Povídat si se Svěrákem u piva nezažije kdekdo, říká absolvent

S písničkami Zdeňka SvěrákaJaroslava Uhlíře se Tomáš Maleček setkával už od útlého dětství. Když mu bylo deset let, navštívil poprvé divadlo Járy Cimrmana. V tomto divadelním souboru našel brzy zalíbení. A protože ho zajímají také dějiny, rozhodl se napsat knihu Divadlo Járy Cimrmana po padesátce..., ve které mapuje padesátiletou divadelní historii. „Knížka je splněným snem. Odmala jsem psal do šuplíku, pak jsem si texty tiskl a sám sobě četl,“ směje se cimrmanolog a čerstvý absolvent fakulty sociálních studií. Když zrovna nesedí v hledišti divadelního sálu, mohou ho zájemci slyšet na rozhlasové stanici Radiožurnál.

21. 6. 2022 Kateřina Rakúsová


<span class="TextRun SCXW93575017 BCX4" data-contrast="auto"><span class="NormalTextRun SCXW93575017 BCX4">Cimrmani jsou </span><span class="NormalTextRun SCXW93575017 BCX4">Malečkovou</span><span class="NormalTextRun SCXW93575017 BCX4"> celoživotní vášní. Od sledování divadelních představení v televizi vede jeho cesta s tímto souborem až k oceňované diplomové práci a vydané knize, kterou vytvářel společně se Zdeňkem Svěrákem.</span><span class="NormalTextRun SCXW93575017 BCX4"> Foto: archiv Tomáše Malečka</span></span><span class="EOP SCXW93575017 BCX4" data-ccp-props="{&quot;201341983&quot;:0,&quot;335559739&quot;:200,&quot;335559740&quot;:276}"> </span>

O tom, že se diplomová práce nejlépe píše na téma, které studenta zajímá a baví, ví své pětadvacetiletý Tomáš Maleček. Svou fascinaci divadlem Járy Cimrmana přetavil v úspěšnou závěrečnou práci, z které se nakonec stala kniha.

První cimrmanovskou divadelní hru navštívil v roce 2007, od té doby je jejich vášnivým fanouškem. Díky své přítelkyni, která mu darovala ke dvacátým narozeninám setkání se Zdeňkem Svěrákem, se s herci souboru mohl poznat také osobně. „Dnes už mi připadají jako širší rodina. Když někdo ze souboru odejde na věčnost, je to jako kdyby vám odešel někdo hodně blízký“ líčí Maleček. Divadelní soubor totiž vznikl už v šedesátých letech minulého století a jeho zakládající členové jsou v současnosti buď v důchodovém věku anebo už nejsou mezi námi.

Kouzlo her o Járu Cimrmanovi spatřuje absolvent především ve specifickém humoru. „Zdeněk Svěrák ho pojmenovává aha haha. Nejdřív přijde efekt aha, kdy si vtip spojíme s asociací, pak se teprve zasmějeme,“ vysvětluje absolvent, který zhlédl už přes sto představení.

Ačkoliv se psaný scénář her nijak nemění, díky atmosféře a svébytnému podání herců jsou podle Malečka představení pokaždé odlišná. Mladý cimrmanolog také říká, že herci tohoto souboru jsou jedineční v tom, že si zachovávají dětskou duši a hravost, čímž propojují mladší a starší generaci. „Člověk má pocit, jako by se bavil s vrstevníkem, ne s o dvě generacemi staršími pány,“ dodává s úsměvem.

Kniha se věnuje historii divadla Járy Cimrmana. Foto: archiv Tomáše Malečka

Při psaní diplomky měl k dispozici deníky Zdeňka Svěráka

Svou diplomovou práci o Divadlu Járy Cimrmana psal na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde studoval učitelství dějepisuněmeckého jazyka pro základní školy. Při studiu se seznámil s vyučujícím Miroslavem Jirečkem, rovněž zarytým cimrmanologem, který mu práci nakonec vedl. „Vyzpovídal jsem všechny žijící členy divadla. Včetně těch, které si člověk na první dobrou nevybaví, tedy i kulisáky,“ popisuje autor diplomové práce.

