Nechci měnit svět, chci dělat, co mě baví, říká zakladatel webu Denní chleba

O dlouhých zimních večerech se nudil, a tak se Jan Mazáč rozhodl založit publicistický web. Student žurnalistiky a veřejné politiky a lidských zdrojů oslovil spolužáky ze žurnalistiky a společnými silami v loni v březnu spustili web Denní chleba. Dnes se kromě Mazáče na tvorbě obsahu podílí pět redaktorů – Kamila Jablonická, Lucie Tesařová, Alexandra Mravíková, Vladimír Buchar a Jakub Doubek.

23. 1. 2020 Eliška Podzemná


Jan Mazáč bere život s humorem. Na propagační akci webu Denní chleba si do krajíce kouslo najednou 61 lidí. Foto: archiv Jana Mazáče

Chtěl být herec, nebo sportovec. Jako novinář využije obojí

Od malička to Mazáče táhlo k herectví. „Jsem hodně společenský a extrovertní. S tím souvisí potřeba neustále mluvit a bavit ostatní,“ vysvětluje Mazáč. Od herecké kariéry ho ale zrazovali rodiče. Mají strach, že herectví je nevyzpytatelné a pro syna by si přáli peněžně zajištěnou budoucnost. A tak se na poslední chvíli rozhodl pro studium žurnalistiky. „V tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo. Teď jsem ale spokojený a vím, že jsem se rozhodl správně,“ pochvaluje si.

Kromě herectví uvažovat student žurnalistiky i nad sportovní kariérou. Jelikož miluje basketbal, chtěl se jím živit. „Basketbal je v podstatě celý můj život, je to taková rodinná tradice. Můj táta a strýc ještě donedávna aktivně hráli a strýc taky trénoval,“ vysvětluje Mazáč, který začal hrát basketbal už jako pětiletý kluk za tým v Boskovicích. Když se jeho tým rozpadl, s basketem přestal a vrátil se k němu až na gymnáziu. „Hrál jsem v Blansku, pak v Brně hned nejvyšší soutěž v dané věkové kategorii. Byl jsem i na Olympiádě dětí a mládeže, odkud jsme dovezli stříbro,“ vzpomíná student. S nástupem na univerzitu přešel do týmu v Podolí u Brna, kde do dnes hraje druhou ligu. Nemusí tak trénovat každý den a může sport pohodlně skloubit se studiem.

Zároveň je pro něj basket hobby, kterým si i vydělává. Mazáč si totiž udělal i trenérskou licenci, takže v Podolí pomáhá s trénováním dětí. Znalost basketbalu se mu ale hodí i v oboru. O basketu pravidelně píše články pro Basket Brno, moderuje také pořad 5 na 5 v univerzitním Radiu R. „Jedná se o pořad o basketu, kde zpovídám hosty z basketbalového prostředí. Každý den sleduju dění v české nejvyšší lize i v zahraničí. Využívám kontakty ze své hráčské kariéry, nebo získané v Basketu Brno a povídám si díky tomu s lidmi, o kterých se mi dřív ani nesnilo. Nevím, jestli mě to vůbec někdy přestane bavit,“ tvrdí Mazáč.

Jeho web má být pro čtenáře denním chlebem

Denní chleba přináší lidem témata každodenního dne. S názvem si Mazáč dlouho lámal hlavu. Chtěl, aby byl snadno zapamatovatelný a odpovídal obsahu, kterým web plní. „Jednoho dne mě napadlo pořekadlo‚ ‘je to můj denní chleba‘ a název byl na světě,“ vzpomíná. Web založil v době, kdy byl na Erasmu v Portugalsku. Redaktory vybíral ze svých známých, podle jejich stylu a předchozí tvorby. Začínali s třemi vydanými články týdně, dnes už pokryjí celý pracovní týden. „Chtěl bych, abychom se postupně dopracovali až k sedmi vydávacím dnům týdně, “ přeje si Mazáč.

Denní chleba se svým stylem řadí na půl cesty mezi blogem a zpravodajským webem. „Do zpravodajství bychom se pouštěli neradi, a tak píšeme hlavně publicisticky. Psát zprávy podle mého názoru znamená jen zaznamenávat fakta, což mě nikdy moc nezaujalo. Raději napíšu něco, do čeho můžu vložit svůj vlastní názor. Píšeme tedy publicistické, názorové texty, ale snažíme se, aby pojednávaly o aktuálních tématech, a i přes převahu názorů dbáme na faktickou správnost a vyváženost,” říká Mazáč. Denní chleba je podle něj určený pro čtenáře, kteří si rádi přečtou články o vážných tématech, například o demonstracích v Hongkongu, ale i odlehčené texty jako filmové recenze či fejetony. Mazáč tvrdí, že čtení článků na jejich webu nezabere více než pět minut, což podle něj většina čtenářů uvítá.

