Studenti při Fakescape zachraňují prázdniny. K zdárnému cíli jim pomůže ověřování informací

Pomocí hry Fakescape se studenti středních škol učí ověřovat informace a rozeznat fake news. Autoři hodlají hru přeložit i do angličtiny. 

7. 3. 2019 Marie Drahoňovská

Studenti se snaží odhalit, který z pěti kandidátů na prezidenta či prezidentku jim lže. Foto: archiv Fakescape

Sálem se rozléhá šum a cinkání skleniček. Mezi hosty večírku pro novináře panuje bujará nálada, když najednou cvak, žárovky v drahých lustrech zabzučí a zhasnou. V sále vypuká chaos. Skupina duchapřítomných se vydává hledat vyhozené pojistky. Naráží na mobilní telefon zanechaný na zemi uprostřed započatého hovoru. „Jeden z prezidentských kandidátů je padouch. Chce zrušit prázdniny,“ varuje neznámý volající novináře. Je otázkou novinářské prestiže, ale i naší povinností zjistit, který z prezidentských kandidátů lže. Začíná hra Fakescape, jejíž cílem je rozpoznat dezinformace. 

Nechávám se zcela pohltit atmosférou únikové hry Fakescape, která se právě odehrává v maturitním ročníku brněnského gymnázia Křenová. Píše se rok 2028 a společnost si co nevidět zvolí nového prezidenta či prezidentku. Tři pětičlenné skupinky studentů představují redakce, jejichž úkolem je co nejrychleji odhalit prezidentského kandidáta, který nehraje zcela podle pravidel. Josef Šíp, jeden z šesti tvůrců projektu a náš dnešní průvodce, rozdá do všech redakcí první ze čtyř indicií. Nesměle si přisedám ke skupince pěti dívek a čekám, s jakou přijdou strategií. 

Svůj názor si u Šípa musíme obhájit 

Děvčata si mezi sebou rychle rozdělují úkoly. Snaží se ověřit informace, které jim říkají prezidentští kandidáti. Pravdu má v tomto případě jen jeden z nich. Zatímco jedna předčítá zadání, další dvě vyhledávají informace v nápovědě, kterou tvoří dvě stránky hustě psaného textu. Zaskočí mě, když mají studentky za dvě minuty jasno. Odpovědi na některé otázky věděly i bez informací z přiložené nápovědy. Šíp jim ale zadání druhého úkolu nedá zadarmo a chce vědět, podle čeho se rozhodovaly. „Jinak to být nemůže,“ krčí rameny blondýnka Valča.  

Studentky vysvětlují, podle čeho se rozhodovaly při řešení první úlohy. Foto: Marie Drahoňovská

Taková odpověď Šípovi nestačí, a tak se dívky musí nad svým rozhodnutím zamyslet. Na chvíli znejistí a zvažují ještě jiné možnosti, nakonec si ale za svým rozhodnutím stojí. „Mohl bych jim dát druhou indicii hned a možná by pak dosáhly rychlejšího času, ale já preferuju rovnou s nimi probrat, podle čeho se rozhodovaly. Každý z našeho týmu Fakescape vedeme hru trochu jinak. Někteří kolegové nechají studenty pracovat samostatně a až na závěr jim řeknou, zda uspěli, nebo kde případně udělali chybu,“ vysvětluje různé druhy strategií Šíp. Svěřuje se, že on sám hraje dnes hru teprve potřetí, jelikož je dost vytížený studiem práv i prací v oboru 

Přesto je důležitou složkou týmu, ve kterém se stará o ekonomickou stránku projektu. „Když jsme se s hrou Fakescape přihlásili do celosvětové soutěže Peer to Peer, získali jsme grant na uskutečnění projektu ve výši tisíc dolarů. Využili jsme je na grafiku, tisk, cestovné a na tvorbu kampaně. Peníze bylo třeba vyúčtovat, tak jsem se toho ujal,“ popisuje svou hlavní náplň práce člen týmu Fakescape. Hotový projekt pak jeho tvůrci prezentovali na soutěži ve Washingtonu. Obsadili druhé místo, za což mimo jiné získali i peníze na další rozvoj projektu. Do budoucna plánují například přeložit hru do angličtiny, rádi by ji také přizpůsobili dalším věkovým kategoriím, například seniorům. 

