Lidé mě poznávají dodnes, říká absolvent politologie, legendární účastník AZ-kvízu

Na fakultě sociálních studií jste vystudoval politologii. Co děláte dneska?

Aktuálně pracuju pro jednu pražskou pivotéku, ale předtím jsem dělal spoustu různých věcí, kromě jiného jsem si prošel v rozmezí šesti let redakcemi různých médií.

A jaký tedy máte k politice a politologii vztah dnes?

Už se politice aktivně nevěnuju, ale stále ji aktivně sleduju, snažím se být aktivní a rozumný volič a občan.

Politologii jsem vždycky bral jako takový švédský stůl sociálních věd

Jak zpětně vnímáte, co vám studium politologie na fakultě sociálních studií přineslo?

Rozhodně ho vnímám pozitivně. Politologii jsem vždycky bral jako takový švédský stůl sociálních věd, kde si člověk vezme to, co ho zrovna zajímá a co potřebuje. Politologie je jakožto specializace velmi dobrá. Člověk je s tím docela dobrý společenskovědní univerzál, může se uchytit v soukromé i státní sféře, v neziskovce a taky mu to dá spoustu různých měkkých dovedností, takže může vlastně být i úspěšným skladníkem ve šroubárně, pokud si to zrovna přeje.

Při studiu jste přispíval do studentského časopisu Halas a vedl tam gastro rubriku. Měl jste politiku a média s gastrem propojené vždy?

No tak kde se taky politika řeší nejčastěji, řekl bych, že nad škopkem.

Člověk sleduje internetové memy tak dlouho, až se z něj jeden stane

K vaší účasti v AZ-kvízu. V kolika dílech jste vlastně byl? Ta nejznámější videa jsou dvě, ze dvou různých dílů.

Je to pravda a přiznám se, že teď sám nespočítám, v kolika dílech jsem byl dohromady. Poprvé jsem byl v AZ-kvízu v devatenácti letech a u bankomatu jsem byl, pokud se nepletu, asi čtyřikrát nebo pětkrát. No a pak až do toho roku 2014 jsem se hlásil vždy hned, když mi vypršel rok od odvysílání minulého dílu.

A proč jste se do vědomostních soutěží hlásil, co vás na tom lákalo?

Úplně jednoduchá odpověď. Odmalička jsem ležel v knížkách, sledoval jsem všechny možné televizní soutěže a když mi bylo osmnáct a mohl jsem se do nich legálně přihlásit, AZ-kvíz byl prakticky to jediné, co na obrazovkách zůstalo, pokud jsem nechtěl do Vyvolených, a to jsem opravdu nechtěl. Takže proto jsem šel vyhrávat učebnice, hry na ukulele a podobné skvosty.

A když jste byl v AZ-kvízu a vznikla z toho virální videa, bylo to pro vás v tu chvíli nepříjemné?

Upřímně řečeno jsem byl zralý na lexaurin. Jasně, byl jsem vždycky výrazný a snažil jsem být výrazný, ale tady mi ta výraznost nevyšla tak, jak bych chtěl. Hlavně tedy ze slavného videa s „Frantou Pepou jedničkou” jsem vyšel jako arogantní hlupák, i když jsem byl jen rozespalý, nervózní a čekal jsem chyták tam, kde nebyl. Takže šťastný jsem z toho rozhodně nebyl, ale ono je to už skoro deset let, to je dneska voda za mostem. Tehdy jsem si říkal, že tak dlouho člověk sleduje internetové memy, až se z něj jeden stane.

Svého času to byla taková facka, ale život šel dál

Takže dneska, když už je to trošku minulost, máte pocit, že už na vás lidi zapomněli?

To ne, český memový rybníček je malý a lidé mě i dnes poznávají aspoň jednou za čtrnáct dní. Ale dneska už si říkám jasně, proč ne, nevadí mi to. Když je člověk slušný a neukazuje si na mě jako na zvířátko v zoo, proč ne.

A dala vám něco ta zkušenost se soutěžemi a zkušenost z toho, že jste se sám stal memem?

Svého času to byla taková facka, ale život šel dál, nezastavil se. Byl to tehdy přesně týden, co jsem byl v nové práci, v médiích. První pondělí po tom, co jsem tam nastoupil, se video „Franta Pepa jednička” masivně rozšířilo a já jsem skoro čekal, že poletím na minutu. Ale ne, kolegové i vedení se za mě postavilo, díkybohu za ně.

V tom druhém videu, které se masivně rozšířilo, jste v bankomatu vyhrál 1 100 korun. Na co jste je tehdy využil?

Ano, pětikilo, pětikilo a kilo. To jsem si skoro vzpomněl na toho milionáře od Nohavici, protože ta tisícovka, kterou jsem vyhrál, padla víceméně na cestu do Brna, cestu z Brna, a ještě večeři k tomu.

Doporučil byste studentům z fakulty sociálních studií využít dobu studia i pro účast ve vědomostních soutěžích?

Nevidím důvod, proč to nedoporučovat. Ale hlavně se předtím dobře vyspěte, na rozdíl ode mě. Natáčelo se to tehdy v devět hodin ráno, den předtím jsem toho moc nenaspal a když jsem nervózní, snažím se to přemlátit tím, že se snažím působit suverénně. A pak najednou člověka poznávají na ulici. Ovšem vyzkoušet si, jak člověk působí před kamerou v situaci, kdy se musí soustředit, není na škodu.