S tématy přichází každý redaktor sám, přičemž své návrhy a týdenní plán společně projednávají na redakční radě v neděli večer. „Ve výběru témat i v žánru nechávám všem volnou ruku, jen se občas radíme, z jakého úhlu by bylo dobré téma pojmout,“ popisuje Mazáč.

Denní chleba přináší politické články i poezii

Na stránkách webu čtenáři najdou celou škálu témat, od politiky až po básně o lásce a smrti. Básničky jsou novinkou a je to hlavně počin Vladimíra Buchara. Většinou se jedná o zamyšlení autora, například pohled na svět environmentalisty nebo křesťana. Nově na webu Denní chleba čtenáři objeví i sérii Na lehkou notu. „Je to takové odpočinkové čtení a zároveň zamyšlení o hudbě,“ popisuje rubriku Mazáč. S nápadem přišla redaktorka Kamila Jablonická, která se probírá různými písněmi a hledá mezi nimi spojitosti. Jeden článek se například věnoval tématu ticha. Zmiňuje například Depeche Mode a jejich píseň Enjoy The Silence či Team a jejich Reklamu na ticho.

„Autor webu sice nechce měnit svět, ale sám sobě a skupině autorů webu Denní chleba už ho změnil. Vytvořili partu lidí, kteří se baví tím, co pravděpodobně budou v budoucnu dělat jako zaměstnání. Je úplně jedno, jestli jsou texty dokonalé žánrově či obsahově. Tím nechci říct, že nejsou, u některých z nich jsem se smála nahlas. Klíčové je, že z nich je patrná snaha a rostoucí zkušenosti - je vidět, jak se autorky a autoři postupně zlepšují. A to je vedle zábavy, která je s psaním spojená, to důležité. Psát se totiž člověk naučí jen tak, že píše a čte.“

Lenka Waschková Císařová, novinářka a vyučující na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Psaní má být hlavně zábava

Redakce webu v budoucnu plánuje i cílenou reklamu na Facebooku, v tuto chvíli je ale tvorba článků spíš zdrojem zábavy. Propagaci však Jan Mazáč nezatracuje, v říjnu uspořádal ve spolupráci s boskovickým pekařstvím akci na náměstí Svobody, kde se společně s návštěvníky a kolemjdoucími snažili vytvořit rekord v počtu lidí, kteří si kousnou do chleba na jednom místě. „Byla to sice propagace našeho webu, ale nechtěl jsem, aby byla tak očividná, což byla možná chyba. Spousta lidí přišla jen kvůli chlebu zdarma. Ve výsledku jsem ale byl spokojený, protože si přišlo do chleba kousnout 61 lidí, což je víc než nic,“ směje se. Na akci se kromě chleba rozdávaly i samolepky s logem webu. „Myslím si, že díky akci na Svoboďáku jsme na web nalákali přibližně dvacet lidí,“ odhaduje student.

Znalosti získané studiem se při psaní článků hodí

Student přiznal, že už v hodinách publicistiky mu v hlavě uvízla myšlenka, že by glosy a jiné podobné texty psal rád častěji. „Žurnalistika mi dala určité základy toho, jak psát, naučila mě vyváženosti, takže byť píšeme názorové texty, chceme, abychom všechno odůvodnili a ideálně nastínili i protinázor. Podle mě je tohle klíčem k těm nejkvalitnějším textům,“ tvrdí Mazáč. Ze svého druhého oboru, kterým je veřejná politika a lidské zdroje mnoho znalostí nevyužije, jelikož Denní chleba nepíše o tématech týkajících se tohoto zaměření.

Do budoucna by se Mazáč chtěl Denním chlebem i živit

Aktuálním Mazáčovým cílem je, aby brzy na webu vycházel článek každý den „Nemám ani optimistickou ani pesimistickou vizi, jsem realista. Kdybychom Denní chleba dostali do fáze, kdy už bude vydělávat nějaké peníze třeba díky inzerci, bylo by to skvělé. Kdyby to bylo v době, kdy dostuduju a tohle by mě mohlo v budoucnu živit, budu nejšťastnější člověk na světě,“ uzavírá student.

Denní chleba

Denní chleba je publicistický web založený studenty fakulty sociálních studií. Na Facebooku o sobě píšou:

Komentáře, glosy, recenze, básně, úvahy, fejetony a spousta dalšího ke zlepšení nálady, pobavení, či zamyšlení. Na našem webu najdete krátké publicistické články týkající se politiky, Česka i zahraničí. Čeká vás jednoduché čtení do autobusu, k obědu, ke kávě nebo jen doma na gauč.