Právě to, že Divadlo Járy Cimrmana navštěvuje už přes patnáct let a s herci se osobně zná, bylo přidanou hodnotou práce. „Chodit se Svěrákem na pivo, to nemá kdekdo,“ říká potěšeně Maleček. Cimrmanolog navíc věří, že k úspěchu práce pomohlo i to, že mu Svěrák svěřil dva zápisníky, do nichž si už za minulého režimu zapisoval poznámky z divadelního zákulisí. Vzácné deníky zahrnují například i setkání s Janem Werichem. Práce nakonec získala ocenění Ceny děkana Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity za rok 2021.

Diplomovou práci se mu podařilo vydat jako knihu. První dva výtisky putovaly Zdeňku Svěrákovi a Miloni Čepelkovi. Největším zážitkem byl pro autora křest a s ním spojená autogramiáda. „Pro mě jako pro skromného člověka bylo neskutečné, že jsem si mohl sednout do lavice vedle Svěráka, Čepelky, Bruknera, Táborského a podepsat se na první místo v knize,“ líčí svůj zážitek z loňského podzimu cimrmanolog.

Setkání se souborem mu zajistila jeho dlouholetá přítelkyně. Díky tomu se Tomáš Maleček dostal do zákulisí a své diplomové práci, která mu přinesla řadu ocenění, tak dal nový rozměr. Foto: archiv Tomáše Malečka

Díky žurnalistické praxi se dostal k práci v Českém rozhlasu

Kromě vášně pro cimrmanovské divadelní hry má Maleček ještě jednu velkou zálibu – rozhlas. A přestože své vysokoškolské studium začal na pedagogické fakultě, před pár týdny získal také bakalářský titul ze žurnalistiky a politologie na fakultě sociálních studií. „Předávání informací zpoza učitelského stolu mě neuspokojovalo,“ líčí absolvent, proč se rozhodl pro studium žurnalistiky.

Díky povinné žurnalistické praxi si cimrmanolog vyzkoušel práci v Českém rozhlasu, kde dodnes působí jako externí pracovník pro kulturu. Mladý rozhlasový nadšenec stojí například za osmidílným audio seriálem Neopouštěj staré písně pro nové o písničkové tvorbě Zdeňka Svěráka s Jaroslavem Uhlířem. O seriálu napsal Maleček také svou bakalářskou práciSpolečně s ostříleným rozhlasovým moderátorem Vladimírem Krocem se v něm pokusil absolvent fakulty sociálních studií přiblížit posluchačům méně známé skladby tohoto slavného dua. „Složili asi pět set písní, málokdo je ale zná všechny. Byl to jeden z největších zážitků - sedět s pány v jednom rozhlasovém studiu,“ říká Tomáš Maleček. Dodává, že poslední dva roky byly pro něj léty splněných snů.

Ve svých pětadvaceti letech stihl Maleček vydat knihu, navštívit přes sto představení divadla Járy Cimrmana, vystudovat magisterský stupeň učitelství dějepisu a německého jazyka, mít vlastní osmidílný pořad v Českém rozhlasu a získat bakalářský titul ze žurnalistiky a politologie. Foto: archiv Tomáše Malečka

Tomáš Maleček

Tomáš Maleček se narodil v Brně, je mu 25 let. Na začátku června odstátnicoval z bakalářského stupně mediálních studií a žurnalistiky a politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Za sebou už má pětileté magisterské studium Učitelství dějepisu pro základní školyUčitelství německého jazyka pro základní školy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

Už od dětství je skalním fanouškem divadelních her Járy Cimrmana. Jeho literární prvotinou je kniha Divadlo Járy Cimrmana po padesátce, která vznikla z původní diplomové práce na základě spolupráce se protagonisty pražského divadla. Kromě vydané knihy považuje cimrmanolog za svůj největší dosavadní životní úspěch současnou práci v rozhlasové stanici Radiožurnál, která je součástí Českého rozhlasu. Dostal se tam díky studentské žurnalistické praxi. I po státnicích v něm chce zůstat, protože ho práce naplňuje a doufá, že ho bude bavit i do budoucna.

Kromě toho je vášnivým cestovatelem, ve volném čase poznává krásy rodné země. „Mám rád především zapomenutá místa v přírodě, která zná málokdo,“ líčí s úsměvem student. Odpočívá při sledování seriálů, v současnosti ho baví seriál Devadesátky. Jeho oblíbeným filmem je Kolja se Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli, oblíbenou knihou pak Cesta k nesvobodě od Timothyho Snydera. Hraje na klavír, několik let hrál i na varhany.