Zatím je hra určená především středoškolákům. Její důležitou součástí je i „googlení“, kdy na studenty čekají překážky a zavádějící informace. Správné řešení tkví v ověření informace vícero zdroji. „S Fakescape objíždíme nejen gymnázia, ale i odborné školy a učiliště. Jelikož nepřicházíme pouze s prezentací, ale informace předáváme hrou, můžeme oslovit všechny tři skupiny. Studenti z gymnázia většinou pracují rychleji, úspěšně hru dokončit se ale zatím podařilo vždy minimálně jedné skupině na všech zúčastněných školách,“ tvrdí Šíp.  

Nejrychleji hru odehrálo gymnázium v Chotěboři s časem 14 minut a 50 sekund. Foto: archiv Fakescape

Zájem o únik z dezinformací roste 

Nejsem jediná, kdo si dnes přišel hru obhlédnout. Úplně v první lavici sedí dvě budoucí lektorky, Lucie Čejková a Petra Rupová, které se dnes přišly zaučit. Jsou to bývalé spolužačky z oboru bezpečnostní a strategická studia, kde se seznámily s iniciátory projektu FakescapeMilošem Gregorem a Petrou Vejvodovou, kteří vyučují na katedře politologie. Projekt Fakescape studentky už déle sledovaly a když zjistily, že tým původních tvůrců hry hledá další pomocníky, rozhodly se zapojit. Místo hry proto sledují hlavně Šípovu práci. Až se zaučí, rády by se přidaly k pořádání her na školách po celé republice. „Je to pro mě první přímá zkušenost s Fakescape v terénu. Je zajímavé sledovat, jak rychle studentům trvá se hrou prokousat,“ přiznává Čejková.  Nováčků přibylo v týmu organizátorů více. „Na začátku semestru se k nám přidalo okolo patnácti lidí, takže už nás je přes dvacet. Zájem ze strany škol roste, takže výpomoc uvítáme,“ přisvědčuje Šíp. Dodává, že s hrou objeli už pětatřicet měst a navštívili přes padesát škol. 

Svou pozornost ale znovu obracím ke své pětičlenné redakci, aby mi z příběhu hry nic neuniklo. Jestliže při řešení prvního úkolu dívky chvíli váhaly, další tři zvládají hravě a nadšeně se povzbuzují a navzájem si plácají do dlaní, když vyřeší další z úkolů. „Tohle jsme nedávno probírali v občance,“ vysvětluje příčinu rychlého zodpovězení jedné z otázek Klára. „Ty otázky byly poměrně lehké,“ přikyvuje Barbora. Vypadá to, že jsem si pro hru vybrala dobrý tým.  Skupina děvčat zvládla hru dokončit jako první, zhruba za dvaadvacet minut. „Nejrychlejší čas je zatím čtrnáct minut a padesát sekund,“ poznamená Šíp.  

Paměť nás může zklamat, tvrdí Šíp 

Zanedlouho už mají správnou odpověď všechny redakce. Odhalily, který z kandidátů jim lže, a prázdniny jsou zachráněné. Vzhledem k rychlému odehrání hry na studenty čeká ještě zbytek hodiny ekonomie. „Mohlo to být klidně delší,“ lituje jeden z hráčů u vedlejšího stolu. „Já bych dal celou tu hru bez internetu. Bylo tam spoustu věcí, které se dají odvodit selským rozumem. Aby to bylo těžší,“ vysvětluje Štěpán ze skupiny, která hru dokončila jen minutu a půl po první skupince.  

Jenže cílem hry Fakescape, kterou vymyslelo šest studentů politologie z fakulty sociálních studií v Brně, je kromě podpoření středoškoláků v kritickém myšlení především snaha naučit je vždy si informace ověřovat. „Důležité je, abychom se nespoléhali jen na svou paměť, protože ta nás může zklamat,“ končí hru Šíp. 

Zástupce týmu Fakescape pozvala do své hodiny ekonomie vyučující Barbora Žítková, která měla v minulosti sama možnosti si hru zahrát. „Jsou přesně v tom věku, kdy tráví hodně času na sociálních sítích a na internetu, kde se šíří dezinformace. Myslím si, že je to pro ně v každém případě přínosné,“ tvrdí. Dodává, že média probírá se studenty v hodinách pravidelně. Studenti si připravují ekonomické aktuality a společně pak probírají, co se v ekonomice děje, proč a jak.   