Buďte s námi. Jsme váš Denní chleba!

Jan Mazáč

Web Denní chleba založil mimo jiné proto, aby lidé život nebrali tak vážně. Na webu o sobě píše, že je milovníkem černého humoru a nevhodných poznámek a taky rád zpívá ve sprše. Humor podle něj každý vnímá jinak a v tom vidí jeho krásu. „Například vtip o holocaustu nebo Hitlerovi podle mě může být naprosto skvělý, ale neznamená to, že bych se smál historickým událostem. Humor je tu podle mě od toho, aby zlehčoval vážné a smutné situace a člověk se pak nad nimi tolik netrápil,“ vysvětluje své zalíbení v černém humoru Mazáč. Studuje mediální studia a žurnalistiku a veřejnou politiku a lidské zdroje. Zajímá se o sport, hraje basketbal, o kterém má na Rádiu R pořad s názvem 5 na 5, kam si zve hosty z basketbalového prostředí. Byl na praxi v Brněnském deníku Rovnost a v druhé polovině praxe také v jeho sportovní sekci. Sám říká, že jestli se bude někdy v budoucnu živit žurnalistikou, tak jedině tou sportovní.

Představení redakce Denního chleba:

Kamila Jablonická

K Dennímu chlebu jsem se dostala náhodou. Honzovi se líbila moje glosa v předmětu Publicistické žánry v tištěných médiích, a tak mě oslovil, jestli se nechci zapojit. Momentálně mě hrozně baví vymýšlet písničky do nového sloupku Na lehkou notu. To jde vždycky snadno, horší je ale sednout si k počítači a začít psát. Občas není lehké vytvořit každý týden tak kvalitní příspěvek, jak by podle mě měl být. Proto by bylo super, kdyby se náš tým rozrostl. Taky doufám, že neuvízneme jen v naší sociální bublině univerzitního prostředí, ale zaujmeme širší spektrum čtenářů.

Alexandra Mravíková

K Dennímu chlebu jsem se dostala přes jeho tvůrce, který všechno vymyslel, vytvořil a stále web zdokonaluje. Už předtím jsem se věnovala blogu, a to Honzu zaujalo a nabídl mi místo. Denní chleba má velký potenciál a věřím, že to bude jednou opravdu známý a oblíbený čtenářský pokrm. Celá redakce se snaží Dennímu chlebu věnovat na maximum, což se odráží na neustále se zlepšující kvalitě.

Lucie Tesařová

K psaní článků pro Denní chleba jsem se dostala úplně náhodou, přes kamaráda Jakuba Doubka. Na Facebook a Instagram jsem totiž přidávala krátké články ve stylu fejetonů, kterými jsem se vyjadřovala k různým tématům. Nestuduju žurnalistiku, takže jsem měla ze začátku obavy a byla jsem hodně nervózní, protože nemám pro psaní článků základy z teorie. Jednoduše jsem psala, co mě zrovna napadlo a Honza to pak předělal do té „formální“ podoby a radil mi co a jak. Začátky proto byly a vlastně i pořád jsou, trošku kostrbaté.

Jakub Doubek

K Dennímu chlebu jsem se dostal díky Honzovi, který mi v létě, když jsem byl na praxi, nabídl spolupráci. Asi se mu líbily moje názory nebo vyjadřování. Je zajímavé mít platformu, kde se člověk může prezentovat různými žánry a není stále svázaný pravidly, která musí dodržovat ve zpravodajství. Navíc mě baví, že se můžu vypsat ze svých vlastních myšlenek a mám prostor naformulovat do vět zkušenosti a zážitky ze života. Nejradši mám glosy, protože s úsměvem jde všechno lépe. Věřím, že Denní chleba má potenciál a jestli přežije a udrží si svoji pravidelnost vydávání, bude to důkaz toho, že mladí lidé, studenti, mají svůj názor a nebojí se ho vyjádřit, obhájit a prezentovat.

Vladimír Buchar

Denní chleba byl pro mě ze začátku výzva. Když mě Honza oslovil, byl jsem překvapený, ale pak jsem si řekl proč ne. Začal jsem zostra, s komentářem. Pak mě to začalo bavit a dnes si mimo jiné kromě úvah a komentářů rád občas napíšu i nějakou tu básničku. Ty jsou mnohem osobnější a možná v tom je jejich kouzlo. Osobní ambice a výhled jsou nejen „vypsání se“ a zbavení se pár žurnalistických zlozvyků, ale i snaha zkusit si třeba víc fejetonů. A kde vidím Chleba v budoucnosti? Samozřejmě jako nejčtenější web Česka! Není malých cílů.

Více článků

Přehled všech článků