O tom, že se diplomová práce nejlépe píše na téma, které studenta zajímá a baví, ví své pětadvacetiletý Tomáš Maleček. Svou fascinaci divadlem Járy Cimrmana přetavil v úspěšnou závěrečnou práci, z které se nakonec stala kniha.
První cimrmanovskou divadelní hru navštívil v roce 2007, od té doby je jejich vášnivým fanouškem. Díky své přítelkyni, která mu darovala ke dvacátým narozeninám setkání se Zdeňkem Svěrákem, se s herci souboru mohl poznat také osobně. „Dnes už mi připadají jako širší rodina. Když někdo ze souboru odejde na věčnost, je to jako kdyby vám odešel někdo hodně blízký“ líčí Maleček. Divadelní soubor totiž vznikl už v šedesátých letech minulého století a jeho zakládající členové jsou v současnosti buď v důchodovém věku anebo už nejsou mezi námi.
Kouzlo her o Járu Cimrmanovi spatřuje absolvent především ve specifickém humoru. „Zdeněk Svěrák ho pojmenovává aha haha. Nejdřív přijde efekt aha, kdy si vtip spojíme s asociací, pak se teprve zasmějeme,“ vysvětluje absolvent, který zhlédl už přes sto představení.
Ačkoliv se psaný scénář her nijak nemění, díky atmosféře a svébytnému podání herců jsou podle Malečka představení pokaždé odlišná. Mladý cimrmanolog také říká, že herci tohoto souboru jsou jedineční v tom, že si zachovávají dětskou duši a hravost, čímž propojují mladší a starší generaci. „Člověk má pocit, jako by se bavil s vrstevníkem, ne s o dvě generacemi staršími pány,“ dodává s úsměvem.
Při psaní diplomky měl k dispozici deníky Zdeňka Svěráka
Svou diplomovou práci o Divadlu Járy Cimrmana psal na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde studoval učitelství dějepisu a německého jazyka pro základní školy. Při studiu se seznámil s vyučujícím Miroslavem Jirečkem, rovněž zarytým cimrmanologem, který mu práci nakonec vedl. „Vyzpovídal jsem všechny žijící členy divadla. Včetně těch, které si člověk na první dobrou nevybaví, tedy i kulisáky,“ popisuje autor diplomové práce.
Právě to, že Divadlo Járy Cimrmana navštěvuje už přes patnáct let a s herci se osobně zná, bylo přidanou hodnotou práce. „Chodit se Svěrákem na pivo, to nemá kdekdo,“ říká potěšeně Maleček. Cimrmanolog navíc věří, že k úspěchu práce pomohlo i to, že mu Svěrák svěřil dva zápisníky, do nichž si už za minulého režimu zapisoval poznámky z divadelního zákulisí. Vzácné deníky zahrnují například i setkání s Janem Werichem. Práce nakonec získala ocenění Ceny děkana Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity za rok 2021.
Diplomovou práci se mu podařilo vydat jako knihu. První dva výtisky putovaly Zdeňku Svěrákovi a Miloni Čepelkovi. Největším zážitkem byl pro autora křest a s ním spojená autogramiáda. „Pro mě jako pro skromného člověka bylo neskutečné, že jsem si mohl sednout do lavice vedle Svěráka, Čepelky, Bruknera, Táborského a podepsat se na první místo v knize,“ líčí svůj zážitek z loňského podzimu cimrmanolog.
Díky žurnalistické praxi se dostal k práci v Českém rozhlasu
Kromě vášně pro cimrmanovské divadelní hry má Maleček ještě jednu velkou zálibu – rozhlas. A přestože své vysokoškolské studium začal na pedagogické fakultě, před pár týdny získal také bakalářský titul ze žurnalistiky a politologie na fakultě sociálních studií. „Předávání informací zpoza učitelského stolu mě neuspokojovalo,“ líčí absolvent, proč se rozhodl pro studium žurnalistiky.
Díky povinné žurnalistické praxi si cimrmanolog vyzkoušel práci v Českém rozhlasu, kde dodnes působí jako externí pracovník pro kulturu. Mladý rozhlasový nadšenec stojí například za osmidílným audio seriálem Neopouštěj staré písně pro nové o písničkové tvorbě Zdeňka Svěráka s Jaroslavem Uhlířem. O seriálu napsal Maleček také svou bakalářskou práci. Společně s ostříleným rozhlasovým moderátorem Vladimírem Krocem se v něm pokusil absolvent fakulty sociálních studií přiblížit posluchačům méně známé skladby tohoto slavného dua. „Složili asi pět set písní, málokdo je ale zná všechny. Byl to jeden z největších zážitků - sedět s pány v jednom rozhlasovém studiu,“ říká Tomáš Maleček. Dodává, že poslední dva roky byly pro něj léty splněných snů.