Poznávat svět už mi nestačilo, říká dobrodruh a student mezinárodních vztahů

Založil cestovatelský klub a v sedmnácti vyjel na čtvrt roku do Afriky. Z výprav po celém světě se rozhodl ke studiu na fakultě sociálních studií.

27. 11. 2017 Veronika Jelínková

Albert Fikáček se po letech cestování napříč světem vrátil do Brna, kde studuje mezinárodní vztahy na fakultě sociálních studií. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Po exotických dálkách toužil sympatický rodák z Opavy už jako zvídavé malé dítě. Ve čtrnácti letech se s malým batohem vydal stopem na svou první výpravu do zahraničí. Zcestovalý dobrodruh a zakladatel Expedičního klubu v Brně Albert Fikáček se po mnoha letech putování světem rozhodl na čas usadit a věnovat se studiu mezinárodních vztahů na fakultě sociálních studií v Brně.

Být neustále na cestách, lézt po horách a poznávat nové tváře ho naplňuje. Veselý a houževnatý Albert Fikáček má spoustu nápadů a plánů, které se mu postupně daří plnit. S dobrodružnými cestami za hranicemi rodné země začal už jako student základní školy. „Vzpomínám si na jedny nudné jarní prázdniny, když mi bylo čtrnáct let. Ráno jsem si sbalil batoh a s prázdnou kapsou, bez znalosti cizí řeči jsem se poprvé stopem vydal do Slovinska,“ popisuje s úsměvem devětadvacetiletý student.

Od rodičů se mladý cestovatel odstěhoval už v šestnácti letech. Živil se různými pracemi jako brigádník a v sedmnácti letech poprvé zatoužil po Africe. „Nastoupil jsem na trajekt, který mě odvezl do Maroka, kde jsem nakonec strávil tři týdny na cestě. Stopem jsem se přemisťoval mezi různými městy, poznával cizí etnika a občas mě u sebe některý Maročan pohostil. Na cestu domů mi nezbyly vůbec žádné peníze, tak jsem musel prodat v marockém přístavu foťák, abych si mohl koupit lístek na zpáteční trajekt do Evropy,“ vypráví Fikáček. Po maturitě se vydal do Afriky znovu, kde putoval tři měsíce v zemích, jako je Maroko, Mauritánie, Senegal a Mali.

Když se vrátil do České republiky, rozhodl se přestěhovat do Brna a přihlásit se na Newton College. Po třech letech studia a ročním vycestování do Španělska díky programu Erasmus získal bakalářský titul z oborů management a psychologie.

Putování na velbloudech po saharské poušti. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Cestovatele začal sdružovat v Expedičním klubu v Brně, vytvořil i zázemí v klubovně

Rok 2010 se pro mladého dobrodruha stal zlomovým, neboť se rozhodl splnit si malý sen a založil Expediční klub pro nadšence do cestování. Vytvořil webové stránky a přesvědčil čtyřiadvacet lidí, aby s ním jelo dodávkou do Afriky. „Dělal jsem jim průvodce po státech, kde jsem už dříve byl. Všechno šlo jak po másle, obavy přišly až ve chvíli, kdy se nám pokazila spojka a musel jsem přesvědčil jednoho místního, aby nám poskytl z jeho motoru svou,“ vzpomíná se smíchem student.

V Expedičním klubu působícím v Brně se dnes sdružují cestovatelé, kteří nabízejí lidem možnost vycestování do exotických míst. Fikáček také vytvořil cestovatelům ke klubu útulné zázemí, místo setkání všech nadšenců, Expediční klubovnu. Slouží jako kavárna, čajovna, bar nebo i přednáškový sál či kino. Fantazie využití se meze nekladou a každý náhodný poutník je vřele vítaný. „Na přednáškách nebo hudebních vystoupeních jsem už potkal mnoho studentů fakulty sociálních studií. V klubu si rádi držíme lidi z podobné sociální bubliny,” říká Fikáček.

Cestování v Súdánu na podomácku vyrobené železniční drezíně – malém kolejovém vozítku. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Lidé z fakulty ho ženou kupředu

Dnes už členové Expedičního klubu procestovali skoro celý svět. Albert Fikáček se před pár lety rozhodl klub prodat a byl na vážkách, čemu by se chtěl v životě dále věnovat. „Na jedné výpravě mě člen klubu Jakub Drmola a taky doktorand na fakultě sociálních studií přesvědčil o tom, že bych měl být užitečný a prospěšný světu. Rozhodl jsem se proto jít studovat mezinárodní vztahy do Brna,“ popisuje student magisterského studia.

