Studentka vyhrála boj s anorexií, dnes o poruchách příjmu potravy přednáší

Pět let bojovala s poruchami přijmu potravy. Anorexie, bulimie, ortorexiezáchvatovité přejídání. Magdaléna Krátká si prošla všemi těmito nemocemi. „Jídlo ovládalo celý můj život,“ líčí studentka psychologie na fakultě sociálních studií, která dnes jezdí po základních a středních školách se svou přednáškou Válka s kilogramy. Snaží se tak šířit povědomí o poruchách přijmu potravy a pomocí vlastní zkušenosti pomáhat lidem, kteří se s těmito problémy potýkají.

20. 9. 2022 Kateřina Rakúsová


Studentka fakulty sociálních studií Magdaléna Krátká přednáší o poruchách přijmu potravy. Foto: archiv Magdalény Krátké

Nafukovací balónek. Na jeho příkladu popisuje jednadvacetiletá Magdaléna Krátká, jak u ní začala mentální anorexie. „Ze dne na den se anorektičkou nestanete. Jeden vdech do balónku je jako jedna menší příčina, něco, co vás trápí. Poslední vdech, po kterém balónek praskne, je spouštěč nemoci. Může jít o maličkost, například když zjistíte, že vám jsou malé kalhoty,” vysvětluje studentka.

Mentální anorexii propadla Krátká ve čtrnácti letech, kdy se jí rozvedli rodiče. Zároveň se v té době musela přestěhovat do nového města a její sestra, s kterou měla velmi blízký vztah, odletěla do zahraničí. „Jednoho dne jsem si stoupla na váhu a měla jsem dvě kila dole. Líbilo se mi to a chtěla jsem hubnout dál. Nikdo mě v tom nezastavil,“ vzpomíná vysokoškolačka, která začala jíst stále menší porce. Každý den chodila na basketbalové tréninky, po kterých pak ještě cvičila doma.

Podle studentky vedlo k prohlubování problému také to, že o poruchách příjmu potravy tehdy nic nevěděla a neměla s kým situaci řešit, promluvit si o ní. „Celou dobu jsem si říkala, že anorektička nejsem. Kdybych o nemoci věděla více nebo mi někdo řekl, že to, co dělám, je špatně, byla bych možná v pořádku,“ myslí si Krátká.

Na přednášce Válka s kilogramy si mohou posluchači vyslechnout celý příběh studentky Magdalény Krátké a interaktivní formou se dozvědět více o poruchách příjmu potravy. Foto: archiv Magdalény Krátké

Jedla stejně velké porce jako kojenec, několikrát zkolabovala

Nejnižší váha, na kterou se při svých 167 centimetrech dopracovala, byla třicet osm a půl kilogramů. Několikrát dokonce zkolabovala. „Mamka už nevěděla, co se mnou. Chtěla mě nechat hospitalizovat, což se ale nakonec nestalo,“ vypráví Krátká. Z poruch přijmu potravy se podle ní dostane člověk jedině ve chvíli, kdy sám chce. Nevěřila, že by jí léčebna pomohla. Obávala se, že po návratu by její problémy začaly znovu.

Kvůli anorexii měla problém s hledáním přátel nebo návštěvami restaurací. Celý svůj denní program si plánovala podle jídla. „Když jsme šli do restaurace, musela jsem to vědět minimálně týden dopředu. Potřebovala jsem si předem rozmyslet, co si objednám,“ říká studentka. Její jídelníček se skládal jen ze zdravých jídel, jedla extrémně malé porce. „Byly asi podobně velké jako ty, které dostává má desetiměsíční neteř,” dodává Krátká.

O svých problémech nedokázala mluvit, styděla se za sebe

V šestnácti letech vystřídalo anorexii záchvatovité přejídání a bulimie – nemoc, při které se jídlo zvrací. „Strašně jsem se styděla. Přes den jsem nejedla a večer přišel záchvat. Za dvě hodiny jsem dokázala sníst tolik jídla, co by jiným vydrželo na tři dny. Potom mi bylo špatně, ležela jsem v posteli, brečela jsem. Nemohla jsem spát, bylo mi pořád strašné vedro, zvracela jsem,“ vzpomíná Krátká, která tehdy za rok a půl přibrala třicet pět kilo.

Motivací, proč s poruchami příjmu potravy bojovat, byl kluk, který se jí líbil. Chtěla se mu líbit, začala na sobě mentálně i fyzicky pracovat. Přiznat si, že byla nemocná, si dokázala, až když se z poruch příjmu potravy dostala. „Nikdy se toho úplně nezbavím. Teď jsem ve stabilizovaném stavu. Zdraví nejste nikdy, může se to kdykoliv vrátit. Jídlo je pro mě stále velkým tématem, pořád jsem velice sebekritická,“ přiznává dívka.

Nejméně vážila Krátká 38,5 kilogramů. Několikrát kvůli nízké váze zkolabovala. Foto: archiv Magdalény Krátké

Šíření osvěty o poruchách přijmu potravy pomáhá i jí samé

O svých zkušenostech nyní přednáší studentka fakulty sociálních studií na základních a středních školách. Nejčastěji třináctiletým až šestnáctiletým žákyním. Kromě svého příběhu jim prezentuje také fakta a data o poruchách příjmu potravy. „Preferuju přednášení dívkám. Kluci si z toho často dělali srandu, obzvláště z fotek mé postavy ve spodním prádle. Dívky se také za mužské přítomnosti méně otevřely, “ vysvětluje studentka. Pro šíření osvěty používá i svůj instagramový účet megahealthyfood. Povídání o špatných zkušenostech je podle ní to nejlepší, co může udělat. „Že šířím osvětu a dělám dobrou věc, pomáhá zároveň i mně samé,“ dodává Krátká.

