Miluju příběhy, a to nejenom ty knižní, říká studentka, která vydala vlastní knihu

Jaké to bylo držet poprvé v ruce svou knihu?

Bylo to neuvěřitelné. Splnil se mi tím můj dětský sen. Psala jsem už odmala, tehdy jsem svoje první „knihy" psala do školních sešitů tužkou, a nutno říct, že rozdíl mezi školním sešitem, kde je neohrabaně popsaných pár stran, a opravdovou knihou, je značný. Z wordového dokumentu je najednou kniha, na kterou si lze sáhnout, listovat v ní. Vidět ta slova vytištěná na jednotlivých stranách, to je něco, co se těžko popisuje.

Čím rukopis porotu zaujal?

Do finále se dostaly tři soutěžní texty, mezi nimi i ten můj. Nedovedu říct, co bylo to „něco", co jej nakonec posunulo na vítěznou příčku. Možná hrál roli styl psaní, možná viděli porotci v mém příběhu potenciál. Pamatuju si, že porotcům Martinu Bečanovi a Lence Dostálové se zamlouval podzemní svět Prahy, který jsem v knize popisovala.

O čem vlastně Futurum je?

Příběh se odehrává v postapokalyptické Praze roku 2120. Z města zbyly jen ruiny a prach. Hlavním nádražím se prohání vlak, který nikdy nezastavuje, a v pražském podzemí vznikl nový svět. Praha má v románu mnoho tváří a podob, přežít tam není vůbec jednoduché. Své o tom ví Dam, který hledá svou kamarádku Dany. Asi před rokem se ztratila a on ji hodlá najít stůj co stůj.

Jak příběh vznikal?

Čerpala jsem ze svých předchozích literárních pokusů. První zárodky Futura se začaly rýsovat, když mi bylo dvanáct. Původně se jednalo o tři samostatné příběhy, které jsem propojila do jednoho celku. Obecně vznikají příběhy v mé hlavě dost náhodně, prostě se objeví. Nápad přijde mimoděk a pak už je samozřejmě na řadě vědomá a složitější práce, kdy si hraju se slovy a snažím se dát svým myšlenkám konkrétnější formu.

V psychiatrické léčebně se setkávám se silnými příběhy

Zajímáte se o psychologii. Ve stejný měsíc, kdy kniha vyšla, jste začala psychologii také studovat. Ovlivnilo to nějak vaše psaní?

Myslím, že studium každého oboru určitým způsobem mění pohled na svět. Při mém nástupu na fakultu sociálních studií byly práce na Futuru už hotové, i tak si ale myslím, že se v knize tu a tam něco z psychologie promítlo. Pokud se mi podaří vydat další román, určitě se promítnou mé znalosti do textu více. Obor se mi začíná více dostávat pod kůži a je součástí mého každodenního života.

A jak jste zatím se studiem spokojená?

Baví mě, jen bych někdy ocenila výuku zaměřenou trochu praktičtěji. Oceňuju kvalitní pedagogy. Látku přednáší opravdoví znalci oboru. Vypíchla bych například předmět zaměřený na kritickou psychologii s profesorem Zbyňkem Vybíralem, který mě velice bavil a změnil můj pohled na některé slavné psychologické experimenty. Letos jsem se navíc konečně podívala na fakultu prezenčně, teď si užívám především setkávání se spolužáky a přáteli.

Své znalosti z psychologie využíváte i ve volném čase jako členka dobrovolnické organizace Spolu. Čemu konkrétně se tam věnujete?

Chodím do kognitivního týmu, v němž s pacienty v psychiatrické léčebně zkouším různé kognitivní aktivity. Je to skvělý doplněk ke studiu, spoustu věcí například z oblasti klinické psychologie si tak vyzkouším v praxi.

Co například s pacienty zkoušíte?

Hravou formou trénujeme jejich paměť a pozornost. Na oddělení chodíme spolu s mojí parťačkou s různými doplňovačkami, křížovkami, ale taky třeba s deskovými hrami nebo pexesem.

V léčebně se musíte setkávat se silnými lidskými příběhy. Není to inspirace k psaní?

Na našem oddělení se nám pacienti moc nesvěřují, ale i tak člověk občas něco pochytí. Rozhodně to jsou silné příběhy. Nějakým způsobem mě asi ovlivnit mohou. Člověk je vnímá a pak se jimi může inspirovat, někdy více a někdy méně. V mých textech se ale paradoxně promítají spíše maličkosti z každodenního života.

Pracujete aktuálně na nějakém dalším románu?

Ano, námětů mám hodně, dva z nich začínám rozpracovávat. V psaní ale nejsem zatím nijak daleko, takže v blízké době se nic nechystá. Určitě bych ale chtěla na námětech více pracovat, protože psaní bych se ráda věnovala i nadále a doufám, že Futurum nebude mojí poslední knihou.

Máte nějakou radu pro ty, kteří by také rádi vydali knihu?

Žádná univerzální asi neexistuje. Začínající autoři by měli být především trpěliví a vytrvalí. Doporučila bych jim hodně číst, protože čtením jiných knih do sebe člověk pasivně nasává mnoho užitečných poznatků. Cest, kterými se dá dnes vydat kniha, je spousta. Můžete se přihlásit do soutěže, kde ale můžete být limitovaní tématem. Obrátit se lze i přímo na nakladatelství, člověk musí ale počítat s tím, že z redakce mu odpověď dorazí třeba až za několik měsíců. Pokud máte dost peněz, dá se vydat kniha také na vlastní náklady. Další možností je třeba Wattpad, jelikož pomocí této platformy může nakladatelství začínající autory samo oslovit.