Podle něj to bylo správné rozhodnutí v pravý čas. Také tvrdí, že zvolený obor mu nabízí vysokou úroveň akademické diskuze. „Líbí se mi, že se mohu s přednášejícími pobavit, polemizovat s nimi, nadhodit nějakou kritiku a oni to přijmou a rádi a otevřeně se mnou diskutují,“ říká Fikáček. Další velký klad vidí v nekonzistentní skupině lidí, která ho při studiu obklopuje. „Jsou to lidé příjemní s vysokou intelektuální úrovní. Lidé, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím. Ženou mě kupředu,“ dodává.

Poslední měsíce tráví Fikáček kromě studia také prací na novém projektu Brain Farm Brno. S dvanáctičlenným týmem plánuje a organizuje zajímavé vzdělávací akce, seberozvojové přednášky a debaty. Program akcí zahrnuje výstupy z cest a plaveb, zamyšlení se nad smyslem výprav, a to vše v doprovodu zajímavých fotek a videí. Projekt je zatím v plenkách, Fikáček ale s nadšením dodává, že plánuje i speciální program pro studenty fakulty sociálních studií. 

Na moři je každý člen posádky lodi nepostradatelný. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Medailon

Albert Fikáček, rodák z Opavy žijící v Brně, je studentem prvního ročního magisterského studia mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Ve čtrnácti letech začal cestovat napříč Evropou, v sedmnácti letech se poprvé dostal i do Afriky.

Po odmaturování na Střední škole elektrotechnické v Ostravě odjel na čtvrt roku do afrických států. Po návratu do České republiky se přihlásil na Newton College v Brně, kde úspěšně absolvoval bakalářské studium. Podniká stále nová dobrodružství a volný čas, který mu při studiu zbývá, věnuje i svým novým projektům.

Albert Fikáček na výpravě v kanadském lese. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Albert Fikáček o nejkurióznějších zážitcích z cest

„Jednou jsem musel shánět dívčině na expedici vrtulník. Přepadla ji výšková nemoc při výšlapu v Himalájích a její společnost nebyl schopná sehnat pomoc. V té době jsem byl na plachetnici v Itálii, takže jsem se musel telefonicky dohadovat s Nepálci, dokud mi neodsouhlasili, že jí ten vrtulník seženou za každou cenu.“

„Povedlo se mi před pár lety nechat se zavřít v ruském vězení. Přecházel jsem po ledě z Čukotky na Aljašku a to se ochranným složkám zrovna nezamlouvalo. Nakonec jsem ale vyvázl jenom s pokutou, takže jsem vězení opouštěl s úsměvem.“

„Přítelkyni mi jednou zavřeli kvůli prkotině na pár hodin do súdánského vězení. Stačil ale milý přístup, pár vlídných slov a malý úplatek a byla vysvobozená.“

„Vykoupení“ ze súdánského vězení bylo naštěstí doprovázeno úsměvy všech zúčastněných. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Jako kapitán lodi

V minulosti si splnil sen, když se stal kapitánem lodi. Před šesti lety přišel Fikáček s myšlenkou postavit loď z plastových lahví a vyplout s ní na moře. Za cíl si mimo zdolání divoké přírody stanovil i dokázat, že svět kolem nás je plný znovu využitelného materiálu. První plavba nedopadla zdárně, posledních pět let však s jeho týmem strávili tréninkem na moři a dnes pobízí nadšence, aby se k nim přidali a dotáhli expedici do úspěšného konce. „Dnes jsme čtyřčlenná posádka, pod nohama máme tři tisíce sedm set petek, železnou konstrukci, motor a kormidlo dovezené z IndiePřed sebou patnáct set kilometrů cesty, spoustu rumu a břehy Alžírska na dohled. Víme, že je to možná trochu přes čáru, ale už jsme zkrátka takoví,“ popisují členové posádky na svých oficiálních stránkách Expedice Vichr 3.

Zajímavost: Jak vypadá hudební jam v Expediční klubovně?

Označení hudební jam se používá pro setkání muzikantů různorodých stylů, kteří hrají, takzvaně jamují, bez předešlé přípravy daného repertoáru. Často tak z improvizace vzniká nový neobyčejný hudební materiál. Hudební jam pořádá Expediční klubovna pravidelně každou středu od 21.00.

Středeční hudební jamy v Expediční klubovně nesou podtitul: Hrajeme, zpíváme, popíjíme. Foto: archiv Alberta Fikáčka

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.