kandidáty a trávit s nimi čas. Zatím to vidím tak, že se v poslední den voleb, tedy 28. ledna, probudím a dlouze se zamyslím nad tím, co bude dál. A pak si půjdu vyčistit zuby.