Kromě vydání knížky se mu splnil další sen, a to práce v rozhlasovém studiu. Foto: archiv Tomáše Malečka

Divadlo Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana je divadelní soubor, který byl založený na konci 60. let minulého století. Za minulého režimu byl donucen stěhovat se po několika pražských scénách, po sametové revoluci zakotvil na Žižkově, kde má domovskou scénu dodnes. Repertoár tvoří komedie Ladislava SmoljakaZdenka Svěráka. Humor této scény je založen na mystifikaci o fiktivním zneuznaném českém géniovi Járovi Cimrmanovi. Mezi známé herce souboru patří kromě uvedených autorů her třeba Petr Brukner, Miloň Čepelka, nebo Jan Hraběta. Fanoušci mohou v divadle zhlédnout patnáct her, například Vyšetřování ztráty třídní knihy, Akt nebo Vraždu v salónním cou.

Řekli o něm

Tereza Nádeníčková⁠⁠ –⁠ přítelkyně

„Tomáš Cimrmanem žije, provází ho takřka každým dnem. A musím říct, že i mě k takovému humoru přivedl. Naladili jsme se na stejnou notu a já poznala, že by mu udělalo radost setkání se Zdeňkem Svěrákem. Jen oni dva. Dnes si zpětně říkám, jak jednoduché to vlastně bylo... napsala jsem tehdy do divadla a ke dvacetinám mu nadělila dárek v podobě setkání s mistrem. A možná v tomto setkání lze hledat prapočátek jeho diplomové práce, později knihy.“

Tereza Nádeníčková, přítelkyně

Zdeněk Svěrák – zkráceno z předmluvy ke knize

„Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že kronikářem našeho divadla bude brněnský student patřící do generace našich vnuků, zaťukal bych si na čelo. Ale stalo se to. Tomáš si kupoval lístky nejen v Praze a Brně, ale po celé republice, až nebylo možné si ho a jeho přítelkyně nevšimnout. Léta této vytrvalosti vedla ke sblížení s divadlem i s námi. Následovaly rozhovory s každým z nás. Už při nich jsem si uvědomil, že ví líp než já, kdy byla která hra napsána a kdy zakázána. Pozoruhodné je, že tento mladík s talentem svědomitého vědce má navíc smysl pro humor. Když jsem si to sečetl, ulevilo se mi: nebudu to já, komu připadne úkol sepsat pohnutou historii našeho letitého pánského souboru.“

Zdeněk Svěrák– zkráceno z předmluvy ke knize

Miroslav Jireček – ⁠vedoucí diplomové práce

„Učí se dobře, to nemohu říct, vyjádřil by se jistě nejeden cimrmanolog o Tomáši Malečkovi. Přičemž vyznění této známé hlášky by bylo v tomto případě jistě kladné. Tomáš se v tématu své diplomové práce doslova našel. Připomínky si bral k srdci, prací opravdu žil, s obrovským nadšením pravidelně informoval o svých badatelských posunech. Navíc výborně píše, a to s nadsázkou a vtipem. Být vedoucím této diplomové práce byla čirá radost. Tuším, že na tomto poli neřekl své poslední slovo…“

Miroslav Jireček, vedoucí diplomové práce

Roman Müller –⁠ kamarád a emeritní starosta města Jevíčka

„Určitě jsem byl blízko, když myšlenka napsat knihu o Cimrmanech Tomáše napadla. Tím se nechci chlubit, o to víc si ale vážím přátelství s autorem. Kdy jsme se potkali na představení velikánů poprvé, si přesně nepamatuju ale to je právě Tomova parketa, aby mi to připomněl. Najednou se na hvězdném nebi objevil fenomén nejmladšího cimrmanologa na světě a jsem rád, že i Jevíčko se stalo součástí jeho badatelské tvůrčí činnosti. Právě k nám do městečka na Malé Hané slavný soubor už téměř 20 let s oblibou zajíždí. A jako věrný divák přijíždí i Tomáš. Zdeněk Svěrák se zpočátku ptal, jak to, že Tom sehnal v Jevíčku lístky úplně dopředu. Už víte?“

Roman Müller, kamarád a emeritní starosta města Jevíčka

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.