Snažím se psát celý život, říká šéf katedry psychologie

Zbyněk Vybíral je na akademické půdě známý především jako psycholog, jehož zaměřením je psychoterapie. Kromě odborných publikací však napsal i knihu povídek Nocleh na letišti Gatwick a plánuje vydat další.  

Do psaní povídek se vedoucí katedry psychologie profesor Zbyněk Vybíral pustil před šesti lety. Jak sám říká, snaží se psát celý život. K literární tvorbě tíhl už od vysoké školy, kdy při studiu psychologie a českého jazyka psal poezii a literární kritiky. Pro královéhradecké loutkové divadlo Drak upravil dvě literární předlohy – báseň Jana Skácela a pohádku Václava Čtvrtka.

Jeho fejetony si mohli čtenáři přečíst v Týdeníku Rozhlas. „Do jejich psaní se mi někdy nechtělo, když tři roky musíte každých pět týdnů něco napsat, přestože se nejedná o nijak vysokou frekvenci, je důležité mít hlavně nápad. Ale vlastně jsem si té pravidelnosti vážil, protože jsem díky ní nevyšel ze cviku,“ vzpomíná psycholog, který ve své kariéře nezůstal jen u psaní odborných publikací.

Věnoval se také psaní esejů a pak začal psát povídky. Jeho kniha Nocleh na letišti Gatwick, která vyšla v roce 2016, je souborem krátkých textů, které spojuje téma náhlých ztrát partnerského života a vyrovnávání se s pozvolna přicházejícím starším věkem muže.

Krok do neznáma

Psaní beletrie je pro Vybírala relaxací. „Mám svůj způsob, jak hotové povídky pročítám – klidně dvacetkrát až třicetkrát. Potřebuju třeba deset měsíců, kdy se k textům vracím. Po roce vypadá povídka úplně jinak, ještě ji upravím, spoustu slov vyškrtám a pak jsem s ní teprve spokojený,“ popisuje postup své tvorby. Před povídkami zkusil napsat i román, který má ale zatím schovaný doma v šuplíku.  

Inspiraci pro psaní Vybíral nachází mimo jiné i v situacích, které se dějí v jeho okolí. „Když jsem začal psát, začal jsem víc poslouchat lidi, víc si všímat situací a rozhlížet se. Ale zároveň se od té doby také více dívám do sebe. Takové pozorování je vlastně určité nastavení mysli, které je jiné, než když člověk nepíše,“ vysvětluje spisovatel.

Vydání první beletristické knihy vidí jako krok do neznáma, protože nevěděl, jaké ohlasy to bude mít u jeho kolegů a studentů. „Když se člověk rozhodne tvořit jakékoli umění, vstupuje na riskantní území, kde ho lidé budou najednou brát jinak,“ říká Vybíral. Před vydáním knihy zvažoval, zda ji nepublikovat pod pseudonymem. Nakonec se rozhodl neskrývat za falešným jménem.

Psaní mají v rodině

Než se krátké příběhy přenesené na papír dostanou do povídkové knihy, čeká je ještě malé recenzní řízení od prvních čtenářů. „Mám ve zvyku poslat hotovou povídku zhruba patnácti lidem a z nich mi třeba pět napíše, zda se jim text líbí. Do tohoto okruhu patří i moje dcera Sára, která sama píše,“ říká. Dcera profesora Vybírala je autorkou povídkové knížky Spoušť, za niž v roce 2016 získala Cenu Jiřího Ortena, která se uděluje mladým českým spisovatelům do třiceti let.

Kdo už Vybíralův debutový soubor povídek četl, může se těšit na jeho novou knihu, která by mohla vyjít v příštím roce. „Když se nad tím zamýšlím, píšu hodně o komunikaci. Součástí mezilidských vztahů je také prožívání různých emocí – třeba osamělost nebo smutek. Část nové knížky bude o intimních vztazích mezi mužem a ženou,“ prozrazuje její autor.  

Ve volném čase, když zrovna netvoří nějakou povídku, se věnuje četbě. „Jsem přesvědčený, že studenti psychologie a psychologové by měli hodně číst, protože při čtení nacházíme inspiraci,“ vysvětluje psycholog, mezi jehož oblíbené autory patří třeba James Joyce.

Rád si také poslechne vážnou hudbu nebo jazz, na který si zajde i do klubů. Mezi jeho koníčky patří také zájem o umělecké  filmy. „Kromě literatury člověk v těchto autorských, ne mainstreamových filmech nachází hodně psychologie, což se mi líbí,“ zdůvodňuje své záliby, ke kterým dále patří lyžování nebo turistika.