Video: Fakescape CZ

Hra Fakescape je dílem šesti studentů politologie z fakulty sociálních studií, jejichž hlavním záměrem je naučit studenty středních škol nenaletět na fake news. Hráči se na chvíli přesunují do roku 2028, kdy se česká společnost chystá k volbě nového prezidenta.  V rolích novinářů se spolu s dalšími členy redakce pokouší odhalit, který z kandidátů na post prezidenta jim lže a chce zrušit prázdniny. Zábavnou formou se učí ověřovat a vyhledávat informace, což napomáhá k úspěchu hry nejen mezi gymnazisty, ale i na odborných školách a učilištích. I zábavní složku projektu ocenila porota celosvětové soutěže Peer to peer ve Washingtonu, ve které tým Fakescape získal druhé místo.  

Baner Fakescape nosili studenti ve Washingtonu všude při sobě. Foto: archiv Fakescape

Lucie Čejková, nová členka Fakescape, studentka mediálních studií a žurnalistiky 

Od loňského roku se zabývám mediální gramotností starších dospělých a seniorů v pražské organizaci TransitionsDávalo mi smysl vyzkoušet si, jak vypadá taková hravá forma mediálního vzdělávání pro jinou věkovou skupinu. Proto jsem se zapojila do Fakescape. Taky se chci sama zdokonalit v projevu před skupinou cizích lidí, v tomto případě před školní třídou, zkusit si vést naučné aktivity a diskuze.  

Nové členky Fakescape celou hru bedlivě pozorovaly. Foto: Marie Drahoňovská

Josef Šíp, člen týmu Fakescape, student práv a politologie

Fakescape jsem se dostal na popud katedry politologie, která v červnu vyzvala studenty, aby přišli s vlastním námětem projektu po vzoru kolegů ze Zvol si info. Většina lidí vytvořila prezentaci, iniciátoři projektu v čele s Milošem Gregorem nám ale doporučili vytvořit raději hru. Vzhledem k tomu, že se nás přihlásilo zhruba šest, mohli jsme se zapojit všichnijá, Veronika BatelkováŠimon GilarMiroslav HanusTereza Kráčmarová a  Julie Vinklová.

Být členem Fakescape je hodně časové náročné a práce nám po večerech krásně vyplňuje veškerý volný čas. Ono to sice vypadá, že si sedíme v hospodě, ale i tam řešíme Fakescape. Teď například začínáme pracovat na překladu hry do angličtiny. 

Díky projektu se kolegové z Fakescape stali přáteli. Foto: archiv Fakescape

 

Z deníku Josefa Šípa 

„Letět na mezinárodní soutěž do Washingtonu pro nás byla bomba! Kromě cestovatelských cílů nás ale čekalo spoustu práce. Například zkušební prezentace před porotou, kde jsme dostali poslední rady před finálním výstupem. Odpoledne jsme to ale už nevydrželi a vyrazili pozdravit Donalda před Bílý dům a narazili i na místního stánkaře, který dlouhodobě protestuje proti tamější vládě. Všude jsme s sebou nosili roll-up Fakescape a natáčeli se, pořád a všude. Králem selfie se překvapivě stal náš učitel, Miloš Gregor. Kdo ho zná, nediví se. 

Další dva dny už ale byly čistě pracovní. Přípravy a dodělávky pro prezentaci našeho projektu na soutěži Peer to Peer jsme ukončili až po půlnoci. Ani v den D jsme nelenili. Prezentaci jsme si ještě několikrát vyzkoušeli a vybrušovali poslední detaily. Pak už jsme byli na místě. První šel na řadu filipínský tým a pak…MY! Prezentace se nám povedla, díky čemuž jsme nakonec získali druhé místo. Je fér přiznat, že u nás zavládlo zklamání, a to hlavně u pánské části týmu. Po společném večeru a afterparty na hotelovém pokoji z nás ale pomalu opadlo.  

Když jsme se po pěti dnech vraceli zpět do Brna, přepadl nás smutný pocit. Po zhruba 144 hodinách, které jsme spolu strávili, jsme se loučili s vědomím, že se všichni dohromady nějakou chvíli neuvidíme, zohledníme-li fakt, že dva z nás odjíždí na studijní pobyt přes Erasmus. Avšak pokud jsme před Washingtonem byli spíše kolegové z projektu, vraceli jsme se jako kamarádi. A to je vůbec nejvíc, co nám soutěž přinesla! 

Více článků

Přehled všech článků