Poruchy příjmu potravy, specificky anorexie, provází studentku psychologie celým studiem. Ráda by o ní napsala bakalářskou práci a věnovala se klinické psychologii, díky které by strašáky ze své minulosti mohla pomáhat léčit. „Nikdo vám nepomůže lépe, než ten, kdo si prošel tím samým,“ zakončuje odhodlaná studentka.

Studentka si prošla anorexií i bulimií. Dnes už je její vztah k jídlu pozitivní. Foto: archiv Magdalény Krátké

Magdaléna Krátká

Magdaléně Krátké je jednadvacet let a pochází z Olomouce. V Brně studuje psychologii na fakultě sociálních studií. Mezi její koníčky patří cestování, chození do přírody a cvičení. Kromě toho ráda řídí auto a zároveň miluje jízdu v rychlých vozech. Jejím vzorem je Miroslava Navrátilová, která vede poradnu pro poruchy metabolismu a výživy na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Na střední škole hrála Krátká závodně basket, věnovala se také atletice, konkrétně běhu na dlouhé tratě. Tento sport ji také dostal po anorexii znovu na nohy. K jejím oblíbeným seriálům patří DarkManifest. Nejčastěji poslouchá české rappery CalinaViktora Sheena.

Řekli o ní

„Přátelství mezi mnou a Majdou vzniklo před dvěma roky. Tehdy jsme se rozhodly s partou našich společných přátel zdolat řeku Vltavu a my dvě jsme si zbyly do loďky. Obě jsme byly docela rozpačité, avšak už jen to, že se sudy s našimi věcmi jako jediné nevykoupaly ve Vltavě, je nesmazatelným důkazem naší tehdy zrozené symbiózy. Majda hraje v mém životě obrovskou roli. Byla tu pro mě v časech dobrých i zlých. Je to skvělá holka s velkým srdcem a ambicemi. Vypovídá o tom obor, který si vybrala ke studiu i aktivity, kterým se věnuje mimo školu. Obdivuju ji za to, jak otevřeně dokáže mluvit o tom, čím si prošla. Porazila nemoc a dnes motivuje druhé, kteří s poruchami příjmu potravy bojují. Majda je pro mě neuvěřitelnou a odvážnou hrdinkou. Je jedna z mála, o které vím, že mi pomůže za jakýchkoli okolností.“

Anna Zámečníčková, kamarádka

„Jde vidět, že přednášení ji baví a naplňuje. Dalo by se u ní použít „všechno zlé je k něčemu dobré". Překonání nemoci jí pomohlo stát se krásnou a úspěšnou ženou a nasměrovalo ji k její budoucí práci. Vůbec jsem neměla pocit, že k nám promlouvala jednadvacetiletá žena. Svými zkušenostmi a rozumem působila mnohem dospěleji.“

Michaela Obrátilová, posluchačka přednášky

„Magdaléna Krátká je součástí našeho týmu už minimálně čtyři roky. Ze začátku pracovala pouze jako obsluha na svatbách a jiných společenských akcích, aby se později vypracovala, především svojí pílí, až k vedení týmu našich děvčat. Poslední rok se nám také z velké části stará o sociální sítě. Na firemním večírku jsme jí dali prostor, aby nám řekla alespoň ve zkratce část svého životního příběhu, se kterým teď jezdí po školách. Její práce je velmi záslužná. Přednášky ji určitě posunují dál, získává na nich vědomosti a zároveň i sebevědomí. To vše je nezbytně nutné pro úspěšný boj s poruchami příjmu potravy a zároveň i potřebné pro odvahu sdělit tyto zkušenosti svému okolí i široké veřejnosti. Díky svému odhalení se v našem týmu ještě více začlenila do kolektivu našich dívek, které ji začaly brát nejen jako krásnou, půvabnou a cílevědomou, ale i jako citlivého a velmi zranitelného člověka, zasluhujícího si obdiv nás všech. Všichni ji máme opravdu moc rádi.“

Tomáš Broda, nadřízený z firmy Catering Olomouc

„Majda je silná, empatická, ambiciózní a moc milá holka, se kterou se nikdy nenudíte. Je pro mě kamarádkou, která mě v mnohém inspiruje. Poznaly jsme se hned první den prezenční výuky na vysoké škole, kde společně studujeme psychologii. Jsem moc ráda, že jsme si padly do oka a staly se z nás kamarádky, protože je mi vždy oporou, při studiu i v osobním životě. Brzy jsem se dozvěděla o tom, čím si procházela. Jsem na ni moc hrdá, protože svůj nelehký příběh dokázala využít k tomu, aby pomohla dalším dívkám, které si mohou procházet něčím podobným. Poruchy příjmu potravy vnímám jako něco, o čem je třeba veřejně mluvit a je skvělé, že se do toho Majda pustila. Jít s kůží na trh a sdílet svůj život s tisíci lidmi na internetu je rozhodně odvážné rozhodnutí, za které ji obdivuju.“

Daniela Maděrová, studentka fakulty sociálních studií

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.